Cyril Bouda, jeden ze zakladatelů sdružení českých umělců grafiků Hollar, je s Novou Pakou spjat rodovými kořeny se Suchardy. V roce jeho jubilejního výročí připravilo zdejší muzeum ucelenou výstavu, která přibližuje část z rozsáhlého díla tohoto všestranného umělce, jehož práce byla nejednou oceněna doma i v zahraničí.
Mezi veřejností jsou nejznámější jeho grafické listy a ilustrace. Vedle kresby se věnoval také mědirytině, malbě, ex libris, tapisérii a plakátu.
"Cyril Bouda byl úžasně pracovitý člověk, za svého života ilustroval asi osm set knih, včetně obálek, vytvořil asi tisíc dvě stě volných listů, řadu návrhů pro gobelíny a mnoho dalších věcí." Výstava, která bude dnes v 16 hodin zahájena vernisáží, byla sestavena ze sbírek packého muzea, které vlastní asi největší a nejucelenější Boudovu kolekci, kterou před lety obohatilo například i o pozůstalost malířova přítele, architekta Františka Kozáka, pocházejícího z nedalekých Lužan. Rozsáhlý fond novopackého muzea obsahuje na 1400 grafik, zhruba 200 knih a kolem 30 obrazů a kreseb.
Odhaduje, že jen z vlastních zdrojů by bylo muzeum schopno připravit až deset samostatných expozic. Nová Paka - Od prvního Suchardy, jehož jméno je spojováno se světem výtvarného umění, uplynulo přes dvě stě let. Umělecká tradice rodu však dodnes pokračuje.
Mezi dnešními výtvarníky nalezneme akademickou malířku Radanu Hamsíkovou, vnučku Vojty Suchardy a dceru Anny Podzemné, rozené Suchardové. Není bez zajímavosti, že v roce 100. výročí narození Cyrila Boudy, se známý Suchardův dům v Nové Pace, postavený před 105 lety v novorenesančním slohu, rekonstruuje.
"Když jej rodina na konci devatenáctého století po návštěvě Itálie postavila, místní říkali: Podívejte, Sucharda se zbláznil, on staví dům kamenný a ještě k tomu malovaný." Že byl Cyril Bouda nesmírně pracovitý a tvořivý člověk, dokládá ředitel muzea svými zážitky. Kdykoliv si prý Mistr někde na chvíli sedl a byl po ruce i kousek papíru, okamžitě začal kreslit.
"Miloval také Karla Hynka Máchu, to nás rovněž spojovalo. Ještě v roce 1981 toužil po tom, abychom se vypravili po stopách Máchy.
V roce 1972 po dokončení nové Klenotnice v budově dnešní Komerční banky se konala velká Boudova výstava. Na její otevření přišlo podle Bařiny kolem pěti set lidí a vernisáž zahajoval umělcův přítel, Adolf Branald. V témže roce byl uznávaný malíř a grafik jmenován čestným občanem Nové Paky.
Kdo z nás v dětství nevzal do ruky knížku Lovci mamutů, aby se přenesl do prostředí lovecké tlupy u Dolních Věstonic? Možná se vám vybaví Burianovy ilustrace a pak již nebudete daleko od vzpomínek na další knihy: Osada havranů, Bronzový poklad, Volání rodu. Autorem knih s pravěkou tematikou je ostroměřský rodák Eduard Štorch, který se narodil 10. dubna 1878.
Jeho učitelské povolání a láska k archeologii, to jsou dva základní pilíře k pozdějším známým románům určeným nejen dětem a mládeži. Jeho profesní život učitele jej zavál na Mostecko a později do Prahy. V letech 1919 až 1921 pracoval v Bratislavě jako školní inspektor a později se opět vrátil do Prahy. Hodně času věnoval i dětem a na Libeňském ostrově založil obdobu školy v přírodě, tzv. Dětskou farmu.
Málo platné, ale Lovci mamutů jsou zřejmě nejznámějším dílem jeho plodného života, který se uzavřel před čtyřiceti pěti lety 25. Pokud se chcete o Štorchově životě dozvědět víc, navštivte ostroměřské muzeum, které je věnováno dvěma nejvýznamnějším rodákům - Eduardu Štorchovi a Karlu Zemanovi, českému filmovému režisérovi, scénáristovi a výtvarníkovi.
