Nemáme čas. Pane, stěžujeme si, že nemáme čas, nikdy nemáme dost času, honíme se, pospícháme, stále doháníme čas, přepracovaní, uštvaní… Moc nám chybí čas. A Ty, Pane? Je nám jasné, že všechen tvůj čas, všechen čas tvého života byl jen pro nás!
Pane, také moc pospíchali ti všechni, kdo Tě odsuzovali na smrt. Pospíchali, nedali si čas, aby zkoumali, zda jsi vinen nebo nevinen. Jak často dovedeme i my rychle vynášet svůj úsudek o druhém, odsoudit druhého, pomluvit, zranit... Pomoz nám, Pane, abychom dokázali zadržet každé tvrdé, nespravedlivé slovo, tíživé slovo, které by chtělo odsoudit někoho druhého.
Pane, tys často říkal za svého života: "Ještě nepřišla má hodina...Ještě není čas...Počkejte..." Ale teď už tvá hodina přišla. neodkládáš. Bereš na sebe kříž. Teď už je to Otcova vůle. ukvapeně, ale vždycky se snažíme jednat podle tvé vůle, ať se snažíme poznat, co v přítomném okamžiku od nás žádáš.
Čas tvé poslední cesty, jak to chtěl tvůj Otec. Neseš kříž- i padáš pod ním. žijete pečlivě, ne jako nemoudří, ale jako moudří a vykupujte čas-... Ať poslechneme tuto výzvu sv.Pavla.
Maria Matka taky nepočítala svůj čas. Dala všechen čas svého života pro uskutečnění Božích plánů.
Šimon se nechtěl nechat zdržovat, pospíchal. Měl jiné plány- právě tak jako on i my stále pospícháme, máme své plány, nechceme se ničím zdržovat.
A Ty? Plně prožíváš své utrpení i pády na cestě. Máš právě čas pít kalich, který Ti připravil Otec. Pane, ať se od Tebe naučíme snášet své duševní i tělesné bolesti.
mě, neotravuj...až potom, teď na tebe nemám čas... Jaké jsou důsledky? Smiluj se, Pane, nad všemi, kdo si nechtějí najít čas na to, aby se věnovali svým dětem.
Pane, Ty jdeš a trpíš. Padáš už potřetí na své cestě a nedovedeme si ani představit, kolik toho utrpení bylo! dna piješ kalich svého utrpení. A my a s námi celé naše okolí trpí přemírou činnosti... Vydáváme všechny síly, štveme se, pospícháme, jsme stále popudliví, nevlídní, přepracovaní... Pane, pomoz nám poznat, co z našich činností je zbytečné, co děláme jen z pýchy nebo z ohledu na druhé, abychom se od nich nelišili. Ať nepodléháme přemíře činnosti, která je pro nás někdy lákavá.
bezmocnosti. My kolikrát také ublížíme ve spěchu, často bez rozmyslu, v rozčilení, v přepracování. Pane, smiluj se nad námi a odpusť nám.
Často slyšíme, jak si lidé přejí tichou smrt, aby to dlouho netrvalo, aby to moc nebolelo, aby to už měli za sebou. Pane, Ty přijímáš dobrovolně smrt tak, jak ji pro Tebe připravil tvůj Otec.
Čas tvého života je naplněn, Pane. Dokonáno jest. Těmi slovy sám uzavíráš čas, dobu svého života na zemi mezi námi. Děkujeme Ti, Pane, žes dokázal přijmout poslání svého Otce a žít celý čas svého života pro nás a prožít i poslední bolestné minuty svého života pro lidi. Čemu my věnujeme svůj čas?
Tvé tělo, tvé mrtvé tělo bylo sňato z kříže. Zdá se, že je všechno ztraceno, všechno bylo zbytečné.
Jsi, Pane, v hrobě. Ale vstaneš- vlastně vstal jsi z mrtvých. Přišel také čas tvé oslavy. To je nám teď už jasné. Ale není nám jasné, kdy přijde čas našeho hodnocení před Boží tváří. udělat. A Pán dovede čekat, je shovívavý, nechce, aby někdo přišel do záhuby. zbožně... Bratři, je čas, abyste povstali ze sna, stále se blíží naše spása- je blíž den našeho setkání s Pánem!
Soul - Jihokorejští středoškoláci i rodiče studentů se shromažďují před školami v Soulu, aby povzbudili ty, kteří skládají přijímací testy na vysoké školy. Někteří se za úspěch svých přátel a dětí modlí v chrámech. Univerzitní studium zajišťuje mladým lidem šanci na lepší život, míst je ale málo.Povzbudivé písničky, skandování, tance i přátelská objetí. Studenti, kteří se chtějí dostat v Jižní Koreji na vysoké školy, mají ve svém okolí velkou podporu. K celostátním přijímacím testům jich přišlo 668 tisíc, jenže do univerzitních lavic jich nakonec usedne jen polovina. Míst je málo, a tak se mladí Korejci mnohdy na tento den připravují roky. Podpořit své studenty přišli také středoškolští učitelé, mnozí mají volno. V Jižní Koreji jako by se zastavil čas. Během poslechového testu nesmí startovat a přistávat letadla, aby měli studenti absolutní klid. Vláda omezila kvůli hluku i městskou dopravu. Mnozí rodiče vsadili i na modlení a doufají v zázraky. Chrámy začali plnit už měsíce před zkouškou, někteří se modlili na přání svých dětí celé dny doma. „Moje každodenní dvouhodinová modlitba v buddhistickém chrámu není nic proti tomu, co musel dělat můj syn. Studoval celé dny,“ říká 35letý otec studenta.
Ty, kteří měli potíže se na zkoušku včas dostavit, odvezla do školy policie.