Evangelium je moc ke spáse pro každého věřícího: reflexe Pavlova hlásání a jeho konfrontace s novým evangeliem

Apoštol Pavel tvrdí, že evangelium je moc ke spasení pro každého, kdo věří (Řím 1, 16). Hlásání evangelia - dobré zprávy o životě, poselství, smrti a vzkříšení Božího Syna Ježíše - je proto vrcholem bohoslužby slova. Na ně předchozí čtení připravují a k němu směřují.

Aby mimořádné postavení evangelia v bohoslužbě slova zvýraznily, používají liturgické knihy pro neevangelní úryvky sloveso „číst“, zatímco pro evangelium sloveso „hlásat“. V době postní se o první neděli čte o Ježíšově čtyřicetidením postu na poušti a pokušení, neboť během postní doby se křesťané snaží boj proti pokušením zintenzivnit. Druhou neděli se čte evangelium o proměnění Páně na hoře, neboť tato událost dělí příběh o Ježíšově putování na dvě části: je zde předobrazeno Ježíšovo oslavení a on se vydává směrem k Jeruzalému a velikonočním událostem, které ho tam čekají.

Evangelia třetí, čtvrté a páté neděle na sebe navazují a každý rok mají zvláštní charakter: v ročním cyklu A se jedná o starokřesťanské katecheze ke křtu zachycené v Janově evangeliu (příběh o vodě, která dává život [samařanka], křestním osvícení [slepý od narození] a vzkříšení z mrtvých [Lazar]). V ročním cyklu B jsou to evangelia z Janova podání zaměřená na Kristovo oslavení skrze kříž a zmrtvýchvstání, v ročním cyklu C texty od svatého Lukáše pojednávající o pokání a obrácení. V prvních třech nedělích velikonočních podávají evangelia zprávu o Ježíšově vzkříšení. O čtvrté neděli se čte z desáté kapitoly Janova evangelia o dobrém pastýři. V prvních devíti týdnech liturgického mezidobí se čtou úryvky z evangelia, které je nestarší, tedy z Markova. V dalších týdnech z evangelií, která na Marka navazovala - z Matouše (10-21 týden) a Lukáše (22-34 týden), který je zařazen na konec mimo jiné proto, že obsahuje Ježíšovu souvislou eschatologickou řeč.

V adventní době je evangelium nejprve vybíráno tak, aby odpovídalo prvním čtením z proroka Izajáše, od čtvrtka 2. adventního týdne se čtou příběhy o Janu Křtiteli, neboť to byl on, kdo připravoval na Pánův příchod. V době postní se během prvních tří týdnů čtou evangelia, v nichž se pojednává o tématech postní doby: obrácení, pokání, modlitbě, půstu či almužně. Od čtvrtého týdne se podle nejstarší římské tradice čte evangelium podle Jana. Předčítání evangelia je vyvrcholením bohoslužby slova. Lectio Evangelii culmen constituit liturgiæ verbi.

19. 1. Slovo „evangelium“ pochází z řeckého slova euangélion a znamená dobrou zprávu, radostnou zvěst. V Bibli máme uvedená čtyři evangelia. Každý evangelista nám tak zanechal své vlastní vyjádření nepřeberného Kristova tajemství. Evangelia v Bibli nelze považovat za literaturu faktu, jak ji známe dnes, ani za běžnou biografii. Nebyla sepsána s cílem podat historicky přesné informace ani zaznamenat chronologii jednotlivých událostí.

