První prokazatelné zmínky o Plasích se váží k založení kláštera, který svou existencí dal celému kraji zvláštní ráz. Cisterciácký klášter založil kníže Vladislav II. v roce 1144. V roce 1145 přišli do Plas první mniši a o rok později vydal klášteru zakládací listinu. Jméno kláštera i sídla bylo pravděpodobně dáno dle původního knížecího dvorce nebo podle typů polí ve svazích kotliny, kterým se říkalo plasa.
Založením kláštera vyústila snaha Přemyslovců o kolonizaci neosídlených území Českého státu. O podobě kláštera po jeho založení máme málo pramenů, ale podle písemných zpráv již v roce 1202 byla vybudována románská kamenná bazilika. Největší rozvoj zaznamenal klášter za vlády krále Václava I., který jej sám několikrát navštívil. Největší majetek však klášter vlastnil mimo Plasy v podobě 50 vesnic, různých cel a výhod.
Slibný rozvoj kláštera byl přerušen husitským hnutím a v roce 1421 byl dokonce husitským vojskem vypálen. Celé 15. a 16. století pak znamená dobu hlubokého úpadku. Až po bitvě na Bílé hoře dochází ke zlepšení majetkových poměrů kláštera a vrací se mu větší část majetku, který vlastnil. V tomto období dochází k velké vlně nové výstavby, která začala již v první čtvrtině 17. století.
Za opata Trojera a Tyttla dochází k výstavbě barokních staveb konventu, prelatury, sýpek a přestavbě dalších objektů. Na výstavbě se podíleli tehdejší evropští stavitelé, jako Jean Baptiste Mathey, Jan Blažej Santini-Aichel a Kilián Ignác Dientzenhoffer. Stavitelům se podařilo mistrovské zvládnutí hmoty a prostoru zařadit do ojedinělého přírodního koloritu Plaské kotliny. Hodnota tohoto barokního areálu je v Evropě ojedinělá.
V druhé polovině 18. století (za doby osvícenského císaře Josefa II.) roku 1785 byl cisterciácký klášter zrušen. Celý majetek připadl správě Náboženského fondu a ta celý areál prodala v roce 1826 kancléři K. L. Metternichovi z Winneuburgu. Tento muž, nejmocnější politická osobnost tehdejší Evropy, významně zasáhl do dalších osudů kláštera i města Plas. Podpořil rozvoj hutního průmyslu a uskutečnil mnoho přestaveb v celém intravilánu. Z města se tak stává kulturní a historické centrum celého regionu. Významnou změnou byla i úprava říční nivy, která byla přeměněna na volný anglický park a až do současné doby nese název Velká louka. Celý majetek vlastnili Metternichové až do roku 1945.
Dnes jsou jednotlivé budovy klášterního areálu ve vlastnictví státu, obce a soukromých vlastníků. Po II. světové válce se Plasy výrazně rozrostly a v mnoha částech došlo k výstavbě rodinných domků. Plaský klášter založil v malebné krajině, 20 kilometrů severně od Plzně, roku 1144 tehdejší kníže Vladislav II. jako první panovnickou fundaci mezi cisterciáckými kláštery. Majetek kláštera se rozšiřoval díky darům i vlastní činností řeholníků. Kromě poddanských dávek se klášter živil mimo jiné díky síti dvorů, na nichž cisterciáci hospodařili nebo které spravovali.
Slibný rozvoj Plas a rozšiřování klášterního majetku dovršila zkáza opatství za husitských válek. Trojerův následovník, opat Eugen Tyttl, přijal na počátku 18. století do služeb významného architekta Jana Blažeje Santiniho Aichela s nímž přistoupil k velkolepé novostavbě konventní budovy (1711-1740), která předčila všechny tehdejší tehdejší představy. Opat Tyttl a jeho nástupci zadávali práci kromě Santiniho i jiným věhlasným umělcům. Fresky a obrazy pro ně tvořili Jakub Antonín Pink, František Antonín Müller i Josef Kramolín, sousoší pro Karlův most v Praze vytvořil Matyáš Bernard Braun, v místním kostele lze dodnes nalézt díla Petra Brandla. Samotnou konventní budovu po Santniho smrti dokončoval Kilián Ignác Dientzenhoffer.
