Dobrý den, v mnoha monografiích lze nalézt záznamy o relikvii prstu svatého Jana Křtitele, který byl darován Borešem II. klášteru Osek. Zajímalo by mne, jaké prameny se k tomuto váží? Jana Křtitele upozorňuje v různých publikacích a článcích mnoho vědců z oblasti umění, historie a literatury. Spojitost je s oseckým klášterem, o jehož rozkvět se zasloužil vnuk zakladatele kláštera Slavek III, který se stal opatem komunity oseckých cisterciáků.
Slavkův otec Bohuslav, od roku 1211 nejdříve jako podkomorník, od roku 1232 jako nejvyšší komorník krále Václava I., zastupoval mimo jiné panovníka v době jeho nepřítomnosti. Králi Václavu sloužil věrně i Bohuslavův syn Boreš II. V roce 1247, kdy česká šlechta dosadila na trůn Přemysla Otakara, postavil se Boreš na stranu krále Václava. Roku 1248 prospěl Boreš králi i vojenskou pomocí při dobývání hradu Mostu. Po panovníkově smrti dal Přemysl Otakar II. Boreše roku 1254 načas uvěznit, zbavil ho úřadu a zabavil jeho majetek. Omilostněn byl až poté, co se vyznamenal roku 1260, v bitvě u Kressenbrunnu, v níž Češi zvítězili nad uherským vojskem.
Když ale došlo roku 1276 ke sporu mezi novým vladařem a německým císařem Rudolfem Habsburským, neloajální postoj vůči panovníkovi vyhnal Boreše do uherského exilu, kde také zemřel. Nejúspěšnějším činem Boreše II. však byla výstavba nového hradu, který vyrostl v letech 1240-1250 asi 2 km severovýchodně od Starého Oseka. Hrad byl pojmenován podle dobové módy německým názvem Ries en burg, s výstavbou započal zřejmě již otec Bohuslav I., ale Boreš začal jako první užívat přídomek z Ryzmburka.
Čerpáno z: VONDRA, Jiří. Osek Historie města. Osek: Město osek, [2004]. ISBN 978-80-260-1285-6. Domnělý prst sv. Jana Křtitele, ve středověkém chápání nesmírně drahocenný ostatek, kterému byla přisuzována zázračná moc (proto také jej uherský král vezl sebou na válečné tažení), byl patrně uložen v relikviáři, který byl sám o sobě uměleckým skvostem. Podle Dalimilovy kroniky jej také Boreš skutečně nalezl mezi šperky ukořistnými z vozů uherského krále v jeho táboře. Po návratu domů vzácnou relikvii daroval oseckému klášteru, kde byla po staletí opatrována.
Jak ale legenda praví, prst oseckého konventu věnoval sám král Přemysl Otakar II. Klášterní tradice byla zřejmě ovlivněna dalším negativním vývojem vztahů mezi panovníkem a Borešem z Ryzmburka, vedoucím až ke snaze vymazat jakékoliv Borešovy zásluhy z historické paměti. Od konce 2. sv. války je stříbrný relikviář nezvěstný, jeho osud není znám.
Čerpáno z obsáhlé monografie: VELÍMSKÝ, Tomáš. Hrabišici páni z Rýzmburka. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. (1253-1278) r.1253 - nastupoval vládu přibližně dvacetiletý - ... r.1254 - první změna v domácích poměrech - uvězněn Boreš II. z Rýzmburka - demonstrativní charakter tohoto aktu - Boreš pro mladého Přemysla symbolem jeho neúspěchu z let 1248-1249, jako komorník Václava I. pak zřejmě disponoval dosti rozsáhlými politickými pravomocemi - nyní mladý panovník dával najevo, že vše se musí bezpodmínečně řídit jeho vůlí - Boreš sice brzy propuštěn, ale již nikdy nenabyl zpět žádný úřad... r.1255 - zimní křížová výprava do Prus - s Přemyslem Otakarem II. české panstvo (zúčastnil se i Boreš II. z Rýzmburka)...