V těchto dnech (v cyklu B) se čte evangelium podle Marka. A protože je nejkratší, bývá někdy doplněno evangeliem podle Jana (pozn. red.). Pravděpodobně nejstarší ze čtyř evangelií vzniklo v rozmezí mezi roky 60-73 po Kr. Nadpis „podle Marka“ byl k textu připojen až koncem 2. století po Kr. Tradice připisuje tento spis Markovi, žáku a snad i tlumočníkovi apoštola Petra. Ze samotného textu lze vyvodit, že toto evangelium zřejmě napsal řecky mluvící křesťan, jenž ovšem nebyl očitým svědkem Ježíšova pozemského působení; čerpal z ústních i psaných tradic o Ježíši. Jazyk Marekova evangelia je úsporný a naléhavý. Marek otevírá svou knihu slovy: „Počátek evangelia Ježíše Krista, Syna Božího.“

V první části svého díla Marek mnoha způsoby vykresluje evangelium - dobrá zpráva, kterou Ježíš hlásá i ztělesňuje: Zve lidi k obrácení, obdarovává hříšníky Božím odpuštěním, uzdravuje nemocné, vyhání zlé duchy, křísí mrtvé. A k této službě formuje i své následovníky. Ježíšovi učedníci jsou ale dlouho zahleděni do své představy o Mesiáši a Božím království. V druhé polovině evangelia už je zřejmé, že Ježíš stále tvrději naráží na odpor ze strany představitelů židovského národa a svým učedníkům výslovně předpovídá své utrpení a potupnou smrt. Přesto je Ježíšovo ukřižování pro učedníky totální šok. Teprve v tuto chvíli má čtenář Markova evangelia k dispozici všechny díly mozaiky, z nichž si může poskládat pravý a nefalšovaný obraz Božího Mesiáše.

Není to vítězný vojevůdce, který si zjednává poslušnost a oddanost mocnou rukou a zbraní, ale Boží služebník, jenž obětuje za Boží věc svůj vlastní život. Marek nic neskrývá ani nepřikrášluje. Na pozadí těchto událostí a lidských reakcí skvěle vyniká převratný charakter Ježíšova poselství: to, co se lidským očím jeví jako naprostý krach a zmar, tedy utrpení a kříž, je nakonec svrchovaným projevem Boží věrnosti a lásky k člověku. Ježíš projevil svou věrnost a oddanost Bohu až do krajnosti. A Bůh jeho vzkříšením Definitivně potvrdil, že život toho, kdo se odevzdává do jeho rukou, nepadá do nicoty.

který to vydalo Nakladatelství Paulínky. Pavel opakuje, že evangelium je predikované jako Boží dar a že láska k Evangelium je pro něj klíčové. „Divím se, že se od toho, který vás povolal milostí Kristovou, tak rychle odvracíte k jinému evangeliu…“ Pavel používá extrémní slova a vyzve Galatské, aby nepřijímali jiné evangelium. Apoštol zdůrazňuje, že kázání nových misionářů nemůže být evangeliem a že kristovské zvěstování zůstává pro věřící jediným autentickým.

Apoštol dále uvádí, že evangelium je zvěstováno skrze Krista a že křesťané jsou voláni hlásat jej, tedy kerygma: „Kristus zemřel za naše hříchy podle Písma, byl pohřben, třetího dne vstal z mrtvých podle Písma a ukázal se Kéfovi“ (1 Kor 15,3-5). Třídí, že žádná jiná varianta evangelia neexistuje a že pokus o jeho modifikaci ohrožuje svobodu vyproštěných věřících. V Galatských a Římském listu Pavel vyjadřuje nutnost setrvání na jediné pravdě, která má kořeny v Kristově smrti a vzkříšení.

V kontextu dnešní doby s adventními očekáváními a prvky poselství vánočního Kellerova Tajemství Vánoc se ukazuje, že evangelium je stále nadčasová zpráva, nikoliv jen morální poučení. Kellera a jeho analýza ukazuje rozdíl mezi radou a zvěstí, mezi příkazy a radostí z už uskutečněné Boží akce. Evangelium jako dobrá zpráva se opírá o Boží čin a vyzývá k odpovědi víry, nikoliv k vlastní snaze o záchranu.

evangelium a kontext liturgie a ilustrace

tags: #evangelium #je #moc #tvrda #zprava