Filmy inspirované Bibli a jejich proměny napříč érami

Aktuální Noe je po delší době film, který vychází z biblických motivů a snaží se je přiblížit nové divácké generaci.

Při té příležitosti si můžete připomenout, jak to vlastně se zobrazením Bible nejen na plátnech kin bylo.

Kniha knih neboli Bible je základem moderní lidské kultury a povědomí o ní by měl mít každý, ať už je věřící, agnostik, nebo ateista.

Příběhy v ní uvedené ovlivnily miliony lidí a jsou velikou inspirací všem, kteří mají rádi symboly a věří v něco nadpozemského.

Jedním z prvních, který se pokoušel biblickou látku přiblížit filmovému divákovi, byl otec filmové režie D. W. Griffith, který se svou láskou k této knize nikdy netajil.

Ten se s biblickým tématem "vytasil" už v roce 1914 v hodinovém snímku Princezna z Betulie, který je dnes určen už opravdu jen filmovým historikům, případně odborníkům.

Více se rozmáchl až ve svém legendárním díle Intolerance, které sestává ze čtyř příběhů, z nichž dva mají úzkou souvislost s Ježíšem Kristem a Biblí samotnou.

Z němé éry ještě stojí za připomenutí rok 1923, kdy vzniklo drama Desatero přikázání, v němž Cecil B. DeMille na ploše dvou a půl hodin vypráví jednak příběh Mojžíše vedoucího svůj lid do zaslíbené země a paralelně s ním se snaží poukázat na účinnost desatera v tehdy moderním světě.

Výsledek je z dnešního pohledu výrazně lepší než u v předchozím odstavci zmiňovaných snímků a lze si ho docela užít.

Tvůrce se navíc ke svému dílu později vrátil.

Stejný autor zpracoval v roce 1949 příběh Samsona a Dalily, který se odehrává tisíc let před narozením Krista.

Snímek, který už byl barevný, se dočkal dvou Oscarů (kostýmy a výprava) a dalších tří nominací, a z dnešního hlediska je zajímavý "barevným" debutem Hedy Lamarr (tehdy ještě pod jménem Kiesler) a účastí mladičké Angely Lansbury.

S nástupem televize potřebovali filmaři udržet přízeň diváků a dostat je do kin, k čemuž jim měla posloužit i velká biblická témata.

Ta se v padesátých a šedesátých letech minulého století dočkala svého zlatého věku.

Už v roce 1951 vzniklo drama David a Batšeba režiséra Henryho Kinga, které se dočkalo pěti nominací na Oscara.

Podobně je na tom i Roucho z roku 1953, v němž si Richard Burton pod vedením Henryho Kostera zahrál římského tribuna, který velí Kristovu ukřižování a po celém činu dostane za odměnu jeho roucho, které na něho má zhoubný vliv.

V roce 1956 se ke svému Desateru přikázání vrátil Cecil B. DeMille, který ho tentokráte pojal barevně a mnohem velkolepěji.

Vycházel z druhé knihy Starého zákona a soustředil se pouze na vylíčení osudů Mojžíše.

Monstrózní a takřka čtyřhodinový epos si odnesl Oscara za speciální efekty a dodnes bere dech svou výpravou a některými optickými triky, nad nimiž se mnohdy tají dech.

Hlavní roli si zahrál Charlton Heston, jako faraon se tu objevil Yul Brynner.

Zatímco v Hollywoodu se natáčely nákladné biblické velkofilmy, v Evropě začínali filmaři trošku skromněji a řekli si, že osvětu by měly získat hlavně děti.

Absolutního vrcholu se biblické eposy dočkaly v roce 1959.

Tehdy sice vznikl i poměrně ambiciózní snímek Šalamoun a královna ze Sáby Kinga Vidora s Yulem Brynnerem a Ginou Lollobrigidou v hlavních rolích, veškerou produkci ale tehdy zastínil dnes už legendární opus Williama Wylera Ben Hur.

Ten stále drží rekord v počtu získaných Oscarů (jedenáct), fascinují epickou bitevní scénou, ze které citují i současní filmaři, a hlavně skvěle pracuje s biblickými motivy, i když jde o ryzí fikci, která se odehrává v době života Ježíše Krista (ten se ve filmu objeví asi dvakrát, ale vždy stojí k divákovi zády, což přesně vystihuje tehdejší pojetí jeho postavy).

