Rotunda na mírně oválném půdorysu s půdorysně kruhovou lodí, otevřená na východě do pravoúhle ukončeného kněžiště, představuje jedno z nejvýznamnějších svědectví raně středověké sakrální architektury v Česku. Je součástí větší archeologické kontextuální lokality Budeč, kde spolu s okolními prvky vytváří významné historické a kulturní dědictví.
Stavba a půdorys
Rotunda má kruhový půdorys o průměru 9 metrů s tenkými stěnami a je sklenuta zploštělou kopulí. Hranolová věž na severozápadní straně doplňuje strukturu lodi, zatímco na severní straně kněžiště je malá obdélná sakristie. Původně měla rotunda na východní straně podkovovitou apsidu; ta byla v období baroka nahrazena pravoúhlým presbytářem. Obvodové zdivo lodi se směrem vzhůru zužuje a fasády byly sjednoceny okrovými omítkami s jen ojedinělým odhaleným kamenem. Se svědectvím o stavebních změnách souvisí i barokní úpravy presbytáře a změny v interiéru.
Architektura interiéru
Interiér rotundy má mírně šikmé stěny a je sklenut zploštělou kopulí. Presbytář je sklenut valenou klenbou, sakristie a podvěží jsou plochostropé. Klenby jednotlivých částí prostoru jsou provázány vítězným obloukem lomeného tvaru; vrchol klenby lodi dosahuje výšky kolem 13 metrů. V interiéru se dochovala kamenná renesanční kazatelná, kamenná mensa a velký dřevěný krucifix. Zřejmě v krátkém historickém horizontu se v 19. století interiér vybarvil historizujícími freskami, které byly postupně přemalovány.
Věž a vstupy
Severozápadní část lodi navazuje na hranolovou románskou věž s jehlanovou střechou. Na severovýchodě se nachází obloukový vstupní portál do věže. V horní i spodní polovině fasády věže a lodi se střídají horizontálními pásy; fasády lodi a věže jsou členěny a doplňují je malé detaily jako obdélné okénko v horní části věže a sdružené okno nad ním.
Kontext a význam
Rotunda patří mezi nejstarší dochované křesťanské stavby na území České republiky a její kruhový půdorys spolu s loďním uspořádáním tvoří klíčový doklad pro poznání nejstarší české sakrální architektury. Zjištění archeologických výzkumů (1990, 2003) potvrzují, že od základů až po klenbu je loď původní rotundou sv. Petra. Založení rotundy se podle písemných pramenů připisuje knížeti Spytihněvovi I. do 10. století. V druhé polovině 11. století byla na severní straně připojena apsida a později, ve druhé polovině 12. století, došlo k rozšíření o románskou věž, což odpovídá i změně zasvěcení kostela na sv. Petra a Pavla.
Archeologický kontext Budeče zahrnuje nejen rotundu, ale i hřbitov s 56 nalezenými hroby a základy někdejšího kostela Narození Panny Marie. Dochované obvodové prvky jsou souástí dvou hlavních obvodů: vnitřního oválného akropole a jeho okolí s rotundou a novým hradem. Z poutní a historické perspektivy má areál velký význam pro poznání sídelní a mocenské struktury raného českého státu a pro interpretaci pohřebišť a osídlení v raném středověku.
Archeologické a kulturní dědictví
Areál výšinného hradiště Budeč je chráněnou archeologickou lokalitou včetně rotundy, hřbitovů, bran, a pomníku Karla Slavoje Amerlinga. Z oblasti vychází i pohřební místa a základy starých kostelů, jako jsou zmiňované základy kostela Narození Panny Marie arotunda sv. Petra a Pavla. Místo je národní kulturní památkou a významně přispívá k poznání raně středověké sakrální architektury a české státní identity.
Zajímavosti a detaily
- Věž má zdvojené románské okna a nápadné sdružené svícení s oblouky.
- V interiéru se nachází renesanční kazatelna a mensa a velký dřevěný krucifix.
- Hroby kolem rotundy v radially rozmístěném uspořádání svědčí o pohřbívání krátce po postavění kostela.
- Radiální rozmištění hrobů kolem rotundy je důkazem pohřbívání po počátcích osídlení.
Zdroje a výzkum
Podklady uvádějí zejména výzkumy Miloše Šollego (1990) a revidované Andreou Bartoškovou (2003). Doplňují je prameny o arheologickém výzkumu a stavebně-historickém průzkumu. Dle literatury, jako je Kapitola z Kapitoly: Posvátná místa Království českého a další, jsou v Budeči klíčové důkazy o raně středověké sakrální architektuře a historickém vývoji prostoru.
Areál Budeč nabízí bohatý obraz o historickém vývoji české státnosti a o prvních Přemyslovcích jako mocenském centru. Rotunda svatého Petra a Pavla, spolu s blízkými hřbitovy a opevněním, představuje jedinečný doklad o raně středověké architektuře, která i dnes svým tvarem a stavebními prvky vyzdvihuje význam české kulturní kontinuitní identity.