Mistr Litoměřického oltáře (* okolo 1470? - 16. století?) byl anonymní český malíř, činný na počátku 16. století na přelomu pozdní gotiky a renesance. Jeho nejznámějšími díly jsou Litoměřický oltář a nástěnné malby v kapli svatého Václava v katedrále svatého Víta v Praze. Malíř patřil k nejvýznačnějším umělcům, kteří působili na královském dvoře Vladislava Jagellonského v Praze. Je mu dnes připisována řada obrazů pro církevní i světské hodnostáře, a to jak katolické, tak utrakvistické. Nedochovaly se žádné písemné doklady, které by umožnily zjistit identitu tohoto malíře. Existovaly pokusy ztotožnit ho s malířem Hansem Elfelderem, který do roku 1508 působil jako dvorní malíř krále Vladislava Jagellonského, tyto hypotézy však nejsou průkazné.
Předpokládá se, že se narodil kolem roku 1470. Není jistý ani jeho původ. Podle starší literatury pocházel z Čech a školením prošel u Mistra Křivoklátského oltáře. Než se osamostatnil, krátce před rokem 1500, podnikl studijní cestu do dolnorakouského Podunají, kde se seznámil s tvorbou Ruelanda Frueaufa a Jörga Breue, jejichž podněty využil při své další práci. Litoměřický oltář vznikl pravděpodobně kolem roku 1505.
Charakteristiky a průběh vzniku oltáře
Původně šlo o pětidílné oltářní retabulum o osmi křídlových deskách, z nichž se dochovalo šest, z toho dvě oboustranně malované. O existenci oltáře v některém z litoměřických kostelů do roku 1633 neexistují žádné písemné doklady. Presbytář byl pro rozměrnou archu těsný. Podle druhé hypotézy objednal oltář pro kapitulní chrám svatého Štěpána jeho probošt Jan z Vartenberka. Měl být novým vybavením tohoto chrámu, který byl znovu vysvěcen v roce 1493. Třetí teorie vychází ze zprávy, že v roce 1633 věnoval královský rychtář Jiří Vilém Herold ze Stodu děkanskému kostelu ostatky a oltářní obrazy. Obrazy, nazývané dnes Litoměřickým oltářem, se ve 2. polovině 19. století nacházely v litoměřickém radničním sále jako majetek města.
V roce 1506 zahájil Mistr litoměřického oltáře práci na výzdobě kaple svatého Václava v katedrále svatého Víta na Pražském hradě, časově související s přípravou korunovace Ludvíka českým králem. Program výzdoby tvořil svatováclavský evergreen: monumentální cyklus 36 scén zobrazujících části svatováclavské legendy. Iniciátory díla a autory koncepce byli zřejmě zemský kancléř Albrecht z Kolovrat a pražský a litoměřický probošt Jan z Vartenberka.
Litoměřický oltář zahrnuje i významné portréty: dvojportrét Karla IV. a Alžběty Pomořanské a portrét manželů Vladislava Jagellonského a Anny z Foix. Jagellonský pár je umístěn nad Parléřovou plastikou svatého Václava. V roce 1612 začala přemalba výzdoby, kterou provedl Alexius z Květné.
Stylové vlivy a srovnání s dílem Strahovského triptychu
Mistr Litoměřického oltáře působil na dvoře Vladislava II. Jagellonského a pravděpodobně navázal styky s dílem italských a solnohradských mistrů. Před rokem 1508 vznikl votivní obraz Jana z Wartenberka s výjevem Posmívání Kristu (dnes jen kopie). V Strahovském triptychu zhruba kolem roku 1510 se objevují zřetelné renesanční posuny: střední deska s Navštívením Panny Marie, zobrazení Narození Krista a Útěk do Egypta na bočních deskách, zatímco Vraždění neviniátek je na protější straně.
Litoměřický oltář je také známý svým důrazem na lidské tělo a na prostorový systém obrazů. Vnitřní kompozice klade důraz na epickou rozlehlost scén, jasné kontury, pevné rozvržení světla a stínů a prostorovou organizaci s postavami rozestavenými v širokých odstupech. Detailní popis těla ukazuje renesanční vliv a snahu po realističtější anatomii. Mistr převzal i vlivy alpských zemí a italské quattrocento, což se projevuje v monumentalitě a v komplexním spádem prostorových rovin.
Oltářní křídla se sv. Kateřinou a Barborou z kostela Panny Marie před Týnem ukazují vlivy saského merseburského okruhu, avšak s novými prvky a statarickým kladem. Závěr tvorby zahrnuje oboustranně malované křídlo se Zmrtvýchvstáním; Zmrtvýchvstání je dílem mistra, zatímco Seslání Ducha na druhé straně desky pochází od jiného malíře.
Charakteristika malířského rukopisu a ikonografie
Litoměřický oltář ukazuje přísnou stavební logiku a tektonický smysl, ale zároveň odhaluje rozdíly mezi díly mistra a dílenského pomocníka. Rysy postav, šatů a mimiky vykazují rozdíly, zejména v detailech rukou. Předpokládá se, že oltář byl původně určen pro kolegiální kostel svatého Štěpána a ne pro litoměřický farní kostel.
V době pražského působení batolí cílová náštěva do kaple svatého Václava: hlavní osa a prostorové sjednocení, utlumení gotického abstraktního pozadí a zdůraznění odkazu renesančního realismu. Hlavní charakteristikou je identifikace postav a jejich gest s důrazem na klouby a svalstvo, a současně opatrná, elegantní pracnost drapérií.
Ovlivněné prameny a kontext renesančního umění v Čechách
Mistr litoměřického oltáře prakticky kombinoval středoevropské a italské inspirační zdroje: italskou optiku, šířku a monumentálnost, solnohradské a bavorskó vlivy a italské formy. Vlivy Jörga Breue a Ruelanda Frueaufa jsou patrné na kompoziční a tematické úrovni, zatímco podněty z alpských zemí se projevují monumentalitou a vnitřním prostorem.
Litoměřický oltář zůstal nejvýznamnějším dílem české renesanční malby; po prvním úspěchu se malíř krátce vrátil do Prahy a vytvořil Strahovský oltář. Ten ukazuje rychlý odklon od gotismu a posun k renesančnímu slohovému názoru, s uvolněním gest, změněnou strukturou prostoru a měkkým drapériím.
Důsledky a hodnocení díla
Litoměřický oltář představuje významný mezník v české malbě přelomu 15. a 16. století: epická kontinuita scén, čisté prostorové uspořádání, zkušenost s světlem a stínem, a pokročilá znalost tělesného tvaru. Postupy z Raum a techniky se odrážejí ve struktuře středových desek a v portrétu donátora.
Současná pozornost směřuje k analýze díla z hlediska ikonografie, stylu a attribution. Oltářní křídla z Bystrice u Kadaně a jiné související práce ukazují pokračující vlivy a rozšíření dílny mistra.
- Litoměřický oltář jako vrchol české renesanční malby
- Renesanční posuny v Strahovském triptychu
- Ovlivnění italskými a solnohradskými pracemi
- Role mistra v kapli svatého Václava a na dvoře Jagellonců
Na závěr může být projektivně uvedeno, že Mistr Litoměřického oltáře patří mezi nejvýznamnější osobnosti pozdní gotiky v Čechách a jeho dílo zůstává předmětem aktivního bádání a reinterpretací.