Jičín a vzpomínky na umělce a historické momenty
Jičín - V rámci vzpomínkových akcí na 135. výročí bitvy u Jičína se v obřadní síni jičínského zámku bude ve středu 4. července od 16.30 hodin konat přednáška prof. PhDr. Dušana Uhlíře, Csc. Od roku 1989 se Uhlíř účastní na mezinárodních kongresech a seminářích po celé Evropě.
Zároveň se podílí na mnoha zahraničních projektech a je členem řady mezinárodních komisí (člen Redakční rady a týmu "Aufklärung - Revolution - Vormärz" - pro dějiny osvícenství a revolucí 1750-1850, se sídlem při univerzitě v Innsbrucku, člen ve vědecké radě francouzských a českých historiků pro studium Francouzské revoluce a Císařství se sídlem v Muzeu francouzské armády v Paříži, členství v International Napoleonic Society se sídlem v Montrealu, člen poradního výboru pro česko - italské kulturní styky při velvyslanectví Italské republiky v Praze).
Vedle toho vystupuje v domácích odborných komisích a redakčních radách, je spoluautorem řady monografií a přispívá do českých sborníků a časopisů. Profesor Uhlíř je autorem monografií Anály ze Spálené ulice, Brněnský pitaval, Bitva tří císařů, Slunce nad Slavkovem.
Kulinární a kulturní léto v Lázních Bělohrad a souvislosti s Boudu
Naslouchejte letošnímu programu: Neděle 24. Pátek 29. 19.30 - Filharmonie Hradec Králové - Missa Solemnis za řízení autora Miloše Boka (jičínský kostel sv. Středa 4. 16.30 - prusko rakouský konflikt roku 1866 ve světle evropské politiky.
Výstava několika desítek jeho zvětšenin z diapozitivu formátu 50 krát 70 cm je zároveň prodejní. Všechny snímky jsou z Českého ráje, zachycují například Trosky, skalní města nebo lipovou alej v Jičíně a lodžii.
Prokeš podle svých slov začal fotografovat už ve třinácti letech. První fotoaparát, s kterým začínal, byla Čajka, druhý přístroj byl rovněž sovětské výroby - Kyjev. "V obou případech se jedná o okopírovanou Leicu," poznamenal Prokeš s tím, že tento legendární fotoaparát nikdy nevlastnil. "S Leicou fotografuje můj velký vzor a spolurodák z Ostravy Viktor Kolář. Pan Kolář, který působí na FAMU fotí samozřejmě lépe než já a v Čechách má větší úspěch, protože fotí černobíle. Kdybych měl vzít do svých rukou Leicu, považoval bych to za znesvěcení," poznamenal s úsměvem Prokeš. Ve své výbavě má dnes dvě zrcadlovky, Canon EOS 1 a Canon EOS RT.
Lázně Bělohrad - Zámecký park se stále více stává nedílnou součástí kulturních aktivit lázeňského města. Kulturní léto, které začíná v těchto dnech a potrvá až do září, má na programu například už tradiční pravidelné nedělní promenádní koncerty v Bažantnici. "Vedle dechovek si přijdou na své i příznivci dalších hudebních žánrů. Do Bělohradu například zavítá i rocková skupina Arakain, v rámci kulturního léta se koná i několik výstav," upozorňuje vedoucí městského kulturního střediska Ladislav Stuchlík.
"V zámeckém parku chceme letos pořádat víc akcí než vloni. S novým programem se zde představí skupina Arakain a na konci července se uskuteční také druhý ročník Country festivalu s necelou desítkou folkových kapel, například Nezmaři, Modrotisk a Pavel Dobeš. Druhý rok po sobě se budou konat i Pivní slavnosti a nově zkusíme v zámeckém parku divadlo. S představením Kulhavý mezek zde vystoupí Volné herecké sdružení z Jičína. Na září je pozvána i dvojice populárních bavičů, pánové Náhlovský a Mladý, s kterými přijedou Staropražští heligonkáři," rekapituluje jen část z bohaté nabídky Stuchlík.
