Přišla mi obsílka, abych se dostavil na stanici bezpečnosti. Čekal mě pan nadporučík Letocha. Podcenil mě, myslel si, že to má v hrsti. Ani nebyli dva, obyčejně vystupovali dva. On říkal: „Takové ty... A já jsem říkal: „Nebudeme chodit okolo horké kaše! Jde o ty peníze, že jo?“ Víte, na to byl paragraf manipulace s valutami. „No, kde jste k nim přišel?“ Já jsem si vymyslel historku. Říkal jsem, byl jsem v jednom klášteře, kde jsem byl, a spal jsem - víte, když jste venku a nemáte, kde spát, nejlepší je spát na hřbitově, tam niko nechodí. Teď už ne, teď už se kradou u nás i ty všelijaké ozdobné kovy, ale předtím tam nechodili ani opilci, protože se bojí. A já jsem spal opravdu na hřbitově a vymyslel jsem si historku, že přišel nějaký cizinec. Kouká, a já jsem si tam balil spacák, co a jak. Uměl česky, protože to byl nějaký Čech, který se kdysi vystěhoval, a zjistil, že jsem kněz a tak dále. A že mě požádal, abych sloužil mše za jeho zesnulé rodiče, a dal mi sto dolarů, to jsem si vymyslel. A já jsem říkal: „Poslouchejte, já jsem přivezl valuty, vy mě vyšetřujete.“ Já jsem na něj křičel: „Co si to dovolujete?“ A to je důležité na ně křičet. „Bejt vámi, já bych nikdy nepouštěl naše lidi do zahraničí, jsme jak žebráci. Já jsem se neodvážil koupit zmrzlinu, protože jsem neměl peníze. Viděl jsem, jak tam bohatý lidi nechávaj zbytky jídla, a já jsem se stravoval naprosto jednoduše. Tak, já jsem přivezl valuty. Co myslíte, že s tím asi udělám? Půjdu si je proměnit a za bony si něco koupím. Ještě jsem přivezl valuty do této republiky. A jestli si za ně koupím prezervativy, tak vám to musí bejt jedno!“ A hulákal jsem na něj. A on nesplnil svůj úkol, protože vůbec nedošlo k tomu, aby mě nějak lámal. Samozřejmě mě zavolali proto. Já jsem porušil zákon, hrozí mi vězení natvrdo a můžou na mě tlačit, abych podepsal spolupráci. Vůbec ten návrh nepadl.
P. Václav VACEK (1946, Dolní Čermná) je emeritní farář v Letohradě. Jeho otec byl politický vězeň nacistického i komunistického režimu. Vyučil se nástrojařem. Po maturitě začal při zaměstnání studovat strojní fakultu ČVUT. Posléze studoval na CMBF v Litoměřicích. Na kněze byl vysvěcen v roce 1975, poté působil ve farnostech královéhradecké diecéze. Před rokem 1989 byl součástí církevního disentu, podílel se v něm na vydávání samizdatu, byl členem sboru poradců kardinála Františka Tomáška. Velký význam ve svém životě přikládá setkáním s osobnostmi podzemní církve, mezi které patřili Josef Zvěřina, Oto Mádr, Jiří Reinsberg, Jan Rybář. V letech 1990-2019 byl farářem v Letohradě. Na konci července 2019 odešel na vlastní žádost do výsluhy.
Katolický kněz Václav Vacek působí jako farář v Letohradu. „Kritizuji církev proto, že ji mám rád. Celý život sloužím Ježíšovi a poukazuji na to, co děláme nešikovně, nebo špatně, abychom to mohli zlepšit,“ říká. Jeho tématem jsou manželství a soužití v páru. „V naší společnosti ale drtivá většina lidí nepřeroste třináctileté děcko. „To znamená, že v jedenácti letech má člověk hotový mozek. Proto i ti dospělí jsou chytří, zvládnou náročné zaměstnání. Ale opomíjí budovat vztahy. Proto říkám, že jsou jak třináctiletí. Protože vztahy s nejbližšími, to je nejnáročnější,“ tvrdí Vacek.
„Čtěte také: My se připravujeme do školy, do zaměstnání, připravujeme se na vojnu a tak dále. Ale o manželství nebo přátelství máme naivní představy,“ je přesvědčený a doplňuje: „Společnost vůbec nevychovává lidi. A pak to manželského svazku vstupují lidé nezralí.“ Právě proto se kněz zaměřuje na práci s páry. Pořádá setkání, na kterých se lidé svěřují se svými problémy ve vztahu. Vacek neodsuzuje ani ty, jimž se manželství rozpadnou a pracuje i s rozvedenými. „Ostatně Ježíš byl taky rozvedený,“ glosuje. „A nešlo o vztah s Magdalénou. ALe o vztah s Jidášem. To bylo ohromné přátelství. Ne,“ říká. „Jana je prostě můj anděl strážný, který mi dává zpětnou vazbu.“ Upozorňuje ho na to, v čem chybuje. Nebo třeba když v kostele příliš moralizuje, nebo ztrácí pojem o čase. „Ztratil jsem o sobě veškeré iluze. Já se snažím být laskavý, hodný a tak dále. A najednou jsem díky Janě zjistil, že to soužití je obtížnější, než jsem si představoval,“ připouští. „Farář zkrátka nemůže být na podstavci. A to, že mě Jana z toho podstavce stáží, je pro mě cenné.“
V čem se na něm projevuje, že má italské předky? Co na sobě považuje za krásné? A proč srovnává smrt blízkého člověka a rozvod?
