Josef Zlamal, narozený v roce 1983 ve Šternberku, patří k nejperspektivnějším současným českým umělcům. Žije a tvoří v Praze a Šternberku. Jeho malby, kresby, sochy a filmy konfrontují diváka s světem nejistoty, hledají světlo skrze temnotu a nabízejí nové perspektivy na historii a geopolitické otázky související s lidskou existencí a životem. Přirozený respekt k zkušenostem předcházejících generací hraje v Zlamalově strategii klíčovou roli. Umění chápe jako ideální jazyk pro studium, syntézu a komunikaci napříč časem, jazykem a geografií.
Fascinace tím, jak různé prvky (či síly) ovlivňují naše bytí, ho vede k prozkoumávání fenoménů jako kontemplace, osvícení a transcendence. Ukazuje to, co leží za tím, co bývá obvykle vnímáno, a materializuje to neviditelné. Zlamalova práce je prezentována v kontextu současných i světových mistrů (např. Otto Dix, Lucas Cranach, Arnulf Rainer, Jiri Georg Dokoupil, Daniel Richter, Rona Pondick, Marc Quinn) jak v soukromých institucích, tak v předních veřejných muzeích (Power Station of Art v Šanghaji, Museum der bildenden Künste Leipzig).
Od roku 2009 Zlamal aktivně spolupracuje se svou matkou Blankou Zlamalovou (Studio Zlamal) na projektech souvisejících s art brandingem v architektuře a veřejném prostoru. Kooperace hraje v jeho praxi důležitou roli, jak je patrné z jeho společné práce s módní designérkou Andreou Vytlačilovou (od roku 2019).
Jeho tvorbu inspirovalo a stále inspiruje, a zároveň rozčiluje, mnoho umělců a médií, mezi nimiž figurují Laurent Grasso, William Kentridge, Richard Mosse, Thomas Schütte, Isaac Julien, Arthur Jafa, Jan Fabre, Georg Baselitz, Kara Walker, Alberto Giacometti a další. Josef Zlamal je pravidelně prezentován v různých médiích, aktuálně v Mf Dnes, Česka Televize, Lidové noviny, TV Nova a Český Rozhlas.
Tvorba Josefa Zlamala je charakterizována svojíbytným jazykem, který pracuje s širokým spektrem referencí - středověké umění Hieronyma Bosche a Albrechta Dürera, expresionismus Otto Dixe a Georga Grosze, němý film Fritz Lang, Carl Theodor Dreyer a Sergei Eisenstein, literatura Karel Čapek, Friedrich Dürrenmatt a Thomas Bernhard. D díla Zlamala jsou prezentována v kontextu současné i světové klasiky a v klíčových muzeích, včetně Power Station of Art v Šanghaji a Museum der Bildenden Künste v Lipsku, kde je autor zastoupen od roku 2017 v sbírkách a ve stálé expozici vedle Lucase Cranacha a Hanse Baldunga Griena. Nouzová sbírka Elgiz Collection nově rozšiřuje jeho dosah do turecké sbírky.
V České republice se jeho díla objevují ve sbírkách jako COLLETT Prague | Munich (rok 2015), a materiálem pro Zlamala byl ruční papír, dřevo a tuš. V poslední době vznikla výstava jeho obrazů v Galerii U Betlémské kaple, která má trvat do 1. září.
Dialog s Alénem Divíškem a mezinárodní kontext výstavy
Jak vás napadlo propojit výstavu se známým malířem Alénem Divišem? Vzniklo to díky důvěře Andreje Boloňského z galerie, který přišel s myšlenkou dialogu mé tvorby s prací Aléna Diviše. Udělalo mi to obrovskou radost, protože jsem přesvědčen, že naše díla ve své podstatě korespondují a že existuje kontinuita hodnot, které přetrvávají a mohou být inspirací.