V hlavní roli samozřejmě zazářil charismatický Charlton Heston.

V šedesátých letech už se tvůrci odvážili k tomu nějakým způsobem zobrazit život samotného Ježíše Krista.

Nejznámějšími pokusy zůstávají snímky Král králů, kde si titulní postavu zahrál Jeffrey Hunter, což byl ovšem pouze otrocky převedený slavný příběh, jemuž režisér Nicholas Ray nedodal žádný nápad nebo lepší tempo a spád, a Největší příběh všech dob George Stevense, který zase doplácí na přílišnou rozvláčnost a snahu vykreslit nejen život Krista, ale také dobu, v níž žil.

Z tohoto období stojí za zmínku ještě americko-italský pokus o převyprávění Bible z roku 1966 s prostým názvem Bible, který se zaměřuje na první část knihy Genesis a k jeho nejlepším momentům údajně patří ztvárnění příběhu o Noemovi, jehož si mimochodem zahrál sám režisér John Huston.

Dnešního diváka kromě poměrně přátelské formy vyprávění zaujme i hvězdné obsazení, v němž uvidí třeba Richarda Harrise, Stephena Boyda, Avu Gardner, George C.

V Evropě se ale pokoušeli o znázornění biblických výjevů. Mezi různými spíše zajímavými a nedotaženými kousky typu Sodoma a Gomora výrazně vyniká drama svérázného Piera Paola Pasoliniho Evangelium sv. Matouše.

Ten v něm zůstal věren svému stylu a celý ho natočil v autentických prostředích nejzaostalejšího jihoitalského kraje a všechny role svěřil výhradně nehercům (Ježíše tak hrál španělský student, zestárlou Marii režisérova matka atd.).

Scénář je složen pouze z přímých citací Matoušova evangelia a ve své době vzbudil snímek vlnu nevole, neboť provokativní tvůrce se netajil averzí vůči církvi, marxistickým smýšlením a navíc byl homosexuál.

Přesto náboženské kruhy dílo, jež je věnováno papeži Janu XXIII., který prosazoval dialog se socialistickými státy, přijaly.

Po bohatých dvou dekádách ustoupily biblické filmy v sedmdesátých a osmdesátých letech do pozadí, protože přišla éra sci-fi, akce a různých špionských a politických filmů, kde pro náboženství nebylo místo.

Příkladem budiž rocková opera Jesus Christ Superstar z roku 1973.

Režisér Norman Jewison v ní na plátno převedl slavný muzikál Andrewa Lloyda Webbera, který je vyprávěn z pohledu Jidáše a zachycuje posledních sedm dní ze života Ježíše Krista.

Sám autor hudby se od díla distancoval a považuje ho za nejhorší verzi svého muzikálu vůbec.

Konec sedmdesátých let přišel s třemi zajímavými intepretacemi Ježíšova života.

V roce 1977 přispěl se svou troškou do mlýna slavný italský tvůrce Franco Zeffirelli a natočil televizní film Ježíš Nazaretský, který ve velmi pomalém tempu (celková stopáž dosáhla monstrózních takřka tři sta devadesáti minut, proto byl film vysílán na čtyři části) a komorně až intimně prakticky "otrocky" odvyprávěl poslední tři roky Kristova života.

Celkový výsledek je náročný na sledování a ocení ho opravdu jen hluboce věřící divák.

Ze známých tváří se ve filmu objeví Claudia Cardinale, Ernest Borgnine, James Earl Jones, Laurence Olivier a další.

O dva roky později pak vznikly dva snímky s podobným tématem, které ale nemohly být odlišnější.

Na jedné straně je to adorační drama Ježíš, které je pouze tzv. evangelizačním nástrojem, je přístupné co nejširší divácké skupině a natočeno bylo pouze z edukativních motivů (dodnes navíc drží rekord, protože jde o film, který byl nadabován do více než tisíce jazyků).

