Raně barokní stavbu daroval roku 1624 Ferdinand II. za odměnu řádu bosých karmelitánů po vítězství protireformace na Bílé Hoře. Ti jej zasvětili Panně Marii Vítězné, přestavěli a v jeho blízkosti vybudovali klášter. Kostel je proslulý díky sošce Pražského Jezulátka, daru Polyxeny z Lobkovic (1628).
Kostel Panny Marie Vítězné je zčásti renesanční, zčásti raně barokní stavbou, kterou nechali postavit v letech 1611-1613 německy mluvící luteráni. Má podobu sálové baziliky římského typu. Dne 21. července 1613 byl kostel zasvěcen Nejsvětější Trojici. Jméno architekta není doloženo, je však pravděpodobné, že jím byl dvorní stavitel císaře Rudolfa II.
Historie a architektura
Po bitvě na Bílé hoře roku 1620, která znamenala vítězství císařské a katolické strany v českých zemích, předal císař Ferdinand II. kostel řádu bosých karmelitánů. Dne 8. Bosí karmelitáni vybavili kostel oltáři od nejlepších umělců 17. a 18. století. Oltář sv. Josefa - obraz na oltáři, představující sv. Josefa umírajícího v přítomnosti Panny Marie a Krista, namaloval roku 1720 Petr Brandl.
Vzhled interiéru byl v 18. století podřízen jednotnému promyšlenému konceptu, který pochází pravděpodobně od architekta Ferdinanda Shora. Jezulátko používá 2 korunky a asi 46 šatiček. Zvyk oblékat Jezulátko je prastarý. Velmi stará je i funkce jeho šatnářek, která se svěřuje od roku 1747 anglickým pannám. Šatičky se střídají 10 x do roka podle období. Nejvýznamnější jsou šatičky, které vlastnoručně vyšívala sama Marie Terezie (zelené se zlatou výšivkou), v rozsáhlé sbírce více než 300 šatiček jsou také např. čínské a vietnamské oblečky nebo šatičky věnované v roce 1996 španělským rodem Manriquez de Lara, ušité ze starodávného kněžského oblečení.
Katakomby a pohřebiště řádu
Mniši v kostele Panny Marie Vítězné na Malé Straně pochovávali těla do rozsáhlých katakomb pod kostelem. Celkem zde bylo uloženo přes tři sta rakví. Spočinuli tu řeholní sestry, šlechtici i rytíři. Katakomby pod chrámem nechal vybudovat v roce 1630 Řád bosých karmelitánů. Vstup do nejstarší části katakomb se nachází za oltářem v severní nedostavěné věži za starodávnými dveřmi. Po zdolání asi dvou desítek schodů se návštěvníkovi naskytne pohled do větší kaple, ve které jsou od podlahy až po strop zazděny rakve zemřelých příslušníků řádu. Na okraji místnosti je oltář, kde se v minulosti konaly zádušní mše. Od něj vede dlouhá úzká chodba s klenutým stropem. Po ní lze dojít až ke schodům, kde byl původní vchod do krypty. Ten je dnes přikryt velkým kamenem a lze ho vidět v kostele pár metrů od vchodu. Do chodby ze stran ústí menší místnosti. Jsou to bývalé soukromé hrobky šlechty, které byly později začleněny do celého systému. Dohromady jich je patnáct, ale v žádné už dnes rakve nenajdete, přitom ještě v 90. letech jich zde bylo přes tři sta. Důmyslný systém průduchů zajišťoval dobrou cirkulaci suchého vzduchu a těla tak byla přirozeně mumifikována.
Areál a návštěvnost
Není klasickou rajskou zahradou přístupnou pouze těm, kdo žijí v klášteře, ale kam mohou přicházet i návštěvníci bohoslužeb. Mezi lety 2023-2025 proběhla rozsáhlá obnova veřejného prostranství před kostelem podle návrhu architekta Josefa Pleskota. Součástí návštěvnického centra je prodejna suvenýrů, sošek Pražského Jezulátka a náboženských předmětů. Pro návštěvníky poskytuje potřebné zázemí, kde si mohou na chvíli sednout, dát si kafe z automatu, vodu, nakoupit si nebo jen tak pobýt. K dispozici je toaleta.
Sošku Pražského Jezulátka darovala do kostela Polyxena z Lobkovic v roce 1628. Pražské Jezulátko má asi 46 šatiček, které se střídají 10x do roka podle liturgického období. Mezi nejvýznamnější šatičky patří zelené se zlatou výšivkou, které vyšívala Marie Terezie. V kostele je např. oltář sv. Josefa s obrazem od Petra Brandla z roku 1720, dále další oltáře a interiéry od významných umělců 17. a 18. století.
Klášter Pražského Jezulátka (Římskokatolická farnost u kostela sv. Cestujte pohodlně vlakem kamkoliv a kdykoliv.
