Zázračné legendy ze středověkých dob, František a jeho učedníci... Slávny svätý člověk zo stredoveku, pekné príbehy. Zajímavé střípky ze života výjimečného světce. Oceňuji, že jsem se dočetla v příbězích i o jiných chlenech řádu a sv. Kláře. Kniha je velice zdařile napsaná. Líbily se mi krátké příběhy o svatém Františkovi. Byl to opravdu člověk, který důvěřoval Bohu.
Útlá knížečka přinášející čtenáři nejen „přikrášlené“ příběhy ze života sv. Františka a jeho následovníků, či povedené ilustrace současného italského umělce, ale předně vykreslení vědomého propojení duše a těla ve víře. Nový překlad textu výrazně pomohl, příběhy zkrásněly a staly se srozumitelnějšími (a vlastně i stylovějšími), a šestou a sedmou hvězdu za krásnou úpravu a ilustrace.
Modlitba připisovaná sv. Katoličtí křesťané si dnes připomínají Den sv. Z Františkova mládí nemáme mnoho spolehlivých informací, nicméně dle katolické tradice se narodil v roce 1181 nebo 1182 v Assisi v Umbrii jako syn bohatého obchodníka. Ten byl v době jeho narození na cestách. Francesco di Pietro di Bernardone se rychle naučil číst a psát latinsky ve škole v nedalekém San Giorgiu, kde získal i náklonnost k francouzskému jazyku a literatuře. V mladých letech se často účastnil různých večírků a jeho bujná láska ke světu z něj udělala uznávaného vůdce mladých mužů ve městě.
V roce 1202 se zúčastnil války mezi Assisi a Perugií, v které však brzy padl do zajetí. V něm byl držen asi rok a během něj vážně onemocněl. V mladickém opojení se vydal na pouť do Říma, kde byl však zklamán bohatstvím církve a chudobou lidí. Doslova vyhodil peníze z okna a vyměnil si oděv s nejbližším žebrákem. Poté chodil po kraji, pomáhal chudým a rozdával peníze tak dlouho, až jeho otci došla trpělivost a vydědil jej.
Nějaký čas pracoval v klášteře v Gubbiu, kde se kolem něj začali shromažďovat první žáci. Těm napsal v roce 1209 jednoduchá řeholní pravidla, jež byla později schválena papežem Inocencem III. Tak vznikl Řád menších bratří. Jak přibývalo příznivců, projevila zájem o následování také první žena, Klára. Tu nejprve poslal do benediktinského kláštera, ale poté s ní roku 1212 založil Řád svaté Kláry. O šest let později ještě založil třetí řád pro laiky, tedy ty, co se nemohli či nechtěli vzdát světského života.
Žil jako žebrák, pomáhal s výstavbami a opravami kostelů a postupně procestoval velkou část Evropy a Středního východu a šířil zde křesťanství. Toužil po mučednické smrti a záměrně vyhledával nebezpečí. Podle legendy se Františkův zdravotní stav postupně zhoršoval tak, že se na jeho těle objevila stigmata, tj. rány na boku a na rukou, připomínající rány Ježíšovy při ukřižování. Poté měl dokonce oslepnout.
František z Assisi patří mezi nejoblíbenější světce. Svým životem se snažil o upevnění hodnot, které podle něj ve středověké církvi zažívaly krizi - lásku k chudobě a ke Kristu. Sv. František je patronem Itálie, ekologie, krejčích, kupců, tkalců, a zejména zvířat. O jeho lásce k nim vypráví mnoho legend, ve kterých František z Assisi dokázal například zkrotit vlka ohrožujícího vesnici, kterou procházel. Oblíbené jsou také příběhy, ve kterých se zvířaty hovoří a oslovuje je jako bratry a sestry.
