Malostranský hřbitov je pozoruhodné místo na rozhraní čtvrtí Smíchov a Košíře. Je sevřen mezi dvěma velmi rušnými výpadovkami - ulicemi Plzeňskou a Vrchlického. Neleží tedy na Malé Straně, ale daleko za jejími hradbami. Už od konce 19. století se zde nepohřbívá a hřbitovu mnohokrát hrozil zánik. Však by se dal snadno rozparcelovat a zastavět.
Nejnavštěvovanějším místem je nejmenší ze všech hrobů - náhrobek děvčátka, které se pravděpodobně jmenovalo Anička Degenová. Holčička zemřela ve věku 3 let. Příběh Aničky Degenové a jejího dojemného náhrobku najdete v kinze Davida Černého 25 tajemství Prahy. Její překrásný a dojemný náhrobek vytvořil v roce 1851 sochař Jan Max. Na vybledlém nápise čteme Anna Degenová (1848 - 1851), dcera c.k. strážmistra a nádenice.
Legenda o svaté holčičce vypráví, že když se v nebi rozdělovaly duše pro čerstvě narozené děti, stala se chyba. Anička dostala místo duše lidské andělskou. A tak když Anička přicházela na svět, zářila na nebesích jasná hvězda, ptáci radostně švitořili, rozkvetly květiny i stromy ze širokého okolí. Anička zvala domů žebráky i zloděje. Dala jim vždy vše, co mohla. Svým rodičům prý říkala, že prostě v srdci cítí, že musí pomáhat. Legenda říká, že Anička rozuměla řeči zvířat i květin. Ukázalo se ale, že pozemský život pro andělskou duši je příliš velkým břemenem.
Anička si hrála v okně s hadrovou panenkou, kterou jí ale velký poryv větru vyfoukl z ruky. Holčička se po hračce natahovala, až vypadla z třetího patra na zem. Byla na místě mrtvá. Bůh se smiloval nad jejím pozemským utrpním. „Když viděla, že má nemocné dítě hlad, nebo že trpí nedostatkem, ani chvíli nepřemýšlela, běžela k nejbližším dveřím a zatloukla na ně… jednou žádala mouku, jindy ovoce, potřetí prosila o teplejší houni nebo o peřinku pod hlavu“. A lidé ani nevěděli proč, ale jejím prosbám vždy vyhověli.
Legenda však říká, že Anička nepřestala pomáhat ani po smrti. A tak k jejímu náhrobku chodily a chodí děti nadále. Vypráví se, že Anička po smrti zachránila obyvatelky sirotčince pod Petřínem. Jedna z chovankyň v noci utekla na Malostranský hřbitov, aby poprosila svatou holčičku o uzdravení. Ostatní dívky a řádové sestry vychovatelky se ji vypravily hledat. V tu dobu do sirotčince udeřil blesk. Děti však na holčičku nezapomněly.
Co je legenda a co pravda se už nedozvíme. Pravda je to, že až do padesátých let minulého století nechávaly děti na náhrobku kytky a papírky se svými přáníčky. Tato tradice se pomalu vrací.
Malebný Malostranský hřbitov se nachází nedaleko rušné křižovatky Anděl na rozhraní pražských čtvrtí Smíchov a Košíře. Přestože jej v dnešní době svírají dvě rušné tepny (ulice Plzeňská a Vrchlického), představuje oázu klidu uprostřed velkoměsta. Ve stínu starých stromů zde odpočívají význační představitelé osvícenství a národního obrození jako Ignác Cornova, Jakub Tandler, Gustav Pfleger Moravský, či Václav Pešina z Čechorodu, významní architekti, sochaři a malíři jako Dietzenhoferové, Platzerové, Antonín a Václav Mánesovi, Adolf Kosárek a Vincenc Morstadt, či generace přátel a ctitelů díla W. A. Mozarta: František X.
Malebný hřbitov inspiroval řadu literátů - Jakuba Arbesa (romaneto Vymírající hřbitov), Jaroslava Seiferta (Mozart v Praze) nebo Jana Nerudu (básnická sbírka Hřbitovní kvítí), jehož rodiče jsou zde také pohřbeni. Nejnavštěvovanějším místem hřbitova je nejmenší náhrobek, patřící zřejmě tříletému děvčátku.
Podle legendy o „svaté holčičce“, kterou v roce 1943 literárně zpracoval František Kožík, vypadla dívenka při bouřce z okna, a vtělil se do ní anděl. Radek Malý převyprávěl příběhy o svaté holčičce a knížky Františka Kožíka. Knížka popisuje legendu, která se vztahuje k Malostranskému hřbitovu a rodině Rubínově. Do té se podle legendy kdysi narodilo děvčátko se jménem Anička. Anička Rubínová byla vtěleným andělem a byla tak hodná, že se rodiče rozhodli zavolat lékaře, když už jim to přišlo příliš divné.