Na straně druhé si pak premiéru odbyl i "montypythonovský" Život Briana, který si skvěle a zároveň laskavě střílí z různých náboženských dogmat a lidského fanatismu vůbec, čímž se paradoxně stal nejvážnějším snímkem slavné humoristické skupiny.

Církev samozřejmě pro film neměla pochopení a odsoudila ho kvůli neúctě k tématu a náboženství, několik zemí ho zakázalo.

Z osmdesátých let pak stojí za zmínku jediný, zato však "výživný" kousek.

V roce 1988 se na plátnech kin objevilo drama Poslední pokušení Krista, v němž Martin Scorsese zadaptoval román Nikose Kazantzakise.

Marně se před filmem samotným objevilo upozornění, že nevychází z žádného evangelia a s Biblí v podstatě nemá nic společného.

Církevní představitelé i ortodoxní věřící bili na poplach, někde dokonce vypalovali kina a snímek logicky zakazovali.

Ježíš s tváří Willema Dafoe v něm totiž pochybuje o svém údělu, kamarádí se s Jidášem, nechá se svést Satanem k hříchu a v myšlenkách žije běžný život, souloží s Marií Magdalenou a má děti.

V devadesátých letech se "náboženské" filmy přesunuly do televize a na video a jejich kvality byly víceméně podobné a šlo o zaměnitelné záležitosti.

Jednou z mála výjimek byl v roce 1998 Princ egyptský, v němž studio Disney přiblížilo animovanou a inteligentní formou příběh o Mojžíšovi a zemi zaslíbené (nejen) menším divákům.

Slávu biblických filmů vzkřísil v roce 2004 Mel Gibson kontroverzním snímkem Umučení Krista.

Tehdy ještě vzývaný Australan sepsal scénář podle všech čtyř evangelií a v rámci věrnosti se rozhodl k hodně riskantnímu kroku a celý film natočil v latině a aramejštině a promítal s titulky.

Divácky fyzicky extrémně náročná podívaná se dočkala "posvěcení" ze strany katolické církve, na druhou stranu ale také odsouzení od Židů, kteří ji považovali za antisemitskou a rasově nenávistnou.

Faktem je, že film, v jehož hlavní roli se objevil a natáčení si protrpěl James Caviezel, přilákal do kin davy lidí a vydělal skoro desetkrát tolik, co stál a dodnes nenechává nikoho chladným.

Na úspěch Umučení se snažilo hned reagovat několik tvůrců, žádný se však podobného úspěchu nedočkal.

V letošním roce se můžeme těšit hned na dva filmy, které vycházejí z Knihy knih.

Aktuální Noe toho tedy nakonec s Biblí moc společného nemá, u Scottova Exodu zatím těžko odhadovat.

Každopádně uvidíme, jak případný budoucí úspěch této dvojice oživí zájem o nesmrtelná biblická témata, která evidentně nabízí nekonečné množství interpretací.

V březnu jde do kin nový hvězdně obsazený film Máří Magdalena.

V roce 2006 se dostal do kin film o samotném zrození Ježíše.

Film vypráví o zázračném zrození a o putování Marie a Josefa.

Italsko-americký snímek z roku 1966 klasicky zpracovává biblické příběhy v režii Johna Hustona.

Film začíná stvořením světa a pokračuje všemi důležitými událostmi z Bible, jako je ku příkladu vyhnání Adama a Evy nebo Ábela.

Tento snímek z roku 2014 vznikl pod taktovkou Ridleyho Scotta a Mojžíše ztvárnil Christian Bale.

Jde o zpracování příběhu ze Starého zákona, přesněji z druhé knihy Mojžíšovy.

Mojžíš vyrostl vedle Egyptského panovníka téměř jako vlastní bratr.

Toto životopisné drama vypráví o životě apoštola Jana.

Jde o poměrně drsnou adaptaci popisující Janovo pojetí života a duchovní řád, dále se soustředí na vzkříšení, život a smrt Ježíše Krista.

Na tomto filmu se podílela i česká produkce.

Jak už sám název napovídá, jde o další z mnoha zpracování života Ježíše Krista.

Ježíš žije obyčejný život židovského tesaře, zdávají se mu ale sny o středověkých rytířích bojujících v jeho jménu.

Další verze příběhu o Mojžišovi, tentokrát ale v animované formě.

