Občas se v životě ocitneme na místech, která vyprávějí příběhy, jež nejsou jen zapsány v archivech, ale jsou živé v kamenech, stromech i vzduchu. Jiřetín pod Jedlovou je právě takovým místem. Jedním z mnoha, kde byly v padesátých letech internovány řádové sestry v „Akci Ř“. Na tomto promodleném místě se dvakrát ročně scházíme na Duchovní obnově pro ženy. Program setkání je většinou podobný, zásadní je, že se odehrává v silenciu - tedy v tichu. Bez zbytečných řečí se spolu modlíme, snídáme, usínáme a budíme se (letos jsme měly luxusně každá vlastní „samotku“ 😊 ). Máme prostor pro svátost smíření, adoraci, procházky v přírodě, šlapeme společně s modlitbou na Křížovou horu. Další setkání plánujeme v adventu. Obnova v Jiřetíně - to je necelý den strávený v promodleném klášteře, vzorná péče paní správcové, ale hlavně silencium a osm žen, které ho vzorně dodržovaly. Laskavé Dominikovo doprovázení - přednáška o postu, mše, svátost smíření, křížová cesta. A jako bonus nádherné počasí, které lákalo k rozjímání na čerstvém vzduchu. Exercicie v klášteře v Jiřetíne pro mne byly hlubokým duchovním zážitkem, kdy se čas zpomalil a duše mohla spočinout v Boží přítomnosti. Nejsilnější moment pro mne byla chvíle, kdy mi skrze list apoštola Pavla ke Korintským najednou vše dávalo smysl. Dává mi to poznání, ze i čas strávený jen s Bohem v tichosti má smysl a kdo to nezkusil, ať se nebojí. Na duchovní obnově jsme vedle obvyklého programu měly zajímavou přednášku o půstu, dostatek osobního volna na rozjímání. Po dopolední mši následoval oběd a přestože přednáška byla o půstu, oběd byl výborný a porce slušné 😊 Po obědě jsme kolem druhé hodiny vyrazily na místní křížovou cestu. bylo to moc krásné. Nejen příroda kolem, počasí nám přálo a otec Dominik cestu moc hezky doprovázel, dokonce se k nám přidala i skupinka tří lidí, kteří na závěr Dominikovi poděkovali za tu možnost jít cestou s námi.
Co mi duchovní obnova přinesla? Především celkové zklidnění. Na obnovu jsem jela plná stresu a strachu, jak všechno zvládnu, vrátila jsem se domů a stres je pryč, cítím novou sílu, že vše se dá zvládnout, vždyť na to nejsem sama. Naše Kongregace Dcer Božské Lásky (latinsky Filiae Divinae Caritatis, zkratka FDC) byla založena Matkou Františkou Lechnerovou (* 1833, + 1894) 21. listopadu 1868 ve Vídni. Matka se zde setkala s mnoha dívkami, které přišly do hlavního města hledat práci. Často byly bez prostředků, bez znalosti jazyka a bez střechy nad hlavou. V důsledku toho propadaly mravní zkáze. Založila proto naši řeholní společnost, v níž dívky nalezly bydlení a zaopatření do doby, než si našly místo. Při těchto domech, které se nazývaly mariánské ústavy, byly také večerní a nedělní školy pro další vzdělání. Brzy se objevil i další problém velkoměst. Staré a nemocné služebné a vůbec staří lidé, kteří již nemohli pracovat, se ocitali na ulici. Pro ně zakládala Matka Františka domovy pro staré lidi. Po připojení Bosny a Hercegoviny k Rakousku se naskytla práce hlavně se zanedbanými dětmi. Dívky tam vůbec nechodily do školy. Bylo třeba přesvědčovat rodiče, že je důležité, aby i dívky uměly číst a psát. Tak vznikly tři okruhy sociální činnosti naší kongregace. Dnes bychom řekli, že to byl boj o lidská práva pro chudé - právo na práci, na vzdělání a na život. Sestry nosí jednoduchý černý hábit s bílým límečkem a černý závoj s přehrnutým bílým proužkem jako znamení změny smýšlení. Našim emblémem je symbol Trojosobní Boží Lásky - Otce symbolizují tři paprsky, Syna kříž a Ducha svatého holubice. Jsou propojeny třemi kruhy, které symbolizují lásku, jež je pojí. Dále sestry nosí prsten, na kterém je znázorněno Kristovo lidské srdce s ranou, ovinuté trním, z něhož šlehají plameny - zviditelněná Boží láska k lidem.
