V našem povídání o významných moravských a slezských gotických památkách jsme se zcela záměrně vyhnuli dvěma zásadním stavbám, které jsou nedílnými součástmi panoramat Brna a Olomouce. Někteří z vás, čtenářů, si toho všimli a ptali se, kde že katedrála sv. Petra a Pavla a dóm sv. Václava jsou. Důvod, proč jsme tyto goticky vyhlížející chrámy do článku nezahrnuli, je prostý: přestože jde založením o středověké stavby, jejich současné podoby pocházejí z konce 19., respektive začátku 20. století.
Olomouc: dóm sv. Václava jako třídění historie pro hanácké panorama
Nejsevernější ze tří návrší historického centra Olomouce je osídleno od poloviny 11. století, kdy sem přemístila z vedlejšího Petrského návrší své sídlo olomoucká údělná přemyslovská knížata. A ta také stojí za založením kostela sv. Václava - zkraje 12. století dal kníže Svatopluk vystavět trojlodní románskou baziliku s dvojvěžovým průčelím, vysvěcena byla za čtvrt století, 30. června 1131, za přítomnosti českého knížete Soběslava I. Románská podoba chrámu vévodila areálu zvelebovaného a z kamene přestavovaného hradu až do ničivého požáru v dubnu 1265.
V té době již hrad není hradem v pravém slova smyslu, olomoucká větev údělných knížat vymřela v roce 1201, areál postupně srůstal se vznikajícím městem a poté, co markrabí Přemysl přesídlil do Brna, přebírala vliv na Václavském návrší církev, a to zejména přičiněním tehdejšího biskupa Bruna ze Schauenburka. Ten také dal ohněm zpustošenou bazilikou znovu vystavět goticky, z původní stavby zůstaly jen věže v průčelí; o zhruba sto let později vzal za své i románský biskupský palác, po smrti Jindřicha Zdíka opuštěný, který byl v gotickém slohu přestavěn na kapitulní ambit.
Další plameny chrám postihly v roce 1365 a 1380, kdy shořela střecha v důsledku sporu markrabího Jošta Lucemburského se zdejší kapitulou. Podoba olomouckého dómu na konci 16. století prošla proměnou v duchu nastupující renesance. Biskup Stanislav Thurzo přistavěl roku 1515 malé presbyterium a v letech 1589-1595 proběhla za Stanislava Pavlovského větší renesanční přestavba, kdy mimo jiné přibyla kaple sv. Stanislava a průčelí se stalo novogotickým.
V polovině 17. století se provedla další barokní úprava; v roce 1617 byl presbyterium nahrazeno velkoryse pojatým, raně barokním presbyteriem kardinál František z Dietrichštejna. Před neogotickou přestavbou zahájenou v roce 1883 popisuje Alois Václav Šembera dominantu Olomouce jako soubor tří částí - románského průčelí, gotické lodi a novověkého presbyteria.
Nákladná přestavba se uskutečnila v letech 1883-1892 pod vedením Gustava Meretty v duchu novogotiky; vznikla monumentální 100metrová jižní věž (druhá nejvyšší kostelní věž v Česku, nejvyšší na Moravě) a průčelí dostalo dominantní dvě štíhlé věže. Barokní presbyterium bylo nahrazeno novogotickým a objeveny byly zdi starého hradu či prastaré hroby, avšak nálezů bylo při srovnávání terénu zasypáno větrem času. Olomouc tak získala dominantu, která upomíná na dávný olomoucký hrad a láká mimo jiné do Arcidiecézního muzea.
V samotné katedrále je možné si prohlédnout interiéry, část krypty slouží jako výstavní místnost a při některých akcích se lze vystoupat ke zvonům v jižní věži. Srovnání s Petrovem dává jasnou paralelu: Olomouc získala hmotnou vizuální identitu, která z města dělá symbol sídla arcibiskupství a kulturního života Hané.
Brno: Petrov a gotická aspirace s dvojvěžím v novogotické rezonanci
Petrov v Brně vznikal na Petrském návrší už ve středověku; nejstarší kostel stál v polovině 12. století na místě původního brněnského hradu a sloužil do první poloviny 13. století, kdy byl nahrazen raně gotickou stavbou s trojlodí. Kapitulní úpravy a rozšiřování pokračovaly až do 16. století a gotická etapa vyvrcholila zasvěcením sv. Petrovi.
Švédské obléhání v roce 1645 způsobilo značné škody a Brno vyžadovalo rekonstrukci. Došlo k překreslení presbytáře a ke znovuzalesnění lodi; do poloviny 18. století bylo Petrov barokně upraven a gotika zůstala jen v interiérech a půdorysu. V roce 1777, kdy papež Pius VI. zřídil v Brně biskupství, se kostel stal katedrálou, a zasvěcení svatému Petrovi se prolíná s moravským duchovním dědictvím.
V 19. století se Brno vracelo ke gotické inspiraci s ústavními cíli: biskupové usilovali o architektonický návrat k připomínce francouzských katedrál. Myšlenky na přestavbu se vyvíjely zejména v 70. letech 19. století, kdy došlo k regotizaci presbytáře podle návrhu Augusta Prokopa a nahrazení barokního oltáře gotickým dřevěným oltářem od Josefa Leimera. Finální výškové řešení věží přišlo v letech 1904-1905, kdy vyrostly dvě štíhlé věžní koruny do výšky 81 metrů a vztyčily se na nich kříže vztyčené tehdejším biskupem Pavlem Huynem.
Až dnes je Petrov symbolem brněnského panorama; kromě prohlídek interiérů stojí za to vystoupat na věže během turistické sezóny a vychutnat si výhled na město a okolí. Z historie vyplývá, že Petrov je typickým příkladem proměn gotického chrámu, kde se sloh vrací k původně světélkujícím řešením a zároveň zůstává v souvislosti s barokní tradicí a novogotickou estetikou.
Podobnost s Olomoucí spočívá také v tom, že obě dominanty dnešního moravského prostředí vznikly jako symboly církevní moci a svědectví středověkého myšlení o prostoru, světle a nebesích. V obou městech se dnes dá navštívit nejen prostor chrámu, ale i vyhlédnout po městských alejích, z věží i přilehlých expozicích, které připomínají historické vrstvy a vývoj sakrální architektury v regionu.
5. Gotické katedrály
Další poznámka z mimořádných informací: některé pasáže a názory v textu popisují široce gotický vývoj a historické souvislosti až po detailní popis architektonických prvků a jejich významů, které se v Moravě a ve střední Evropě promítly do vzhledu chrámů. Zdroje: weby olomouckého a brněnského biskupství, Brněnský deník, mojebrno.wz.cz, wikipedia, stať Petrské návrší v Brně.
Poznámka k širšímu kontextu: gotické prvky a jejich vliv na výstavbu katedrál se berou jako součást evropské proměny mid-středověkých chrámů, včetně běžných praktik pro zdůraznění vertikality a světelného hospodaření; lomený oblouk, žebrová klenba a propracovaný opěrný systém umožnily dosáhnout vyšších stěn a rozsáhlejších vitráží, které ve finále vytvářely „nebeské Jeruzálemo“ v reprezentativních stavbách měst.