Na počest sv. Františka je od roku 1931 slaven Světový den zvířat připomínaný každého 4. října. U nás se oficiálně objevuje od roku 1994. Významný je v mnoha zemích včetně Nigérie, Islandu, Pákistánu, Číny či Peru. V praxi probíhá zpravidla připomenutím, že všechna zvířata, nejen domácí mazlíčci, jsou neodmyslitelnou součástí našeho světa.
Z textu vyplývá, že Kvítky svatého Františka vznikly kolem roku 1390 jako popularizační verze latinského spisu Actus beati Francisci od bratra Hugolina. Autor kritického vydání provedl pečlivé srovnání verzí s historickými prameny, aby vše co nejvíc sedělo. Slovo „fioretti“ v kontextu znamená krátké příběhy, příhody, nikoli jen kytičky. Kvítky vycházejí v novém překladu, který čerpá ze středověké italštiny a historických údajů.
Na obálce je svatý František, jak se modlí u ohně. Ilustrace jsou dílem italského malíře Piera Casentiniho z cyklu Píseň bratra slunce a původně nesouvisí přímo s Kvítky, ale mohou čtenáři poskytnout hlubší vizuální kontext. Kvítky svatého Františka jsou proto „krásné autentické příběhy prostě psané a silné příběhy svaté“, jak potvrzují ediční poznámky a přehledy o edičních praktikách.
Vydání Kvítků v Paulínkách zdůrazňuje nového překladatele Kateřinu Lachmanovou a citovaná díla vysvětlují duchovní význam díla. Text poskytuje řadu pozoruhodných detailů o Františkově životě, jeho druhů a jejich učení, a to s důrazem na evangelium a etiku chudoby, která zrcadlí první františkánskou komunitu.
Proč vydávat Kvítky v novém překladu? opravdu krásné, pečlivě připravené dárkové vydání. A postupně jsme zjistili, že nebude stačit jen poupravit starší český překlad, který koloval do 90. let jako Kvítky slavného pána svatého Františka a jeho bratří, nebo převzít pozdější verzi z františkánských Pramenů. Vedle mnoha stylistických neobratností tam totiž najdete i vyložené významové posuny.
Italština se někdy vyjadřuje dost zašmodrchaně, zvláště ta historicky starší. Není vždy snadné rozplést, co chtěl básník říci, a nelze ji překládat doslovně, chcete-li mít pěkný, čtivý český text. Vycházela jsem z kritického vydání ve středověké italštině. Kvítky - v originále I Fioretti di San Francesco - vznikly kolem roku 1390 a jsou popularizační verzí latinského spisu Actus beati Francisci (Skutky blaženého Františka) od bratra Hugolina, který chtěl přiblížit ctnosti svatého Františka a jeho druhů i jeho učení.
Ve středověku se knihy šířily opisy, které se často jeden od druhého poněkud lišily - písaři se mohli zmýlit ve jménech, místech, dopustit se i drobných významových posunů atd. Autoři kritického vydání proto provedli pečlivé srovnání jednotlivých verzí s historickými údaji a prameny, aby vše co nejvíc sedělo. Zaujmou i mimořádně zdařilé barevné ilustrace. Za grafickou úroveň knihy jsem moc vděčná. Na tvorbu současného italského malíře Piera Casentiniho jsem narazila náhodou jednou v Assisi, přivezla jsem si odtud celou složku jeho obrazů k Františkově Písni bratra Slunce. Nejde tedy přímo o ilustrace ke Kvítkům, ale domnívám se, že to vůbec nevadí.
Na obálce je teď svatý František, jak se modlí u ohně. Původně tam měl být krásný výjev, jak trhá květiny, jenže umístit ho pod název Kvítky mi přišlo zavádějící. Slovo „fioretti“ v daném kontextu totiž neznamená kytičky, ale krátké příběhy, příhody. To ano - pro svou úctu k veškerému Božímu stvoření, která má biblický základ. Pro mě jsou Kvítky jako čistá voda, průzračná horská studánka. Evangelium se v ní odráží ryzím způsobem.