Kostel sv. Jiří byl stavěn jako obranný a zbytek obranné zdi stojí dodnes. Jeho historie sahá až do XII.-XIII. století a byl pravděpodobně součástí tvrze, která stála na místě dnešního kostela. Až v roce 1919 byla kolem kostela postavena silnice a v roce 1926 byla část zdi kolem kostela zrušena. Do nynější barokní podoby byl přestavěn v roce 1725 významným brněnským architektem bavorského původu Moritzem Grimem.
K původní kapli tvrze byla přistavěna další dvě klenební pole a vznikl tak kostel se třemi klenebními poli. Až v roce 1748 byl vyzdoben barokními freskami, jejichž autor není bohužel doposud znám. Předpokládá se, že autorem mohl být buď někdo z dílny brněnského barokního malíře Jana Jakuba Etgense, nebo Josef Stern ze Štýrského Hradce, který byl oblíbeným malířem Leopolda Ditrichsteina. Pod kazatelnou je náhrobní kámen rytíře Jakuba Janošiče z Lyndova a Ořechového z roku 1623, pod kostelem jsou tři hrobky nepřístupné. Dále pod sakristií je hrobka rodu Želeckých z Počenic, hlavních donátorů přestavby kostela; druhá objevená v roce 1720 je vedle oltáře a třetí pod bočním oltářem sv. Františka.
Nově byla zřízena katolická duchovní správa ve farnosti sv. Jiří až v roce 1704 a rytíř z Počenic, Max Želecký, daroval farnosti v témže roce svobodný dvorec „Treuburk“, kde je fara dodnes. K farem patřila zahrada velikosti jedné měřice a necelých 44 měřic polí. Farnost zahrnovala osady Tikovice, Prštice, Silůvky a Radostice; farních osadníků bylo koncem 18. století velké množství. Stropní fresky v kostele sv. Jiří byly renovovány v roce 1943 za působení dp. faráře Vladimíra Čapky. Restauroval je brněnský restaurátor O. Striczko a znovu byl restaurován v roce 1947 po poškození střelami během války. Až do roku 2005, kdy se začalo s opravou fresek, nebyly fresky opravovány a udržovány.
Akademický malíř Václav Holoubek při restaurování stropních fresek nastavil nesnadný cíl - rehabilitaci celého díla s potlačením stop poškození a časových degradačních změn. Průběh prací spočíval v dokumentaci stávajících maleb, průzkumu a lokálním upevnění uvolněných omítkových vrstev. Provedeno bylo celoplošné zabezpečení poškozených vrstev, odstranění nečistot a plísní, tmelení a injektáže. Restaurování stropních fresek bylo zahájeno v roce 2005 a ukončeno v roce 2010. Fresky v celém kostele mají hlavní motiv - život sv. Jiřího.
V presbytoriu je sv. Jiří zobrazen jako rytíř v brnění, zahalený červeným pláštěm, s odivem mučednictví. Dále jsou zde znázorněni Mojžíš, stařec a andělíček; Panna Marie vyzdvihuje Ježíška, který se obrací k Janu Křtiteli, jenž pokleká a má u nohou beránka. Nad Ježíškem drží anděl zlatý kalich. Texty latinsky z klenebních polí zahrnují Venite adoremus a Et procedamus ante Deum. Triumfální oblouk odděluje kněžiště od hlavní lodi a je bohatě zdoben. Deset desatera, svatojiřské trofeje a ornamenty zdobí oblouk, zatímco zdejší kruhové motivy symbolizují věčnost a úplnost.
Centrální klenební pole hlavní lodi zobrazuje přijetí duše svatého Jiřího do nebes. Zobrazení zahrnuje svatého Jiří neseného andělem a dvěma andělíčky, s korunovým kruhem kolem Boha Otce. Ruce Boha Otce jsou rozpjaté; z pláště Jiřího vychází pohyb vzhůru k nebesům. V kruhu andělů se nachází putti a další andělé, kteří obklopují Boží trůn. Archandělé Michael, Gabriel a Rafael se objevují v různých polohách a symbolech, které vyjadřují boj se zlým, Boží poselství a vedení. Nad centrální scénou je Kristus, který přijetí svatého Jiřího na nebe doprovází.
