Čtení plné textů a obrazů z Písma svědčí o tom, jak se sláva Boží odráží ve slabosti a moci apoštolů, v díle Ducha Svatého a v tom, jak víra mění člověka. Slovo Boží promlouvá o tom, že neztajňuje pravda, ani se neodklání od svědomí; odhaluje světlo Kristovo tváří v tvář temnotě světa a vnitřnímu boji člověka.
Sláva a slabost apoštolů
Tento poklad máme však v hliněných nádobách, aby bylo patrno, že tato nesmírná moc je Boží a není z nás. Na všech stranách jsme tísněni, ale nejsme zahnáni do úzkých; jsme bezradni, ale nejsme v koncích; jsme pronásledováni, ale nejsme opuštěni; jsme sráženi k zemi, ale nejsme poraženi. Stále nosíme na sobě znamení Ježíšovy smrti, aby i život Ježíšův byl na nás zjeven. Vždyť my, pokud žijeme, jsme pro Ježíše stále vydáváni na smrt, aby byl na našem smrtelném těle zjeven i Ježíšův život. A tak na nás koná své dílo smrt, na vás však život.
Ale máme ducha víry, o níž je psáno: ‚Uvěřil jsem, a proto jsem také promluvil‘ - i my věříme, a proto také mluvíme, vždyť víme, že ten, kdo vzkřísil Pána Ježíše, také nás s Ježíšem vzkřísí a postaví před svou tvář spolu s vámi. To všechno je kvůli vám, aby se milost ve mnohých hojně rozmáhala, a tak přibývalo i díků k slávě Boží. A proto neklesáme na mysli: i když navenek hyneme, vnitřně se den ze dne obnovujeme. Toto krátké a lehké soužení působí přenesmírnou váhu věčné slávy nám, kteří nehledíme k viditelnému, nýbrž k neviditelnému. Viditelné je dočasné, neviditelné však věčné.
Pozdrav: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi. Amen
Poučení z 20. neděle po sv. Trojici a další starozákonní kontexty
Bratři a sestry, vítám vás na bohoslužbách. 1. čtení: Deuteronomium 22, 5-52; 2. čtení: 1. Korintským 4, 1-7. Slova se váží ke svobodě a odpovědnosti člověka vůči Bohu. K příkazům Zákona se často váže výzva „nebudeš jednat jako oni“. Zákon člověka vysvobozuje z kolotoče špatností kolem něj. Člověk má stále na rtech omluvu „tak to dělají všichni“. Zákon byl vydán Izraelcům, osvobozeným z otroctví; těmi slovy začíná: „já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví“. Pro svobodného znamená jakékoliv nařízení nejen „nesmíš“, ale také „nemusíš“. Proto nás nemusí překvapovat, že i Nový Zákon obsahuje příkazy.
Slova, která jsme slyšeli, přičítají mnozí apoštolu Pavlovi ke zlému. Pavel však učí o tradici a vzájemné důvěře: „Jednejte podle mého příkladu, jako já jednám podle příkladu Kristova.“ Tradice je především důvěrný vztah k druhému. Někdo byl před námi a bojoval dobrý boj víry. Šel první, do neznáma, na všechno musel přijít sám. A my ho máme rádi a věříme mu. Není pro nás hanba se podle něj řídit. Protože hlavní je: „Rád bych, abyste si uvědomili, že hlavou každého muže je Kristus, hlavou ženy muž a hlavou Krista je Bůh.“
Že žena má být zmíněna na místě, kde se Kristus dotýká světla, a že žena je spolu s anděly, poukazuje na sílu a důstojnost. Ženy mají dar pronikat tajemství; někteří muži mohou být zahanbeni, když stojí před vládu ženy a Božího slova. Avšak učedníci musí respektovat ženy a zároveň chápat jejich důstojnost a sílu. Muži by měli chápat, že Bůh dal ženám zvláštní postavení a že žena nosí do kostela šátky a závoje - ale ne na způsob zkostnatělého zákazu; spíše jako svědectví o důstojnosti a moci, kterou žena nese spolu s mužem.
Texty také vyzdvihují, že křesťané mají žít v pokoji a vzájemném respektu. „Mají ženy nosit šátky a závoje, jak bylo zvykem ještě před padesáti lety? Ano, ne, je důležité uvážit kontext a porozumět, co Pavel skutečně učí: Muži by měli respektovat ženy a být si vědomi svých slabostí; ženy by měly být sebejisté ve své důstojnosti a síle, bez pocitu ponížení. Pak bychom ani nepřemýšleli nad tím, že odívání by mělo sloužit jako veřejné vyjádření moci a pokory.
V závěru zůstává výzva vzájemné úcty a pokoje: Važme si jeden druhého a žijme mezi sebou v pokoji. Požehnání: Kéž ti v den soužení Hospodin odpoví, kéž je ti hradem jméno Boha Jákobova! Kéž ti sešle pomoc ze svatyně, kéž tě podepírá ze Sijónu! Kéž ti dá, po čem tvé srdce touží, kéž splní každý tvůj záměr!
Bibliografické poznámky a záznamy o dalších momentech
Texty dále zahrnují Pasáže o uzdravování, Ježíšově proměně na hoře, o dělnících na vinici, o malé víře, o odpuštění a o tom, jak Boží království pracuje s různými typy lidí. Zvláštní pasáže ukazují, že víra postaví hory a že Bůh pracuje i prostřednictvím slabosti a lidské nedokonalosti, aby zjevila svou slávu a moc.