Tento rodinný film je doplněn hudbou vynikajícího a oceňovaného skladatele Hanse Zimmera.

Originální dabing se pyšní jmény jako je Ralph Fiennes, Val Kilmer nebo Michelle Pfeiffer.

Legendární muzikál režiséra Normana Jewisona snad ani není potřeba představovat.

Rocková opera vypráví poslední týden Ježíšova života.

Ježíš je zde prezentován jako ‘superstar’ své doby.

Tento mimořádný snímek vznikl přímo v Izraeli.

Italské dobrodružné drama z roku 1961 ukazuje druhou stránku příběhu o ukřižování Ježíše Krista.

Barabáš je totiž zločinec.

To on spáchal zločin, za který byl ukřižován Kristus.

Barabáše sužuje pocit viny, zůstává ale kriminálníkem.

Je odsouzen na doživotní práci v sírovém dole.

Víc než šest hodin dlouhé životopisné drama opět pracuje s příběhem o narození a životě Ježíše.

V roli Krista se představí Robert Powell, zatímco Herodese si zahrál Christopher Plummer.

Toto zpracování z roku 1977 zachycuje celý Ježíšův život, navíc i události předcházející jeho narození.

I tento film můžete zařadit mezi Mojžíšovy biografie.

A i tento film vychází z druhé knihy Starého zákona.

Na rozdíl od jiných tento snímek začíná Mojžíšovým narozením.

Hollywoodský tvůrce a režisér Cecil B. DeMille toto téma zpracoval dokonce dvakrát, poprvé natočil němou verzi v roce 1923.

Americké drama z roku 2004 zachycuje posledních dvanáct hodin Ježíšova života.

Film, který režíroval Mel Gibson, začíná v zahradě Getsemanské, kde se Ježíš modlil po poslední večeři.

Pilát Pontský nechce sám rozhodnout soud, a tak nechá rozhodnout lid.

Krátce poté, co Japonci 7. prosince 1941 zaútočili na Pearl Harbor, přihlásil se tehdy třiadvacetiletý Američan Desmond Doss, tak jako mnoho jiných mladíků, do služby vlasti.

Z hloubi svého přesvědčení však odmítal nosit jakoukoliv zbraň a zabíjet.

Stal se zdravotníkem 307. pěšího pluku 77. pěší divize.

Skutečnost, že Doss odmítal zbraň, se nesetkávala s pochopením u jeho spolubojovníků.

Ve starověkém Egyptě se vládce rovnal Bohu a jinak tomu nebylo ani v případě Ramsese (Joel Edgerton).

Mocný vládce měl jediného přítele, Mojžíše (Christian Bale), který s ním vyrůstal od dětství, když se ho coby židovského naleznence ujala královská rodina.

Z přítele se však stal úhlavní nepřítel, když se Mojžíšovi zjevil „jiný" Bůh a pověřil ho nelehkým úkolem - vysvobodit svůj lid z egyptského otroctví, přivést jej do zaslíbené země.

Být jeho vůdcem i prorokem.

Jakožto součást epických vyprávění, Mojžíš tento úkol přijme.

Než se však bude moci v čele zástupu 600 tisíc židovských otroků vydat na strastiplnou cestu do jejich nové domoviny, zažije deset egyptských ran, kterými rozezlený Bůh sešle na Egypt nesmírné útrapy, krupobití, zkázu ohněm, děsivé epidemie a smrt.

Nic z toho však faraónu Ramsesovi nezabrání ve snaze Mojžíše a jeho lid za každou cestu zastavit a zničit.

Lidé jsou úžasní.

Tento nakažlivý optimismus je superschopností Charlieho.

Vidí v lidech jen dobro a v nás tak probouzí empatii.

Téměř tří set kilový osamělý učitel Charlie se snaží najít cestu zpět ke své dceři Ellie.

Pod tíhou vlastních traumat se jen složitě vyrovnává s minulostí, uzavřel se ve svém bytě, stresové situace řeší přejídáním, ale na půdorysu svého třípokojového bytu je majákem dobra pro sebe i své okolí.

From the songs of his mother’s heart to the whispers of a faithful God, David’s story begins in quiet devotion.

