Roraima - Novodobí misionáři v Amazonii tvrdí, že léčí nemocné. Cesta trvá několik dní. Musí se lodí a potom pěšky dále do hlubokého amazonského pralesa. Stejně jako portugalští dobyvatelé před pěti sty lety novodobí proselyté tvrdí, že jedou pomoci domorodcům s lékařskou péčí. Učení křesťanství je až druhořadé. Misionáři často vyhledávají kmeny, které ještě nikdy nepřišly do kontaktu s vnějším světem.
„Pravidelně navštěvuji Roraimu od minulého roku,“ uvádí Čoj Jang Sok, jihokorejský presbyterián, který byl vyslán do jednoho z šesti brazilských amazonských států. Mnoho z nich také nabízí služby jako zubní nebo lékařskou péči. Kritikové však tvrdí, že chudý brazilský stát Roraima nechává zhruba 215 známých indiánských kmenů na pospas působení evangelíků, ač by byl jejich záměr sebelepší.
„Suruiové už neuctívají svého šamana, protože jim misionáři řekli, že je to špatné. Křesťanské skupiny tvrdí, že se vláda chová velmi nezodpovědně a ohrožuje tak životy samotných indiánů.“ Jocum je jedna z největších misionářských skupin v Brazílii. Rodiče kmene Suruwaha, jako mnoho dalších loveckých kmenů v Amazonii, posílají děti s psychickými poruchami zemřít do džungle. Indiáni, kteří nikdy neopustili prales, se ve městě dostanou do kontaktu se znečištěním, bacily v nemocnicích, viry a bakteriemi.
„Třetího září zajali mého muže válečníci. V noci mě vyvlekli z lůžka, aniž mi dali čas se obléci. Všechno pobrali, rozervali peřiny, peří vysypali a nás, připravené téměř o vše, v dešti a zimě hnali před sebou.“ Tak vzpomínala na události roku 1781 Susanna Zeisbergerová, manželka misionáře obnovené jednoty bratrské Davida Zeisbergera. Moravští bratři (Moravian Brethren) se věnovali především misionářské činnosti mezi severoamerickými indiány.
Angličané moravské bratry podezírali, že se postavili na stranu Američanů, proto Zeisbergerovu misi v Ohiu vyplenili. Zeisberger si později do deníku o těchto událostech zapsal: „Strhali z nás šaty a horda jiných zatím spěchala do domu bratří a rabovala, každý si bral, co chtěl… Odvedli nás do Angličanova stanu. Snažil se dát najevo soucit a řekl, že takovéto jednání nezamýšlel… Přesto jsme věděli, že právě on je hlavním strůjcem.“
Ještě téhož roku jej Britové uvěznili v pevnosti Fort Detroit. David Zeisberger byl ve své době nejproslulejším misionářem původem z českých zemí v Severní Americe. Jeho působení na tomto kontinentu spadá do druhé poloviny 18. století, kdy zde probíhala nejprve jedna fáze sedmileté války (1756-1763), koloniální konflikt mezi Angličany a Francouzmi, a později americká válka za nezávislost (1775-1782). Do obou válečných konfliktů byly zataženy i indiánské kmeny, u nichž misionáři působili.
Rodák ze severní Moravy. Zeisbergerovi předkové byli členy původní jednoty bratrské. Jeho rodiče byli tajní nekatolíci, kteří prodali veškerý svůj majetek a odešli roku 1726 za vidinou náboženské svobody do Ochranova (Herrnhut) v Sasku, na panství hraběte Zinzendorfa. V roce 1736 Zeisbergerovi emigrovali se skupinou moravských vystěhovalců do anglické kolonie Georgia, avšak Davida zatím nechali kvůli vzdělání v Evropě. Hrabě Zinzendorf, jenž si chlapce oblíbil, jej vzal do Nizozemska, kde obnovená jednota bratrská právě zakládala osadu Herrendyk.
David zde rychle zvládl holandštinu, pracoval jako poslíček, ale později se vydal za rodinou do Ameriky. David Zeisberger se dal na dráhu misionáře u domorodců Severní Ameriky v roce 1749 po vysvěcení na kněze. V těchto letech proti moravským bratřím vystoupila opozice, která je nespravedlivě obviňovala, že jsou tajní agenti Francouzů z Kanady, či dokonce papeženci. Zeisbergerova první cesta s misionářem Frederickem Postem skončila v newyorském vězení.
