HORA Sinaj se ti pravděpodobně vybaví, když pomyslíš na Mojžíše. Proč? Mojžíš totiž obdržel na jedné hoře Sinaje Boží Zákon. Na které hoře to bylo? V jižní části poloostrova, zhruba uprostřed mezi zálivy Rudého moře, je horský hřeben, který má dva vrcholy. Toto místo celkově odpovídá biblickým údajům týkajícím se Mojžíše.
Vzpomínáš, jak se v hořícím keři objevil anděl, když Mojžíš pásl Jetrovo stádo? Kde se to stalo? Bible říká, že to bylo na ‚hoře pravého Boha, na Chorebu‘, který je také nazýván hora Sinaj. Sem Mojžíš přivedl Boží lid poté, co jej vyvedl z Egypta.
Ve 2. Mojžíšově 19:2, 3 se říká, že Izrael tam tábořil před horou. Tehdy Mojžíš poprvé vystoupil na horu Sinaj; a nebyl to jen krátký výstup vzhůru po horském úbočí. Jehovа sestoupil na horu Sinaj k vrcholku hory, a dnes tisíce turistů šplhají v noci na vrchol po značených trasách, zůstávají do rána, aby mohli sledovat východ slunce, a pak sestupují, aby byli v době oběda dole. V Mojžíšově případě to bylo jiné.
Je tedy pochopitelné, že s touto horou je spjato Mojžíšovo jméno. Ale proč je s ní spjato také „milosrdenství“? V době, kdy Mojžíš dostával Zákon, totiž lidé na planině pod horou zaujali pošetilý postoj. Naléhali na Mojžíšova bratra Árona, aby jim udělal boha. Áron řekl: „Strhněte zlaté náušnice… a přineste mi je.“ A tak si vyrobili zlaté tele, aby je uctívali. To pravého Boha rozzlobilo, a tisíce lidí kvůli tomu zemřely. Áron však byl ušetřen milosrdenstvím Božím, a byl mezi těmi, kdo se postavili na stranu Boha.
Boží výrok ve 2. Mojžíšově 32:10 naznačuje, že Bůh Árona nepovažoval za hlavního podněcovatele provinění. Ve chvíli zúčtování se „všichni synové Leviho“ postavili na stranu Boha a nepochybně byl mezi nimi i Áron. Mojžíš později vyjádřil přání lépe poznat Jehovu a spatřit jeho slávu. Bylo sice nemožné, aby Mojžíš viděl Boží tvář, ale Jehova mu přesto jistou míru své slávy ukázal a při tom zdůraznil, že „chce projevit milosrdenství tomu, komu On sám projeví milosrdenství“.
Při úpatí hory Sinaj dnes návštěvníci uvidí klášter, který jen stěží připomíná pravé uctívání, o němž Mojžíš na hoře nad dnešním klášterem dozvěděl. Náboženství uvnitř tohoto kláštera je spíše zaměřeno na uctívání ikon. Ikona zde na obrázku se nazývá „Rajský žebřík“; podkladem k ní byla kniha byzantského mnicha Jana Klimaka.
Sem po čtyřiceti letech strávených v klášterní cele Klimak stal opatem a psal o symbolickém žebříku do nebe. Povšimněte si však, že někteří duchovní jsou vyobrazeni, jak je démoni stahují do věčného trápení. Protikladem k tomuto falešnému učení je pravda, že Všemohoucí je „Bůh milosrdný a milostivý, pomalý k hněvu a hojný v milující laskavosti a pravdě“.
V úryvku evangelia pro 3. neděli postní uslyšíme Mojžíšovo setkání s Bohem v hořícím keři u Boží hory Chorébu. Jedno ze starobylých hebrejských jmen pro Boha Izraele bylo El Šadaj. El znamená Bůh a Šadaj je příbuzné s akadským výrazem „šadú“, což znamená „hora“. El Šadaj tedy znamenalo původně „Bůh hor“; uctívali ho praotcové Abraham, Izák a Jakub.
Označení El Šadaj souviselo s představou, že Bůh vyvedl Izrael do Kanánu, kde hory a vyvýšeniny hrály významnou roli. Ostatně nepřátelé Izraele vnímal Boha jako Boha hor: „Jejich Bůh je Bohem hor, proto nás přemohli.“ To ukazuje spojení hory, nebe a Božího bytí.
Hora Sinaj bývá identifikována s horou Džebel Musa na Sinajském poloostrově (2285 m n. m.), zatímco hora Svaté Kateřiny (2629 m n. m.) bývala dříve považována za Sinaj. Do 5. století byla za Sinaj považována hora Serbal (Gebel Serbal). Od 15. století je za Sinaj považován vrcholek Jabal Musa.
Chcete-li vystoupat na Jabal Musa, čeká vás odměněná odměna - výhled na Sinajský poloostrov a prohlídka mešity i ortodoxního kostelíka na vrcholku.
“Jděte do Arábie a najdete neuvěřitelně přesvědčivé důkazy, které odpovídají biblické zprávě,” říká prezident nadace. Bible mluví o tom, že Bůh sestoupil na horu Sinaj v podobě ohně. Nejpravděpodobnějším místem, kde Bůh rozdělil vody, aby se Židům podařilo uprchnout, je nedaleká pláž u řeky Nuweiba s množstvím podzemních průchodů v korálech.
Po dalším putování dorazil izraelský lid do Elimu, místa se sedmdesáti palmami a dvanácti prameny. Dnes se zde nachází několik set palem a dvanáct studní, které se stále používají.
Na úpatí hory Jebel el Lawz je velký oltář se vyrytými kresbami egyptských posvátných býků či telat; toto místo má být důkazem souvislosti s Exodus. Nicméně, dokud saudské úřady nepovolí přístup, jeho prohlídka zůstává obtížná.
Hora Sinaj byla místem, kde Bůh předal Izraelitům Deset přikázání. Dnes se za bájnou horu Sinaj považuje vrcholek Jabal Musa; v Egyptě je to často označováno jako Gabal Musa. Dříve bývala horou Serbal, a hora Svaté Kateřiny byla považována za Sinaj až do 15. století.
Chcete-li vystoupit, čeká vás nádherný výhled a možnost poznat bohatou historii místa; gotický i řecký kostel na vrcholku dodávají místu kulturní a náboženský význam.
V knize Izaiáše a v Novém zákoně se objevuje eschatologický obraz Siónu jako centra Boží vlády a konečného spásného plánu, i když Sión už v novozákonní teologii není pouze fyzické místo, ale symbol Boží přítomnosti mezi lidmi.
Chceme-li shrnout: Sinaj je místem, kde Bůh mluvil k Mojžíšovi, dal Desatero a Zákon, a kde byl izraelský lid svědkem projevů Boží milosti i hněvu. Hora je symbolem setkání s Bohem, i když v různých dobách zaujímala odlišné významy a názvy, a proto je v bibli i v historických záznamech stále předmětem zkoumání a debat.
