Pasáž seznamuje s významem dvanácti Ježíšových učedníků, apoštolů. Šlo o nevzdělané, obyčejné lidi, kteří byli posláni, aby Ježíšovo učení šířili dál. Podle Bible se změnili, až když je o Letnicích naplnil Duch svatý. Jak k tomu došlo? Podívejte se.
Učitel po zhlédnutí videa ukáže žákům na fotkách a videích Pražský orloj, protože následující práce bude inspirována právě apoštoly a orlojem. Žáci si do dvojic/skupin rozdělí jednotlivé apoštoly a zjistí o tom svém základní informace (kdo byl, jaký byl, čím byl známý a nějaké jeho znázornění na obrázcích). Poté vymyslí jednu větu, kterou by daný apoštol sám řekl (např. Říkají o mě, že jsem nevěřící Tomáš.). Poté se jeden ze skupiny stane sochou apoštola a ve skupině vymyslí jeho typický postoj s pohybem a gesto, které vyjadřuje jeho charakter.
Vedoucí postava a Petrova autorita
Svatý apoštol Petr či Petr Šimon († okolo roku 67 v Římě) je jedním z dvanácti původních apoštolů - učedníků Ježíše Krista. Ježíš jmenoval Petra vůdcem apoštolů a celé pozemské Církve, z kteréhožto jmenování se dodnes odvozuje autorita papežského úřadu, jehož nositelé jsou Petrovi přímí následovníci. Zemřel mučednickou smrtí v Římě, jeho hrob se nachází pod hlavním oltářem baziliky sv. Petra. Jeho svátek slavíme 29. června společně se svátkem sv. Pavla.
1 Sv. Sv. S postavou sv. Petra se můžeme setkat v Evangeliích i ve Skutcích apoštolů, jsou mu připisovány dva listy a v jistém smyslu i spoluautorství Evangelia sv. St. Slovo apoštol má v češtině další synonymum: věrozvěst. Kdy přesně se sochy apoštolů na Staroměstském orloji objevily, není známo. Podle knihy Staroměstský orloj v Praze, kterou vydal v roce 1923 Václav Rosický, pocházejí apoštolové již z roku 1489. Tento rok odpovídá původnímu datování vzniku orloje, ale Rosický neuvádí zdroj této informace. Přitom ale už Jan Táborský ve své Zprávě o orloji pražském z roku 1570 uvádí, že na orloji nejsou figury, které by sloužily jen k pobavení prostého lidu. Konstrukci orloje tehdy velmi detailně popsal a je velmi nepravděpodobné, že by popis pohyblivých figur apoštolů z popisu vynechal.
Historie a vývoj orloje a apoštolů
Malá okénka, ve kterých se v současné době apoštolové objevují, na orloji již byla v době života Jana Táborského. Okna s apoštoly se objevují na kresbách Filipa Hegera (1734 - 1804) a Františka Hegera z roku 1793. To bývá některými badateli označováno za důkaz, že apoštolové na orloji v té době již byly. Je nutné si ale uvědomit, že Hegerové doplňovali i na řadě jiných svých kreseb figury do otevřených oken, aby oživili fasády domů. Proto jsou na jejich obrazech nakresleni např. V roce 1828 vypracoval podrobnou dokumentaci orloje i s kresbami hodinář Romuald Božek. V roce 1865 už považoval předseda komise pro opravu orloje Josef Georg Böhm přítomnost apoštolů na orloji za samozřejmou. Vycházel přitom z modelu, který sestavil hodinář Jan Prokeš ze Sobotky.
Sochy apoštolů, které jsou v současné době na orloji, jsou z dílny sochaře Vojtěcha Suchardy. To tedy znamená, že když je na hodinkách turistů před Staroměstskou radnicí 9:00 (bez ohledu na roční dobu), ukazují se apoštolové poprvé. Tato změna byla ustanovena 29. 6. 2012. Později pak přišlo kvůli nočnímu klidu další omezení: poslední představení se koná ve 21:00.
Přehled dvanácti apoštolů a jejich tradiční symbolika
- 1. sv. Bartoloměj s knihou - patron krejčů a obuvníků.
- 2. sv. Ondřej s křížem ve tvaru X - patron horníků a nevěst.
- 3. sv. Jakub s valchářskou palicí - patron valchářů a lékárníků.
- 4. sv. Tomáš s kopím - patron architektů a zedníků.
- 5. sv. Jan s kalichem napomínající hada - patron spisovatelů a tiskařů.
- 6. sv. Barnabáš se svitkem - patron bednářů.
- 7. sv. Petr s klíčem - patron rybářů, zámečníků a hodinářů.
- 8. sv. Matěj se sekerou - patron řezníků, tesařů a kovářů.
- 9. sv. Filip s křížem - patron kloboučníků a cukrářů.
- 10. sv. Pavel s knihou a mečem - patron sklářů a lodníků.
- 11. sv. Šimon s pilou - patron dřevorubců a tkalců.
- 12. sv. Juda Tadeáš s evangeliem a mečem - patron zoufalých.
Ač se pro názvy sošek, které se objevují ve dvou okénkách orloje každou hodinu, používá název apoštol, nejsou to všichni původní apoštolové podle biblických textů. Chybí Jidáš, kterého nahradil v Bibli i na pražském orloji svatý Matouš. Dále na orloji není svatý Matouš, který byl původem celník a je autorem prvního evangelia. Na orloji svatého Matouše nahradil jeho žák Barnabáš, který při pozdějších cestách s Pavlem u sebe údajně nosil originál Matoušova Evangelia. Svatý Pavel také nebyl původním apoštolem, ale byl velkým odpůrcem „nového učení“ (tj. křesťanství).
