Milosrdné sestry Řeholní společnosti a kongregace zabývající se výchovou a charitativní činností v nemocnicích a soc. ústavech.
Kongregace Milosrdných sester svatého Karla Boromejského (latinsky Sorores Misericordiae Sancti Caroli Borromei; SMCB), zkráceně boromejky, jsou ženská katolická kongregace papežského práva soustřeďující se na péči o nemocné, chudé a lidi na okraji společnosti. Součástí jejich poslání je péče o ty nejslabší a nejpotřebnější, a to v různých typech zařízení, včetně nemocnic a sociálních ústavů.
Historie a vznik jednotlivých řádů
Milosrdné sestry Panny Marie Jeruzalémské byly založeny ve 13. století jako druhý řád německých rytířů s úkolem ošetřovat poutníky putující do Svaté země; řád zanikl v 16. století a byl obnoven jako kongregace milosrdných sester v 1841 v italské Limi. Současně byla ustavena i kongregace milosrdných sester v Opavě, která se rozšířila do více míst na Moravě a ve Slezsku.
Do českých zemí přišly vincentky (Milosrdné sestry svatého Vincenze z Pauly) z Vídně v 1. polovině 19. století; čs. provincie byla potvrzena 1932. Jsou druhou nejstarší kongregací papežského práva a jejich působení v Čechách se rozvíjelo paralelně s dalšími řády.
Botoměrně nejstarší kongregací jsou M. s. sv. Karla Boromejského (boromejky). Byly založeny v roce 1652 Richardem Chauvenelem ve francouzském Nancy, kde vznikl i první dům a špitál. Patronem kongregace je Karel Boromejský. Od 18. století se šířila i do zámoří. V Čechách působily první boromejky v ústavu slepých v pražské Brusce (1837-1843), a s podporou rodiny Lobkowiczovy vznikl 1843 klášter s kostelem sv. Karla Boromejského pod Petřínem. Později rozšířily svou činnost na více míst Čech a Moravy, dnes pracují opět v nemocnici Pod Petřínem v Praze.
Aktuální působení a ústavní zázemí
Sestry boromejky tvoří komunitu Pražanů od roku 1837. Pod Petřínem postupně vybudovaly nemocnici, mateřský dům a kostel sv. Karla Boromejského. V Česku jich působilo na 1200. Komunistická totalita jim v 50. letech 20. století zabavila veškerý majetek a odvlekla je do pohraničí; o jejich péči tak přišly tisíce dětí, nemocných či sociálně slabých. Po sametové revoluci v roce 1989 se sestry boromejky do nemocnice vrátily, obnovily kostel, mateřský dům sv. Notburgy i činnost v Domově sv. Karla v Řepích. Od roku 2000 slouží sestry v papežské koleji Nepomucenum v Římě, kde se vzdělávají čeští kněží.
Řádové sestry Angelika Pintířová a Evangelista Motáňová pečovaly v roce 2011 také o prezidenta Václava Havla na jeho chalupě na Hrádečku, kde trávil poslední měsíce svého života. Sestry boromejky jsou součástí komunity Pražanů, a jsme rádi, že obětavé sestry boromejky v Praze máme. Boromejka patří vždy tam, kde jsou chudí, trpící, nemocní.
Praktický obraz o činnosti
Sestry boromejky jsou hlavně spojeny s nemocnicí, mateřským domem a kostelem sv. Karla Boromejského pod Petřínem. V současnosti působí v různých zařízeních v Česku a jejich hlavní misí zůstává péče o nemocné, chudé a lidi na okraji společnosti. V zemi jich bylo historicky mnoho a jejich působení zanechalo výraznou stopu v péči o potřebné i v období politických perzekucí a následného nástupu svobody.
Současná organizace a oděv
Řeholní oděv tvoří hábit se závojem, černé barvy, při práci bílý oděv. Důležité je zapojení do praktické činnosti - ošetřování, sociální práce a vzdělávání. Dnes je kladen důraz na kontinuitu služby a vzdělávání v rámci papežské koleje Nepomucenum v Římě pro budoucí české kněze.
Celkové shrnutí jejich historie ukazuje, jak se milosrdná služba vyvíjela od středověkého odhodlání až po moderní katolickou charitativní činnost v nemocnicích, školách a sociálních zařízeních. Sestry boromejky zůstávají symbolem pomoci chudým, nemocným a lidem na okraji společnosti, a jejich odkaz je patrný v pražských i regionálních institucích.