Nalezené prameny ukazují Borešův vzestup a ztrátu politické moci, stejně jako jeho spojení s rituhou doby. Po bitvě u Kressenbrunnu (1260) Boreš de facto získal prst sv. Jana Křtitele, který byl darován oseckému klášteru. Borešovy synové Bohuslav a Slavko pokračovali v rodových tradicích Hrabišiců, Slávek se stal opatem oseckého kláštera a rod pokračoval v zástavách majetku po severozápadních Čechách a Moravě.
Mezitím socha sv. Jana Křtitele v areálu kostela a kulturní památka zůstává důležitým svědectvím anonymních řemeslníků 18. století. Socha, která stojí v nice západního průčelí kostela, je vysoká 145 cm a pochází z kutnohorského vápence. Její rekonstrukce probíhala v roce 2018 a po několika opravách se socha vrátila na své místo. Fragmenty byly postupně restaurovány a obnoveny restaurátorskou dílnou F. Pavúčka, s výsledky zveřejněnými v roce 2022.
Ve středověku byl prst považován za nesmírně drahocenný úzus a býval zdrojem zázračné moci v boji i v klášterním životě. Představy o jeho významu a osudu jsou vázány na prameny z kronik, listin a monografií jednotlivých historiků, kterými se zabývali badatelé z oblasti umění, historie a lit·eratury.
Relikviář, prsten a vývoj kláštera Osek
Hrad Ries enburg byl jedním z významných symbolů moci Hrabišiců a Borešova vzestupu v době, kdy klášter Osek a jeho konvence rostly pod vlivem cisterciáků. Boj o postavení Boreše a jeho relikvií byl provázen i konflikty o vliv nad králem a panovníkem, což se projevovalo i ve formálních změnách úřadů a majetkových transakcí.
Přibližně kolem roku 1260 Boreš získal prst sv. Jana Křtitele, který byl po návratu darován oseckému klášteru, a od té doby byl uložen v jeho relikviáři. Následné osudy Borešova rodu a jejich majetků v Čechách a na Moravě ukazují, jak proměnlivá byla politická situace v království a jak mocný mohl být rod Hrabišiců.
Umělecká zobrazení a fyzické svědectví
Socha sv. Jana Křtitele stojí v nice západního průčelí kostela sv. Jana Křtitele a je považována za významný umělecký svědectví doby. Socha vysoká 145 cm, z měkkého kutnohorského vápence, se dochovala pouze torzálně, s beránkem u nohou a s devízou barokní tvorby. V 18. století byla nejvíce ovlivněna vnější architekturou a výmalbou kostela, která vnitřním prostorem zdůrazňuje roli Jana Křtitele v životě věřících.
Současně s restaurováním sochy v 21. století se ukázaly její fragmenty a potřeba obnovení původního vzhledu. Restaurátorské práce posunuly její stav v čase z původní barokní sochy do současnosti, s péčí o zachování historických vrstev a detaily. V roce 2022 byla socha opět prezentována veřejnosti a popsána ve vnitřních dokumentacích NPÚ a místní encyklopedie.
Současný kontext a kulturní význam
Historie Boreše II. a jeho spojení s relikvií prstu Jana Křtitele zůstává klíčovým tématem pro badatele z oblasti historiografie, heraldiky a architektury. Záznamy o Borešovi, o jeho majetcích a o střetech s králi ukazují, jak relikvie mohla hrát roli v legitimaci a symbolice moci v království. Zároveň ukazují, jak se relikviář a samotný prsten stal kulturním artefaktem, který přežil staletí a změny politických režimů.
V současnosti představují souběžně s historickým kontextem i důležité památky, které svědčí o vývoji sakrálního umění a architektury v regionu. Kromě samotného relikviáře a prstenu, jenž byl uložen v oseckém klášteře, se také dochovaly obrazy a sochy, které ilustrují období baroka a restaurování v 18. a 21. století. Tato kombinace dokládá kontinuitu kulturního dědictví a jeho význam pro region.