Úvod - zkoumání ostatků sv. Do kostela sv. Justiny v benediktinském opatství 01 v Padově přicházejí už po staletí poutníci z křesťanského Západu i Východu, aby navštívili hrob sv. Lukáše.Jeho kosterní pozůstatky jsou uloženy v olověné rakvi, pro kterou opat tohoto kláštera Gualpertino Musssato nechal v roce 1313 zhotovit mramorový sarkofág.
V polovině 14. století získal odtud císař Karel IV. hlavu sv. Lukáše 03 pro pražskou katedrálu a svěřil ji do opatrování metropolitní kapitule. Při návštěvách hrobu sv. Lukáše navázal J. E. Hieronymos, arcibiskup řecké ortodoxní církve v Thebách, novořecky Thíva (Θήβα), kde byl sv. Lukáš původně pohřben, 04 přátelské vztahy s padovskou diecézí. V roce 1996 vyústily tyto rozvíjející se ekumenické kontakty v přání získat pro místo dnes už prázdného původního hrobu sv. Padovský biskup, arcibiskup Mons. Antonio Mattiazzo, se proto rozhodl jmenovat komisi pro ověření autentičnosti ostatků uložených v Padově a jejich porovnání s lebkou uchovávanou v Praze.
Lebka sv. Lukáše byla za přítomnosti vedoucího uměleckých sbírek Pražského hradu, PhDr. Martina Herdy, vyjmuta z relikviáře ve Svatovítském pokladu 05 a přenesena do kaple děkana metropolitní kapituly. Po provedení fotodokumentace sejmula vedoucí restaurátorského oddělení Správy Pražského hradu, PhDr. Milena Bravermanová, ozdoby z této relikvie 06 a lebka byla předána k odbornému antropologickému prozkoumání prof. MUDr. a RNDr. Emanuelovi Vlčkovi, DrSc.
Dne 17. září 1998 byla z mramorového sarkofágu v bazilice sv. Justiny 07 v Padově vyjmuta olověná rakev opatřená voskovými pečetěmi. Ve dnech 20. - 24. září 1998 pak následovala návštěva děkana pražské metropolitní kapituly, prof. ThDr. Jana Matějky, a experta pro antropologii kosterních pozůstatků historických osobností, prof. MUDr. a RNDr. h. c. Emanuela Vlčka, DrSc. Lebka sv. Lukáše, kterou přivezli z Prahy, 09 byla porovnána s kosterními pozůstatky světce, vyjmutými z olověné rakve, a všichni přítomní měli možnost seznámit se s tím, co se v této rakvi dochovalo. Zároveň také byl v těchto dnech pro Padovu zhotoven sádrový odlitek lebky 10 a byl jím doplněn sestavený skelet 11 , připravený pro vystavení k úctě věřících.
Ve večerních hodinách 23. září 1998 se v opatství sv. Justiny konalo informativní setkání, 12 na které arcibiskup Mattiazzo pozval členy odborné komise spolu s oběma profesory pražské Univerzity Karlovy. Členové této odborné komise seznámili ostatní přítomné s prvními výsledky svého zkoumání. Také prof. Po vzájemné výměně názorů na další postup bylo dohodnuto, že padovská odborná komise bude za účasti zástupců různých oborů pokračovat ve zkoumání všeho, co bylo nalezeno, a k závěrům jejich výzkumu budou připojeny výsledky antropologicko lékařského zkoumání lebky sv. Lukáše od prof. Vlčka z Prahy a studie o historických osudech této významné relikvie od děkana pražské metropolitní kapituly prof. Matějky.
Na tomto mezinárodním kongresu „Congresso internazionale in occasione della ricognizione delle reliquie attribuite a San Luca Evangelista“, který se uskutečnil ve dnech 16. - 21. října 2000, byly za účasti zástupců různých oborů prezentovány výsledky zkoumání ostatků sv. Lukáše. Své referáty přednesli také oba profesoři pražské Univerzity Karlovy: expert pro antropologii kosterních pozůstalostí historických osobností MUDr. a RNDr. h. c. Emanuel Vlček, DrSc. „Studio antropologico del cranio attribuito a San Luca della Cattedrale di San Vito di Praga“ [1] a děkan pražské metropolitní kapituly ThDr. Zahájení kongresu a přednášky prvního dne se konaly v Palazzo del Bò, ve velké aule Univerzity v Padově.