Rok 1913 přinesl do našich dějin změnu: šly první sestry do USA, roku 1914 do Anglie a 1920 do Brazílie. Do našich zemí sestry přišly v roce 1870, a to nejprve do Opavy. Opavský klášter byl vůbec první filiálkou, kterou Matka Františka založila. A Boží pobídka k tomu v sobě nezapře smysl Boha pro humor. Bez jakéhokoli oprávnění učinila sbírku ke zřízení asylu služebních dívek. Dokonce najala byt a přijala tři služebné dívky. Dvě z nich jmenovala asistentkami a jednu novicmistrovou.
Matka Františka byla stále naléhavě žádána, aby založila také dům v Praze. Na rozloučenou S. Augustině řekla: „Dát Vám nemohu nic, než své požehnání, 5 guldenů a hubičku“. Boží prozřetelnost k tomu ale dodala to, že již po třech měsících mohla Matka Františka koupit pro ni dříve nedostupný dům v Ječné ulici za 50.000 fl. V tomto Mariánském ústavu pak našly v průběhu let zázemí tisíce službu hledajících dívek. Po první světové válce k těmto přibyly ještě domy v Perné u Mikulova - Útulek sv. Antonína, Veltrusy u Kralup - Pensionát „Sancta Maria“, Horní Počaply - Klášter Blahoslavené Anežky Přemyslovny, Plumlov - Útulek sv. Josefa, Kunštát na Moravě - Domov sv. Rodiny, Augustineum jako druhý dům v Brně a Klášter Blahutovice.
V roce 1950 byly sestry ze svých klášterů násilím vyvezeny a svezeny do Jiřetína pod Jedlovou. Tam pracovaly na polích a v textilních továrnách, v šedesátých letech i v domovech důchodců. Společenské změny posledních let nám kladou nové výzvy. Musíme hledat, jak naplnit odkaz Matky zakladatelky - být prodlouženou rukou Boží k potřebným v dnešní době a ukazovat jim ovoce Kristova evangelia v každodenním životě. Proto se staráme o staré lidi v domově důchodců v Opavě, naše sestry vyučují na školách v Praze a pomáhame kněžím na farách. Abychom přiblížily Boha dnešnímu uspěchanému člověku, proměnily jsme roku 1998 část našeho domu v Jiřetíně pod Jedlovou v penzion k ubytovávání turistů.
Mezi naše významné osobnosti patří na prvním místě Matka zakladatelka Františka Lechnerová. V současné době se pracuje na zahájení procesu jejího blahořečení. Dále je to sestra M. M. Ludovika Binderová, představená polské provincie z doby mezi dvěma světovými válkami, spisovatelka duchovních knih. Sestra M. Luka Liengitz, která byla vrátnou u sv. Josefa v Sarajevě a znali ji všichni chudí z celého města. Pět mučednic z doby II. světové války a občanské války v Jugoslávii, které byly 11.12.1942 přepadeny v domě v Pale. Dům byl zapálen a ony byly hnány pěšky do Gorazde. Sestra M. Adelaide Molinari, která byla zastřelena 14.4.1985 v severní Brazílii. Byla zastánkyní a pomocnicí chudých proti statkářům. Viník nebyl vypátrán.
Kromě historických osudů se klášter a obec Jiřetín pod Jedlovou vyvíjejí i v současnosti. Jiřetín pod JedlovouKostel s farou v Jiřetíně pod JedlovouZnakVlajkaLokalitaStatusobecVarnsdorf, Okres Děčín, Ústecký kraj. Historická země Čechy. Geografické souřadnice 50°52′28″ s. š., 14°34′31″ v. d.
Základní informace o obci zahrnují: Počet obyvatel 659 (2025), Rozloha 11,37 km², Nadmořská výška 458 m n. m., PSČ 407 56, Počet domů 262 (2021). Jiřetín leží v Lužických horách, u Křížové hory, s křížovou cestou zřízenou roku 1764 a kaplí z roku 1796. CHKO Lužické hory zasahuje do velké části území a město má statut městské památkové zóny od roku 1992. Poblíž se nachází zřícenina Tolštejna a Jedlová jako třetí nejvyšší vrchol Lužických hor.
Historické dějiny zahrnují i založení Domova Božské Prozřetelnosti v Jiřetíně v roce 1874, další rozvoj a expanzi do dalších míst jako Brno, Perná, Veltrusy, Plumlov, Kunštát a další. Po první světové válce vedly sestry vlastní školu, školu ručních prací, školku a pečovaly o sirotky. Po druhé světové válce zůstaly sestry v Jiřetíně i nadále a provoz pokračoval, až do 25. září 1950, kdy byl sirotčinec zrušen a sestry přešly pod civilní správu.
V období po roce 1989 sloužil klášter jako charitní dům pro staré sestry. Po roce 1998 byl dům otevřený jako penzion pro rekreanty a zároveň zde zůstávají duchovní exercicie a obnovy. Naše dveře jsou otevřeny pro všechny lidi bez rozdílu vyznání, mladým, starým či rodinám s dětmi.