Jste zapáleni do mayské historie? Láká vás svět tajemna a mystiky? Pak se rozhodně vydejte k jednomu z NEJ mexických mayských nalezišť Chichén Itzá.
Genius loci místa vás přenese o více než tisíc let zpět a vy si budete moci představovat, jaké to bylo procházet se po tak velkolepém městě, jakým Chichén Itzá ve své době bylo.
Přestože byly ruiny objeveny již v roce 1841, stále dochází k významným nálezům. Neexistují asi známější mayské ruiny a pravděpodobně všichni je alespoň z fotografií znají. Zdejší pyramida bývá jedním ze symbolů Yucatánu. Význam objevení ruin v Chichén Itzá vyzdvihují i odborníci, místo bylo také zařazeno od roku 1988 na seznam kulturního dědictví UNESCO. Ruiny Chichén Itzá jsou federálním majetkem a správu místa má v gesci mexický Instituto Nacional de Antropología e Historia.
Chichén Itzá se nachází na poloostrově Yucatán v Mexiku, ve stejnojmenném státě, mezi městy Mérida (120 km) a Cancún (200 km). Výstavba města (pozdně klasické až postklasické období) se datuje do 6. až 10. století n. l. a předpokládá se, že v jednu dobu bylo domovem až pro 50 000 obyvatel a hlavním ekonomickým centrem mayské populace. V průběhu 15. století však město upadalo, až zaniklo.
Naleziště je rozděleno na dvě hlavní části, první a starší je Chichén Viejo a druhá pak Chichén Itzá. Ve staré Chichén můžeme najít šest mayských ruin, zatímco v Chichén Itzá neboli nové Chichén jich na návštěvníky čeká rovných dvacet. Mezi hlavní stavby lokality bezesporu patří Kukulkánova pyramida, El Caracol a Chrám válečníků (funkce této stavby však zůstává dodnes nejasná).
Dominanta místa je celosvětově známá Kukulkánova pyramida o výšce 30 m. Pyramida Kukulkána se čtvercovým půdorysem (Kukulkán nebo také Quetzalcoatl byl hlavní mayský bůh, měl podobu opeřeného hada), Španěly nazývaná také El Castillo, má 91 schodů ze všech světových stran a spolu s platformou na vrcholu jich je celkem 365, což je počet dní mayského kalendářního roku (dle kalendáře Haab). Má také 9 platforem, které představují 9 podlaží podsvětí neboli Xibalba (v jazyce Mayů).
Nicméně na pyramidě je toho zajímavého více, například akustika je zde vytvořena tak, aby simulovala zvuk zpěvu místního ptáka quetzala (pestrobarevní dlouhoocasí ptáci, kteří žijí v oblasti od Mexika po Bolívii). Quetzalové byli pro Maye posvátní! Významní jedinci - například církevní hodnostáři - nosili během obřadů na oblečení jejich peří. Kukulkánova pyramida - dominanta Chichén Itzá.
Zdejším unikátem je i největší hřiště rituální míčové hry Pelota (neboli Tlachtli) na světě. Mayové a později Toltékové zde vybudovali i další chrámy a objekty jako například příbytek boha deště Chaaca, Chrám válečníků nebo Observatoř.
Chrám válečníků je stavbou, kterou tvoří chrámová pyramida a okolní soubor sloupů. Na zdech chrámu lze nalézt basreliéfy válečníků, orlů a jaguárů, kteří požírají lidská srdce, stejně tak je zde k vidění zobrazení boha Chaaca Moola. Chrám válečníků je jednou z nejpůsobivějších a nejdůležitějších staveb v Chichén Itzá. Chrám se skládá ze čtyř platforem, lemovaných na jižní a západní straně 200 kulatými a čtvercovými sloupy.
Stavbou, která budí v návštěvnících i u vědců jistě respekt, je tzv. Tzompantli. Stručně řečeno se jednalo o věšák na lebky. Není to výdobytek pouze Chichén Itzá, ale tzompantli najdeme na archeologických nalezištích mnoha mezoamerických civilizací. Nicméně ten zdejší patří k nejstarším nalezeným. Zde, na rozloze 60 x 12 metrů, končily lebky nepřátel obyvatel Chichén Itzá a lidských rituálních obětí.