- Dne 9. listopadu roku 1785 byl v rámci josefínských reforem zrušen i plaský klášter. Majetek, nyní již bývalého kláštera, začal spravovat státní Náboženský fond a měl sloužit k financování přeměny církevní správy. Roku 1826 se rozhodl bývalý klášter koupit Kancléř Klement Václav Lothar Metternich a to zejména kvůli pozemkům, jejichž rozloha čítala na 10 000 ha půdy.
- Kromě dosavadního panství Kynžvart tak značně rozšířil svoji majetkovou základnu v českých zemích. Za kancléře a jeho potomků se Plasy opět staly nejen správním, ale i kulturním a průmyslovým centrem. Byla založena huť na slévání litiny, obnovena výroba piva, ke slovu se dostala činnost hudební a divadelní. Kancléř a jeho rodina, pokud v Plasích pobývali, bydleli na někdejší prelatuře, která byla k tomuto účelu upravena a označována od té doby jako zámek.
- Samotná budova bývalého konventu byla méně vhodně využita pro služební byty, školu či skladovací prostory. Roku 1894 ji postihl silný požár, který zničil celé druhé patro. Kopule nad kaplí sv. Bernarda hořela dokonce až do 9. září, kdy se zřítila.
- Když vojska Rudé armády po druhé světové válce opustila Plasy, majetek Metternichů byl konfiskován na základě dekretu prezidenta republiky číslo 12/1945 Sb. Dne 18. 8. 1945 byl tento krok potvrzen.
- Po odchodu armády byly budovy i pozemky přidělovány nejrůznějším institucím, mobiliář byl rozvezen, rozprodán i rozkraden. Na prelaturu (zámek) byla z konventu přestěhována knihovna. Od 70. let probíhaly stavebně historické průzkumy, rozběhla se rekonstrukce Nemocničního křídla i dalších prostor konventu. V roce 1995 byl areál kláštera prohlášen Národní kulturní památkou.
V současnosti je klášter Plasy významnou barokní památkou Plzeňského kraje a České republiky. Na budování a výzdobě cisterciáckého kláštera se podíleli slavní stavitelé a umělci doby barokní (J. B. Santini, K. Liška, M. B. Brauna, K. I. Dietzenhoffer, P. Brandl, atd.). Moderně zařízené apartmány v blízkosti barokního zámečku a zámeckého parku poskytují návštěvníkům i hostům komfort. Parkování, grill, pronájem lodi a další služby dávají areálu aktuální využití pro turistiku a kulturu. Reprezentační části areálu (konvent, prelatura, sýpka) spravuje Národní památkový ústav.
Klíčové momenty vývoje kláštera
- Založení a počáteční výstavba (1144-1204): založení knížetem Vladislavem II., první mniši, zakládací listina, kamenná bazilika.
- Integrace do hospodářství a rozvíjení majetku (do 14.-15. století): síť dvorů, 11 grangií kolem roku 1250, postupné rozšiřování vesnic a statků.
- Krize a obnovy (14.-17. století): husitské války, opětovný rozmach po Bílé hoře, počátek barokní adaptace a staveb.
- Barokní přestavby a umělecká spolupráce (1700-1740): Santini-Aichel a další stavitelé, fresky a sochařská výzdoba (Pink, Müller, Braun, Brandl).
- Josefínské reformy a zánik kláštera (1785): zrušení kláštera, převod majetku na Náboženský fond, následné prodeje a využití majetku.
- Obnovení a proměna majetku (19. století): Metternichové a záměr rekonstrukcí, průmyslový a kulturní rozvoj Plas.
- Moderní ochrana a využití (20. století - současnost): konfiskace, rekonstrukce, Národní kulturní památka (1995) a NPÚ správa.
