Začátkem března se ve veřejném prostoru v souvislosti s projednáváním Česko-vatikánské smlouvy objevila nepravdivá informace, že Biskupství ostravsko-opavské při vyšetřování sexuálního zneužívání ve farnosti Karviná v r. 2021 odmítlo poskytnout Policii ČR informace z církevního vyšetřování. Tato tvrzení zazněla na půdě Parlamentu ČR a také v podcastu Čestmíra Strakatého, kde byl hostem bývalý církevní soudce Jan Rozek.
Tato informace vyvolala reakce veřejnosti a vyžádala si vyjasnění ze strany církevních představitelů. V prvé řadě chceme zdůraznit, že si vážíme svědectví a odvahy mužů a žen, kteří se stali oběťmi sexuálního zneužívání v církvi, a rozhodli se o této bolesti mluvit. Tato odvaha a rychlost nahlášení umožnila v případu z Karviné provést včasné šetření jak ze strany Policie ČR, tak církevními orgány.
ослава spolupráce s policií - Biskupství ostravsko-opavské při šetření tohoto případu od počátku plně spolupracovalo s Policií ČR a předalo jí všechny vyžádané dokumenty. Okamžitě po nahlášení také přijalo předběžné opatření ve formě postavení dotyčného kněze mimo službu do vyřešení případu.
K danému případu je ovšem nutné říci, že Policie ČR věc odložila podle § 159a odst. 1 trestního řádu, protože nejde o podezření z trestného činu a není namístě věc vyřídit jinak. Církevní šetření dále pokračovalo a zabývalo se životní praxí podezřelého šířeji a poté, co bylo prokázáno porušování církevní disciplíny v jiných záležitostech, byl případ předán Dikasteriu pro nauku víry, a podezřelý kněz byl na základě své žádosti z kněžské služby propuštěn se zákazem zastávat jakýkoli úřad v církvi.
Biskupství ostravsko-opavské trvá na tom, že jednání kněze žádným způsobem nekrylo a shora uvedeným případem se důsledně zabývalo. Za pohoršení způsobené tímto knězem se Biskupství ostravsko-opavské omlouvá. Slova omluvy zazněla od biskupa Martina Davida také již dříve při osobní návštěvě farnosti Karviná, když veřejně seznámil farnost s výsledkem řízení o laicizaci, které vedlo vatikánské Dikasterium pro nauku víry.
Marek Orko Vácha patří ke kněžím, kteří dokáží účinně oslovit i necírkevní veřejnost a mají silné sympatie i mimo církev. Uvnitř římskokatolické církve má sice tento typ kněží své pevné místo, rozhodně ale nepřevažuje.
Odvolání Marka Orko Váchy z funkce vikáře pražské akademické farnosti při kostele Nejsvětějšího Salvátora způsobilo značný mediální rozruch. Ve skutečnosti se dá říci, že se zase tak moc nestalo - jeden kněz byl místním biskupem zbaven částečného (0,2) úvazku, který dlouhou dobu (18 let) vykonával vedle dvou hlavních zaměstnání - farářského působení v jihomoravských Lechovicích a působení pedagogického v Ústavu etiky a humanitních studií na 3.
Tím, co z tohoto zdánlivě banálního případu dělá mediálně zajímavou kauzu, je prostředí, do něhož je zasazen, prostředí s vlastní specifickou kulturou vztahů, prostředí komplikované až přecitlivělé: česká římskokatolická církev. Pokud se říká o celé společnosti, že je stále více polarizovaná, názorově rozdělená, neméně to platí i o katolické církvi.
Kauza Vácha ukazuje, že v české katolické církvi existují velmi odlišné formy zbožnosti a názorové proudy - v náboženské i politické oblasti. To všechno „drží pohromadě“ v instituci, která je svým vnitřním uspořádáním jakýmsi anachronismem - hierarchický model katolické církve vzbuzuje pozornost a kritiku už právě tím, že je jiný, zvenčí těžko pochopitelný, neprůhledný.
Příklad procesu jmenování nového biskupa po odchodu stávajícího ukazuje, že biskupové často „přesluhují“, což byl několik let případ pražského arcibiskupa a kardinála Dominika Duky a nyní už i jeho nástupce Jana Graubnera. To jen zvětšuje napětí mezi pražskými metropolity a částí jejich oveček, konkrétně liberálními, vzdělanými katolíky zejména - ale nejen - z Prahy.
