Po požáru katedrály Notre Dame v Paříži získali archeologové bezprecedentní povolení kopat pod ní a bádat; to, co našli, bylo ohromující - 1035 fragmentů uměleckých děl, část olověné rakve, vápencové sochy a zbytky původních maleb na sochách.
V únoru 2022 byla připravena rekonstrukce pařížské katedrály a po požáru v dubnu 2019 trvalo téměř tři roky, než byly odstraněny trosky a zpevněny poškozené kamenné zdi a stropní klenby. Zástěna z 13. století, která stála v chóru a svatyně a skrývala klíčový výjev, byla v 18. století demontována a pohřbena; její zbytky nyní poskytují živou připomínku středověkého zážitku návštěvníků Notre Dame.
Archeologové z Národního ústavu pro preventivní archeologický výzkum (Inrap) pod vedením Christophe Besniera zjistili, že hluboko pod podlahou se nachází bohatá vrstva artefaktů z nejrůznějších období - od chrámových sošek po části gotické zástěny. Nejvýznamnějším nálezem se ukázaly být sošky a zbytky vápencové zástěny ze 13. století, která uzavírala chórové a svatynní prostory veřejnosti.
Část soch v živých velikostech byla nalezena pod vchodem do chóru, kde byly hlavy a trupy úhledně seřazené, a ukázaly, že původně pestře malované figury na zástěně vyprávěly hlavní příběh křesťanství - od poslední večeře po zmrtvýchvstání. „Socha je opravdu výjimečná svou jemností, smyslem pro detail,“ uvedl Besnier.
Jakmile Besnierův tým odstranil dlažbu a tenkou vrstvu hlíny, objevila se horní část olověné rakve. Zatímco stavební tým čekal, protáhlo se kopání na více než dva měsíce a objevila se další olověná rakev spolu s méně luxusními pohřby. To nebylo překvapivé, protože hroby se nacházely po celé katedrále - ačkoli archeologové původně očekávali jen malé množství nálezů kvůli omezení hloubky 40 cm pod podlahou.
Podle historiků architektury Mathieu Lourse sloužila původní zástěna dvěma účelům: umožnit kněžím čtení Písma veřejnosti a poskytnout soukromí během osmi denních modlitebních obřadů, kdy mohli být kněží na chóru. Zástěna stála téměř pět století a její demontáž v roce 1710 byla výsledkem změn liturgických zvyklostí a módních trendů; nyní se dochovalo jen několik fragmentů a žádný raciální obraz o jejím osudu.
Válečné a náboženské epochy změnily vzhled Notre Dame, ale zástěna byla důležitou součástí vizuálního i duchovního prostoru chrámu. Historici jako Dany Sandron připomínají, že na zástěně byly výjevy z umučení Krista, což znamenalo zobrazení celého příběhu od poslední večeře po zmrtvýchvstání. Při mši však věřící viděli jen část cyklu řečenou knězem na chóru a neslyšeli slova z hlavního oltáře, což byl pro ně zásadní moment mlčení a naslouchání.
Proč byla zástěna stržena? Postupně se liturgické zvyklosti měnily a gotický sloh se stal v očích veřejnosti méně módním. Král Louis XIV. chtěl otevřenější chór, a tak byla zástěna demontována a pohřbena; z jejího původního raného barevného tvarování se dnes dává vodítko k tomu, jak katedrála kdysi vypadala. Besnier věří, že mnohem více zástěny leží pohřbeno pod chórem mimo jejich dosah vykopávek, a že její pokračující objev by byl významný, i když z hlediska obnovy katedrály se to nyní neplánuje.
Rekonstrukce Notre Dame se i nadále vyvíjí; nová věž byla postavena podle plánu a katedrála se znovu otevře 8. prosince 2024. Z dřevěného materiálu, z něhož pocházel podlahový dub severní zvonice, vznikla violenta kytara Rebâtir Notre-Dame de Paris - jedinečné dílo vytvořené Jonathanem Bergem a společností Berg Guitares, která propojuje historické dědictví a současné řemeslo. Kytara nese ozdobné mosazné intarzie, věnovaný citát z básně Théophila Gautiera a připomíná, že z materiálu, který přečkal požár, se rodí nový zvuk a nová paměť.
Společnost Berg Guitares a Ateliery Perrault spolupracovaly na výzvách obnovy a dokázaly propojit tradiční řemesla s veřejnou kulturou. Dřevo použité k výrobě kytary pochází z částí dřeva severní zvonice, které nebylo možné znovu použít při restaurátorských pracích; bylo vyřezáno, aby sloužilo novému životu jako hudební nástroj, který připomíná příběh katedrály. Inspirováním návrhem kytary „Rebâtir Notre-Dame de Paris“ a spoluprací Atelierů Perrault, se ukazuje, že obnovy památek mohou vytvářet mosty mezi historií a současností.
Notre-Dame nadále zůstává symbolem Paříže a jedním z nejvýznamnějších příkladů gotické architektury. Její příběh přežívá nejen ve zrestaurovaných věžích a vitrážích, ale i ve vyřezávaných detailech a prastarých materiálech, které byly znovu objeveny v podzemí a které nyní žijí prostřednictvím nových děl a projektů. Sledovat obnovu znači bohaté spojení mezi pamětí a novým významem, který Notre-Dame získává v moderním světě, a to i díky tvorbě uměleckých děl, jako je Rebâtir Notre-Dame de Paris.
Rekonstrukce a nadále probíhající práce na katedrále zahrnují i zdůraznění špičkových řemeslných dovedností a zapojení veřejnosti do poznávání historického dědictví; veřejná instituce Rebâtir Notre-Dame de Paris a Berg Guitares připravily nástroj, který propojuje umění, dědictví a současnou hudbu, aby předávaly znalosti budoucím generacím a posilovaly význam francouzského řemeslného umění.
Meta description: Detailně o objevech archeologů pod Notre-Dame po požáru, ztracené zástěně, rekonstrukci, a unikátním hudebním díle Rebâtir Notre-Dame de Paris, které propojuje minulost a současnost.