Bůh Hospodin udělal člověka z hlíny a vdechl mu život. Dal mu jméno Adam. Stvořil pro něj ráj Eden. Adam dal jména všem zvířatům, která byla v Edenu. Uprostřed ráje stály dva stromy - strom života a strom vědění všeho dobrého i zlého. Bůh mu řekl, aby z těchto dvou stromů nikdy nejedl, jinak zemře. Potom Bůh stvořil ženu, které dal jméno Eva. Jednou Eva šla okolo dvou zakázaných stromů. Na nich se zatím usadil lstivý had, který se ihned ženy zeptal, jestli má opravdu tyto stromy zakázané. Eva odpověděla, že je to pravda a že kdyby ochutnala ovoce těchto stromů, zemřela by. Ale had jí odpověděl, že by nezemřela, ale že by jenom věděla to, co vědí jenom bohové. A tak Eva šla za Adamem, aby ho přemluvila k ochutnání zakázaného ovoce. Když se bůh dověděl o porušení jeho rozkazu, velmi se rozhněval. Hadovi, který vše zavinil, řekl, že se po celý svůj život bude po břiše plazit. Ženě pak řekl: "Velice rozmnožím bolesti tvé a práci tvou, budeš pod mocí mužovou a on bude panovati nad tebou." Adamovi pravil: "Že jsi uposlechl hlasu ženy a vzal jsi ze stromu, který jsem zapověděl, budiž ti země zlořečená. Trní a bodláčí ti ploditi bude a v potu tváře budeš jísti, dokud se nevrátíš do země, z které jsi vzat. Neboť prach jsi a v prach se obrátíš." Pak vyhnal Bůh Adama a Evu z Edenu, aby obdělávali zemi, ze které byli vzati.
Bible je rozdělená na dvě části: starý zákon a nový zákon. Starý zákon začíná tím, jak Bůh stvořil zemi a prvního člověka. Země byla stvořena po dobu sedmi dnů. Poté byl vytvořen první člověk Adam a jeho družka Eva. S požehnáním Božím převzala první lidská dvojice i úlohu "naplnit zemi". Bůh jim dal za pokrm ovoce všech stromů v zahradě - až na jeden. V ten den, kdy zhřešili, propadli Adam s Evou tělesné i duchovní smrti, před kterou Bůh tak důrazně varoval.
Tělo muselo od nynějška snášet smrt. Adam utíká před Hospodinem a snaží se ukrýt. Bůh dal lidstvu znamení milosti. Potom je vykázal ven z požehnané a krásné zahrady Eden. Cherubínové s plameny mečů, střežili přístup ke stromu života. Ve své milosti však Bůh vedle vyřčeného trestu zaslíbil Zachránce, který vykoupí lidstvo ze zlořečení hříchu a jeho věčných následků.
Kain a Abel, první synové, kteří se narodili Adamovi a Evě, jsou představitelé protikladů. Abel byl "spravedlivý", zatímco Kain byl pravý opak. Kain i Abel přinesli Hospodinu oběť. Kain obětoval z úrody polí, zatímco Abel přinesl dar ze svého stáda. Cesta Kainova se Bohu nelíbila, a Bůh jeho oběť nepřijal. Důkaz Boží přízně roznítil v Kainově srdci oheň nenávisti, rozhněval se a zabil svého spravedlivého bratra.
Bůh daroval Adamovi a Evě dalšího syna - Seta. Bůh se rozhodl že lidstvo zničí potopou. Přece však byl nalezen jeden poslušný muž, který nebyl poskvrněn hříšností té doby. Tomu spravedlivému muži, Noemovi, oznámil Bůh svůj úmysl soudu nad lidstvem. Přikázal mu, aby si postavil koráb k zachování své rodiny. Po ukončení práce vstoupil Noe do korábu se svou ženou, třemi syny a jejich manželkami i se všemi zvířaty.
Vody potopy zaplavili zemi a zničili všechen život. Tak skončilo toto období soudem - potopou. Potopa trvala vcelku jeden rok a deset dní, až po jeho přistání na hoře Ararat. Bůh požehnal Noé a jeho rodině a dal jim úkol, aby zalidnili zemi. Tak mohlo lidstvo začít znovu.