Pohyb apoštolů a dalších sošek (v horní části orloje a ve střední části) řídí pomocný stroj, který se spouští každou hodinu v denní době. Stroj je umístěn v prostoru mezi ostatními stroji orloje a pohyb je přenášen řetězovým převodem do komůrky o patro výše (viz obr. 154), v níž jsou umístěny sošky apoštolů. Tyto sošky jsou umístěny na dvou spřažených nosných kolech. Každé kolo má šest ramen, na jejichž koncích jsou otočně připevněné sošky apoštolů. Mezi prvním ramenem a posledním ramenem každého kola je mezera. Pákový mechanismus s vratnou pružinou zajišťuje pootáčení apoštolů před okénky. Jakmile se soška apoštola dostane před okénko, dosedne rameno otáčejícího se kola (na kterém je socha umístěna) na tvarovanou kulisu pod okénkem a apoštol se tak plynule natočí směrem do okénka.
Jednoduchým zarážkovým mechanismem je pak od pohybu apoštolů odvozeno otevírání okenic okének a pohyb soch na vnějším plášti orloje - Smrtky, Lakomce, Marnivce a Turka. Smrtka tahá za provaz a vyzváněním zahajuje pochod apoštolů v obou okénkách. Kývá přitom na Turka (symbol rozkoše), který kroucením hlavy odmítá. V období Velikonoc (v době od Zeleného čtvrtku do Bílé soboty) Smrtka nemá zvonit. Proto je táhlo ovládající její pohyb od mechanismu odpojeno. Stejný mechanismus ovládá také pohyb a zvuk kohouta. Při pohybu apoštolů se zvedá z měchu závaží a měch se naplňuje vzduchem. Na konci pohybu apoštolů klesá vlivem tíhové síly závaží na měch a vytlačuje z něj vzduch. Ten proudí do tří trubek, které tvoří píšťaly a imitují kohoutí kokrhání.
Historické důkazy a moderní interpretace
Historických důkazů o apoštolech je málo a některé z nich jsou v rozporu se základní křesťanskou vírou. V Bibli Ježíš Kristus jmenuje 12 apoštolů, kteří měli šířit jeho evangelium, a raná křesťanská církev vděčí za svůj rychlý vzestup jejich misionářskému nadšení. O většině z Dvanácti však mimo Nový zákon existuje jen málo důkazů o jejich existenci. V knize Apoštolové: Dvanáct apoštolů: Cesty mezi hroby Dvanácti, autor Tom Bissell se vydává zjistit, zda bylo 12 apoštolů skutečnými historickými postavami, nebo jen postavami smyšleného příběhu.
V rozhovoru z Vancouveru Bissell vysvětluje, proč byl jednou z inspirací pro jeho knihu montypythonovský film Život Briana a jak se na této cestě změnil jeho pohled na křesťanství. Mluví o tom, že někdy nebylo jasné, zda Nový zákon a evangelia popisují historii přesně, a že dnešní pohled často rozlišuje mezi historií a literaturou faktu.
Několik jmen zaznamenaných v Novém zákoně jsou pravděpodobně skutečné osoby. Pravděpodobně existovali Petr a Jan, určitě Jakub (Ježíšův bratr) a pravděpodobně i Tomáš. Kromě toho neexistuje nic historického, co by jejich existenci ověřovalo, kromě samotných evangelií. Ve stručnosti: Jakub starší byl významnou postavou, Jan byl prominentní apoštol, a Jidáš Iškariotský je často předmětem debat o historické opravdovosti.
O Matoušovi se říká, že byl výběrčí daní a autor evangelia, který díky svému psacímu dovednostem představil Ježíšovo učení světu. Matoušova povaha i povaha ostatních apoštolů se v tradičních vyobrazeních i literatuře často propojuje s jejich rolí v misii a šíření křesťanství. Zkušenost autora ukazuje, že apoštolové nebyli jen rybáři, ale i lidé s různými dovednostmi a charaktery, které formovaly křesťanskou komunitu prvního století.
Jakub starší je často spojován s tragédií a mučednictvím, ačkoliv o jeho skutečné interpretaci existují rozpory. Jan je uveden jako „milovaný učedník“ a autor Janova evangelia, třech Janových listů a Zjevení. Judas Iškariotský je známý zrádcem Ježíše, avšak historické detaily o jeho životě zůstávají předmětem debat a legend.
Apoštolský odkaz v kultuře a cestách
Existence Matouše jako prvního publikanova, který díky své změně významně obohatil šíření Ježíšova učení, je připomínána i v tradičních pramenech. Camino de Santiago v severním Španělsku, slavná poutní cesta, se často spojuje s poutí za učedníky a jejich odkazy; pro mnoho lidí představuje spojení mezi historickým a duchovním svědectvím o apostolech a jejich dědictví.
Závěrem lze říci, že příběhy dvanácti apoštolů hrají zásadní roli v tom, jak Západ vnímá společenství, vyprávění a pravdu, stejně jako přátelství a věrnost. I když historické důkazy o jednotlivých věcech se liší a někdy kolidují s tradiční vírou, jejich příběhy nadále inspirují umění, literaturu a náboženské myšlení po staletí.
Obraz apoštolů v obrazech a statistikách
Simon a jeho souputníci, jako Petr a Jan, jsou často zobrazeni v liturgických kontextech a ikonografii. Staroměstský orloj a jeho apoštolové zůstávají symbolem propojení církevní tradice s historickým dědictvím města. Ačkoliv některé detaily mohou být předmětem debat, faktem zůstává, že apoštolové formují jádro západního křesťanského pohledu na společenství a vyprávění víry.
