Nejprve je nutné vysvětlit záměr uspořádat co nejdříve po Kubištově předčasné smrti (27. 11. 1918) v Praze jeho posmrtnou výstavu pojal umělcův přítel malíř Jan Zrzavý. Netušil však, s jakými překážkami se bude víc než rok potýkat.
Jak dokládá jeho dopis Oldřichu Kubištovi z 15. 12. 1918, nejprve se bezvýsledně obrátil se žádostí na spolek Mánes, jehož byl Kubišta členem. Důvodem odmítnutí bylo Kubištovo působení v rakousko-uherské armádě a jeho údajné „rakušáctví“.
Nepohodil ani v případě možnosti připojit Kubištovu výstavu k výstavě spolku Tvrdošíjných zažádané do Domu umění na jaro 1919 - jehož byl sám členem. V dopise ze 7. 3. 1919 Kubištově strýci Oldřichovi doslova uvádí: „jsem zdrcen a zhnusen vývojem událostí.“
Ze smlouvy se s Antonínem Dolenským dozvěděli, že Kubištovo jméno ve smlouvě není, že jde výhradně o výstavu Tvrdošíjných. „Nemohu jim dokázati,“ jak dále uvádí, „že tak jednali zúmyslně, ... já se výstavy neúčastním, ... s lidmi takového charakteru své jméno ani umění nespojím.“
Z informací v dopise plyne, že Dolenský obratem poslal žádost o „zapůjčení poloviny Reprezentačního domu k výstavě přispěvatelů Veraikonu“, a prosil, aby o tom pomlčel; obával se, jak píše, kdyby „vytušili Tvrdošíjní neb M [Mánesáci] něco - jistě se to nezdaří.“
Ani k tomuto řešení nedošlo. Teprve na konci roku uzavřela Krasoumná jednota s Janem Zrzavým a dr. Antonínem Dolenským smlouvu na uspořádání Kubištovy posmrtné výstavy, a to v termínu od 8. února do 9. Výstavu připravil a díla ze soukromí a z pozůstalosti uložené u umělcova strýce Oldřicha v Kuklenách, s pečlivostí vybral Jan Zrzavý.
Šlo o objevnou kolekci, neboť Kubištova tvorba byla v Čechách známá pouze ze dvou výstav Osmy (1907, 1908) a z několika členských výstav SVU Mánes (1911, 1913 a 1914). Jan Zrzavý navrhl rovněž plakát výstavy s motivem umělcova obrazu Sv. Šebestián, který považoval za symbol a příměr Kubištova uměleckého osudu, dále obálku katalogu a napsal do něho zasvěcený úvod.
Shromážděný soubor, jenž byl převážně prodejný, zahrnoval šíři a vývoj umělcova díla. Obsahoval dle katalogu 90 prací: 56 olejomaleb, z nichž 14 bylo zapůjčeno ze soukromí, dále 2 pastely, 19 grafik a 12 neprodejných tužkových kreseb. Výstavu zahájil v neděli 8. února Kubištův vrstevník, grafik a výtvarný kritik Josef Richard Marek.
Dle článku publikovaného ve Venkově, který s uznáním hodnotil umělcovu tvorbu, vyzdvihoval její duchovní a malířské kvality a vyjadřoval se k přednostem jeho osobnosti, lze soudit, že šlo o text, který pronesl na zahájení. Přestože návštěvnost zpočátku nebyla velká, stoupala po zveřejnění prvních textů a recenze v seriózním duchu chválily dílo.
Ladislav Süss výstavu označil za „nejkrásnější výstavu sezony“ a Kubištu přirovnal k „Janu Křtiteli českého moderního malířství“. Vančura vnímal v Kubištově díle odkaz do budoucnosti a poznamenal, že obsáhlo svou dobu a širé vrstvy mu dávají za pravdu. Karel Teige ocenil její tvůrčí přesah a uvedl, že nejkrásnější díla v materiálu spojují klasicismus s prostředím lidového umění.
Výstava byla následně reprízována v Průmyslovém muzeu v Hradci Králové. Přesto Moderní galerie po ukončení nezakoupila žádné z navržených děl a kuratorium odmítlo přijmout darovaný obraz Jaro (Koupání žen, 1911). Podle archivních záznamů Krasoumné jednoty však po výstavě několik obrazů zakoupili bratři Čapkové a prodala se řada grafik - leptů.