Na levé straně klenebního pole se nachází figure Víry; protějším směrem je personifikace Lásky. Další postavy představují Boží vedení, Zobrazení draka v pozadí připomínají mučednictví. Diagonálně naproti je personifikace Božího vedení; sedící ženská postava drží dřevěnou hůl a snítko trávy s beránkem a putti, spolu s beránkem s červeným obojkem. Svatý Jiří působí jako rytíř, jehož ruce jsou rozepjaté a plášť římská císařská symbolika doprovází. Nad centrální scénou se nachází ženská figura a druhá klečící; jejich kompozice působí výraznou barevností a zajímavým výtvarným ztvárněním.
Oltář hlavní lněný retabul byl jedním z hlavních restaurátorských důvodů - vyzdvižený retabul s pilíři a růžovým štukolustrem, doplněný o sochy andělů z bílé sádry; tyto atributy patřily k druhé čtvrtině 18. století a jejich autor není znám. Zlacené detaily, rozetové výzdoby a rám obrazu prošly opravami - některé rozet byly v roce 1947 nahrazeny lepenkou a sádrovým tmelem. Restaurátorská práce zahrnovala očištění, opravu a sjednocení zlacení po opravách v roce 2010. Stojí za zmínku i svatostánek z roku 1910 od firmy Stříž a syn, který byl restaurován a je osazen dvířky a křížem s pozlacením.
Po stranách oltáře se nacházejí sochy klečících andělů, a samotný oltář je považován za vysoce hodnotné pozdně barokní dílo. Dekorativní nástěnná výmalba zahrnující iluzivní architekturu s plošnou mramoráží byla restaurována v roce 2010 a v historickém kostele byla provedena oprava i v presbytáři. Nástěnná výmalba s motivem umučení svatého Jiří byla zřejmě realizována kolem roku 1747; během 19. století došlo k posunu barevnosti. Stav malby byl v důsledku neodborného ošetření špatný a praskliny a plísně byly častým problémem.
Mezi další zajímavé památky patří dřevěná socha Panny Marie ze 14. století, která kdysi stávala ve výklenku kapličky sv. Peregrina a poutníci mířící z Brna do Mariazell u kapličky prosili o šťastný návrat. Během války byla socha ukryta v domě č.p. 60, který byl po válce zničen požárem, ale Madona zůstala nepoškozená. Ořechovská kronika a katalog Brněnské diecéze (2007) sumarizují tyto památky v rámci ročníku diecéze.
Kostel sv. Jiří (Madaba)
Historie a farnost Ořechova v kontextu regionu
První farní kostel na východní straně obce na návrší byl postaven s největší pravděpodobností na přelomu 13. a 14. století; stál už v roce 1317, kdy patronátní právo k ořechovskému kostelu bylo přeneseno na klášter. Původní gotický chrám stál ve vnitřním prostoru dnešního kostela. V roce 1878 byl rozšířen chrám a poslední bohoslužba se konala 26. února 1899; nový kostel byl vysvěcen 8. července 1900 biskupem. Během druhé světové války byl kostel značně zničen a následně v létech 1984-1985 byla zhotovena nová oltářní výzdoba a další sakrální prvky, jako je triptych sv. Cyrila a Metoděje a socha Krista.
Zajímavou památkou v kostele Všech svatých je dřevěná socha Panny Marie ze 14. století; poutníci putující od Brna do Mariazell se u kapličky zastavovali a žádali o šťastný návrat. Během války byla socha ukryta v domě č.p. 60, který byl zničen požárem, avšak Madona zůstala nepoškozená. Ořechovská kronika a katalog Brněnské diecéze vydaný k 50. výročí diecéze v Roce diecéze 2007 shrnují souvislosti s kostelem a jeho farností.
- Gotický původ chrámu a tvrz jako jeho předchůdce.
- Renovace a rozšíření v 18. století, barokní fresky a oltář.
- Renovace fresek a oltáře v 20. a 21. století, obnovení umělecké hodnoty interiéru.
- Farnost a její dějiny se zahrnutím okolních obcí Tikovice, Prštice, Silůvky a Radostice.
Podél cesty k Ořechovu a při návratu z Brna do Mariazell lze navštívit kapličku sv. Peregrina a dřevěnou sochu Panny Marie, která je důležitou poutní památkou regionu.
tags: #bohosluzby #orechov #u #brna #dnes