Římskokatolický kostel sv. O zbudování kostela nejsou doklady, ale váže se k 12. století. První písemně doložená zmínka o kostelu je až z roku 1376. Původní farní chrám kdysi tvořila jen dnešní jižní kaple sv. Kříže. Za časů Karla ze Žerotína byl v průběhu 2. poloviny 16. století renesančně přestavěn. Tehdy získala věž svou specifickou atiku. Další výrazné stavební úpravy proběhly v době barokní, kdy v letech 1715-1721 na náklady Antonína Zena z Dannhausenu, majitele starojičínského panství, byl zhotoven nový presbytář, patrová tribuna, kostelní klenba a nová okna. K další zásadní změně interiéru došlo až v polovině 19. století.
Pod otáčem kostela byla nalezena krypta, která obsahovala také měděnou rakev se znakem Žerotínů z roku 1613 se čtyřmi rodokmeny. Ovšem tato krypta byla při výstavbě mramorové dlažby zasypána z důvodu stability kostela. Z východní strany ke kostelu přiléhá taky hrobka rodu Deymů, posledních majitelů starojičínského panství, kteří jej vlastnili až do roku 1945. Kolem chrámu se nacházel dříve hřbitov, který byl později nahrazen novým rozkládajícím se severně na úpatí kopce. Za zmínku stojí kryté schodiště, které propojuje areál kostela se starou farou. Ve věži se nachází tři zvony; největší z nich (sv. Václav) o váze 3000 kg pochází z roku 1579, dále (Maria a sv. Románská trojlodní bazilika sv. Jiří na Pražském hradě) je nejstarší dochovanou sakrální stavbou v Praze.
Jan P. Štěpánek zmiňuje, že Starý Jičín leží téměř při rychlostní silnici a dominantu města tvoří farní chrám zasvěcený sv. Václavu. Před západním průčelím dominuje vysoká věž, která je ukončena renesanční atikou. V 2. polovině 16. století byl kostel renesančně přestavěn a věži se v té době dostala atika. Barokní úpravy započaly v roce 1686 a pokračovaly v roce 1706. Mezi hlavní změny patřil nový presbytář a patrová tribuna, dále okna a klenba kostela. V roce 1864 byl hřbitov rozšířen.
Podrobný průřez historií pokračuje informací, že původní starojičínský kostel je nynější podlouhlá jižní kaple sv. Kříže. V roce 1659 byl starý hřbitovní kostel nahrazen novým, který leží severně od kostela na úpatí hradního kopce. Změny ve fasádě zahrnují zbarokování západního průčelí a výstavbu hudební kruchty v roce 1853. Věž kostela obsahuje tři zvony s daty 1579, 1603 a 1735. Kaple sv. Ludmily s jejím hrobem byla přistavěna v první polovině 13. století a v druhé polovině 14. století získala bazilika nové západní průčelí.
Starý Jičín a jeho bazilika spolu s klášterem svatého Jiří patří k významným památkám Pražského hradu a současné podoby se dočkaly po sérii oprav raného baroka a rozšíření na počátku 18. století. Kaple byla vyzdobena jako nebeský Jeruzalém pod římsou, s nástěnnými malbami nad římsou a s koruna svatého Václava, která má podobu lilie se třemi listy a drahými kameny. Série scén zobrazující život svatého Václava doplňuje výzdobu a vyniká zvláště lokací scén nad vstupem do korunní komory a nad západním vstupem do kaple. Klepadlo ve dveřích sevřené lvím hlavou, přenesené údajně ze Staré Boloslavi, má svou legendu, ale historicky není doloženo.
Současný příběh chrámu sv. Václava v Starém Jičíně tedy kombinuje rané středověké kořeny, renesanční úpravy, barokní rekonstrukce a pozdější interiérové změny, které spolu vytvářejí jedinečnou kroniku stavebního a duchovního života regionu. Stavební vývoj je doplněn o kryptu a hřbitovní areál, stejně jako o spojení chrámu s místním panstvím a rodovými znaky Žerotínů a Deymů, které dokládají historický význam objektu pro celý region.
Objektivně k tomuto dědictví patří i popis samotné kaple sv. Kříže, která vznikla na místě původního kostela a skrze renesanční úpravy získala svou dnešní podobu. V průběhu 19. století došlo ke změnám, které posílily hudební a liturgické funkce chrámu, včetně výstavby nové kruchty, která podtrhuje význam autentického kulturního dědictví Starého Jičína.
Klíčové epochy a detaily výzdoby
- 12. století: počáteční založení kostela, bez písemných dokladů; spojení s kaplí sv. Kříže.
- 1376: první písemná zmínka o kostelu; výchozí bod k dalším úpravám.
- 2. polovina 16. století: renesanční přestavba věže podle Karla ze Žerotína.
- 1686 a 1706: barokní rekonstrukce mimo věž; založeny nové okna a kostelní klenba.
- 1715-1721: postavení nového presbytáře, patrové tribuny a další stavební prvky na náklady Antonína Zena z Dannhausenu.
- 19. století: významné změny interiéru; doplňky a úpravy v rámci liturgických potřeb.
- Historické nálezy: krypta s rakevou Žerotínů (1613) byla zasypána; hrobka Deymů a hřbitov kolem chrámu.
- Zvonový systém: tři zvony (1579, 1603, 1735) nebyly během 20. století zachovány.
Kaple sv. Ludmily a další části kostela ilustrují charakter regionální architektury, která stála na pomezí románských a gotických prvků a byla dále rozvíjena barokními zásahy. Věže mají odlišné půdorysy a rozměry; severní věž je mírně odkloněna a oba věžní korpuse jsou rozlišené atikou a římsou. Tyto detaily utvářejí jedinečnou siluetu, která je zároveň důkazem kontinuity stavebního vývoje až do současnosti.
Pro návštěvníka představuje kostel sv. Václava v Starém Jičíně nejen sakrální prostor, ale i prostor bohaté muzeální a galerijní interpretace, kde výzdoba pod římsou a nad římsou vypráví příběh patronů a historie českých zemí. Z výše uvedených údajů vyplývá, že chrám je významnou ikonou regionu a svědectvím o složitém historickém vývoji středověké a novověké architektury v Moravskoslezském regionu.
Tabulka vybraných dat
| Událost | Rok | Poznámka |
|---|---|---|
| Renesanční úpravy věže | 2. pol. 16. století | |
| Barokizace kostela | 1686 a 1706 | kromě věže |
| Nový presbytář, tribuna, okna | 1715-1721 | náklady Antonína Zena z Dannhausenu |
| Hudební kruchta | 1853 | postavena |
| Zvony | 1579, 1603, 1735 | nyní nejsou |
| Hřbitov a hřbitovní zeď | 1659-1864 | rozšíření 1864 |