Uctívání svatých je praktika rozšířená zejména v katolické církvi a je úzce spojeno s úctou k jejich ostatkům. Oproti tomu v pravoslavné a anglikánské církvi existují světci, avšak jejich úcta nemusí být vázána na ostatky. V luteránské církvi jsou svatí připomínáni, ale jejich připomínání nijak nesouvisí s ostatky.
V katolické církvi je úcta ke svatým a blahoslaveným přímo spojena s úctou k jejich ostatkům, které mohou mít podobu částí těla, výjimečných předmětů nebo textilií. Relikvie bývají uloženy v oltářních relikviářích a slouží k uctívání věřících. Tělesné ostatky a jejich části mohou být získány ještě za života nebo díky iniciativám, které s danou osobností přišly do kontaktu.
Z historického hlediska je výrazný vývoj v tom, že vyzdvihnutí ostatků na oltář a jejich předložení věřícím k uctívání bývalo nezbytnou součástí procesu svatořečení. Například u uctívání Matky Terezy z Kalkaty jsou relikvie často malé kusy látky napuštěné krví či relikvie vyrobené z vlasů. Relikvie Matky Terezy se v současnosti objevují k vidění v různých katedrálách a chrámech.
Části těla, ze kterých lze relikvie vytvořit (např. krev, vlasy), mohou být získány za života dané osoby nebo prostřednictvím kontaktu s ostatními. Není výjimečné, že ostatky jednoho člověka jsou uloženy v relikviářích po celém světě a mohou být ve vlastnictví církve či soukromých sběratelů.
V minulosti bylo možné s relikviemi obchodovat či je darovat; dnes je takové obchodování zakázáno. Relikvie bývaly velmi ceněné a docházelo k dělení těl svatých na více částí a k výrobě nepravých relikvií. Exhumace může probíhat za určitých podmínek a v souladu s platnými právními předpisy. Pokud se připravuje blahořečení nějaké osoby, bývá vyzváno potomstvo k darování ostatků katolické církvi.
Manipulaci s tělesnými ostatky lze provádět, například přesunem těla či odebráním části ostatků pro vytvoření relikve. Autentický stav relikvií blahoslavených či svatořečených musí být zajištěn církevní autoritou. Historicky hraje úcta k ostatkům významnou roli ve společnosti již od počátků křesťanství; Bořivoj I. a Ludmila jsou spojováni s počátky křesťanství v Čechách a s výstavbou prvního kostela.
V průběhu času se ostatky a jejich uložení staly klíčovým prvkem bohoslužby a církevního života. Do 20. století byla bohoslužba prakticky nemyslitelná bez ostatků svatých, a relikvie tedy sehrály zásadní roli. V moderní praxi bývá důraz kladen na autentičnost a trvalé uchovávání reliqvií, včetně instrukcí Kongregace pro svaté a dalších autorit.
Proč má každý oltář katolického kostela uvnitř relikvii
V České republice je možné vidět relikvie Matky Terezy v katedrále sv. Václava v Olomouci a v Kostele Svatého Ducha v Ostravě. Ze starších světců bývají časté ostatky ve formě kostí či jejich úlomků. Exhumace a přesuny ostatků do jiných míst mohou být součástí procesů beatifikace či kanonizace, avšak probíhají podle stanoveného právního rámce a církevních pravidel.
Závěrem lze říci, že uctívání svatých a práce s jejich ostatky zůstává důležité pro historický i duchovní vývoj církve. Různá období a tradice ukazují rozdílné přístupy k ostatkům, jejich důstojnému uchovávání a autenticitě relikvií.
- Současné principy autenticit a uchovávání relikvií v římskokatolické církvi.
- Historie uctívání ostatků v české a evropské tradici.
- Praktiky a limity exhumací a získávání relikvií v kontextu beatifikací.