Netrvalo však dlouho a nepravost znovu převládla. Tři synové Noé se jmenovali Sem, Cham a Jáfet. Od nich se rozdělili národové na zemi po potopě. Lidé v bezbožné pýše toužili po slávě. Rozhodli se vybudovat město a mohutnou věž. Toto trvalé přehlížení se Bohu nelíbilo a proto zmátl jejich řeč.
Ať přišli lidé kamkoliv, brzy přestali ctít pravého Boha a vytvářeli si vlastní náboženské zvyklosti. Bůh si vyvolil Abrama, kterému se zjevil. Dal Abramovi rozkaz aby se přestěhoval na místo, které mu ukáže. Abram si vzal za ženu Agar a stal se otcem Izmaele. O čtrnáct let později mu byl darován přepodivným způsobem Izák, syn zaslíbení. Izák měl dva syny, Ezaua a Jákoba. Jákobovo nejmilejším dítětem z dvanácti synů se stal Josef.
Bratři Josefa nenáviděli a nakonec ho prodali izmaelským kupcům do Egypta. Tam se také po dvaceti letech Jákob na Josefovo pozvání se svými dětmi přestěhoval. Po smrti Jákoba a Josefa se dostal k moci král, který určil vysoké daně. V této temné době se narodilo dítě. Bůh si ho vyhlédl k osvobození zotročeného lidu. Faraonova dcera je nalezla ukryté v košíku. Dala mu jméno "Mojžíš" a přivlastnila si ho jako syna. Mojžíš žil 40 let na faraonově dvoře. Pak se ale zřekl egyptského blahobytu a usiloval o osvobození svého lidu. A tak končí další časové období - otroctvím v Egyptě.
Všichni Izraelští byly osvobozeni a vypuzeni z Egypta. Bůh povolal Mojžíše na vrchol hory a tam mu dal "desatero přikázání" a pokyny ke stavbě stánku úmluvy, který měl být Božím příbytkem uprostřed lidu. Mojžíš vyslal dvanáct zvědů, aby prozkoumali zemi. Mojžíšův zástupce Jozue vedl národ do Zaslíbené země, kterou za pomoci kněze Eleazara rozdělil mezi jednotlivé kmeny. Bůh povolával ze svého lidu jednotlivce, jejichž prostřednictvím mohl vládnout a oznamovat spravedlnost. Ti se nazývali soudcové.
Panování Davida z kmene Juda bylo nejslavnějším obdobím v dějinách Izraele. Za jeho vlády se hranice státu rozšířily o území, která Bůh už dávno zaslíbil svému lidu. Davidovu synu bylo zaslíbeno "věčné království". Po svém otci Davidovi nastoupil na trůn Šalamoun, který vystavěl pro bohy svých mnoha žen svatyně. Bůh jeho jednání odsoudil. Poslal svého proroka Achiáše k Jeroboámovi, Šalamounovu správci, aby mu oznámil Boží záměr: vzít Šalamounovi deset pokolení a dát je jemu, Jeroboámovi.
Nyní vedle sebe existovala dvě království. Prvních 60 let mezi sebou trvale válčila. Pozvolna obě království zeslábla. Izrael nakonec svým nepřátelům podlehla a skončila v zajetí. Příznačná pro dějiny Izraele byla modloslužba a skutečnost, že ani jeden z jeho devatenácti králů nebyl bohabojným mužem. Judské království existovalo ještě 135 let po pádu Izraele. Nad Judskem panovalo rovněž 19 králů a jedna královna, všichni z rodu Davidova.
Čtyři století mezi Starým a Novým zákonem jsou významným obdobím v dějinách Palestiny. Na konci starozákonní doby byli Peršané uznávanými pány tehdy známého světa. Bůh přerušil mlčení ke svému lidu. Poslal svého syna, Ježíše. Svou oddaností Božímu slovu zvítězil nad Ďáblem. Tím započal Ježíš svou veřejnou službu, která trvala asi tři roky. Od té chvíle začal Ježíš kázat. Chodil od místa k místu, aby se přiblížil lidu jako Bůh.
Vyvolil dvanáct svých učedníků a nazval je apoštoly. Stali se svědky, které vyslal do celé země. Dal jim plnou moc kázat, mohli v Jeho jménu uzdravovat, vyhánět démony a křísit mrtvé. Vůdčí osobnosti lidu, nejvyšší kněz a saduceové Ježíše nenáviděli pro Jeho pravdivá slova, a proto ho přivedli až k popravě.