When the giant Goliath rises to terrorize a nation, a young shepherd armed with only a sling, a few stones, and unshakable faith steps forward.

Pursued by power and driven by purpose, his journey tests the limits of loyalty, love, and courage-culminating in a battle not just for a crown, but for the soul of a kingdom.

Mojžíš, syn otroka, a Ramses, potomek faraonův, byli vychováni jako bratři a spojovalo je hluboké přátelství.

Ale jen jeden z nich se měl stát následníkem trůnu největšího impéria té doby.

Jejich životy spojila milosrdná lež a v dospělosti je rozdělila nelítostná pravda.

Způsobila i pád celé dynastie.

Ti dva se rozešli navždy, ve víře i v přesvědčení.

Mojžíš stanul v čele svého lidu, který vyvedl z otroctví do zaslíbené země...

Ve světě připomínaném ztracenými emocemi, Noe a potopa, Noe a jeho rodina čelí naději i zkáze, aby přežili svět.

Hrdinkou filmu je nesmělá dívka Carrie Whiteová, která je terorizována pološílenou matkou, náboženskou fanatičkou, a pro svůj vzhled a zakomplexovanost také zdrojem posměchu spolužáků i některých učitelů.

Jednoho dne v sobě Carrie objeví nadpřirozené telekinetické schopnosti.

Zjistí, že její pohled může nabýt ničivé síly, tryskající bez ohledu na její vůli, a to ve chvíli, kdy je nervově nejrozrušenější.

Atmosféra hrůzy narůstá souběžně se stupňujícím se ponižováním a nenávistí, až dosáhne bodu, kdy už není možné situaci zachránit a rozmotat spletenec nedorozumění.

Pohár přeteče ve chvíli, kdy je ponižovaná, psychicky týraná dívka zcela nečekaně pozvána nejhezčím chlapcem třídy na velký ples.

Přes protesty matky se Carrie vydá v nových šatech na ples.

Prožije krátkou chvíli triumfu, kdy je zvolena královnou plesu.

To je chvíle, kdy už neunese další potupu a kdy krutým žertem dohnána k zoufalé sebezničující vzpouře změní pomocí svých schopností maturitní ples v děsivá jatka.

Zneklidňující vidina smrtící záplavy pronásleduje Noema ve snách čím dál častěji.

Tu i další podivná znamení mu pomůže rozluštit moudrý Metuzalém.

Země se ocitla na kraji propasti, kam ji zavlekla lidská rasa.

Nejvyšší se rozhodl pro kompletní restart v podobě gigantické potopy a pro obnovu člověčího druhu si vybral právě Noe a jeho početnou rodinu.

Než začne archu stavět, musí Noe čelit nedostatku času, obavám svých blízkých i otevřené nenávisti soukmenovců v čele s Kainovými potomky.

Kromě toho musí na plavbu přizvat i zástupce všech živočišných druhů, aby život na „nové“ Zemi mohl být úplný.

Detektiv John Hobbes, zabývající se vraždami, pronásleduje masového vraha na rušném chodníku.

Pak jej spatří: je to malá žena středního věku. Ne, počkejte! Vrahem je nenápadný muž vedle ní!

A opět je to všichni, a vlastně žádný z nich.

Hobbes zjišťuje, že pronásleduje zdánlivě nezničitelného nepřítele...

Newyorský policista Ralph Sarchie, který se sám potýká s vlastními problémy, se pouští do vyšetřování série znepokojivých a nevysvětlitelných zločinů.

Spojí své síly s nekonvenčním knězem, odborníkem na vymítací rituály, aby společně bojovali s nočními děsy a případy démonického posednutí, které ohrožují jejich město.

Nejhorší zvuk, který můžete uslyšet v ráji, je zaklepání na dveře.

Jennifer Lawrence a Javier Bardem hrají v thrilleru matka! manželský pár, jehož idylické soužití v nádherném domě v lůně přírody naruší nezvaní hosté, kterých neustále přibývá.

Tento nadčasový příběh vypráví o chlapci Josefovi, který je obdařen výjimečným darem - schopností vidět budoucnost ve svých snech.

Jeho žárliví bratři mu závidí a proto Josefa obelstí.

