Blah. Pocházel z Anglie od Kentu. Asi přes 20 let byl poustevníkem žijícím v dutém stromě. Ke karmelitánskému řádu se připojil kolem r. 1241. Brzy se stal generálním představeným v Aylesfordu, kterým zůstal až do smrti. Panna Maria mu při zjevení v r. 1251 předala škapulíř jako část řádového šatu. Šimon upevňoval život řádu, který rozšířil zakládáním klášterů i v Německu, v Belgii a ve Francii.
Šimonovu úpravu řehole schválil papež Inocenc IV. Narodil se v Anglii před rokem 1200. Jeho otec byl správcem hradu v Harfordu u Kentu. Šimon zažil v mládí od svého rodného bratra nejednu křivdu a ve své touze mířil k samotě a rozjímavému životu poustevníků. Proto v 19 letech odešel z domova a učinil slib čistoty. Rozhodl se přebývat na opuštěném místě v dutém stromě. To se zřejmě stalo příčinou jeho příjmení Stock, znamenající pařez. Je však známé až z doby po jeho smrti. Zvolení dutého stromu bylo z touhy po pokání a z lásky k Bohu. Svoji lásku k bratrovi projevil nejen odpuštěním, ale vyprošoval mu i potřebné Boží milosti. Z lásky k Ježíši se zřekl pohodlí a přinášel smírné oběti za obrácení druhých.
Sílu k tuhé kajícnosti čerpal z rozjímavé modlitby a z důvěrného spojení s Bohem po 20 až 30 let života. Za vlády sultána Kamela Egyptského byli karmelitáni nuceni opustit Svatou zemi a přišli pak do Anglie. Šimonu bylo prý Pannou Marií zjeveno, že tito bratři jsou v Anglii, a byl jí vyzván, aby vstoupil do tohoto řádu. Z mládí měl ukončená studia, a proto se brzy stal koadjutorem řádového generála. Vykonal také pouť do Svaté země. Šimon toužil rozšiřovat úctu k Panně Marii a ona mu při dalším zjevení v noci 16. 7. Velký řádový škapulíř po oblečení volně splývá na hrudi a na zádech, jde o pruh látky s otvorem pro hlavu (vyskytuje se i u jiných řádů).
Dále je šířena forma malého laického škapulíře, dva malé kousky vlněné tkaniny hnědé barvy spojené šňůrkami. Nošení tohoto škapulíře je v praxi nahraditelné nošením škapulířové medailky. Škapulíř, jeho přijetí a nošení je svátostinou. Jde tedy o viditelné znamení neviditelné milosti závislé na našem vztahu. Nošení škapulíře má být provázeno naší ochotou obléci se v život Panny Marie a jako ona se dát do služeb díla spásy.
Jde o to, žít důvěrný vztah k P. Marii a ke Kristu a s nimi milovat celou Církev. Šimon upevňoval život řádu, který rozšířil zakládáním klášterů v Kolíně, Haarlemu, Bruselu a v několika francouzských městech. O záležitostech řádu se byl vícekrát poradit se Svatým stolcem. Úprava řehole, kterou schválil Inocenc IV., byla díky jemu v plném souladu s tradičním duchem Karmelu. Povzbuzoval k činnosti, která neškodí životu modlitby a původnímu duchu řádu. Ve zmírněních, které úprava obsahovala, bylo dovolení, aby měli karmelitáni své domy ve městech a mohli se účastnit apoštolské práce. Zdůrazněna byla podmínka společné liturgické modlitby i společné jídelny pro upevňování života komunity.
Při budování Karmelu na Západě navázal Šimon na Angličana Jindřicha Hane, který byl jeho spolupracovníkem na mystické nauce. Druhým stupněm je to, že Nejsvětější Trojice v duši, kterou k sobě přitáhla, má svůj příbytek. Tam, kde se spojuje láska a touha, dochází ke zrození Boha. Třetím stupněm je přetváření duše v Boha. A to vlivem světla, v němž už duše nehřeší a nahlíží na Boží krásu způsobem, který vylučuje, aby se objevila temnota hříchu. Duše postupuje jako dítě světla, zapomíná na všechno, co není Bůh. Po zkušenosti s Bohem následuje osvícení, duše potřebuje světlo dříve, než je schopna ho vidět. Čtvrtý stupeň představuje Boží pozvednutí duše nad ni samu. Bůh v duši uvolňuje nesmírné energie a přirozené mohutnosti duše jsou povzneseny, aby se staly nadpřirozenými. Pátý stupeň už znamená úplné spojení duše s Bohem. Duše nabývá formu Boha, je v něj přetvářena a Bůh je zase v její formě.
S Hanem nám Šimon ukazuje, co Bůh připravil pro ty, kdo ho milují a směřují k jednotě s ním. Jde o velký dar a k jeho přijetí napomáhá pravá mariánská úcta, protože Panna Maria je dokonale formovanou duší a nejen touží, ale má jako prostřednice Božích milostí i moc, kterou s její pomocí můžeme být přetvořeni v podobu jejího Syna. Poodhaluje se nám zde tajemství štěstí světců žijících mezi námi, tajemství, proč některé duše dokáží být nepochopitelně šťastné právě jen ve svém řádu. A mnozí jsou pak často prošeni o modlitbu.
Řád řídil až do své smrti 16. 5. 1265 na vizitační cestě do Bordeaux. Tam byl také pochován. Jeho památka je v karmelitánském řádu z důvodu svátku Jana Nepomuckého o den posunuta. Začnu zdokonalovat svou modlitbu cestou otevření se Bohu a nabídnutím se mu k dispozici. Všemohoucí a milosrdný Bože, Tobě se líbí, když nespoléháme sami na sebe, ale všechnu svou naději skládáme v Tebe a necháváme se vést Tvou vyvolenou služebnicí a královnou nebe, jako to dělal i svatý Šimon Stock; ať pozorujíce životy svatých stále se od nich učíme. Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána.