Na místě jsou také dvě jezírka tzv. Cenotes - přírodně vytvořené „studny“, které sloužily jako zásobárna pitné vody. Na poloostrově Yucatán byl totiž velký nedostatek povrchové vody, proto byla jezírka doslova pokladem a jedním z důvodů, proč právě zde k osídlení došlo. Známější ze dvou cenotes se jmenuje Studna obětí, zde Mayové prováděli nechvalně známé rituály s lidskými obětmi. Právě od těchto jezírek převzalo město své jméno. V překladu totiž název Chichén Itzá znamená „na okraji studny Itzá“.
Neméně zajímavou stavbou je tzv. Velké hřiště. Hrála se zde oblíbená mayská hra Tlachtli, která byla hojně rozšířena u mezoamerických kmenů jako třeba Mayů, Aztéků či Toltéků. Cílem bylo dopravit míč skrz jednu obruč na hřišti. S velkou pravděpodobností byl po prohře buď kapitán nebo celé jeho družstvo obětováno bohům, což dokládají i jednotlivé výjevy po stranách hřiště. Vzhledem k mytologii a náboženskému účelu hry se předpokládá, že hra měla znázorňovat vesmírný pohyb - buď dráhu Slunce nebo Měsíce. Hřiště zde představovalo vesmír a míč Slunce, případně Měsíc.
Další ze známých staveb je tzv. Observatoř, která sloužila pravděpodobně k pozorování noční oblohy, a to pouhým okem! Mayové byli opravdu prvotřídními astronomy. Observatoř měla tvar kopule a vzdáleně připomíná novodobé hvězdárny. Tuto významnou archeologickou zónu navštíví ročně zhruba 2,5 milionu turistů a patří k nejnavštěvovanějším místům v celém Mexiku. Naleziště je otevřeno každý den od 8 do 17 hodin.
Veškeré informace týkající se vstupu na toto jedinečné místo nově objevené sekce Chichén Itzá.
ZAJÍMAVOSTI O CHICHÉN ITZÁ
Chichén Itzá navštíví ročně až 2 500 000 turistů. Správná výslovnost Chichén Itzá je „Čičen Icá“. Chichén Itzá byla vystavěna v architektonickém stylu puuc. Ač se jedná pouze o teorii, vědci se koncem 20. století začali domnívat, že město nebylo řízeno jedním vládcem či dynastií, jak bylo tou dobou zvykem, ale pravděpodobně zde vládla rada složená z členů elitních vládnoucích linií. V posledních letech však dle archeologů tato domněnka dostává trhliny, není tedy dodnes jasné, jaký typ vlády v Chichén Itzá vlastně existoval.
Motivem, který se táhne po celé stěně hlavní pyramidy, je opeřený had neboli Kukulkán (odtud Kukulkánova pyramida), mayský bůh. Ač se objevuje v mnoha kulturách Mezoameriky, pro Maye měl obzvláště význam. Toltékové a Aztékové jej nazývali Quetzalcóatl, guatemalští Mayové Quiché pak Gucumatz. V roce 1843 se Chichén Itzá dostala do povědomí širší veřejnosti knihou „Incidents of Travel in Yucatán“ od Johna Lloyda Stephens, která dokumentovala Stephensovu cestu po Yucatánském poloostrově, na které nechyběla samozřejmě ani návštěva Chichén Itzá.
O 20 let později se ruiny dostaly také do knihy „Cités et ruines américaines“ od významného francouzského archeologa, cestovatele a fotografa Desiré Charnay. Archeologové objevili několik jasně ohraničených seskupení struktur, které byly kdysi odděleny nízkými zdmi, je to Great North Platform, Osario Group, Central Group a Chichén Viejo. Chichén Itzá resp. její jednotlivé stavby byly propojeny hustou sítí dlážděných cest, nazývaných sacbeob. Sacbe neboli „bílá cesta“, je vyvýšená dlážděná cesta, kterou stavěli Mayové zejména ve svých městech, nicméně byly nalezeny i sacbeob mimo města. Většina sacbeob však spojovala chrámy, náměstí a obřadní místa.
Během jarní rovnodennosti a podzimní rovnodennosti se u pyramidy v Chichén Itzá děje něco úchvatného. V těchto dnech dopadá sluneční světlo na Zemi přímo na rovníku a délka dne a noci jsou víceméně stejné. Stín, který pak vrhá zapadající slunce, vyvolává dojem Kukulkána plazícího se dolů po schodech. Každý rok se na tento fenomén přijíždí podívat mnoho návštěvníků. Jde prakticky o hru světla a stínu, ale přesto se vám tato podívaná vryje pod kůži, mystično by se zde dalo „krájet“.