Ten se ocitne daleko od domova, ve starobylém Egyptě, nedorozuměním pak dokonce ve vězení.

Když Faraón zaslechne o uvězněném muži se zvláštními schopnostmi, povolá Josefa, aby vyložil jeho královské sny a tím zachránil národ.

Poté Josef brzy najde lásku a štěstí.

Ale když se jeho cesty opět zkříží s cestami bratrů, Josef se musí postavit tváří v tvář rozhodnutí, zda-li je potrestat nebo jim odpustit.

Texas, 50. léta minulého století.

Jack O’Brien si prošel dětstvím plným her a krásné nevinnosti.

Dospívání mu však přináší rozčarování a vztah s jeho otcem, který by mu pomohl tímto nelehkým obdobím projít, je dosti komplikovaný.

Jack je ztracenou duší v moderním světě, která si klade řadu otázek a snaží se v životě zorientovat.

Kde je pravda? Co je věčnost? Jak vznikl život...

Hvězdně obsazený snímek je poctou životu, přírodě a světu kolem nás, jenž se nám odhaluje jako symfonie.

Postupně, obraz po obrazu nám přináší epický a dokonalý příběh, který je aktuální dnes stejně jako před více než půl stoletím.

Po tom, co se uznávaný vysokoškolský profesor historie John Oldman rozhodne k nečekané rezignaci na svůj post, schyluje se k rozlučkovému večírku na odlehlé chatě na samotě.

Právě na této party chce také profesor svým nejbližším přátelům vysvětlit příčiny zkratkovitého počínání.

Jak se ale záhy ukáže, odůvodnění není zdaleka tak prozaické, a už vůbec ne snadno stravitelné.

Oldmanova slova všechny zaskočí.

Profesor totiž tvrdí, že hlavním důvodem jeho odchodu je nesmrtelnost.

Prý je na světě již čtrnáct tisíc let a každých deset roků musí měnit své působiště, aby jej nevypátrali nesprávní lidé.

Nikdo mu pochopitelně nevěří, a tak brzy začne intelektuální, emocemi nabitá historiografická přestřelka vedená ve snaze prokázat profesorovu lež.

Jenže trhliny nepřicházejí.

A všechny dosavadní jistoty se začínají pomalu hroutit.

S koncem tisíciletí se v New Yorku objeví samotný Satan.

Pokud se mu podaří s pečlivě vybranou ženou zplodit Antikrista, nastane skutečný Konec světa.

Dobro i zlo ztratí svůj význam a věčná temnota pohltí lidstvo.

Ďábelsky dokonalé plány ovšem nečekaně zhatí bývalý detektiv Jericho Cane, když vezme Satanovu vyhlédnou favoritku pod svou ochranu.

V explozivních akčních kulisách se začíná odehrávat nelítostný souboj mezi mocným pánem temnot a drsným poldou.

Ani jeden z nich není zvyklý prohrávat a v sázce není nic menšího než osud lidského rodu...

Drama o životním příběhu Malcolma X, černošského vůdce a mluvčího náboženské organizace Nation of Islam (Národa islámského), jenž v 60. letech 20. století veřejně vyjádřil nespokojenost Afroameričanů s jejich postavením ve společnosti a vlastně pregnantně řečeno mimo společnost, jelikož jedna ze zásadních tezí, kterou razil, byla, že černošští obyvatelé USA nejsou Američané...

The idea is that at individual scales the additional load is ignorable, but at mass scraper levels it adds up and makes scraping much more expensive.

Ultimately, this is a placeholder solution so that more time can be spent on fingerprinting and identifying headless browsers (EG: via how they do font rendering) so that the challenge proof of work page doesn't need to be presented to users that are much more likely to be legitimate.

Please note that Anubis requires the use of modern JavaScript features that plugins like JShelter will disable.

Bible... takové pěkné téma na poklidnou diskusi... a ještě lepší na biják.

Platilo to především v padesátých letech, nicméně filmy inspirované knihou knih, ať už přímo adaptující některý z příběhů, nebo alespoň pracující s konkrétními postavami, vznikaly a vznikají po celou dobu historie kinematografie a po celém světě.

Někdy, výjimečně, i kvalitně.

A právě na ty nejlepší se dnes podívejme.