A není ani první kauzou typu „odvolání oblíbeného kněze“. Podobný charakter měla před rokem a půl „kauza Petráček“, byť se odehrávala na Katolické teologické fakultě. Tomáš Petráček i Marek Orko Vácha mají společné to, že dokáží účinně oslovit i necírkevní veřejnost.
Představují tu tvář české katolické církve, která je nejviditelnější navenek, zároveň ztělesňují představu o katolické církvi, kterou zřejmě má mnoho sympatizujících lidí mimo církev. Problém ale je, že se tato představa nekryje s realitou samotné církve, v níž mají kněží jako Vácha a Petráček sice své pevné místo, ale nejsou převažujícím typem kněží.
V souvislosti s tímto jde o to, zda se odvolání oblíbených kněží stává častějším nebo zda jde jen o ojedinělou mediální kauzu. Odvolávání oblíbených kněží je přitom jen jedním - a jistě tím nejméně závažným - typem kauz, které jsou s římskokatolickou církví nejen v České republice, ale i v globálním měřítku spojovány.
Nejzávažnější a s největším dopadem na obraz církví i počet jejich členů jsou jistě případy sexuálního zneužívání. I jejich stopu v „kauze Vácha“ najdeme, byť dosti nepřímou. Demonstrace před pražským Arcibiskupským palácem v neděli 16. února, která vyzněla jako shromáždění na podporu odvolaného kněze, totiž původně vůbec nebyla svolaná na podporu Marka Orko Váchy, ale jako protest proti představitelům římskokatolické církve, kteří podle organizátorů kryli kněze dopouštějící se sexuálního zneužívání.
Oficiálním důvodem, proč byl částečný úvazek Marka Orko Váchy v pražské akademické farnosti zrušen, byla televizní bohoslužba Hospodin v hospodě, slavená 29. ledna v klášterní restauraci Sýpka na Břevnově a přenášená televizí Noe.
Tento projekt, na němž se vedle Marka Váchy podíleli mimo jiné písničkář Pavel Helan a herečka Sarah Haváčová, je součástí dnes patrného trendu umožnit a usnadnit přístup ke křesťanské liturgii i lidem, kteří obvykle do kostela nechodí.
Dobře tento záměr vyjadřuje název podobného projektu, ovšem nekatolické provenience, totiž Nekostel, který chce nabídnout bohoslužbu jako posezení v dobré restauraci či na rodinné oslavě.
Břevnovský Hospodin v hospodě je avizován jako „ekumenická bohoslužba mající za cíl oslovit i ty, kteří by se do kostela třeba neodvážili“.
První problém je ovšem již v tom, že se ve skutečnosti nejednalo o ekumenickou bohoslužbu, ale o římskokatolickou eucharistickou liturgii, jíž se v rámci katolické církve tradičně říká „mše svatá“.
Eucharistické liturgie slavené v římskokatolické církvi se mohou účastnit pouze římskokatoličtí křesťané nebo ve výjimečných případech ti, kteří dokáží, že sdílejí katolickou víru v přepodstatnění.
Nevěřící či hledající nemohou být účastníky. Rovněž je striktně vymezené, kdo smí vysluhovat i kdo smí pronést kázání, homilii. Důležitou roli v celé kauze sehrály negativní reakce na odvysílanou bohoslužbu.
Podle ředitele TV Noe Leoše Ryšky to byla jen malá část všech reakcí na pořad - ty byly ve velké míře pozitivní, negativních byla podle něj přibližně tři procenta. Zvláště dvě negativní reakce zřejmě sehrály důležitou roli.
Dominikánka Ludmila Nováková z Dolní Čermné poslala do televize dopis, přečtený následně v pořadu Noemova pošta, ve kterém vyjádřila pohoršení nad tím, že „mše svatá“ je slavena „v hospodě, kde lidé seděli u talířů se zbytky jídla, nedopitého piva a vína nebo šálku kávy“.
Rakovnický farář a bratr dominikánky Vojtěch Novák napsal arcibiskupu Graubnerovi, aby „nepřístojnost“ řešil. A arcibiskup Graubner ji skutečně řešil, předal záznam televizní bohoslužby k projednání Liturgické komisi České biskupské konference a ukončil Marku Váchovi působení v pražské arcidiecézi - odvolal jej z akademické farnosti.
O tom, jak ve věci postupovala zmíněná liturgická komise, skládající se ze čtyř biskupů a sedmi odborných poradců z jednotlivých diecézí, informoval veřejnost její stávající předseda, ostravsko-opavský biskup Martin David. Doslova řekl, že smyslem vyjádření komise nebyla „příprava munice“ pro Váchovo odvolání, ale ke sdělení konkrétních výtek tvůrcům pořadu.