O mnoho objevů v Chichén Itzá se zasadil archeolog původem z USA, který však dlouhodobě žil v Mexiku a vykonával funkci konzula na Yucatánu - Edward Herbert Thompson (1857 - 1935). Ten mj. získal mnoho artefaktů ze Cenote Sagrado, jehož zkoumáním strávil řadu let (1904 - 1910). Thompson poslal většinu artefaktů do Peabody Museum na Harvard University. V roce 1926 mexická vláda obvinila Edwarda Thompsona z krádeže a tvrdila, že ukradl artefakty z Cenote Sagrado a neoprávněně je vyvezl ze země. Vláda se proto zmocnila Hacienda Chichén, která byla v Thompsonově vlastnictví. Ten byl tou dobou v USA a v důsledku tohoto nařčení se na Yucatán již nikdy nevrátil. Umírá v roce 1935 a o 9 let později mexický Nejvyšší soud potvrdil, že Thompson žádné zákony neporušil, a tak mohla být Hacienda vrácena jeho rodině resp. dědicům.
Od roku 2008 platí zákaz lézt na pyramidu, které do té doby byla přístupna a bylo možné si vyšplhat její početné schody a na jejím vrcholu si pořídit fotografii do rodinného alba. Nicméně k rozhodnutí přispěla nehoda jedné postarší americké turistky, která se při výstupu na pyramidu zranila natolik, že zraněním podlehla. Památka však ze zákazu bude v rámci svého zachování jistě jen profitovat.
Velkým nálezem archeologů za poslední desetiletí byl objev zhruba 150 rituálních předmětů, které se našly v podzemním systému chodeb Balamkú („jaguáří bůh“). Jaguár byl v mayské mytologii viděn jako jeden z vládců podsvětí a také symbol temnoty. Jeskyně byla poprvé objevena již v roce 1966, ale z nejasných důvodů nebyla probádána. K tomu došlo až v roce 2019 pod vedením Guillerma de Anda, který je podzemním/podvodním archeologem specializujícím se na hledání mayských artefaktů. Potápění do jeskyní a cenotů je zkrátka jeho životní vášní. Objevené předměty byly staré až 1000 let, to lze lehce doložit dle stáří krápníků, které se kolem artefaktů formovaly. Balamkú je labyrint chodeb, který se nachází 24 metrů pod povrchem Země necelé 3 km východně od Kukulkánovy pyramidy. Každou noc po západu slunce se Kukulkánova pyramida rozzáří překrásnými světelnými efekty. Show je doprovázena také hudbou a umí navodit opravdu jedinečnou atmosféru, která pouze podtrhuje jedinečnost a kouzlo místa. Představení trvá 30 minut a je ve španělštině, avšak pro pochopení podstaty to není velký problém.
Starobylé sloupy v Chichén Itzá.
Mayský kalendář a cenotes
MAYSKÝ KALENDÁŘ Známý mayský kalendář nebo přesněji kalendářní systém, je tématem samo o sobě. Přestože dodnes nevíme, jak Mayové věděli o planetách, vesmíru a hvězdách a jak je možné, že byli v astronomii na tak vysoké úrovni. Používali k dataci několik různých technik. Stanovovali datum na základě vícero druhů kalendářů, které „vynalezli“, ale nejvíce si oblíbili tzv. Tzolkin, božský kalendář, kde se rok rovná 260 dnům. Pak u nich nalezneme také civilní kalendář Haab, který se dá vzdáleně připodobnit tomu, co používáme dnes, rok v něm měl totiž 365 dnů. Skládal se z 18 měsíců po 20 dnech a pak poslední krátký měsíc měl pouze pět dní. Haab je mayské slovo pro „rok“ a odborníci se domnívají, že coby civilní nebo také světský kalendář byl propojen převážně se zemědělským rokem. Názvy měsíců: Pop, Uo, Zip, Zotz, Zec, Xul, Yaxkin, Mol, Ch´en, Yax, Zac, Ceh, Mac, Kankin, Muan, Pax, Kayab, Cumku, Uayeb. Pro Maye bylo také důležité pozorovat Venušin cyklus a cykličnost obecně hrála v jejich životě velkou roli.