P. S.: V žebříčku jsem vynechal ty nejvolnější inspirace, u nich jsou biblická témata pouze naznačována formou příměr a alegorií (Bunuel, Bresson, aktuální Křížová cesta...), protože by se seznam až příliš rozrostl a ztratil konkretnost.

Někde se stalo, že tím vypadlo všechno neanglicky mluvené... ale od toho je tu diskuze.

Roucho (1953)

Roucho tu být prostě musí, ačkoliv zpětně mezi ostatními biblickými opusy z padesátých let poněkud zapadá.

Jenže tenhle příběh o putování Ježíšova ručníku představil světu Cinemascope, tedy širokoúhlý obraz, který zcela změnil podobu velkofilmů.

Studio ve spojitosti s tím tak trochu kašlalo na děj a především machrovalo s obrazem, ohromovalo davovými scénami a nutilo diváky natahovat krk zprava doleva a obdivovat netušené možnosti filmových panoramat.

Z tohohle úhlu pohledu naopak překvapí, jak rychle filmaři pochopili možnosti a přesně věděli, jak novou technologii využít.

Zajímavost: Cinemascope byl 3D své doby - vznikl v reakci na konkurenční média, tehdy to byl boom televize a strach hollywoodských producentů, že o plátna už nebude zájem.

Na rozdíl od 3D si ale Cinemascope lidé oblíbili a dnes už považujeme 4:3 za ten ošklivější a méně estetický.

Spokojenost Papeže: 7/10

Spokojenost Kacíře: 2/10

Quo Vadis (1951)

Podle románu z konce 19. století o utrpení raných křesťanů za Neronovy vlády vzniká na začátku padesátých let dvacátého film odehrávající se v půlce prvního.

Rozhodně stojí za pozornost, jak se tato tři velmi odlišná období záměrně i nezáměrně mísí do něčeho, co sice neodpovídá ani jednomu z nich (nejméně samozřejmě tomu, v němž se odehrává).

Tato trojí dobovost je v Quo Vadis ze všech biblických i nebiblických opusů snad největší.

Přejít ho však jako netrvanlivou megalomanskou zbytečnost by byla škoda.

Místo toho se můžeme podívat, jak filmy vypadaly dřív a přemýšlet, jestli budou s podobným úsměvem koukat na dnešní kousky za další půlstoletí.

Zajímavost: Pro film bylo ušito na 32 tisíc kostýmů.

Vyplatilo se - šlo o jeden z kasovně nejúspěšnějších filmů své doby.

Spokojenost Papeže: 8/10

Spokojenost Kacíře: 3/10

Jesus Christ Superstar (1973)

Dejte hipíkům do rukou pár peněz, Bibli a radši utíkejte...

V sedmdesátých letech už na megalomanské opusy nebyl nikdo zvědavý, dozníující éra květinových dětí zato vyprodukovala jiné zájmy.

Jedním z nich bylo i odvázat se ve jménu míru, lásky a Ježíše, který byl vlastně taky hippie, nebo tomu hodně Američanů věřilo.

A pokud ne před tím, tak po premiéře Jesus Christ Superstar určitě.

Do dnešních dnů slavná muzikálová předloha se tak dočkala poněkud špinavého a záměrně neprecizního filmového podání, jemuž nelze upřít energii.

Zajímavost: Tvůrci nebyli zase takoví hipíci, jak se říká - některé texty z divadelní předlohy pozměnili tak, aby byli méně urážlivé pro křesťanské publikum.

Spokojenost Papeže: 6/10

Spokojenost Kacíře: 5/10

Princ Egyptský (1998)

Jeden z nejnákladnějších animáků všech dob převádí notoricky známý příběh Exodu do stravitelnější podoby.

A daří se.

Daří se dokonce zásadně lépe než Ridleymu Scottovi, přitom zadání bylo v obou případech stejné: přetlumočit Bibli tak, aby ji přijali i ne přímo věřící.

Tvůrci tedy vsadili na střet dvou bratrů a emoce pramení z konfliktu uvnitř rodiny, ať už tak bereme Mojžíše a faraona, nebo Mojžíše a jeho lid.