Anička se postupem času, jak rostla, snažila víc a víc pomáhat ostatním, obzvlášť dětem. Přitom však přicházela o sílu, až nakonec jednoho dne došlo k neštěstí, které Rubínovic rodinu o Aničku připravilo. Příběh popisuje i situaci dívky Jitky, která se jednoho dne cítila přivolávána Aničkou, která tou dobou již nežila, a díky tomu zachránila sirotčinec od ničivého požáru.
Radek Malý Pražská pověst o svaté holčičce vypravuje o malé Anně, která se narodila s duší strážného anděla. Byla i v útlém věku velmi vstřícná vůči bližním, vše by rozdala a pomáhala potřebným. Jednoho dne za bouřky vypadla z okna, když natahovala ruce po panence, a po její smrti se začaly objevovat zkazky o jejím krátkém životě, který doprovázelo dobro. Přispívá k nim ojedinělý náhrobek s vytesanou postavou dívenky v klidné oáze na Malostranském hřbitově mezi rušnými ulicemi na hranici Smíchova a Košíř.
Na jejím pomníku jsou dodnes rozsvěcovány svíčky a objevují se tam drobné dary. Lidé stále věří v zázraky této ochránkyně dětí. Radek Malý napsal příběhy o svaté holčičce a knížky Františka Kožíka, která vyšla v roce 1943. Svatá holčička tak ožívá v křehkém vypravování a ilustracích Nikoly Logosové, které jsou syceny do okrových a zelených odstínů a rámují je kresby květin, hraček a andělů.
Převyprávět legendu je nelehký, ale velmi důležitý úkol. Legendy nám pomáhají dotvářet představu o naší historii, uchovávají výjimečné osudy mnohdy skutečných lidí a vedou nás k zamyšlení. Každá doba (a každý věk) potřebuje najít svou vlastní cestu k folklóru, jinak může hrozit neporozumění a odcizenost.
Co knihy a ilustrace doplňují legendu
Nejnovější svazek edice Pražské legendy z nakladatelství Meander vypráví o zázračné dívce z Malé Strany. Svatá holčička je patronkou pražských dětí, ale získá si i ty mimopražské, a dokonce i ty, co už dětmi nejsou. Její úsměv léčí, rozumí rostlinám, nikdy nelže ani nepláče a pečuje o nemocné. Holčička je strážný anděl, který se nedopatřením dostal mezi lidi. Holčička sice nepochází z jiné planety, ale stejně jako Malý princ je na Zemi jenom na malou chvíli. Její andělská duše patří do nebe, a tak netrvá dlouho a brzy se vrací domů.
Převyprávět legendu je nelehký, ale velmi důležitý úkol. Radek Malý (1977), básník, překladatel z němčiny a autor tří desítek knih pro děti a mládež, vystudoval bohemistiku a germanistiku na FF UP v Olomouci. Jeho poslední sbírkou pro dospělé jsou Legendy a litanie (2023). Nikola Logosová (1992) vystudovala ateliér ilustrace a grafického designu na VŠUP v Praze. Věnuje se knižní ilustraci, grafice, plakátům a autorským knižním projektům, spolupracuje s časopisem Raketa, vytváří hudební plakáty pro Meet Factory. V loňském roce získala cenu Czech Grand Design za ilustrace výboru básní Vítězslava Nezvala Dívám se na svět kukátkem (2023, editor Petr Šrámek).
V Praze na Smíchově se rozprostírá tajuplný Malostranský hřbitov, mezi jehož vzrostlými, břečťanem porostlými stromy a náhrobky najdete klid, jinde v Praze nevídaný. Vstupte do něj a po pravé straně podél hlavní cesty vyhlížejte malý náhrobek, na kterém je vytesaná spící dívenka. Žila před sto lety. Co už toho slyšela! Zeptám se kosů a strnadů, a snad mi prozradí pohádku, která se vypráví už sto let v ptačích hnízdech.
Pro čtenáře a zájemce je připravována Meandry Prahy a Meandry Kutné Hory; v Meandrech Prahy vypráví Radek Malý o svaté holčičce a Františka Kožíka, v Meandrech Kutné Hory zase pokračování pražských legend.
V závěru lze říci, že Malostranský hřbitov jako tichá oáza ukazuje, jak legendy o svaté holčičce přežívají ve vyprávěních současných autorů i v očích čtenářů. Svatá holčička je patronkou pražských dětí a zároveň symbolem naděje, která se rodí z něžných příběhů a obrazů Nikoly Logosové, jež dotvářejí atmosféru historického místa a jeho dávných příběhů.