Špitál byl založen před rokem 1327 měšťanem a sladovníkem Zachariášem. Král Jan Lucemburský (1296-1346) špitál v tomto roce osvobodil od placení berně a potvrdil Zachariášovu donaci. Protože zakladatelem odkázaný majetek nepostačoval na dostavbu kaple, pozdějšího kostela svatého Václava, daroval král 1331 na přímluvu budějovických kněží Petra a Filipa špitálu nemovitosti, jejichž výnos měl být použit na jeho dostavbu. Filip byl 1331 jmenován rektorem špitálu, na dokončení kostela panovník věnoval další nemovitosti. Karel IV. (1316-1378) předal 1351 laiky špatně spravovaný špitál mistrovi a konventu řádu křižovníků s červenou hvězdou v Praze. Počet špitálníků ani středověká podoba špitálu není známá.
Na základě různých vyobrazení se lze domnívat, že kaple či kostel svatého Václava byla jednolodní stavba s vysokou stanovou střechou a nižším presbytářem, se štíhlou zvoničkou nad východním štítem lodě. U kostela byl menší hřbitov. Dokud měl špitál vlastního kaplana, konaly se v něm pravidelné bohoslužby, později byla jeho správa svěřována řeholníkům působícím ve městě. V 17. století spravovali kostel kapucíni. Roku 1670 byl pořízen nový oltář se sochami svatého Víta, Ludmily, Vojtěcha, Prokopa, dvoudílným obrazem s Pannou Marií Staroboleslavskou a scénou zavraždění svatého Václava od Karla Škréty (1610-1674).
Špitál byl 1716 rozšířen; žilo v něm 15 mužů a stejný počet žen. Nosili zvláštní úbor, tj. plášť z hnědého sukna s mosazným štítkem, na němž byl obraz svatého Václava a městský znak. V 18. století využívali kostel pro potřeby nově zřízené koleje piaristé. V průběhu 17.-18. století byl vystavěn nový barokní štít nad západním průčelím kostela. V roce 1796 byl špitál s kostelem zrušen; chovanci se rozešli po soukromých domech s denním platem 10 krejcarů. Budovy byly využívány jako dělostřelecké kasárny, kostel jako barvířská dílna asi do 1830-1840, kdy byl zbourán.
Aktualizováno: 27. 06. Kostel sv. Martina je spojen se dvěma legendami a s fenoménem zachovalé románské a gotické architektury. Kostel byl postupně rozšiřován a měnil se v čase, přičemž od 19. století prošel rekonstrukcemi podle návrhů architektů Kamila Hilberta a dalších. V roce 1904 byl kostel po dlouhé době znovu koupen městskou správou a v letech 1905-1906 restaurován; věž byla doplněna novorenezančními štíty. Na severní stěně je pamětní deska rodiny Brokoffů a zbytek původního hřbitova. Kostel si zachoval svůj středověký ráz a slouží jako doklad románské a gotické architektury a jako prostor pro církevní i kulturní akce.
Podoba a stavební vývoj kostela
Kostel byl původně románský, jednolodní, s pozdější gotickou přestavbou po vládě Karla IV. Loď byla zvýšena, získala nové klenby a byla rozšířena o boční lodi. V 15. století došlo ke sloučení s bočními loděmi a výstavbě oratoře, kterou financovali Holcové z Květnice. Působily zde i další stavební změny, včetně zazděného portálu v presbyteriu a nových erbů v průběhu staletí.
Po požáru v roce 1678 byla horní část věže přestavěna a kostel zůstal z velké části nezměněn. Roku 1784 byl kostel zrušen a využíván jako skladiště a bydlení. Teprve počátkem 20. století proběhla zásadní rekonstrukce podle Kamila Hilberta; věž dostala nové štíty a fasádu. Hřbitov kolem kostela po staletí odkazuje na mrtvé, jejichž památku připomíná pamětní deska Brokoffů.
Historické souvislosti a legendy
Legenda o purkmistrovi bez pečetě, která bývá spojována se svatým Martinem ve zdi, popisuje smrt purkmistra a jeho duchovní procházky kolem kostela. Dále se vypráví o vdově a jejím zlomyslném synovi, který byl při jedné noční výpravě na střeše kostela a byl napomenut. Tato a další pověsti spojují martinskou svatyni se staroměstskou historií a poskytují obraz o tom, jak místní obyvatelé vnímali svatého Martina a jeho kostel.
Ve husitské době se ve kostele konala Večeře Páně pod obojí způsobu, což bylo významné v kontextu náboženských reforem a sporů. Svatomartinský sněm v roce 1433, poprvé po staletích, potvrdil význam svatého Martina ve zdi jako centra farnosti a duchovního života města. Po dlouhou dobu sloužil jako významný bod liturgie i kultury, a dodnes se v něm konají koncerty a bohoslužby.
Současnost a využití
V současnosti kostel slouží dvěma společenstvím: evanglickému sboru německého jazyka a českým mládežnickým bohoslužbám. Kromě pravidelných bohoslužeb se v kostele konají koncerty varhanní a klasické hudby, výstavy a další kulturní akce. Zlatý kalich s Biblí na čelní stěně symbolizuje tradiční liturgii a význam Večeře Páně v rámci Českobratrské církve evangelické. Kostel sv. Martina ve zdi tak nadále žije jako živý historický a duchovní prostor.
Ke kostelu náleží zmíněný hřbitov a pamětní desky Brokoffů, které připomínají mimo jiné slavnou sochařskou rodinu. Stavební prvky z počátku 20. století, portály a štíty, ukazují na pokračující význam architektonické spolupráce mezi starším gotickým jádrem a novějšími rekonstrukcemi. Kostel je unikátním dokladem románské a gotické architektury, zachovalým do dnešních dnů.
Vizualizace a artefakty
Na severní stěně lze spatřit pamětní desku Brokoffů a zbytek původního hřbitova, který doprovází kostel. Věž nese erby a gotické prvky, které dokumentují historické změny fasády. Uvnitř dominuje dřevěný trámový strop s rostlinnými a zvířecími motivy, rarita v pražských kostelích. Závěrečná rekonstrukce v 20. století zdůraznila gotický charakter a význam pro udržení liturgických i kulturních funkcí.
V ulicích Starého Města kolem kostela se po staletí odehrávaly významné události a legendy, které pomáhají chápat místní kulturu a identitu. Kostel a přilehlé prostory tak představují nejen architekturu, ale i bohatý scénář pražské historie, která propojuje středověk, renesanci a moderní dobu.