O životě Bohumila Kubišty vypovídá i jeho obraz Svatý Šebestián (1912), zobrazující umělce-mučedníka v roli fiktivního autoportrétu. Dělo nese znaky kubistické estetiky smíšené s vlivy expresionismu. Kubišta, jenž zemřel na španělskou chřipku ve věku pouhých 34 let, byl proslulý racionálním založením a precizní konstrukcí obrazů, zejména ve vrcholných dílech, kde se spojuje geometrická kompozice a duchovní výpověď.
Po studiu na pražské Uměleckoprůmyslové škole a na Akademii výtvarných umění v ateliéru Vlaha Bukovace vstoupil do spolku Osma a stal se jedním z prvních průkopníků kubismu v českém prostředí. Talent mu umožňoval spojovat duchovní podstatu malířství s teoretickými poznatky o barvách, komplementaritě i světle a prostoru, čímž usiloval o proniknutí do duchovní podstaty světa i prostřednictvím geometrické řeči a starých mistrů.
Již během studií a dvou pobytů v Paříži se Kubišta seznámil s dílem Cézanna a kubistickými přístupy Picassa a Braqua. Během první světové války se jeho paleta prosvětlila směrem k fauvismu a válečné motivy dokládají jeho snahu o zachycení pohybu a energie, například Pobřežní děla v boji s loďstvem (1913) či Nálet na Pulu (1914). Závěr života zaslouženého malíře zpečetila smrt na španělskou chřipku v roce 1918.
Odkaz a recepce Kubištovy tvorby v českém uměleckém kontextu
Kurátorka Rea Michalová Národní galerie v Praze uvádí, že Kubištův Svatý Šebestián reprezentuje propojení kubistické estetiky s duchovní tématikou, a že dílo dosahuje prostřednictvím „nadpřirozené“ světelnosti hlubšího významu. Michalová popisuje rovněž Kubištův vliv na nastupující generace devětsilců a jejich inspiraci v jeho díle.
Článek Václava Nebeského z Musaionu II (1921) zdůrazňuje vývojovou linii Kubišty, včetně jeho tendence k protokubismu a k geometrizaci tvaru, a vyzdvihuje jeho logiku přechodů mezi formotvornými prvky a významovými souvislostmi díla. Historik zdůrazňuje, že Kubišta usiloval o integraci barvy, tvaru, linie, světla a prostoru do koherentní modelace výrazu předmětu.
V literatuře o bohumilových dílech se objevují i popisy jeho tvorby jako působivé syntézy duchovnosti a vizuálního vyjadřování, a to i v obrazech jako Vzkříšení Lazara a Zátiší s lebkou. Tyto kusy ilustrují jeho postupné vyvažování klasicismu a nových výtvarných proudů v rámci české avantgardy.
Charakter a význam Svatého Šebestiána pro Kubištovu tvorbu
Obraz Svatý Šebestián (1912) představuje vrcholné dílo z hlediska geometrické kompozice, které i přes monochromní barevnost vyjadřuje duchovní dramata a propojuje kubismus s duchovní tématikou. Dílo odkazuje k překračování hranic kubistické formy směrem k symbolice a evangelnímu odkazům, čímž ukazuje jedinečný pohled české moderní malby na ztvárnění náboženských motivů.
Odborná literární a kurátorská práce ukazuje, že Kubišta usiloval o „proniknutí“ do skrytých vrstev reality a že jeho dílo stojí na syntéze filozofických a teoretických poznatků o tvorbě a světle, které se v jeho obrazech projevuje integralně. To vše potvrzuje jeho postavení mezi nejvýznamnějšími představiteli české předválečné avantgardy.
- Osma jako myšlenková platforma a počátky kubismu v českém prostředí.
- Pařížské vlivy Cézanna a Braqua, Picassa; kubismus jako prostředek, nikoli cíl.
- Válečné motivy a vývoj palety směrem k fauvismu; duchovní a metafyzické rozměry díla.
- Posmrtná výstava v Praze a její dopad na přijetí Kubišty mezi veřejností i kritikou.
Deskriptivní informace o díle Sv. Šebestián a o jeho uložená v Národní galerii Praha doplňují kontext o Kubištově životě a jeho tragickém konci v souvislosti s španělskou chřipkou.