Velikonoce jsou nejvýznamnějším křesťanským svátkem, oslavou zmrtvýchvstání Ježíše Krista, a jejich chápání se v různých tradicích liší od úzkého náboženského pojetí až po široký kulturní rámec zahrnující lidové zvyky a pelech jara. V užším pojetí se Velikonocemi míní slavnost Zmrtvýchvstání Páně; v širokém smyslu pak celé padesátidenní období velikonoční, od neděle Zmrtvýchvstání po letnice. Datum Velikonoc je pohyblivé a odvozuje se od židovského pesachu a lunisolárního kalendáře; První nikajský koncil roku 325 stanovil pravidla, podle nichž připadají na neděli po prvním jarním úplňku, s tím, že pokud připadne na neděli, slaví se o další neděli. Křesťanská symbolika Velikonoc zahrnuje kříž, beránka, vajíčko a další prvky propojené s vítězstvím nad smrtí a novým životem.
Jedním z klíčových pojmů je pesach, hebrejsky פֶּסַח, což znamená přechod a odkazuje na původní vysvobození Izraelitů z egyptského otroctví. Oslava Velikonoc v té nejstarší podobě je spojena s Paschou a časově navazuje na Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílou sobotu, které tvoří velikonoční triduum; po vigilii na Bílou sobotu následuje neděle Zmrtvýchvstání a slavení vzkříšení. Ve východních i západních liturgických tradicích má Velikonoční doba svůj význam od Zeleného čtvrtka až do letnic, na rozdíl od některých moderních interpretací, které ji vnímají už jen jako postní období.
Velikonoční svátek je provázen lidovými zvyky, které pocházejí z jarní obnovy přírodních sil a ze století starých zemědělských praktik. V českém prostředí jsou typické zejména obřadní umývání a polévání vodou, a zemědělské práce spojené s novým cyklem roku. Etnolog Jiří Mačuda připisuje motiv velikonočního zajíčka původu předkřesťanským rituálům oslavy jara, přičemž zajíc byl z americké či germánské tradice zasvěcen bohyni jara Ostara (Ostara/Ostara). Z toho pramení spojitost s anglickým Easter a německým Ostern.
Pohanský původ Velikonoc je předmětem debat; někteří autoři hovoří o „pohanských svátcích“, další varují před nadměrnou generalizací konceptu pohan. V českých nářečích se Velikonoce označují také jako „veliká noc“ či „velká noc“, a symbolika se odráží ve zdobení vajíček, která má původ v dávných barvách a tradicích. Vajíčko jako symbol nového života je častým motivem i ve starověkých kulturách a v tolika zemích je spojováno s jarem a plodností.
Název „velikonoční“ často vychází z latinského Pascha, které pochází z hebrejského pesach. Datum slavnosti se odvozuje od židovského svátku pesach, jenž se slavil podle lunisolárního kalendáře 14. dne měsíce nisan. V křesťanství se Beránek, symbolický obraz Božího stáda, objevuje v židovské tradici a zároveň v křesťanském podání připomíná oběť a vysvobození. Kříž zůstává nejdůležitějším křesťanským symbolem Velikonoc, protože Kristus byl odsouzen k smrti ukřižováním.
Slavnostní bohoslužba velikonoční vigilie začíná zapálením velikonočního ohně, od něhož se zapaluje velikonoční svíce (paškál). Svíce bývá ozdobena znamením kříže a řeckými iniciálami Α a Ω, symbolizující počátek a konec věků. Svíce se zapaluje během velikonoční doby až po letnice a bývá spojována s křestem; připomíná také, že zemřelý po smrti vstupuje do nového života. Vajíčko a další symboly hrají roli při bohoslužbách i lidových zvycích.
Vajíčko je nejen symbolem nového života, ale i kulturním prvkem vody a jara: vejce jsou malována, kraslice se zdobí a v některých kulturách se jejich konce otloukají o sebe jako součást soutěže či hry. Palmové ratolesti a další prvky jako křen (symbol hřebíků), mléko s medem (dvojjedinost Krista) a jidášův provaz se objevují v různých variantách lidových výkladů. Pohádkové či mytologické motivy spojené s Velikonocemi se odrážejí i v příbězích o bozích jara a plodnosti, jako byl například Amon-Re či Zeus v různých přesvědčeních.
Ve světě se Velikonoce slaví různě: ve Spojených státech je běžné vycházet z kostela a večer malovat vajíčka a v neděli ráno je hledat; v Norsku se kromě tradičních činností řeší i detektivky a kriminalistické příběhy v médiích. Ukrajinská pascha je sladký chléb a vejce zůstává klíčovým symbolem; italské Velikonoce si zachovávají tradiční rámce s obřady a kolombou, sladkým pokrmem ve tvaru holubice.
V českém prostředí jsou Velikonoce spjaty s tradičními hody a pomlázkou, která je dosud důležitou součástí oslavy. Muži a chlapci chodí po domácnostech a šlehají ženy pomlázkou z vrbového proutí; koleda bývá dlouhá a ozdobená stuhami. Pomlázka má symboliku zájmu mužů o ženy a dle tradice má vyšlehání přinášet zdraví a plodnost; za odměnu ženy dávají barevné vajíčko a někdy i výměnu za omlazení. Návštěva bohoslužeb během tridua je v Česku stále důležitá, stejně jako velikonoční pozdrav, který se rozšířil mezi římské katolíky a protestanty.
V zahraničí se setkáváme s různými velikonočními zvyky: některé se pojí s náboženským významem, jiné s kulturní tradicí konzumace a dárky. Zatímco některé zvyky mají až pohanské kořeny, jejich současná podoba často spojuje náboženský význam s jarní oslavou života. Velikonoce tak představují období víry, rodinných setkání i kulturních tradic, které překračují hranice náboženství a stávají se součástí národních identit.