Po propuštění ze žaláře doprovázel Zeisberger biskupa Spangenberga neprostupnou divočinou do hlavního sídla Irokézské konfederace Onondagy. Indiáni jako výraz sympatií k emisarům moravské církve vyslance adoptovali a přijali jej do želvího klanu irokézského kmene Onondagů. Zeisberger dokonale ovládl mohavský jazyk a kromě toho se naučil mluvit plynně dialekty kmene Onondagů, Mohykánů, Munsíjů a Odžibvejů. Dokončoval svůj anglicko-mohavský slovník.
Válka s Francouzi a s nimi spojenými kmeny, jež vypukla roku 1755, znamenala konec jeho misionářské práce na tomto území. V roce 1755 zaútočili na misijní obec Gnadenhütten s Francouzi spojení indiáni, kteří pokládali moravské bratry za Brity. Došlo k tragédii. Jedenáct bělochů bylo povražděno včetně dvou žen a nemluvněte. David Zeisberger si zachránil život útěkem. V roce 1763 se vrátil k Delavarům do Pensylvánie a Ohia. První misionářskou stanici založil ve Wyomingském údolí na řece Susquehanně. Vypuklo však Pontiakovo povstání, jež jeho plány zhatilo. Na jaře 1765, kdy došlo ke smíru, se indiáni v čele s Zeisbergerem vrátili na Susquehannu, kde si vybudovali novou misionářskou stanici Friedenshütten.
Angličtí kolonisté zatlačovali postupně indiány k západu, Zeisberger však své svěřence následoval. Roku 1768 založil misionářskou stanici Friedenstadt u řeky Beaver na hranicích Ohia. V roce 1772 nejvyšší rada Delavarů vyzvala Zeisbergera, aby na jejich území založil misijní osadu, a tak vznikl Schönbrunn na břehu řeky Tuscarawas. V době americké války za nezávislost byly misie moravanů v roce 1781 přepadeny, vypleněny a Zeisberger skončil v britském vězení. Mezi bílými Američany převládal názor, že všichni indiáni, tedy i ti pokřtění, jsou potenciálními spojenci Britů, což existenci moravských misijních osad ohrožovalo. V noci z 8. na 9. března 1782 příslušníci pensylvánské domobrany přepadli nic netušící pokřtěné indiány v Gnadenhüttenu a došlo k strašnému masakru.
V Zeisbergerově osobním životě se však za války udála pozitivní změna. Roku 1781 se jako šedesátiletý poprvé oženil. Vzal si německou emigrantku Susannu Lecronovou, jejich manželství však zůstalo bezdětné. David Zeisberger vyšel z britského vězení nezlomen a vrátil se znovu k misionářské práci. Nejprve působil u kanadských Irokézů v jihozápadním Ontariu, poté v dnešních státech USA Michigan a Ohio. Roku 1798 založil půl hodiny cesty od zničeného Schönbrunnu svou poslední osadu Goshen, kde zůstal až do konce života. Žil mezi indiány 72 let a říkalo se o něm, že si osvojil nejen jejich řeč, ale též jejich málomluvnost a zvyky v myšlení a konání. Zemřel v požehnaném věku 87 let a je pohřben v Goshenu. Říkalo se mu „apoštol indiánů“.
Významná osobnost amerických dějin. David Zeisberger po sobě zanechal poměrně bohatou písemnou pozůstalost, i když každodenní povinnosti mu neumožňovaly rozsáhlé znalosti systematicky utřídit. Ve Spojených státech amerických je považován za významnou historickou osobnost. Jeho deníky, původně psané německy, jsou v anglickém překladu i v současné době u knihkupců běžně k dostání. V jeho bývalé misijní osadě Schönbrunn ve státě Ohio se uskutečnily archeologické vykopávky a část obce byla dokonce rekonstruována.
Až do konce října mají návštěvníci Nejvyššího purkrabství pražského hradu možnost prohlédnout si výstavu Prokletí zlata - 1000 let zlata Inků. V září probíhají v souvislosti s výstavou i přednášky, jednu z nich si připravila také kurátorka výstavy docentka Markéta Křížová z Centra iberoamerických studií FF Univerzity Karlovy, o misionářích z českých zemí působících u indiánů bude mluvit i v rubrice Češi v zahraničí.
