Kázat v těchto nejistých dnech na tento povzbuzující žalm je jistě potřebné a důležité. Ale můžeme těm slovům věřit, když vidíme rozbombardované domy a slyšíme o lidech, kteří zemřeli v jejich troskách? Boží zaslíbení, která tu zaznívají, jsou krásná a nadějná, ale můžeme věřit, že jsou také pravdivá? Vždyť mnozí se modlili a zachránění nebyli. Ale stejně tak platí, že jiní zachráněni byli. Základní otázka nad tímto textem zní: Platí ta slova pro všechny nebo jenom pro některé?
Jak to, že jeden člověk útok přežije, ale deset jiných vedle něho padne. Klíč k pochopení tohoto žalmu se nachází v Novém zákoně. Ten žalm si totiž vybral pokušitel, když chtěl Ježíše odradit od jeho poslání. Vyvedl ho na vrcholek chrámu a vyzval ke skoku do propasti se slovy: „Je přece psáno, že Bůh dá svým andělům příkaz, aby tě snesli dolů a nic se ti nestalo.“ Ale Ježíš neskočí. Ne snad, že by v Boží ochranu nevěřil, ale protože ke skoku do propasti nevidí žádný důvod.
Ježíš si nechce a nepotřebuje Boha vyzkoušet. To první, co z Ježíšovy odpovědi můžeme vytěžit, je skutečnost, že na Boží záchranu není nárok ani recept. Ale šance tu je. I když si Boží pomoc nelze předem vyzkoušet, je možné v ní věřit. Těm, kteří těm slovům uvěřili, tváří v tvář nebezpečí - přinášel devadesátý první žalm uklidnění a naději. Když se ho modlili, věděli, že ať se stane cokoli, není ještě nic ztraceno. I když se nám často zdá, že nemáme šanci, smíme doufat, že nám Bůh pomůže a vysvobodí nás. Není na to nárok, ale je to výzva, abychom se nevzdávali.
Nikdo z nás není nezranitelný. Kdo však propadne pocitu, že je všechno marné, sám se té pomoci zbaví. Ti, kteří odpískali, se těžko zachraňují. A nyní k vlastnímu textu. Možná jste si všimli, že se tu několikrát mění a střídají osoby, které mluví. Na začátku je žalmistovo osobní vyznání důvěry v Boha. Na ně od třetího verše navazuje ujištění o Boží pomoci, které žalmistovi nabízí kněz nebo prorok.
Kdo v úkrytu Nejvyššího bydlí, přečká noc ve stínu Všemocného. Když žalmista mluví o Bohu, pojmenovává ho postupně čtyřmi různými jmény: Nejvyšší, Všemohoucí, Hospodin a nakonec můj Bůh. Možná to vypadá jen jako básnická okrasa pomocí čtyř synonym. Těmi jmény je však lemována cesta, na níž člověk Pána Boha postupně poznává.
Zpočátku ho vidí jako Nejvyššího, ale současně vzdáleného a nepřístupného. Potom ho poznává jako Všemohoucího, který prosadí svou vůli navzdory všem překážkám. Jménem Jahve si připomíná Boha, který vysvobozuje svůj lid z otroctví.
K tomu, abychom získali k Bohu důvěru, která nás provede nástrahami života, potřebuje podobně jako žalmista pokročit od Boha filosofů, teologů a vlastních představ - k Bohu, který už není jen kdesi nad námi, ale je tu s námi a pro nás. Doufat v tohoto Boha ovšem znamená upnout svou naději výhradně k němu. Je příznačné, že sloveso doufat má v Bibli často negativní význam.
Kdo doufá a spoléhá na člověka, svou chytrost nebo svůj majetek - riskuje, že bude zklamán. Bible radí spoléhat pouze na Boha. Všichni ostatní nás mohou podrazit nebo ošidit. Vždyť člověk nemůže ručit ani sám za sebe.
Od třetího verše nacházíme slova povzbuzení, která žalmistovi nabízí jiný člověk. Jsou to slova, která nejspíš žalmista už někdy slyšel, ale dnes je potřebuje slyšet znovu z úst někoho druhého. Z úst toho, kdo jim také věří. Když hledáme Boží pomoc a ochranu, potřebujeme se navzájem podpírat a povzbuzovat.
3 Bůh tě vysvobodí z osidla lovce i ze zhoubného moru. 4 Přikryje tě svými perutěmi, pod jeho křídly máš útočiště i za poledne. Pavézou a hradbou je ti Boží věrnost. Nejnebezpečnější nebezpečí bývají ta neviditelná. Nástraha, kterou políčil čihař na ptáky, nákaza, která se kolem nás neviditelně šíří, hrůzy noci a šípy ve dne - to vše přichází náhle a nečekaně.
