Monumentální původně románská katedrála z 12. století je nejvýznamnějším olomouckým chrámem. Katedrála sv. Václava patří neodmyslitelně k panoramatu města. Třetí, jižní věž, vysoká přesně 100,65 m, je nejvyšší kostelní věží na Moravě (a druhou nejvyšší v České republice). Gotické pilíře pocházejí ze 13. století. Na konci 19. století získala katedrála novogotickou podobu. Po stranách vstupu do kaple se nacházejí náhrobní desky z 16. a počátku 17. století. Vstup do katedrály tvoří tři vznosné novogotické portály s uměleckými reliéfy z jemného pískovce, jež znázorňují Zvěstování Panně Marii, Nejsvětější Trojici a Narození Pána Ježíše. Mezi štíty portálů jsou postaveny sochy evangelistů. Ve středu průčelí se nachází kruhové barevné okno, tzv. mystická růže. V hořejším průčelí jsou umístěny sochy zemských patronů sv. Cyrila a Metoděje a nad nimi se skví socha sv. Václava, patrona chrámu. Na prvním pilíři střední lodě visí kříž velké umělecké hodnoty. Naproti loretánské kapli umístěna kopie kamenné gotické piety. Na pilířích ve střední části lodě jsou umístěny sochy sedmi andělů. Celý chrámový prostor rozšiřují čtyři kaple: barokní loretánská kaple, renesanční kaple sv. Stanislava, chórová kaple sv. Cyrila a Metoděje a kaple sv.
Katedrála byla nejspíše vystavěna již ve 12. století, a to ve spojitosti se zřízením olomouckého biskupství v roce 1063. Údělný moravský kníže Svatopluk asi kolem roku 1100 položil základy k novému kostelu na dómském návrší v areálu nového knížecího hradiště. Po smrti Svatopluka pokračoval ve stavbě chrámu jeho syn Václav, který jej roku 1130 na smrtelném loži odevzdal k dokončení biskupovi Jindřichu Zdíkovi. Biskup Jindřich Zdík chrám slavnostně vysvětil roku 1131 a přenesl ke kostelu sv. Zdíkova bazilika byla trojlodní se dvěmi menšími věžemi. V průběhu staletí bazilika procházela mnoha slohovými úpravami. K nejvýznamnějším zásahům do architektury olomoucké katedrály patří novostavba barokního presbytáře kardinálem Františkem Dietrichsteinem v 1. polovině 17. století. Podoba, kterou katedrála získala v době barokní, zůstala zachována až do konce 19. století. Působila však stylovou roztříštěností a nedostatkem harmonie, odporovala rovněž duchu a stylu konce 19. století. Rozsáhlá novogotická přestavba dómu znamenala regotizaci nejen vnějšího vzhledu katedrály, ale také celého interiéru. Původně gotická kaple sv. Cyrila a Metoděje pochází asi ze 14. století. Na přelomu 17. a 18. století byla kaple barokizována novým oltářem a bohatou sochařskou a malířskou výzdobou. Kaple sv. Kaple byla zbudována biskupem Stanislavem Pavlovským v letech 1582-1591 s rodinnou hrobkou Pavlovských, která se pyšní bohatou štukovou, sochařskou a malířskou výzdobou. Je zde umístěn vstupní portál s ozdobnou bronzovou mříží, jehož bohatá plastická výzdoba je tvořena reliéfní dekorací i figurálními motivy ctností a nectností. Jde o norimberskou kovoliteckou práci z konce 16. století. Sochy na oltáři představují sv. Longina a sv. Blažeje a na stěnách pak sv. Zikmunda a sv. Roku 1740 byly sešlé malby obnoveny malířem J. K. Handkem, od něhož pochází oltářní obraz Anděla strážce. Po stranách vstupního portálu kaple byly v polovině 18. století umístěny dvě vzácné sepulkrální (náhrobní) památky. Kaple sv. Kaple se nachází v přízemí vysoké jižní věže. Jsou zde hrobky posledních tří kardinálů - Furstenberga, Bauera a Skrbenského - s uměleckými náhrobky. Jako poslední je v této kapli pohřben biskup, apoštolský administrátor mons. Kaple sv. V chórové kapli se nachází pozoruhodný oltář z italského mramoru se vzácnou kamennou plastikou, pozdně gotickým reliéfem Panny Marie Ochranitelky. Nejcennější a historicky hodnotné jsou pískovcové sochy sv. Petra a Pavla z 2. poloviny 15. Presbytář je od lodě oddělen železnou branou. Kněžiště chrámu zdobí, mimo barokní mobiliář, také hlavní oltář z kararského mramoru se vzácnými sochami učitelů východní církve. Tyto sochy pocházejí z 2. poloviny 15. století, z římské baziliky Santa Maria Maggiore. Novogotické sochy 12 apoštolů na stěnách pocházejí z doby regotizace. Novodobé jsou také sochy sv. Václava a sv. Krypta pod presbytářem původně sloužila jako pohřebiště olomouckých biskupů a arcibiskupů a nachází se zde také hrobka kardinála Dietrichsteina. Krypta od 70. let 20. století.
