Nová studie italského vědce, který se zabývá analýzou krve na Turínském plátně, potvrzuje, že skvrny odpovídají mučení a ukřižování Ježíše Krista tak, jak je popsáno v evangeliích. Giulio Fanti, profesor mechanických a tepelných měření na univerzitě v Padově, tvrdí, že makroskopická a mikroskopická analýza krvavých skvrn přesně odráží „fyzikální podmínky související s osobou Ježíše Krista“, které odpovídají jeho popisu v Bibli, a zejména v rámci čtyř evangelií.
Fanti je autorem více než 50 studií o Turínském plátně a na toto téma vydal i několik knih. Turínské plátno, které bylo podle mnohých použito k zabalení Kristova těla po jeho smrti na kříži, je v posledních několika desetiletích předmětem rozsáhlých akademických debat, přičemž někteří obhajují jeho pravost a jiní tvrdí, že se jedná o středověký podvrh.
Na plátně je vyobrazeno tělo a tvář muže s trnovou korunou a je pokryto krvavými skvrnami. Je uloženo v kapli Svatého plátna v italském Turíně, kde ho mnozí katolíci uctívají jako svatou relikvii Kristova ukřižování. Vatikán nemá oficiální stanovisko k jeho pravosti.
Podrobná analýza skvrn a jejich význam
Podle Fantiho studie krevní skvrny na boční a přední straně rubáše ukazují krev tekoucí třemi různými směry: svisle s tělem ve vzpřímené poloze, dále nakloněnou pod úhlem 45 stupňů a vodorovně s mrtvým tělem ležícím na boku. Fonti tvrdí, že „jednotlivé pramínky vykazují náhlou změnu svého směru; je pravděpodobné, že krev stékala při pohybu mrtvého těla“. Studie uvádí, že tři odlišné barvy krve naznačují tři různé druhy krve: posmrtné krevní skvrny z pohybu těla, pak ty méně zřetelné, které se zdají být předsmrtnými krevními skvrnami, k nimž pravděpodobně došlo, když byl Ježíš ještě přibit na kříž a nakonec úniky krevního séra.
Na skvrnách jsou podle studie patrné stopy po bičování, které odpovídají bičování u sloupu, a množství krve potvrzuje důsledky ran popsané v evangeliích. Dále se ve studii píše, že nanočástice nalezené v krvi rozpoznané jako kreatinin odpovídají velmi těžkému mučení, které Ježíš vytrpěl. Hypoteticky vysoká hladina močoviny v některých částech krve naznačuje poruchu nebo zablokování ledvin, což je stav slučitelný s intenzivním bičováním v oblasti ledvin, které způsobuje mikrocytární anémii.
„Tato mikrocytární anémie, která se rovněž zvýšila v důsledku dlouhodobého půstu, naznačuje extrémní difuzní potíže, které měl Ježíš s výměnou kyslíku, což nejspíše vedlo k extrémně ztíženému dýchání,“ pokračuje studie. „Ježíš musel výrazně zintenzivnit dýchání,“ píše se ve studii, \"a v důsledku toho zvýšit frekvenci srdečních úderů, což vyvolalo infarkt jako hlavní příčinu jeho smrti.“
P. Robert Spitzer, jezuitský kněz a prezident Centra rozumu a víry Magis, uvedl pro agenturu CNA, že všechny tyto údaje zjištěné ve Fantiho studii se shodují s ukřižováním Ježíše Krista. Spitzer je silným zastáncem pravosti Turínského plátna a dodal, že kreatinin v krvi obecně svědčí o těžkém polytraumatu a krev na plátně pochází od osoby, která prodělala nesmírně těžké polytrauma.
„Ten muž měl určitě problémy s dýcháním,“ uvedl Spitzer s odkazem na výsledky studie. „Podstoupil skutečná muka. Je na něm vidět, že ztratil obrovské množství krve zejména z bičování.“
Podle Spitzera důkazy o krvi poukazují na smrt Ježíše na kříži. Při obhajobě pravosti rubáše uvedl, že středověký padělatel nemohl předvídat možnosti vědecké studie látky z 21. století: „Určitě by nepoužil hematické sérum oběti, která utrpěla těžké polytrauma.“
Spitzer se na obhajobu pravosti Turínského plátna odvolával na další nedávné studie, zejména na analýzu širokoúhlého rozptylu rentgenového záření z roku 2022, kterou publikovali italští vědci z Národní výzkumné rady v Bari. Studie použila širokoúhlý rozptyl rentgenového záření ke zkoumání přirozeného stárnutí celulózy ve vzorku Turínského plátna, který určil, že stáří tkaniny by mělo být přibližně 2 000 let.
Tato zjištění byla v rozporu se známou studií datování uhlíku z roku 1988, která stáří Turínského plátna řadila do 13. nebo 14. století. Spitzer říká, že rozptyl rentgenového záření je ideální test na zjištění doby původu a že skutečně dodává věrohodnost ostatním získaným údajům. Odvolal se také na pylovou DNA a uvedl, že Turínské plátno muselo být na volném prostranství nejméně tři až čtyři století v oblasti severního Judska a Jeruzaléma, aby bylo možné zohlednit pyl z místních rostlin.