Do kulturního léta jsou zahrnuty i výstavy v Raisově památníku a ve Fričově muzeu. Jazzová hudba, kytarové recitály, besedy a další akce připravují ve svém areálu také lázně. "Dramaturgii kulturního léta ovlivňuje absence divadelního sálu. Ten, který je v budově ČSAD na náměstí, svými parametry nevyhovuje. Pro divadelní představení je malé jeviště a ani do hlediště se mnoho lidí nevejde," doplňuje Stuchlík.
Životní příběh Cyrila Boudy
Když se Cyril Bouda v roce 1901 narodil do výtvarnické rodiny, nestála u jeho kolébky jako kmotřička žádná obyčejná dobrotivá sudička, ale jeden z nejvýznamnějších českých malířů a ilustrátorů Mikoláš Aleš. Při křtu pak malému chlapci popřál umělecký talent a dar pevné vůle. Inspirací pro první dětské pokusy mu byly publikace z knihovny jeho rodičů, kde neomylně sahal po tom nejlepším - například po slavné renesanční bibli zvané Melantriška z vydavatelství Melantrich nebo po Donu Quiotovi s ilustracemi Gustava Doré.
Jeho cesta na vrchol mezi nejlepší české výtvarníky své doby byla nečekaně přímá a Cyril Bouda po ní celý život kráčel s velkou pokorou, zápalem a s enormní pílí. Cyril Bouda studoval u Maxe Švabinského. Když končil studia na Akademii výtvarných umění v Praze, bylo mu 25 let a už získal stříbrnou medaili na Mezinárodní výstavě knižního díla v Paříži a stal se skutečným specialistou na bibliofilie - v kůži vázané nádherné knihy vydávané v malém nákladu.
Jen za tři roky svých studií u Švabinského Cyril Bouda navrhl vazby, obálky a ilustrace ke třiceti knih. A právě knižní ilustrace jsou tím nejvýraznějším tématem Boudova tvůrčího života - přestože se věnoval i malbě, volné grafice, animovanému filmu, návrhům známek nebo tapiserií, jeho knižní ilustrace stále znovu okouzlují čtenářstvo pohádek, pověstí, humoristických nebo historických knih. Nesmírně pracovitý výtvarník za svůj život ilustracemi oživil doslova stovky knih, které znovu a znovu rádi bereme do rukou.
Třeba jen proto, abychom se potěšili nádherným dílem Cyrila Boudy, který zemřel 29. srpna 1984. Bouda narodil se 14. 11. 1901 na Kladně a zemřel 29. 8. 1984. Český malíř, grafik a ilustrátor, známý svou rozsáhlou tvorbou v oblasti knižní ilustrace a volné grafiky. Studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u Františka Kysely a následně na Akademii výtvarných umění pod vedením Maxe Švabinského.
Ve své tvorbě se věnoval širokému spektru grafických technik, včetně dřevorytu, mědirytu, lepty a zejména litografie. Jeho ilustrace doprovázely díla významných českých autorů, jako jsou Karel Hynek Mácha, Karel Čapek či Hans Christian Andersen. Bouda působil jako profesor na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy a na Českém vysokém učení technickém, kde ovlivnil řadu mladých umělců. Jeho díla jsou součástí sbírek Národní galerie v Praze a dalších významných institucí.
Navrhl rovněž vitrážová okna pro katedrálu sv. Víta na Pražském hradě, podílel se i na výpravě několika divadelních inscenací a podle jeho návrhů byla utkána řada reprezentativních gobelínů. Cyril Bouda rovněž namaloval dodnes velmi oblíbenou sérii vedut českých a moravských měst. Cyril Bouda zemřel v Praze 29. srpna 1984 a byl pohřben do rodinné hrobky na Bubenečský hřbitov, nedaleko míst, kde vyrůstal.
Význam knih a ilustrací v Boudaově odkazu
Poznejte život a tvorbu Cyrila Boudy, významného českého ilustrátora a malíře. Navrhl vitrážová okna pro katedrálu sv. Víta a podílel se na výpravě divadelních inscenací, utkána byla řada gobelínů podle jeho návrhů. Jeho knihy byly překládány a vyhledávány pro svou jemnou kresbu a literární spolupráci s významnými autory.
Jeho odkaz žije ve sbírkách Národní galerie a v srdcích čtenářů, kteří se k jeho ilustracím rádi vrací.