Když víme, co nás ohrožuje, dovedeme se tomu postavit, ale když protivníka nevidíme a netušíme, odkud udeří - jsme proti němu bezmocní. Nejhorší strachy a obavy máme z toho, o čem nevíme. Ale Pán Bůh o tom ví a chrání nás, i když si to neuvědomujeme.
Žalmista přirovnává Boží ochranu i k tomu, co zná z ptačí říše. Orlice chrání svá mláďata tak, že je schová pod svými křídly. Nebezpečí přitom stále trvá, slunce dál praží, vítr fouká, kolem se možná i střílí, ale kuřátka jsou v bezpečí, protože je kvočna chrání vlastním tělem.
Tento obraz chce vyjádřit, jak moc na nás Pánu Bohu záleží. Kryje nás vlastním tělem. Tuto ochranu nám nabízí v Ježíši Kristu, který za nás zemřel na kříži. V podobném textu z knihy Dt dokonce čteme, že nás chrání jako zřítelnici svého oka.
Další příklad Boží ochrany je vzat z časů válečných. Pavézou je míněn velký štít, který člověka chránil, takže se za něj mohl celý schovat. Stejnou funkci zastává v našem životě Boží věrnost. Slovo EMET se dá přeložit také jako pravda, milosrdenství nebo stabilita. Poledne je tu zmíněno jako nejtěžší okamžik dne, kdy je největší horko a vzduch se ani nehne.
V našem prostředí mohou na člověka podobně působit podzimní dny, kdy je nebe zamračené. Žalmistova zahradnická zkušenost říká, že i když časem přichází melancholie a pocit zmaru, stojí za to čekat na večer a ochlazení. Sedmý verš znovu připomíná, že přeživší nesou před sebou tíhu utrpení a zároveň musí vyprovat důvod k naději.
Jako by žalmistovi nestačila jen víra v Boží ochranu, pokračuje v obrazech: Být zasazen v chrámu a mít Boží věrnost po boku vytváří pevný základ. 13 Spravedlivý roste jako palma, rozrůstá se jako libanónský cedr. Datlová palma symbolizuje stálost a užitečnost - lidé spojení s Bohem jsou jako palma a cedr: vytrvalí, spolehliví a nepolámaní.
Roste-li někdo ve víře, může čelit životním výzvám jako žalmista, který nevzdává pod tíhou zkoušek. Starý člověk či nemocní také najdou význam - světlo víry a naděje pomáhají i tehdy, kdy se ztrácí důvěra. Tady se ukazuje, že domov u Boha najdeme všude, kde modlitba a kontakt s Bohem spojuje člověka s Božím jménem.
Žalm uzavírá dar plného bezpečí v Boží přítomnosti: Být pod ochranou Božího Jména znamená žít v Jeho milosrdenství a víře. V Novém zákoně je obraz dobrého pastýře přesunut na Ježíše Krista. Každý člověk má v něm svého ochránce, který ho vyvede z temné rokle životních obtíží. Ježíš je pastýř a zároveň hostitel - a tato dvojí role ukazuje Boží blízkost a péči.
Zjevení 7:17 slibuje budoucí naprostou spokojenost: Beránek, který je před trůnem, bude pásť a povede je k pramenům vod života. Pro dnešní postní dobu je vybrán žalm 25. a spojení s Reminiscere či Oculi, které připomíná potřebu řešit hřích a modlitby v kontextu kajícnosti. Postní doba byla v prvotní církvi časem přípravy katechumenů na křest, a proto žalm 25 vyzývá k neustálému upření očí k Bohu.
V těchto textech nacházíme výzvy k vyznání a otevřenosti: mlčení o vině vede k pochmurnosti a bolesti, zatímco vyznání a odpuštění umožňují nový začátek. Žalmista ukazuje, že life s Božím milosrdenstvím není statický stav, ale neustálý oboustranný zápas o vztah.
Psalm 25 Reading: Seeking Wisdom and Guidance (With words - KJV)
V souvislosti s obrazem pastýře a hostitele se odhaluje i důležitost hostiny a Božího poskytování. Prostíráš pro mě stůl, před zraky mých nepřátel, hlavu mi mažeš olejem, má číše přetéká. Žalmista nachází v hostině Boží ochranu a bezpečí, které překračují časy úzkosti a nejistoty.
Námi si dnes připomínaná slova z žalmu 25 nám ukazují, že pohled vzhůru k Bohu, víra a vytrvalost v modlitbě jsou klíčem k zvládání těžkostí. Žalmista prosí o milosrdenství a o to, aby jeho duch mohl zůstat v Boží blízkosti i tváří v tvář nástrahám.