Ve stanovenou dobu se věřící shromáždí v některém jiném kostele nebo na vhodném místě mimo kostel, k němuž má průvod směřovat. Kněz a jáhen obléknou posvátná roucha červené barvy jako ke mši a přicházejí na místo, kde se lid shromáždil. Hosana synu Davidovu! Požehnaný ten, který přichází ve jménu Hospodinově! Král izraelský! Bůh je Hospodin a dopřál nám světlo. Kněz pozdraví lid obvyklým způsobem. Po celý půst jsme se s církví připravovali na svátky smrti a vzkříšení našeho Pána. A dnes začínáme Svatý týden.
Průvodem s ratolestmi nechceme jenom vzpomínat na Kristův slavný vjezd do Jeruzaléma, ale především chceme vyznat, že Kristus je náš Vykupitel a Pán. Modleme se. a jednou ať s ním vstoupíme do věčného Jeruzaléma. Modleme se. ať ho následujeme celým svým životem.
Když se Ježíš a jeho učedníci přiblížili k Jeruzalému a přišli k Betfage u Olivové hory, poslal dva učedníky napřed a řekl jim: „Jděte do té vesnice, která je před vámi, a hned naleznete přivázanou oslici a s ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně. A kdyby vám někdo něco namítal, řekněte: `Pán je potřebuje a hned je pošle nazpátky.'“ To se stalo, aby se splnilo, co bylo řečeno ústy proroka: `Řekněte siónské dceři: Hle, tvůj král k tobě přichází pokorný, sedí na oslu, na oslátku, mláděti soumara.' Učedníci šli a udělali, jak jim to Ježíš nařídil. Přivedli oslici a oslátko, prostřeli na oslátko své pláště a on se na pláště posadil. Veliké množství lidu pak prostřelo své pláště na cestu, jiní sekali ze stromů ratolesti a stlali je na cestu. Zástupy, které šly před ním i za ním, volaly: „Hosana synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Páně! Král izraelský!“
Když se blížili k Jeruzalému, k Betfage a Betánii u Olivové hory, poslal (Ježíš) dva ze svých učedníků napřed a řekl jim: „Jděte do té vesnice, která je před vámi, a hned, jak do ní vejdete, naleznete přivázané oslátko, na kterém ještě neseděl žádný člověk. Odvažte ho a přiveďte. A kdyby se vás někdo zeptal: `Co to děláte?', řekněte: `Pán ho potřebuje a hned ho sem zase pošle nazpátek.'„ (Učedníci) odešli a nalezli oslátko uvázané u dveří venku na rozcestí a odvázali ho. Někteří z těch, kteří tam stáli, se jich ptali: „Co to děláte, že to oslátko odvazujete?“ Odpověděli jim tak, jak to řekl Ježíš, a oni je nechali. Přivedli oslátko k Ježíšovi, přehodili přes ně své pláště a on se na ně posadil. Mnoho (lidí) prostíralo na cestu pláště, jiní zase větvičky, které nařezali na polích. Ti, kdo šli před ním i za ním, volali: „Hosana! Požehnaný, který přichází ve jménu Páně! Požehnané království našeho otce Davida, které přichází!
Ti, kdo přišli na svátky, slyšeli, že Ježíš jde do Jeruzaléma. Tu vzali palmové ratolesti, vyšli mu naproti a volali: „Hosana! Požehnaný, který přichází ve jménu Páně, král izraelský!“ Ježíš nalezl mladého oslíka a posadil se na něj, jak je psáno: `Neboj se, siónská dcero! Ježíš šel vzhůru do Jeruzaléma.`
Když se přiblížil k Betfage a Betánii u hory Olivové, poslal napřed dva ze svých učedníků a řekl jim: „Jděte do protější vesnice. Jak do ní vejdete, naleznete přivázané oslátko, na kterém ještě neseděl žádný člověk; odvažte ho a přiveďte! A kdyby se vás někdo zeptal: `Proč ho odvazujete?', odpovíte mu takto: `Pán ho potřebuje.'“ Ti, kdo byli posláni, odešli a nalezli všechno, jak jim to řekl. Když oslátko odvazovali, ptali se jich jeho majitelé: „Proč to oslátko odvazujete?“ Odpověděli: „Pán ho potřebuje.“ Přivedli oslátko k Ježíšovi, přehodili přes ně pláště a vysadili na Ježíše.