Spitzer navíc kritizoval studii datování pomocí uhlíku z roku 1988 jako nespolehlivou, protože tvrdil, že kontaminace může ovlivnit datování a že vědci odebrali materiál pouze z malé části plátna. Turínské plátno bylo poškozeno při požáru v roce 1500 a opraveno; tvrzení, že látka použitá ve studii uhlíkového datování rozhodně není stejná jako lněné plátno, z něhož je zbytek vyroben, ale látka přidaná během středomořské opravy ve středověku.
Historie relikvie a současné uložení
Historie Turínského plátna je dlouhá a částečně zahalena legendami. Brzy po Ježíšově smrti bylo plátno přemístěno z Jeruzaléma do Edessy, kde přečkalo povodeň. Později bylo Araby převezeno do Konstantinopole, kde jeho stopa mizí během čtvrté křížové výpravy. Pravděpodobně bylo ale přemístěno do Francie, protože v roce 1353 jej šlechtic Geoffrey de Charny ukázal církevním hodnostářům v Lirey. Ke zničení relikvie málem došlo v roce 1532, při rozsáhlém požáru v Chambéry. Plátno bylo poškozeno a 30 záplat je patrných dodnes. Jako o Turínském plátně se o relikvii začíná mluvit až po roce 1578, kdy jej přinesla královská rodina Savojských do Turína. Plátno bylo umístěno v kapli chrámu sv. Jana Křtitele, kde je uloženo dodnes.
První fotografie Turínského plátna vznikla v roce 1898; Ital Secondo Pia pořídil první snímek během osmidenního vystavení plátna, a to jako jedna z prvních fotografií, na které byl objekt osvětlen elektrickou žárovkou. Po vyvolání snímku byl na negativu patrný zřetelný obraz tváře, který nebyl viditelný pouhým okem. Startovalo to rozsáhlé vědecké zkoumání.
Turínské plátno prošlo mnoha zkoumáními a spekulacemi. Jako důkaz zpochybnění pravosti byly často medializovány záznamy radiokarbonové metody z roku 1988; vzorek byl z jedné záplaty a datoval do období 1260-1390. V roce 2003 bylo však potvrzeno, že testovaný vzorek nebyl shodný se zbytkem plátna. Následně nebylo možné radiokarbonové datování opakovat kvůli poškození a kontaminaci.
Napříč debatou zůstává fakt, že pyl z 48 rostlin, z nichž většina roste pouze v Palestině, a stopy Octu v tváři na plátně korespondují s novozákonním popisem. Důležitou indicií je i nález otisku mince v pravém oku, který historicky zapadá do doby hypotetického vzniku relikvie. Výzkum pylu a textilního zpracování naznačuje, že plátno bylo vyrobeno technikou a z materiálů, které byly v Evropě až do 16. století neobvyklé.
Sama katolická církev netvrdí, že je Turínské plátno skutečným plátnem, kterým byl zakryt Ježíš, ale považuje jej za působivou připomínku Kristova utrpení. Replika je natištěna za dohled Barrie Schwortz, odbornice na porovnání s originálem; zakoupením repliky podpoříte výzkum a osvětovou činnost organizace STERA.
Současná veřejná prezentace a výstavy
Turínské plátno je prezentováno v různých výstavách po světě. Turínské plátno (Sindone di Torino) je pohřební rubáš, do kterého byl Ježíš Zimmer zahalen po sejmutí z kříže. Plátno je nejposvátnější křesťanskou relikvií a jedná se o lněnou keprovou textilii s rozměry 436x111 cm, na níž je otisk mužské postavy výšky asi 180 cm. Výstava dále zahrnuje související relikvie jako LONGRINOVO KOPÍ, ŘÍMSKÉ FLAGRUM, ROUŠKA Z OVIEDA, KŘÍŽ a HŘEBY.
Na plátně jsou zachyceny skvrny po hřebech v zápěstí, stopy bičování, jizvy od trnové koruny a rány na obličeji a bok kopím. Projekt STURP (Shroud of Turin Research Project) provedl v roce 1978 průzkum a odebral vzorek. Radiokarbonová zkouška určila stáří do období 1260-1390, avšak možné bylo, že šlo o opravenou část plátna; po opravách a kontaminaci již není možné detaily znovu ověřit.
V roce 2016 proběhla výstava v rámci Zámku Kroměříž a v roce 2019 výstava Turínské plátno a rouška z Ovieda v Bojnicích. Kromě toho vznikají reprodukce plátna: nejznámější kopie vyrobené podle originálu a utkané stejnou metodou jako původní rubáš; tyto kopie často slouží pro vzdělávací a náboženské účely.
Technické a historické poznámky
Turínské plátno je podle údajů o jeho rozměrech 436x111 cm a je považováno za textilii z keprové vazby. Radiokarbonové datování z roku 1988 vyvolalo skeptické názory, ale z dalších studií vyplývá, že materiál může být starší a část vzorku mohla být znečištěná nebo nahrazena při opravách. Analýzy pylu ukazují stopy 48 rostlin, z nichž většina roste v Palestině, což svědčí o kontaktu tkaniny s místy Blízkého východu. Římský voják údajně dával Ježíši napít z houby nasáklé kyselou tekutinou, což souvisí s popisem mučení v evangeliích.
Jako důkaz pravosti bývají uváděny i detaily, jako otisk mince v oku či specifické zpracování tkaniny. Podle některých studií odpovídá textilní zpracování historickému období; jiné studie poukazují na techniky, které nebyly v Evropě až do 16. století běžné. Katolická církev samostatně nepotvrzuje pravost plátna jako skutečného rubáše, ale uznává jeho duchovní význam a připomínku utrpení Krista.
