Melchitská řeckokatolická církev je jednou z východních katolických církví, která používá byzantský ritus. Slovo melchit znamená v semitských jazycích "císařský" a původně to bylo hanlivé označení některých východních církví po chalkedonském koncilu (451), které byly podporovány byzantským císařem. Dnes již není známo, kdy přesně melchité začali toto označení sami používat pro svou církev. Počátky melchitské církve sahají do doby vzniku křesťanství na Blízkém východě. Když se křesťanství začalo šířit, učedníci kázali evangelium po celém regionu a byli poprvé zaznamenáni jako „křesťané“ ve městě Antiochie. Jádrem církve byl Antiochijský patriarchát se sídlem v Damašku.
V roce 1724 došlo v patriarchátu k rozkolu a melchitská církev se rozdělila na katolickou prozápadní část, která se posléze začala nazývat Melchitská řeckokatolická církev a na řeckou pravoslavnou církev, která naopak přestala používat označení melchitská. Melkitská řeckokatolická církev hrála důležitou roli při formování arabského křesťanství, od počátku byla vedena arabsky mluvícími křesťany, zatímco její pravoslavný protějšek měl až do roku 1899 řecké patriarchy.
V současnosti jsou početné melchitské řeckokatolické komunity též v USA, Kanadě, Austrálii a Latinské Americe. Církve sjednocené s katolickou církví v Římě. Podle kodexu kánonu pro východní církve se dělí na 4 skupiny. Své představitele si volí podle sui iuris (své právo = autonomní).
Katedrála sv. Eliáše a sv. Panny Marie a sv. Ruténská (Rusínská, Subcarpathian Ruthenia) tvoří významné centra. Katedrála sv. Eparchie mukačevská, 1646/1771, katedrála sv. Apoštolský exarchát v České republice, katedrála sv. katedrála sv. Maronitská katolická církev, zal. sv. Maron v 7. století. Nejvyšším představeným je patriarcha. Jeho pravomoc je nad územím církve, mimo pravomoci, které patří papeži. Nejvyšším představitelem je vyšší arcibiskup (archieparcha maior).
Řeckokatolická církev v ČR a její historický vývoj
Řeckokatolická církev: Ukrajinská - 1595 (např. římský ritus, tridentský, ambroziánský, brazilský, zairský, mozabarský, isidorian, atd.). Řeckokatolíci, či spíše katolíci byzantského obřadu, jsou součástí Katolické církve a věroučně s ní jednotní. Uznávají autoritu římského biskupa (papeže), avšak liší se obřadem a některými disciplinárními aspektech. Bohoslužby a liturgické úkony slouží v byzantsko-slovanském obřadu.
Historickým milníkem dalšího vývoje byla Brest-Litevská a Užhorodská unie, tedy vyhlášení sjednocení s Katolickou církví latinského obřadu. Od roku 1595 do počátku rakouské monarchie podléhali řeckokatolíci lvovské eparchii. Dále bylo ustanoveno eparchie v Prešově (bulou Relata semper z 22. 9. 1818). Pro věřící v Čechách, na Moravě a Slezsku pak byla 16. 12. 1933 zřízena v Praze ústřední farnost s kostelem sv. Klimenta v Klementinu, který od roku 1996 slouží jako katedrální chrám exarchy. Prvním pražským farářem byl ThDr. Vasil Hopko.
Po II. světové válce došlo ke zřízení pomocných správ s vlastním knězem v Liberci, Tachově, Plané, Jelení, Mikulově a Bruntále. Po administrativně inscenovaném "Prešovském soboru" z 28. 4. 1950 komunistický režim církev zakázal a prohlásil věřící za pravoslavné. Biskup Pavol Peter Gojdič byl uvězněn a mučen; jeho pomocný biskup Vasil Hopko byl též internován. Po smrti biskupa Gojdiče se stal symbolem neochvějné věrnosti Svatému stolci a Katolické církvi.
Činnost církve byla obnovena usnesením vlády ČSR ze dne 13. 6. 1968. Po téměř dvaceti letech se do veřejné služby církvi vrátil V. Hopko a vedení prešovské diecéze se ujal Ján Hirka. Biskupské svěcení v Prešově přijal 17. 2. 1990. V Praze byla farnost obnovena v roce 1968; otec Ivan Ljavinec přijal jurisdikci pro Čechy a Moravu.
Papež Jan Pavel II. vyhlásil 15. 3. 1996 na území ČR nový Apoštolský exarchát pro katolíky byzantského obřadu. Prvním exarchou byl jmenován Mons. Ladislav Hučko (v Košicích). Exarchát byl organizačně a právně útvar pod přímou pravomocí Apoštolského stolce.
České světci spjatí s východní liturgií zahrnují sv. Prokopa, sv. Ludmilu a sv. Václava. Název "řeckokatolická církev" pochází z dob Marie Terezie a není zcela přesný; vhodnější je „Katolická církev byzantského (východního) obřadu.“
Papež Jan Pavel II. jmenoval 24. 4. 2003 nového biskupa Řeckokatolické církve v ČR, ThDr. Ladislava Hučka. Dnes má řeckokatolická církev v ČR 17 farností a 19 filiálních obcí v 7 děkanátech s 31 kněžími.
Současná struktura a charakteristika
Farnosti řeckokatolické církve mají poněkud jinou podobu, než je obvyklé; katolická církev stojí na západní (římskokatolické) a východní (řeckokatolické) tradici. Jejich činnost vychází z učení Ježíše Krista a snahy o jednotu s Apoštolským stolcem v Římě.
Řeckokatolická církev v ČR má dnes 17 farností a 19 filiálních obcí v sedmi děkanátech s 31 kněžími. Diecázní strukturu doplňuje apoštolský exarchát pro věřící řeckokatolického obřadu. Exarchát je řízen z Vatikánu a slouží jako přípravný stupeň k zřízení eparchie.
V rámci pomoci potřebným provozuje církev různé charitativní a sociální projekty, spolupracuje s centry pro těhotné matky, sociální rehabilitaci a zdravotnickými zařízeními. Z evropského i mezinárodního kontextu církev zastupuje papeže a šíří poselství evangelia prostřednictvím liturgie a vyučování v byzantském ritus.
Klíčové pojmy a milníky
- Unie Brest-Litevská a Užhorodská a jejich dopad na unii s římskou církví
- Vyhlášení eparchie v Prešově a její význam pro české a moravské věřící
- Obnovení činnosti po roce 1968 a vznik Apoštolského exarchátu v ČR
- Role Cyrila a Metoděje v kontextu byzantského obřadu a české liturgie
- Podpora vzdělanosti, kultury a sociální pomoci v české společnosti
tags: #melchitska #reckokatolicka #cirkev