Jak se ubíral dál, prostírali mu na cestu své pláště. Když už se blížil ke svahu Olivové hory, začal celý zástup učedníků radostně a hlasitě chválit Boha za všechny zázraky, které viděli na vlastní oči, a provolávali: „Požehnaný, který přichází jako král ve jménu Páně! Po evangeliu může následovat krátká homilie.“
Průvod odchází do kostela, kde se bude slavit mše svatá. Vpředu jde přisluhující s kouřící kadidelnicí (pokud se užívá kadidla), za ním jiný nese ozdobený kříž, uprostřed mezi dvěma dalšími s rozsvícenými svícemi. svět i ti, kdo ho obývají. upevnil ho nad proudy vod. kdo smí stát na jeho svatém místě? kdo svému bližnímu křivě nepřísahá. a odměnu od Boha, svého spasitele. kdo hledají tvář Jakubova Boha. ať vejde král slávy! Hospodin udatný v boji. ať vejde král slávy! Lidé prostírali Pánu na cestu své pláště a volali: Hosana synu Davidovu!
Antifony a další zpívané versify doplňují liturgii: (Ant. svět i ti, kdo ho obývají. upevnil ho nad proudy vod. … Hospodin vystupuje za hlaholu trub. zpívejte našemu králi, zpívejte! zpívejte mu chvalozpěv! Bůh zasedá na svém svatém trůnu. k lidu Abrahámova Boha.)
Počasí a pouta intenzifikují liturgickou symboliku: Mávaly ratolestmi a volaly vstříc vítězi nad smrtí: Hosana na výsostech! Ale Květná neděle není jen vzpomínkou na historické okamžiky. Je to výzva k tomu, abychom šli spolu s Kristem - od radostného „Hosana“ ke ztišení Golgoty a nakonec ke slavnosti vzkříšení.
28. 3. 2026 Ježíšův vjezd do Jeruzaléma je vstupem ke smrti a ke slávě, nebo přesněji: vstupem do Božího tajemství. Hosana synu Davidovu! Požehnaný ten, který přichází ve jménu Hospodinově! Král izraelský! Hosana na výsostech! Po celý půst jsme se s církví připravovali na svátky smrti a vzkříšení našeho Pána. A dnes začínáme Svatý týden.
Průvodem s ratolestmi nechceme jenom vzpomínat na Kristův slavný vjezd do Jeruzaléma, ale především chceme vyznat, že Kristus je náš Vykupitel a Pán. Když se Ježíš a jeho učedníci přiblížili k Jeruzalému a přišli k Betfage u Olivové hory, poslal dva učedníky napřed a řekl jim: „Jděte do té vesnice, která je před vámi, a hned naleznete přivázanou oslici a s ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně. …“
Antinomická pasáž popisuje Ježíšovu cestu ponížení a následného oslavení. Kristus se „vyprázdnil“ (kenoze), přijal úděl služebníka a potupnou smrt. Proto ho Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jméno. Kristus Ježíš, ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži.
Ježíšova cesta vrcholí dobrovolnou obětí. Na kříži se do krajnosti vydává Otci i lidem, čímž dává odpuštění a nový život. Jeho smrt boří staré řády (opona, zemětřesení) a krví nové smlouvy křísí mrtvé. Tehdy jeden z Dvanácti - Jidáš Iškariotský - odešel k velekněží a zeptal se jich: „Co mi dáte, když vám ho zradím?“ Oni s ním smluvili třicet stříbrných.
Přes zrádnou noc se dramatika vyvíjí dál: Před velikonoční večeří Ježíš ustanoví eucharistii, a započíná poslední dny před ukřižováním.
