Apoštolská církev CNS registrik: historie, věrouka a současnost

Apoštolská církev (AC) patří mezi evangelikální církve. Z hlediska věrouky a praxe se řadí mezi letniční církve a v rámci světa je sdružena do Pentecostal World Conference, v Evropě pak do Pentecostal European Fellowship. Stěžejními principy AC je víra v Písmo svaté jako jedinou věroučnou základnu, následování učení Ježíše Krista a apoštolů a dary Ducha svatého jako součást života jednotlivce i církve. Cílem je zvěstovat Ježíše Krista v moci Ducha svatého.

Kristus je plně Bůh a člověk, který se narodil z panny Marie a svým zrozením se pokořil, aby učinil Boží dokonalou vůli - záchranu člověka. Přišel na svět, aby nám zjevil Boha Otce, ukázal nám cestu spasení a vzal naše hříchy na sebe, zlomil moc satana a osvobodil nás z moci smrti a hříchu. Zemřel na kříži a vstal z mrtvých, aby ospravedlnil všechny, kdo věří v něho. Řekl: "Dokonáno jest", tzn. Nic není nutno ke spasení přidat. Všichni zhřešili a odvrátili se od Boha. Nedokonalý člověk se nemůže sám spasit. Potřebuje činit pokání ze svých hříchů a musí uvěřit v Ježíše jako svého Pána a Spasitele.

V zásadě má AC dva hlavní obřady: křest ve vodě a Večeři Páně. Slovem Božím rozumí 66 knih Bible bez Apokryfů. Základní částí Apoštolské církve jsou sbory, které jsou seskupeny do správních oblastí. Sbor vzniká tam, kde je společenství věřících po duchovní a mravní stránce autonomní. Je po hospodářské stránce soběstačný, má právní subjektivitu a je zastupován a spravován pastorem sboru a druhým pastorem. Odpovědnost za sbor nese také Rada starších. Pro naplnění misijního poslání vznikají při sborech misijní stanice. Diaspora potom vzniká tam, kde se členové shromažďují mimo sbor nebo stanici. Diakonie AC je koordinující organizace, která sdružuje členy sloužící v charitativní, misijní a sociální oblasti. Sdružuje pod sebou Royal Rangers, Teen Challenge a Nehemii.

Časopis Život v Kristu přináší aktuální pohledy na dění okolo nás a informuje již více než 16 let o Apoštolské církvi a jejím místě ve společnosti. Dle vnitrocírkevní statistiky měla církev k 31. 12. 2004 celkem 5860 členů včetně dětí a čekatelů, 37 sborů, 59 stanic a 66 diaspor. Stav ke dni: 24.08.2026. Úplný výpis z Rejstříku registrovaných církví a náboženských společností: Název Apoštolská církev, Od 01.01.1994, Sídlo Pod Červenkami 504 Albrechtice, PSČ 73543; Od 01.01.1994 Do 31.12.2017 Polní 1105/15 Český Těšín; Datum registrace 01.09.1991; Číslo registrace 308/1991/01. Statutárním orgánem je biskup, s uvedenými členy.

Historicky AC reprezentuje protestantsko-evangelikální proud letničního hnutí. Z hlediska světového kontextu lze považovat počátky hnutí za počátek dvacátého století, přičemž klíčové události proběhly v letech 1901 (Topeka) a 1906-1913 v Los Angeles. Důležitými osobnostmi byli Charles F. Parham a William J. Seymour. V roce 1914 vznikla v Hot Springs církev Assemblies of God. V Evropě byl centrem šíření Osla (Christiania) a Barratt se stal průkopníkem evropského pentekostalismu. Následovaly vlivy z Německa, Británie, Švédska a dalších zemí, kde působili Barratt, Paul, Lewi Pethrus a další. První letniční sbor na našem území vznikl na severní Moravě před rokem 1910 a později se šířily další skupiny. Po druhé světové válce státní sdružení letničních sborů probíhalo pod správou církví, avšak od 60. let 20. století vznikla snaha o samostatnou církev. Ustavující konference proběhla v roce 1964, legalizace nastala až v roce 1977. Biskup Rudolf Bubík sehrál klíčovou roli při integraci, čímž AC zahájila oficiální činnost, zvýšila počet sborů, rozšířila misijní aktivity a zřídila vlastní vzdělávací instituci.

Akoštolská církev se od klasického pentekostalismu odlišuje nejen svým historickým vývojem, ale i mírou zapojení do hnutí svatosti a darů milosti. Z pohledu historických epoch je AC propojena s raným letničním hnutím a současně do ní zasahují prvky třetí vlny neocharismatismu prostřednictvím misijních sborů Církev bez hranic. Dějiny evropské pen­te kostalismu zahrnují Barratta v Norsku, Lewi Pethrus ve Švédsku a Johna Paula v Německu a dalších.

U nás i ve světě se AC hlásí k tradičním prvkům letničního vyznání, ale zároveň reflektuje debatní linie týkající se „dokončeného díla“ a interpretace Trojice. Z pohledu praxe AC klade důraz na křest Duchem svatým a mluvení v jazycích jako projev naplnění křtu, a to v duchu historického odkazu hnutí svatosti a jeho rozšíření o dary milosti.

1. Letniční kořeny a vznik hnutí ve Spojených státech (1901-1906).
2. Mezinárodní šíření a evropské akcenty (Barratt, Pethrus, Paul, Barrattova cesta do Evropy).
3. Nationalizace a legalizace v ČR a rozvoj AC v 90. letech 20. století.

tags: #apostolska #cirkev #cns #rejstrik