V okolí Chichén Itzá se nachází hned několik přírodních cenotes. I to bylo, jak vědci věří, jedním z důvodů, proč právě zde město tak vzkvétalo. Jezírka byla skvělou zásobárnou čisté vody. Cenotes však sloužily také jako místa obřadů a s nimi spojených obětí bohu deště Chaacovi. Asi nejvýznamnější bylo Cenote Sagrado (Posvátné jezírko). Mayové přinášeli obřadní obětiny a házeli do něj mnoho cenných artefaktů. Později bohužel k předmětům přidali ještě oběti lidské. Oběťmi byli například válečníci, dívky i děti. Byli nemilosrdně svrženi na dno jezírka za přihlížení ostatních. Na jedné straně studny dokonce nalezneme několik plošin ve dvou úrovních, které pravděpodobně sloužily jako vyhlídka pro ty, kdo byli svědky obřadů. O kus dále jsou také vidět ruiny budovy, která byla upravena na temazcal neboli rituální parní lázně, kde se předpokládá, že byly očišťovány oběti před tím, než byly svrženy do cenote. Nicméně pro současné návštěvníky je důležité, že tento cenote není vhodný ke koupání tak, jak tomu jsou turisté na jiných místech Yucatánu zvyklí. Jako důvod bývá udáváno velké množství vegetace v jezírku. Do dnešního dne bylo v rámci archeologických nálezů v cenote nalezeno přes 200 těl, šperků, keramiky a zlata.
Co se týče obětování a rituálů, byl Cenote Saagrado asi jedním z nejfrekventovanějších. Cenote Xtoloc je druhým největším jezírkem na území bývalého města Chcihén Itzá. Sloužilo však na rozdíl od Cenote Sagrado výhradně jako zásobárna vody. Každopádně Mayové věřili, že cenotes jsou cestou do podsvětí resp. k posmrtnému životu. Obětní rituály zde ale opravdu dle všeho prováděny nebyly. Jeho pojmenování vychází z názvu pro leguána, kterých je v oblasti nespočetně. U jezírka nalezneme Chrám Xtoloc, kde se konaly náboženské obřady.
Cenotes Chichén Itzá.
Fauna a flora a podnebí v okolí
Fauna je v okolí Chichén Itzá stejně jako v jiných částech Mexika velice bohatá a rozmanitá. Narazit zde můžete na opičky chápany, kynkažu, nosály, pásovce, leguány, tukany, vzácněji tapíry, při troše štěstí i mravenečníky. Každý návštěník by měla být pak obezřetný, kam šlape, Mexiko resp. poloostrov Yucatán se může pyšnit také širokou škálou druhů hadů. Mezi nimi můžeme jmenovat například korálovku sedlatou, křovináře yucatánského či chřestýše. Hadi obecně milují teplo a kamenný povrch, kde se vyhřívají. Proto buďte v areálu opravdu opatrní!
Na poloostrově roste mnoho exotického ovoce jako třeba passion fruit či pitaya, z okrasných stromů pak plumérie, kasie či delonix, dále zde najdeme vlnovec, který byl mayským posvátným stromem.
Podnebí v okolí Chichén Itzá je teplé a mírně vlhké, oblast spadá do subtropického pásu. Průměrná denní teplota stoupá přes 30°C, nejteplejší měsíce jsou mezi květnem a srpnem. Období dešťů pak trvá od června do října, kdy je všude v okolí i hodně bláta. A během této doby zde hrozí i hurikány, stejně jako v jiných karibských oblastech. Díkybohu zde nebývají tak časté, ale pokud udeří, zanechávají za sebou spoušť.
Mexické masky Calaveras.
Co ochutnat v okolí Chichén Itzá
Sopa de lima je pikantní kuřecí polévka. Její lehká a osvěžující kyselkavá chuť je velice podmanivá. Podává se se smaženými tortillami, avokádem a habanero. Cochinita Pibil je tradiční mayské pečené vepřové maso z poloostrova Yucatán. Je to pravděpodobně nejtypičější jídlo tohoto regionu. Zkrátka bez něj se žádná návštěva Yucatánu neobejde! Příprava tradiční cochinity zahrnuje marinování masa v silně kyselé citrusové šťávě a achiote a pak jeho pomalé pečení. Podává se nejčastěji s tortillami. O tomto pokrmu se říká, že je návykové a také že je tím nejlepším, co v mexických kuchařkách najdeme.
Papadzules je tradiční jídlo z Yucatánského poloostrova, které vzdáleně připomíná enchiladas. Ač existuje vícero variant, ta klasic...