Když byla na konci 15. století objevena Amerika, vyvstal před papežským stolcem úkol, který byl nad jeho síly, obrátit místní obyvatelstvo na víru. Papež tedy za určité ústupky přenesl tuto povinnost na španělského krále. I on si ale brzy uvědomil, že to sami Španělé nezvládnou, a tak, ačkoli to bylo proti obvyklým zvyklostem, byli do Ameriky postupně zváni misionáři z oblastí ovládaných Habsburky, tedy i z českého království. Nazývat je Čechy by ale nebylo nejsprávnější. Markéta Křížová upřesňuje: „Já se pro ty misionáře snažím používat označení misionáři z českých zemí nebo z české provincie Tovaryšstva Ježíšova.“
V první polovině 20. století docházelo k sporům mezi českými a německými historiky, obě skupiny se snažily uzurpovat si ty misionáře pro sebe a dokázat, že příslušníci jejich národa byli těmi, kteří dosáhli největších úspěchů v zámořských aktivitách. Ono je to strašně těžké určit. Většina těchto misionářů hovořila plynně oběma zemskými jazyky a oni se identifikovali jako Češi nebo Moravané ve smyslu zemské příslušnosti, případně tedy příslušnosti k české provincii, tedy ke správní jednotce. Ve chvíli, kdy se přemístili do Ameriky, tak přijali za svou příslušnost k mexické nebo peruánské provincii. Je zajímavé, že když si tito misionáři z českých zemí píšou mezi sebou, tak si píšou zásadně španělsky, byť s chybami a germanismy, ale ztotožnili se s místem svého pobytu. Na druhé straně za Čecha, ve smyslu příslušníka české provincie, se prohlašoval Josef Neumann, který se sice narodil v Praze, ale z belgických rodičů. Protože ale vstoupil do české provincie, tak se pokládal za Čecha.
Nejen misionáři z českých zemí, ale obecně jejich početná skupina odešla do různých částí španělské Ameriky. Josef Neumann, který působil na území dnešního Mexika, nebyl na nově objeveném kontinentu rozhodně sám, do různých částí španělské Ameriky odešlo zhruba od počátku 17. století z českých zemí více než 200 misionářů. Ne všichni byli kněží. Vedle vysvěcených kněží odcházeli i tzv. laičtí bratři, kteří působili jako jakýsi technický personál. Z těch proslulých laických bratrů to byl třeba Šimon Boruhradský, který si změnil pak jméno na Simon de Castro a který působil jako architekt, dokonce pomáhal v hlavním městě kolonie Nové Španělsko, čili v dnešním Mexiku, opravovat místokrálovský palác apod. Další z těchto laických bratří byli třeba lékaři nebo lékárníci, kteří pak sepisovali pojednání o amerických rostlinách, které se mohou používat k léčení.
Asi nejznámějším misionářem pocházejícím z českých zemí byl Samuel Fritz, za zmínku ale jistě stojí i jeho další kolegové. O některých misionářích víme více, protože více psali, zanechali po sobě více písemných dokumentů, což je případ Jindřicha Václava Richtera, který hodně psal do své domovské provincie a jeho dopisy vydal už ve čtyřicátých letech Zdeněk Kalista ve sborníku Cesty ve znamení kříže. Zajímavý je tam ten posun vnímání toho misijního úkolu ze strany Jindřícha Václava Richtera, kdy on přijíždí do Ameriky plný nadšení, indiány si velice idealizuje a po několika letech života v misii začíná zdůrazňovat spíše jejich špatné stránky a stává se, nechci říct rasistou, ale dívá se na indiány velice negativně. No a Samuel Fritz je proslulá postava, misionář, který se věnoval hodně tomu mapování. Byl první, kdo kompletně zmapoval tok Amazonky a pokusil se určit její pramen, což není snadné protože Amazonka vzniká z několika toků a je těžké zjistit, který je ten hlavní a nejdelší.
Je zajímavé, že na práci Samuela Fritze z přelomu 17. a 18. století navázala před několika lety česká expedice pod vedením profesora Jánského z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, která dokázala napravit Fritzovy omyly a zmapovat a identifikovat skutečný pramen Amazonky. Vraťme se ke zmíněnému Jindřichu Václavu Richterovi, právě jemu se splnilo to, po čem misionáři bez ohledu na zemi původu toužili, zemřel mučednickou smrtí. Pro misionáře z českých zemí mělo ale vyslání do Ameriky zvláštní význam.