Večer pak v papežské bazilice svatého Antonína následovaly slavnostní nešpory. Své poselství účastníkům kongresu poslali také papež Jan Pavel II. V následujících dnech pokračovaly přednášky v benediktinském opatství sv. Justiny. Druhý den byl věnován biblickým tématům a byl zakončen společným slavením eucharistie v předvečer svátku sv. Lukáše. Třetího dne přednesli své úvahy o významu osobnosti tohoto evangelisty pro ekumenickou spolupráci a úsilí o dosažení jednoty křesťanů také přítomní zástupci východních ortodoxních církví: Genadios Zervos, řecký ortodoxní metropolita pro Itálii a exarcha pro Jižní Evropu; Hieronimos Ioannis Liapis, řecký ortodoxní metropolita Tebe-Levadia; Ionafan Annatolij Jeleckich, ukrajinský ortodoxní arcibiskup Chersonu a sekretář Svatého Synodu Ukrajiny; Iosif Pop, rumunský ortodoxní exarcha pro Západní Evropu; Gregorios Yohanna Ibrahim, syrský ortodoxní arcibiskup Aleppo; a emeritní anglikánský biskup, John Baycroft, z Ottawy a representant arcibiskupa Canterbury u Svaté Stolice. Večer se slavila společná ekumenická bohoslužba.
Na čtvrtý den byly zařazeny přednášky historicko-liturgické, na dopoledne pátého dne témata z oboru ikonografie a archeologie, odpoledne z oblasti medicíny a zdravotnické služby. Po skončení kongresu byly ostatky sv. Lukáše ještě po nějakou dobu vystaveny a navštěvovány věřícími. Potom byly, 22. května 2001, uloženy zpět do olověné rakve 18 spolu s předměty, které zde byly po jejím otevření v září 1998 nalezeny, a 6. června 2001 byla rakev vrácena na původní místo do sarkofágu v kapli zasvěcené sv. Lukáši v bazilice sv. 2.
Život, působení a smrt sv. Lukáše
2.1. Ze života sv. Lukáše se zachovalo jen málo zaručených historických zpráv. Pravděpodobně byl syrského původu a pocházel z Antiochie. Nasvědčují tomu také podrobnější zmínky o Antiochii ve Skutcích apoštolů. Jako vzdělaný helénista své doby ovládal Lukáš velmi dobře řečtinu, a známý životopisec sv. apoštola Pavla, Josef Holzner, proto vyslovil domněnku, že autor třetího evangelia a Skutků apoštolů byl Řek.
Nálezy ukazují, že genetické rozbory mitochondriální DNA svědčí o regionálním zastoupení zvláštností pro syrské rodové kořeny, což je u skeletu třikrát větší než v řeckém prostředí. Zkoumané kosti tedy zřejmě nepatřily osobě řeckého původu. Některé prameny dosvědčují, že sv. Zřejmě tedy nemohl být jedním ze 72 učedníků, o nichž píše v 10. kapitole svého evangelia, ani nedoprovázel Kleofáše cestou do Emauz, jak se někteří domnívali.
Jako rovněž 2.2. Doprovázel sv. Pavla na jeho druhé apoštolské cestě (kolem roku 50) od Troady až do Filip, tam patrně asi 6 let upevňoval křesťanské učení (asi v letech 51 - 57), potom se na jaře roku 58 znovu přidal k sv. 2.3. Sv. Pavel píše, že Lukáš byl lékař; svědčí o tom též starokřesťanská tradice (Canon Muratori, starobylý latinský Prolog k evangeliu, Eusebius, sv. Jeroným a další). Také na nejstarším obrazu ze 7. století mu bývá připisováno autorství několika obrazů Panny Marie.
2.4. Zprávy o jeho působení po smrti sv. Pavla nejsou jednotné. Sv. Epifanius píše, že sv. Lukáš hlásal evangelium v Dalmácii, Galii, Itálii a Makedonii; podle řecké tradice měl být biskupem v Thébách. Dlouhodobě se uvádí, že Evangelista byl autorem třetího evangelia a Skutků. Zprávy pocházejí z různých církevních obcí v Sýrii, Římě, Galii, Africe, Alexandrii.
2.5. Prvokřesťanská tradice> pocházející z církevních obcí uvádí Lukáše jako autora třetího evangelia; nejstarší svědectví podává Canon Muratori. Obě novozákonní knihy vznikly pravděpodobně mezi roky 75 - 80 a zdůrazňují Boží milosrdenství, Duch svatý, obrácení k Bohu a společenství věřících.
2.6. Závěry tradic uvádějí, že Lukáš zemřel v pokročilém věku; různí autoři uvádějí dožitý věk 70 až 80 let. Stav osifikace a mineralizace chrupavky štítné žlázy odpovídají dlouhověkosti.
3.3. Tradiční cyklus a umístění ostatků Starobylá tradice označuje Thébský kostel sv. Lukáše jako prvotní pohřebiště. Při nálezu hlavy a ostatků v Padově byl slavnostně prohlášen za ostatky sv. Lukáše. Císař Karel IV. získal hlavu pro pražskou katedrálu, a po návratu do Čech ji přivezl do Prahy. Inventáře Svatovítské katedrály uvádějí hlavu sv. Lukáše jako uloženu v různých relikviářích a s různým uspořádáním, včetně dolního čelistního fragmentu a dalších drobných částí.
4. Další ostatky připisované sv. Lukáši
4.1. Mezi tzv. ostatky připisované sv. Lukášovi se objevují další relikvie, které bývají připisovány různým světcům ve shodě s historickými záznamy a registracemi v době renesance a baroka.
