Tvůrce textu se zabývá Lutherovým překladem Nového zákona a jeho vlivem na reformaci, jazykový vývoj a srovnání s českým překladatelstvím. Lutherův překlad Bible je klíčovou součástí reformace a jeho dopad na německý jazyk a kulturu je uznáván jako kulturní ikona. Mladší úplná šestisvazková edice bývá označována jako Bible wartburská, a v Lutherově tisku se nazývala Biblia, das ist die gantze Heilige Schrifft deudsch (Wittenberg 1534). Text „poslední ruky“ vyšel ve dvou dílech tamtéž roku 1545.
V kontextu české literatury a národního písemnictví Lutherův překlad sloužil jako významný vzor i inspirace. Předkládaný text zdůrazňuje, že Lutherova Bible nebyla jen jazykovým převodem, ale i kulturním fenoménem, který formoval mluvu a literární styl v germánsky mluvících zemích. Rozsáhlá diskuse o tom, jak překládat posvátné texty, a snaha přiblížit text dnešnímu čtenáři, je spojena s otázkou věrnosti původnímu sdělení a s bojem o srozumitelnost.
Historické souvislosti a vývoj překladů
Německá Lutherova Bible vznikla jako zásadní krok v digitální i teologické reformaci, když Martin Luther ve spolupráci s Melanchtonem převedl Bible z hebrejštiny a řečtiny do němčiny. Lutherova Bible je pro volbu jazykových prostředků a srozumitelnost textu často zmiňována jako jedinečná v historii překladů. Luther byl první, kdo vypracoval překlad Bible z původních jazyků do němčiny v rámci reformace a jeho přístup „dem Volk aufs Maul zu schauen“ přispěl k širokému přijetí.
V angličtině a dalších jazycích se rozšířily edice, které následovaly Lutherovu modelu, jako např. Coverdaleova Bible nebo další latinské a řecké texty, které posléze ovlivnily i národní překlady. Před polovinou 16. století se rozrůstaly i katolické překlady do různých jazyků, avšak Lutherův překlad svým jazykovým a kulturním dopadem zůstal významný.
Metodika překladatele a jazykové principy
Hlavním cílem bylo učinit Nový zákon srozumitelným dnešnímu čtenáři, a to tak, aby odpovídal současnému českému jazyku nejen formálně, ale i obsahově. Překladatel vycházel z perspektivy, že Nový zákon je složen z různých spisů různých autorů, a proto je nutné zachovat jejich odlišnosti v rámci jednotného českého jazyka. V kontrastu k starým překladům, které často harmonizovaly styl a vyznění jednotlivých autorů, se současný překladní přístup snažil o co nejvěrnější vystižení původního rytmu a tónu jednotlivých textů.
Náplní bylo i zachování charakteristických rysů řečtiny novozákonních textů, jako je mluva koine, která vyžaduje důsledné vyvarování se vulgárních či příliš levných jazykových prostředků. Překladatel kladl důraz na věrnost sdělení a na to, aby překlad nebyl ani modernizací, ani zjednodušením na úkor věrnosti originálu.
Specifika jednotlivých částí Nového zákona
U Janova evangelia a Zjevení svatého Jana autorův specifický styl vyžadoval zvláštní cit pro tón a obraznost; překladatel se snažil zachovat identitu jednotlivých autorů, i když to znamenalo drobné úpravy struktury pro srozumitelnost v češtině. Pavlova epištola představuje jiný druh výrazu a vyžadovala úpravu větné stavby a interpunkce tak, aby text zůstal srozumitelný a živý pro dnešního čtenáře. Všechny tyto úpravny měly za cíl přiblížení obsahu klasické knihy k současnému čtenáři a současnému jazyku, aniž by se ztratila věrnost původnímu sdělení.
Překladatel vyjadřuje, že nebyl cílem nahrazovat Blahoslavův překlad, nýbrž přiblížit obsah k dnešnímu čtenáři a zachovat polyfoničnost novozákonního textu v rámci české normalizace. V diskusi o spojení věrnosti s jazykovou čitelností lze sledovat, jak se jazyk mění a vyvíjí od starší doby až po dnešek.
Jazykové a stilistické implikace pro češtinu
V kontextu vyvíjející se češtiny srovnává autor tradiční kralickou bibli s jazykem dnešním a poukazuje na to, že stará stylová vazba a generativní konstrukce z kralické Bible omezují čtenářovu porozumění novoboženskému textu. Na druhé straně současný překlad klade důraz na jazykovou živost a srozumitelnost, aby poselství zůstalo aktuální pro dnešního čtenáře a nebylo považováno za vzdálené. Závěrem lze konstatovat, že evoluce řeči Bible souvisí s proměnou společnosti, kultury a vzdělání.
Střet starobylé biblické „biblické latině“ a moderní mluvnosti vede k postupnému začleňování biblických výrazů do běžné češtiny, a to bez ztráty posvátnosti či významové hloubky. Podobně jako farářové a kazatelé postupně přizpůsobují svůj projev dnešnímu publiku, i překlad Nového zákona se snaží vyvažovat mezi úctou k původnímu textu a srozumitelností pro současného čtenáře.
Současný kontext a význam pro české kulturní dědictví
Historie Lutherova překladu a jeho význam pro německý jazyk a kulturu je srovnána s roli kralické bible v české kultuře. Bible kralická je považována za zásadní počin pro rozvoj spisovného jazyka a pro sjednocení české literatury v období husitství a renesance. Srovnání ukazuje, že překlady Bible nejen poskytovaly duchovní vedení, ale i formovaly jazykové a stylistické normy, které ovlivnily české psané a mluvené projevy až do moderní doby.