Protože české země měly v raném novověku v celé Evropě vzhledem k husitské tradici velmi mizernou pověst. České země byly vlastně jedním z prvních působišť Tovaryšstva Ježíšova. Ještě za života zakladatele jezuitského řádu Ignáce z Loyoly sem přicházejí jezuité, kteří zakládají koleje a vydávají se na misie na český a moravský venkov. V jejich dokumentech se objevují stejné obraty, které jsou pak používány pro misie v Americe - divočina, barbarský národ, který nechápe základní zásady křesťanského života. To, že potomci těch, kteří byli obráceni na víru, nyní sami šíří pravou katolickou víru, byl pro ně fantastický pocit. Taky proto ti misionáři z českých zemí odmítají přijímat místa na univerzitách, pokud jim byla nabídnuta. Odmítají působit v centrech kolonií a snaží se dostat na periferie. Máme zase řadu dokumentů, ve kterých formulují své přání jít do nejméně pohodlných podmínek, obětovat své zdraví a život. Řada z nich skutečně zemřela na různé tropické nemoci, jeden misionář z českých zemí, Jindřich Václav Richter z Prostějova, byl zabit při vzpouře indiánů. Je to vlastně po středověkých světcích a po Janu Nepomuckém jediný český mučedník, který jako takový figuroval v různých oslavných spisech, které byly publikovány na evropském kontinentu i v Americe.
Náplní práce misionáře nebylo zdaleka jen obracení domorodců na víru. Podle Markéty Křížové naráželi i na problémy, na které nebyli připraveni. Bylo třeba indiány shromáždit, přesvědčit je, aby se vzdali dosavadního způsobu života a nalákat je do osad a ty pro ně postavit. Problém byl také často v komunikaci, jazyky, kterými některé kmeny hovořily nebyly známé, misionáři se přesto museli s místními dorozumět. Museli také plnit závazky vůči Španělsku. Z misie musela odcházet část indiánů jako pracovní síla třeba na stavbu cest apod. V roce 1767 byli všichni jezuitští misionáři ze španělských kolonií vypovězeni. Misionáři z českých zemí dosáhli za svého působení v Americe řadu úspěchů, podle Markéty Křížové spočívají už v tom, že se na ně mezi indiány zachovaly vzpomínky a někteří z nich si dokázali získat úctu a uznání domorodců. Misionáři zaznamenali také některé domorodé jazyky, které se tak díky tomu zachovaly a zmiňovali jsme i úspěchy na poli kartografie. Jejich působení mělo samozřejmě i stinné stránky: „Nekompromisní přístup řady misionářů vůči domorodým kouzelníkům a třeba i léčitelům, kteří používali tradiční přístupy léčení pomocí bylin nebo sugesce. Velice nekompromisní přístup k jakýmkoli překročením toho kánonu křesťanské morálky jako např. mnohoženství. Nebo třeba odmítání aktivní práce na pozemcích přidělených misii...Tohle všechno ti misionáři trestali velice tvrdě - bičováním, vězením... V každé misii vedle kostela stál pranýř, který byl symbolem nejen duchovní ale i fyzické moci misionářů nad indiány. Za tohle se samozřejmě dostává jezuitským misionářům, nejen těm z českých zemí, kritiky v odborné literatuře i publicistice.
Je ale třeba posuzovat ty věci v době, ve které se odehrály, v kontextu velice tvrdého soupeření katolictví a protestantismu, v době, kdy Evropané sami sebe pokládali za měřítko všech věcí. Můžete neomezeně číst Lidovky.cz, iDNES.cz, Expres.cz a Antiyoutuber.cz. K tomu dostanete také noviny a časopisy v elektronické podobě. Zachováme vám vše tak, jak jste zvyklí a reklamu přizpůsobíme vašim zájmům. Pokud využijete místo platby udělení souhlasu s reklamou (tj. budou Vám zobrazovány v rámci našich webů Lidovky.cz, iDNES.cz, Expres.cz a Antiyoutuber.cz2 reklamy a to cílené i necílené), aby Vám byly zobrazovány reklamy, které Vás budou zajímat. Váš souhlas s cílením reklamy můžete kdykoliv odvolat, pokud jej však odvoláte, budete vyzváni k přechodu na iDNES Premium bez reklam. Souhlas pro jiné účely, než je cílení reklamy (např. Některé údaje (nikoliv však pro cílení reklamy) zpracováváme na základě tzv. oprávněného zájmu. Podrobné nastavení.
Další témata prohloubená v textu ukazují na kontinuitu diskutovaných témat: roli misionářů, kontakt kultur a etiku působení na periferii kolonií, a komplexnost historických hodnocení zlaté éry mapování, kartografie a jazykových záznamů, které zůstávají dodnes.