Na kněžských dnech, při kterých se pravidelně setkávají kněží dané diecéze, údajně zazněly hlavy volající po kázeňském potrestání nepřítomného Marka Váchy. Ten nicméně v televizní bohoslužbě důvod k postihu nevidí, s Markem Váchou se setkal, požádal jej, aby se omluvil těm divákům TV Noe, které mohla bohoslužba pohoršit.
Svého druhu smíření proběhlo i mezi Markem Orko Váchou a Janem Graubnerem, a to ve formě vzájemné omluvy. Stálo by zřejmě za obecnější úvahu, zda se tu výrazy spojené s ranami a zraněními nepoužívají příliš lehkým, až inflačním způsobem.
Ve světě je tolik skutečných ran a zranění, že se „zranění“, které zbožná osoba utrpí při pohledu na nedopitou kávu při netradičním slavení mše svaté, zdá být jaksi nezávažné.
Tak trochu na okraji je i další stránka celé kauzy, která si také vyžádala jistou pozornost médií, a to jsou spekulace o vztahu Marka Váchy se Sarah Haváčovou, herečkou a spoluautorkou břevnovské televizní bohoslužby.
V každém případě je Vácha dlouhodobě zastáncem toho, že pro diecézní kněží (nikoli pro řeholníky) by celibát měl být dobrovolný, přičemž svůj postoj má dobře vyargumentovaný.
Jistě zůstává možnost „bezpečné“ ekumenické bohoslužby slova bez večeře Páně, jak se ostatně při podobných příležitostech často děje. Hledat nové cesty, jak vyjádřit svou víru, nové formy pro modlitbu jako její osobní vyjádření i liturgii - společnou modlitbu, včetně slavení eucharistie jako připomínky Kristovy památky a zakoušení jeho přítomnosti ve společenství věřících i s upřímným srdcem hledajících, je v každém případě důležité.
Nepochybně přitom bude docházet k nesouladu, ke „zraněním“ citlivosti těch či oněch.
Nový biskup ostravsko-opavské diecéze Martin David se ve čtvrtek během slavnostní mše v katedrále Božského Spasitele v Moravské Ostravě ujal své funkce, pro niž ho vybral papež František. Převzal biskupskou berli, kterou mu předal apoštolský nuncius Jude Thaddeus Okolo. Poté David usedl na takzvanou katedru, která je vyhrazena diecéznímu biskupovi.
Biskup David ve čtvrtek celebroval mši, při níž také pronesl kázání. Řekl, že se otevírá nová etapa života ostravsko-opavské diecéze. „Pojďme žít v přítomnosti Krista, který je uprostřed nás,“ řekl biskup. Bohoslužby se zúčastnily dvě desítky biskupů z Čech a Moravy i ze sousedních zemí a také více než stovka kněží, jáhnů a řeholníků. Katedrálu zaplnilo několik tisíc věřících. Lidé seděli i na lavicích před ní a sledovali mši na velkoplošné obrazovce.
Mši doprovodil chrámový sbor a orchestr Chorus Collegium Odry pod vedením Martina Jakubíka a ve spolupráci s katedrálním varhaníkem Lukášem Kubenkou. Hlavním dílem, které při slavnosti zaznělo, byla Missa brevis rakouského skladatele Ernsta Schandla.
David je nástupcem prvního sídelního biskupa Františka Václava Lobkowicze, který zemřel loni v únoru. Lobkowicz byl do funkce uveden přesně před sedmadvaceti lety, 31. srpna 1996, kdy se v ostravské katedrále konala stejná slavnost jako nyní.
Lobkowicz zemřel po dlouhé nemoci a David mu z pozice pomocného biskupa od roku 2017 pomáhal s vedením diecéze. V roce 2020 se David stal apoštolským administrátorem diecéze, a převzal tak úkoly spojené s jejím řízením.
Martin David se narodil 15. srpna 1970 v Čeladné na Frýdecko-Místecku. Maturoval na Středním odborném učilišti strojírenském v Kopřivnici na Novojičínsku, poté až do roku 1993 pracoval jako mechanik strojů a zařízení v tamní automobilce Tatra. Absolvoval základní vojenskou službu.
Vystudoval teologii na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, kněžské svěcení přijal 24. června 2000 v Ostravě z rukou biskupa Lobkowicze. Poté působil například jako farní vikář ve farnosti u konkatedrály Nanebevzetí Panny Marie v Opavě nebo jako administrátor farnosti Stěbořice.