Katedrála sv. Václava je dominantou města Olomouce a to především svojí hlavní věží, jejíž výška je 102 m. Stavbu katedrály zahájil olomoucký údělný kníže Svatopluk v letech 1104 - 1107, gotické pilíře pocházejí ze 13. století. Novogotickou podobu získala na konci 19. století. Uvnitř katedrály je například renesanční kaple svatého Stanislava s bronzovým náhrobkem biskupa Kuena a mramorový náhrobek posledních olomouckých Přemyslovců. Na severní straně chrámu je velká novogoticky upravená kaple sv. Cyrila a Metoděje. Katedrála byla nejspíše vystavěna již ve 12. století, a to ve spojitosti se zřízením olomouckého biskupství v roce 1063. Údělný moravský kníže Svatopluk asi kolem roku 1100 položil základy k novému kostelu na dómském návrší v areálu nového knížecího hradiště. Po smrti Svatopluka pokračoval ve stavbě chrámu jeho syn Václav, který jej roku 1130 na smrtelném loži odevzdal k dokončení biskupovi Jindřichu Zdíkovi. Biskup Jindřich Zdík chrám slavnostně vysvětil roku 1131 a přenesl ke kostelu sv. Podoba, kterou katedrála získala v době barokní, zůstala zachována až do konce 19. století. Působila však stylovou roztříštěností a nedostatkem harmonie, odporovala rovněž duchu a stylu konce 19. Objevte katedrálu sv. Hlavní věž katedrály sv. Uvnitř je renesanční kaple sv. Stanislava s bronzovým náhrobkem biskupa Kuena, mramorový náhrobek posledních olomouckých Přemyslovců a velká novogoticky upravená kaple Sv. Biskup Jindřich Zdík přenesl své biskupské sídlo ke kostelu sv. Na severní straně se nachází velká novogoticky upravená kaple sv. Cyrila a Metoděje. Katedrála byla nejspíše vystavěna již ve 12. století, a to ve spojitosti se zřízením olomouckého biskupství v roce 1063. Údělný moravský kníže Svatopluk asi kolem roku 1100 položil základy k novému kostelu na dómském návrší v areálu nového knížecího hradiště. Po smrti Svatopluka pokračoval ve stavbě chrámu jeho syn Václav, který jej roku 1130 na smrtelném loži odevzdal k dokončení biskupovi Jindřichu Zdíkovi. Biskup Jindřich Zdík chrám slavnostně vysvětil roku 1131 a přenesl ke kostelu sv. Zdíkova bazilika byla trojlodní se dvěmi menšími věžemi. V průběhu staletí bazilika procházela mnoha slohovými úpravami. K nejvýznamnějším zásahům do architektury olomoucké katedrály patří novostavba barokního presbytáře kardinálem Františkem Dietrichsteinem v 1. polovině 17. století. Podoba, kterou katedrála získala v době barokní, zůstala zachována až do konce 19. století. Rozsáhlá novogotická přestavba dómu znamenala regotizaci nejen vnějšího vzhledu katedrály, ale také celého interiéru. Původně gotická kaple sv. Cyrila a Metoděje pochází asi ze 14. století. Na přelomu 17. a 18. století byla kaple barokizována novým oltářem a bohatou sochařskou a malířskou výzdobou. Kaple sv. Kaple byla zbudována biskupem Stanislavem Pavlovským v letech 1582-1591 s rodinnou hrobkou Pavlovských, která se pyšní bohatou štukovou, sochařskou a malířskou výzdobou. Je zde umístěn vstupní portál s ozdobnou bronzovou mříží, jehož bohatá plastická výzdoba je tvořena reliéfní dekorací i figurálními motivy ctností a nectností. Jde o norimberskou kovoliteckou práci z konce 16. století. Sochy na oltáři představují sv. Longina a sv. Blažeje a na stěnách pak sv. Zikmunda a sv. Roku 1740 byly sešlé malby obnoveny malířem J. K. Handkem, od něhož pochází oltářní obraz Anděla strážce. Po stranách vstupního portálu kaple byly v polovině 18. století umístěny dvě vzácné sepulkrální (náhrobní) památky. Kaple sv. Kaple se nachází v přízemí vysoké jižní věže. Jsou zde hrobky posledních tří kardinálů - Furstenberga, Bauera a Skrbenského - s uměleckými náhrobky. Jako poslední je v této kapli pohřben biskup, apoštolský administrátor mons. Kaple sv. V chórové kapli se nachází pozoruhodný oltář z italského mramoru se vzácnou kamennou plastikou, pozdně gotickým reliéfem Panny Marie Ochranitelky. Nejcennější a historicky hodnotné jsou pískovcové sochy sv. Petra a Pavla z 2. poloviny 15. Presbytář je od lodě oddělen železnou branou. Kněžiště chrámu zdobí, mimo barokní mobiliář, také hlavní oltář z kararského mramoru se vzácnými sochami učitelů východní církve. Tyto sochy pocházejí z 2. poloviny 15. století, z římské baziliky Santa Maria Maggiore. Novogotické sochy 12 apoštolů na stěnách pocházejí z doby regotizace. Novodobé jsou také sochy sv. Václava a sv. Krypta pod presbytářem původně sloužila jako pohřebiště olomouckých biskupů a arcibiskupů a nachází se zde také hrobka kardinála Dietrichsteina. Krypta od 70. let 20. století.
