Dosud nevydané texty otce Jeronýma, které čtenář nalezne v tomto svazku, se týkají Eucharistie. Nepojednávají o ní vyčerpávajícím způsobem, vyslovují však podstatné. Otec Jeroným byl pravý mnich, tedy vnitřně jednotný člověk. V hluboké harmonii prožíval dvě skutečnosti, které lidé rádi uvádějí do protikladu, kněžství a mnišský život. Dokonale tím vyjádřil svou odpověď na Boží povolání, které zaslechl jako mladý člověk a poté na prahu dospělého života: vzdávat Bohu slávu, sloužit mu, navázat s ním důvěrný vnitřní vztah, ze kterého se rodí přímluvná modlitba za spásu lidí. Tyto texty byly psány v sedmdesátých letech minulého století pro mladého mnicha, který se připravoval na kněžství. Tlumočí však zkušenost, jež je stále aktuální.
Čtenář tohoto svazku se seznámí s životem otce Jeronýma. Nejprve prostřednictvím portrétu od otce Mikuláše, který mu byl z jeho žáků nejblíže. Hned potom ve vzpomínkách autora samého. Nejde však o autobiografii, nýbrž o pohled na všechny, kdo mu pomohli stát se tím, kým byl - mužem modlitby, kterého život v klášteře naplňoval štěstím, silnou a vyrovnanou osobností, schopnou předat druhým své zkušenosti ze života s Bohem. Otec Jeroným vstoupil ve svých jednadvaceti letech do trapistického kláštera Sept-Fons ve střední Francii. V roce 1934 složil slavné sliby a o dva roky později byl vysvěcen na kněze. Po celý život zůstal věrný svému mnišskému a kněžskému povolání a s jistotou vedl své učedníky v oblastech teologie, filosofie a duchovního života. Opatství Sept-Fons mu vděčí za svůj současný rozkvět a za založení kláštera v Novém Dvoře.
Možnosti a melodie jsou jedním z nejzralejších děl otce Jeronýma, mnicha z kláštera Sept-Fons, v němž prezentuje syntézu svého života, zkušeností a duchovní nauky o Boží lásce. Jeho rady, prostoupené srdečností, jsou určeny především řeholníkům, ale oslovují každého, kdo touží po modlitbě a spojení s Bohem. Součástí tohoto svazku je také text Modlitba nad záchrannou sítí od otce Mikuláše, novicmistra kláštera, který sdílí osobní svědectví o otci Jeronýmovi jako svém duchovním učiteli a uvádí čtenáře do jeho nauky o modlitbě. Otec Jeroným (1907-1985) vstoupil do trapistického kláštera ve svých dvaceti letech, složil slavné sliby v roce 1934 a byl vysvěcen na kněze o dva roky později. Po celý život zůstal věrný svému povolání a vedl své učedníky v teologii, filosofii a duchovním životě. Opatství Sept-Fons mu vděčí za svůj rozkvět a za založení kláštera v Novém Dvoře.
Ježíš ho zachránil u bran pekel - Jak mu jedna modlitba zachránila život - #138 Jordan Kreisle
Otec Jeroným rád opakoval, že v duchovním životě je třeba „stavět na pevných základech“. Růst v nadpřirozeném životě seznamuje jednoduchým způsobem se zákony života s Bohem. Láska k modlitbě, má-li dojít svého cíle, musí být osvětlena přesným poznáním. Otec Jeroným (17. července 1907 - 29. ledna 1985) vstoupil ve svých jednadvaceti letech do trapistického kláštera Sept-Fons ve střední Francii. V roce 1934 složil slavné sliby a o dva roky později byl vysvěcen na kněze. Po celý život zůstal věrný svému mnišskému a kněžskému povolání a s jistotou vedl své učedníky v oblastech teologie, filosofie a duchovního života. Opatství Sept-Fons mu vděčí za svůj současný rozkvět a za založení kláštera v Novém Dvoře.
V Triádě vyšly svazky: Dopisy bratru Patrikovi (2002, 2. vyd. 2003, výběr dopisů, adresovaných v letech 1971-1984 bratru Patrikovi, současnému opatovi kláštera Sept-Fons), Otec Jeroným. Mnich - částečný portrét (2003, album fotografií otce Jeronýma zobrazující všechny etapy jeho života, doprovozené úryvky z jeho textů). Od roku 2010 vycházejí Duchovní spisy otce Jeronýma.
- Dobré vlivy
- Možnosti a melodie
- Růst v nadpřirozeném životě
- Umění naslouchat
- Žít, žít
- Naše srdce proti ateismu
- Slova na cestu
- Předzpěv k Andělskému pozdravení
- Hodnoty
Charakteristickým rysem modlitby růžence je opakování stejných slov. Může nám tato modlitba pomoci setrvat v Boží přítomnosti? Otec Jeroným se růženec modlil po mnoho let a získaná zkušenost ho vedla k napsání krátkého „předzpěvu“. Je určen těm, kteří by se rádi modlitbě růžence věnovali, aby skrze Pannu Marii dospěli k hlubšímu osobnímu vztahu ke Kristu. „K povaze Apofthegmat nedílně patří to, že jsou určitém způsobem živoucí a tajuplná, což od čtenáře či posluchače vyžaduje, aby je přijímal s jistou poslušností podle latinského slovesa oboedire. Nemáme je tedy vykládat a hodnotit na základě našich osobních preferencí, nýbrž jim máme dovolit, aby jejich slova vdechla život našemu vlastnímu životu.“ Apofthegmata. Slovo vyslovené shora, z pozice autority. Slovo, které pozvedá naslouchajícího, slovo, k němuž se i ten, kdo mu chce naslouchat, musí sám pozvednout."
Výběr dopisů, adresovaných v letech 1971-1984 bratru Patrikovi, současnému opatovi kláštera Sept-Fons. Jsou svědectvím o silném lidském vztahu, vykreslují vznešený ideál života s Bohem a podávají obraz o životě otce Jeronýma, duchovního obnovitele mnišského života v klášteře Sept Fons. Vypovídají o jeho věrnosti mnišskému povolání, o příkladné vytrvalosti v modlitbě a o schopnosti citlivě vést k této věrnosti a vytrvalosti i jiné.