Vzniká sice archetypální (což je u Bible stěží špatně), ale silný a působivý souboj pravdy a omylu, minulosti a budoucnosti... zkrátka epika, jak má být!

Je skvělé vidět animák, který přistupuje k dětem jako k inteligentním bytostem.

Zajímavost: Uznávaná israelská zpěvačka Ofra Haza nazpívala Mojžíšovu matku v sedmnácti jazykových verzích.

Připravte se na epiku, kterou umí jenom starověk - v neděli večer totiž na Prima COOL začíná velkofilm Ben Hur z roku 2016.

Uvidíte v něm příběh muže, který býval dobrým monoteistou, ale spáchal ten nejhorší hřích, když zradil Římskou říši.

Alespoň jej tedy ze zrady obvinil jeho adoptivní bratr.

Rozjíždí se tak velkofilmové putování po starověkých galejích, bojištích i městech, které se nese v duchu pomsty a vykoupení.

A na konci dorazí i Ježíš Kristus!

Nový Ben Hur u nás patří mezi ty méně oceňované filmy podle Bible, byla by však chyba tento žánr podceňovat.

Patří sem totiž celá řada povedených příkladů filmové epiky, tak si pojďme ty nejzásadnější projít pěkně chronologicky od Starého zákona až k jeho novější verzi.

Noe

Spektakulární ansámbl a silné myšlenky - příběh o biblické potopě jménem Noe si nic menšího ani nezaslouží.

I když Noe po své premiéře malinko zapadl, faktem je, že jsme příběh o Potopě viděli v různé verzi již mnohokrát.

Naposledy se s ní pochlubil katastrofický snímek 2012.

Exodus: Bohové a králové

Ještě více možná zapadl Exodus - také tentokrát je to však trochu škoda a naznačuje to jistou nedůvěru diváků v biblické příběhy.

Přitom Exodus ilustruje, že ať jste věřící, či ateista, příběh o útěku z otroctví a znovuobrození národa prostě disponuje univerzálními myšlenkami.

Selhání filmu je přesto poněkud relativní.

Desatero přikázání

Z éry, kdy měly biblické filmy podstatně větší význam, k nám přichází původní Desatero přikázání s Charltonem Hestonem.

Ještě než si tenhle velikán střihl ojedinělého kosmonauta na Planetě opic, byl totiž i on Mojžíšem.

Ben Hur

Původní (ale i nový) Ben Hur platí mezi náboženskými filmy tak trochu za unikát - ačkoliv totiž má religiózní děj v jejich příběhu své místo, Ben Hur sám o sobě není biblickou postavu.

Tohoto antického reka si vymyslel spisovatel Lew Wallace v roce 1880 jako hrdinu stejnojmenné knihy.

Život Briana

S Ben Hurem se pomalu dostáváme do Nového zákona a Život Briana v trendu pokračuje.

Ne každý “biblický” film však musí nutně jít věřícím na ruku - takový Život Briana to jakožto parodie směle dokazuje.

Příběh o “zapomenutém” Ježíšově současníkovi z dílny Monty Pythonů patří mezi komediální klenoty a možná vás (ne)překvapí, že byl po své premiéře v řadě zemí světa zakázán.

Jesus Christ Superstar

O tom, jak lze také odlišně pojmout biblický námět, by své mohl říct i muzikál (!) Jesus Christ Superstar.

Dnes už téměř mrtvý filmový žánr se na poslední (?) Kristovy dny podíval optikou Jidášovou a opět se to neobešlo bez značného nactiutrhačství.

Princ egyptský

Jeden z nejnákladnějších animáků všech dob převádí notoricky známý příběh Exodu do stravitelnější podoby.

A daří se.

Daří se dokonce zásadně lépe než Ridleymu Scottovi, přitom zadání bylo v obou případech stejné: přetlumočit Bibli tak, aby ji přijali i ne přímo věřící.

Tvůrci tedy vsadili na střet dvou bratrů a emoce pramení z konfliktu uvnitř rodiny, ať už tak bereme Mojžíše a faraona, nebo Mojžíše a jeho lid.

V roli Krista se představí Robert Powell, zatímco Herodese si zahrál Christopher Plummer.

tags: #filmy #inspirovane #bibli