Díla Aléna Diviše patří k absolutní klasice spolu s Bohuslavem Reynkem a Josefem Váchalem. Přesto je toto setkání objevné, otevírá nové souvislosti a vede k zamyšlení. Osobně jsme se setkat nemohli, pan Diviš se narodil v roce 1900 a mezi jeho skonem a mým narozením leží propast téměř třiceti let, ale naše díla rezonují.
Hledání domova, cestování a vztah k publiku
V posledních třech letech Zlamal realizoval většinu projektů ve Švýcarsku a Německu. Poslední rok byl turbulentní: díky přítelkyni Andreě Vytlačilové strávil čas ve Stockholmu, New Yorku a Paříži, městech s megalopolí plnou kultury a zároveň blízkým kontaktem s přírodou. Andrea studuje na Central Saint Martins v Londýně a spolupracuje s Kenzo, Marc Jacobs či Acne Studios. V Česku spolupracuje s Klárou Nademlýnskou. Ta otevřela nový svět příležitostí, které dřív nebyly vidět, a společná tvorba by mohla brzy najít uplatnění v rámci scénografie, videoklipů či knižní ilustrace.
Čeští diváci jsou podle něj podobní zahraničnímu publiku: lidé hledají autentický kontakt s autorem, chtějí vědět, co ho inspiruje, a vznikají dlouhodobé osobní vazby i v Praze, Mnichově či Curychu. Na začátku kariéry mu hrozila obava, jak Češi přijmou jeho díla; díky úspěchu v zahraničí se obavy rozptýlily a dnes vidí velký potenciál domácího publika.
Práce s materiály a technikami
Pracuje s netradičními materiály a technikami; již více než deset let používá ruční papír, který svou stabilitou umožňuje vznik specifické techniky vymývání. Dílům dominuje vrstvení, díky kterému kresby působí na první pohled jako grafika, ale vždy jde o unikát. Do díla postupně přidal dřevo a plátno, a v posledních měsících plátené stříbro a zlato, objevené během pobytu v Paříži. Dědeček Wilhelm a otec Petr, oba malíři, měli na jeho tvorbu hluboký vliv; v jeho rodinném ateliéru vznikaly jeho nejranější sny o malířství, které si dodnes dodržuje a rozvíjí.
Na zkušenou v Německu studoval na Hochschule für Künste Bremen a od mládí kreslil černobíle, uhlem a tuší, poté přidal barvy a propracoval krajiny a abstrakce s ponurým nádechem, který evokuje bohaté inspirace u mistrů jako Hieronymus Bosch. Ačkoliv vychází z předchůdců a rodinných tradic, radí, že dnes neexistuje nic zcela nového; jeho sny a postupy odrážejí kontinuitu uměleckého vývoje a jeho touhu, aby někdo navázal na jeho práci po čase.
Rodina, domov a pracovní záběr
V rodině Zlamala byla malba posedlá hlubokou tradicí: dědeček, žák Maxe Švabinského, a otec Petr mu v dětském období poskytovali inspiraci a prostředí pro rozvíjení dovedností. „Když vidím, že když jsem ve svch 10 letech něco namaloval, cením si toho i v dospělosti a nestydím se za to, jak se to tehdy oproti zručné práci dospělé ruky mohlo zdát primitivní.“
„Malování pro mě není práce, ale zábava. Kdybych to bral jako povinnost, těžko bych se tomu věnoval v takové intenzitě jako dnes,“ říká. „Je to má hlubší potřeba. Maluji sedm dní v týdnu, i třeba 16 hodin denně. Některé obrazy maluji týdny, jiné za den, ale vždy tak, že k nim mám vztah a vnitřní klid, trpělivost a představivost.“
Takto se jeho tvorba stává signálem kontinuity a osobitého výrazu, který propojuje minulost s přítomností a otvírá nové horizonty pro scénografii, vizuální komunikaci a knižní ilustrace.
tags: #malir #josef #zlamalgalerie #betlemska #kaple