Katedrála sv. Václava je dominantou města Olomouce a to především svojí hlavní věží, jejíž výška je 102 m. Stavbu katedrály zahájil olomoucký údělný kníže Svatopluk v letech 1104-1107, gotické pilíře pocházejí ze 13. století. Novogotickou podobu získala na konci 19. století. Uvnitř katedrály je například renesanční kaple svatého Stanislava s bronzovým náhrobkem biskupa Kuena a mramorový náhrobek posledních olomouckých Přemyslovců. Na severní straně chrámu je velká novogoticky upravená kaple sv. Cyrila a Metoděje. Katedrála byla nejspíše vystavěna již ve 12. století, a to ve spojitosti se zřízením olomouckého biskupství v roce 1063. Údělný moravský kníže Svatopluk asi kolem roku 1100 položil základy k novému kostelu na dómském návrší v areálu nového knížecího hradiště. Po smrti Svatopluka pokračoval ve stavbě chrámu jeho syn Václav, který jej roku 1130 na smrtelném loži odevzdal k dokončení biskupovi Jindřichu Zdíkovi. Biskup Jindřich Zdík chrám slavnostně vysvětil roku 1131 a přenesl ke kostelu sv. Zdíkova bazilika byla trojlodní se dvěmi menšími věžemi. V průběhu staletí bazilika procházela mnoha slohovými úpravami. K nejvýznamnějším zásahům do architektury olomoucké katedrály patří novostavba barokního presbytáře kardinálem Františkem Dietrichsteinem v 1. polovině 17. století. Podoba, kterou katedrála získala v době barokní, zůstala zachována až do konce 19. století. Rozsáhlá novogotická přestavba dómu znamenala regotizaci nejen vnějšího vzhledu katedrály, ale také celého interiéru. Původně gotická kaple sv. Cyrila a Metoděje pochází asi ze 14. století. Na přelomu 17. a 18. století byla kaple barokizována novým oltářem a bohatou sochařskou a malířskou výzdobou. Kaple sv. Kaple se nachází v přízemí vysoké jižní věže. Jsou zde hrobky posledních tří kardinálů - Furstenberga, Bauera a Skrbenského - s uměleckými náhrobky. Jako poslední je v této kapli pohřben biskup, apoštolský administrátor mons. Kaple sv. V chórové kapli se nachází pozoruhodný oltář z italského mramoru se vzácnou kamennou plastikou, pozdně gotickým reliéfem Panny Marie Ochranitelky. Nejcennější a historicky hodnotné jsou pískovcové sochy sv. Petra a Pavla z 2. poloviny 15. Presbytář je od lodě oddělen železnou branou. Kněžiště chrámu zdobí, mimo barokní mobiliář, také hlavní oltář z kararského mramoru se vzácnými sochami učitelů východní církve. Tyto sochy pocházejí z 2. poloviny 15. století, z římské baziliky Santa Maria Maggiore. Novogotické sochy 12 apoštolů na stěnách pocházejí z doby regotizace. Novodobé jsou také sochy sv. Václava a sv. Krypta pod presbytářem původně sloužila jako pohřebiště olomouckých biskupů a arcibiskupů a nachází se zde také hrobka kardinála Dietrichsteina. Krypta od 70. let 20. století.
Uvnitř katedrály najdeme bohatý interiér: renesanční kaple svatého Stanislava s bronzovým náhrobkem biskupa Kuena a mramorový náhrobek posledních olomouckých Přemyslovců; na severní straně chrámu velká novogoticky upravená kaple sv. Cyrila a Metoděje; v chóru pozoruhodný oltář z italského mramoru se vzácnou kamennou plastikou Panny Marie Ochranitelky; v podzemních kryptách jsou pohřbeni polští králové a významné osobnosti.
Novogotické sochy 12 apoštolů na stěnách a další novodobé sochy sv. Václava a sv. Znaků dotvářejí interiér. Presbytář oddělený železnou branou a hlavní oltář z kararského mramoru se vzácnými sochami učitelů východní církve dodávají chrámu monumentálnost. Kaple sv. Biskupa a kaple sv. Cyrila a Metoděje spolu s kryptou tvoří důležitá místa pro historické paměti a náhrobky. Na severní straně se nachází Zikmundovská kaple s pozlacenou kopulí a kaple Vasovská.
V roce 1895-1910 prošla katedrála důkladnou rekonstrukcí a získala novogotickou podobu. Třetí, jižní věž, vysoká 100,65 m, je nejvyšší kostelní věží na Moravě a druhou nejvyšší v České republice. Katedrála bude dominantou města Olomouce i nadále, její bohatá historie od počátků kolem roku 1063 až po moderní rekonstrukce láká návštěvníky k poznání architektury napříč slohy.