V Ježíšově vzkříšení se naplnilo vše předpověděné. Když Pán Ježíš vstal z mrtvých, zjevoval se po čtyřicet dní svým učedníkům. Po odchodu Pána Ježíše vzhůru zůstali apoštolové podle Jeho slova v Jeruzalémě, aby očekávali na "zaslíbení od Otce". Takto bylo shromážděno na jednom místě asi 120 věřících. Toho dne obdrželi Ducha svatého. Jeho mocná síla podnítila Petrův proslov, když mluvil o životě a smrti, vzkříšení a oslavení Božího dlužebníka Ježíše, většina lidí ho však odmítala, jako svého Mesiáše.
Církev pro nedostatek lásky k Pánu může upadnout do stavu, kdy Ducha svatého "zarmucuje" a dokonce "uhašuje". Zesnulí budou probuzeni a žijící věřící zároveň s nimi vtrženi Pánu vstříc ,aby s Pánem Ježíšem byli tam, kde je On. Těla věřících budou proměněna v podobu těla Jeho slávy. Ukáží se před Jeho soudnou stolicí, kde budou hodnoceny jejich činy, aby bylo odměněno to, co konali v moci Ducha svatého v těle na zemi.
Tato doba je nazývána "velké soužení Jákobovo", a také "Den Páně", což je vynesení Božích rozsudků. V knize Zjevení Ježíše Krista je popisována tato doba nebezpečných událostí, které se odehrají v průběhu dvakrát tři a půl roku. Země bude takto Božím soudem vytříbena, a připravena pro Jeho vladařství spravedlnosti a pokoje.
Vyskytuje se zde sedmkrát klíčové slovo "potom...." což rozděluje děj na části. Souběžně je zde ještě jiné dělení, kde jsou časové úseky vyznačovány "pečetěmi", "trubami" a "nádobami hněvu". Rozlomením "pečetí" se začíná rozvíjet děj, jakoby se otvírala kniha, jejíž obsah právě sedm "pečetí" představuje. Sedm "trub" ohlašuje výkon rozsudků, které vyvrcholí vylitím sedmi "nádob hněvu".
Přitom ještě Satan svržený z nebe ví, že mu nezbývá mnoho času. Jeho snaha o dokonání zlého je zobrazena ve spolupůsobení dvou šelem, z nichž jedné dal "drak" (Satan) svou sílu, trůn i moc, druhá dělá veliká znamení. A do třetice dá udělat i obraz, kterému propůjčí ducha aby mluvil. Těmito znameními chce zmást všechny, kdo bydlí na zemi.
Panování Krista jako "Krále králů a Pána pánů" vychází z pozemského Jeruzaléma. Nebeské město, kterému patří Boží sláva, vidí Jan sestupovat z nebe. Potom, - a nyní je to již poslední "potom" - po tisíci letech musí být Satan ještě na malou chvíli propuštěn. Bude provádět své staré dílo, svádět ke zlému. To se mu podaří u těch, kteří se království pokoje podřizovali jen navenek pro svůj zemský prospěch. Budou souzeni podle toho, jak je o nich napsáno v knihách; čí jméno není napsáno v "knize života", toho stihne "smrt druhá".
Bůh přivedl vše k dokonalosti podle svého záměru, který uložil před věky. Kniha se skládá ze dvou částí. První „Nemožně tlustá holka“ je o životě hlavní hrdinky Jitky ještě na základní škole. Jelikož byla silnější, spolužáci se jí posmívali a to hlavně při tělocviku. Další texty z částečného obsahu
V první části textu se vypráví o Jitce, která se snahou dostat do družstva vybíjené překonává překážky a postupně získává vítězství. Druhá část „Kosti jsou vrženy“ je situována na střední školu. Jitka je na střední zdravotní škole a stále chodí s Honzou.
Kniha je ale také součástí širšího přehledu biblických příběhů - Kosmas a jeho kronika o počátcích českých dějin, která vznikla v době počátků křesťanství a latinské kultury.
Starý zákon a Nový zákon v krátkosti
Starý zákon popisuje stvoření světa, pád Adama a Evy, potopu, rody Noeho, Abrahama, Jákaoba a Josefa, a také vznik izraelské říše v čase králů.
Nový zákon začíná narozením Ježíše v Betlémě, jeho učením, smrtí a vzkříšením, a následnou formací církve skrze Ducha Svatého.