Mít největší kostel na světě, to byl sen mnoha panovníků, biskupů, měst - a v novější době také prezidentů. Ani český král a římský císař Karel IV. Pořádně velký kostel postavil císař Justinián v 6. století (samozřejmě našeho letopočtu) v Konstantinopoli. Chrám Boží Moudrosti - Hagia Sofia - byl dokončen roku 537 a po mnoho staletí neměl v křesťanském světě velikostí konkurenci.
Teprve na počátku 16. století začala éra novodobých gigantů. Dlouhou dobu se za největší kostel světa považovala bazilika sv. Petra ve Vatikánu. Samotná bazilika sv. Baziliku Panny Marie Královny míru (Basilique Notre-Dame de la Paix) nechal postavit v letech 1985-1990 v hlavním městě Yamoussoukro Félix Houphouët-Boigny, první prezident Pobřeží slonoviny po nezávislosti země na Francii. Prezident-diktátor byl ve své zemi značně populární celou dobu 33 let, kdy vládl až do své smrti. Na mramorové a žulové náměstí se sice vejde 300 000 lidí a dovnitř 18 000 osob (výstavba stála cca 300 milionů dolarů, údaje o ceně ovšem mají dost velký rozptyl 175-600 milionů dolarů), ale za posledních 25 let se kostel naplňoval jen velmi zřídka.
Inspirace je zřejmá: bazilika se svými sloupy, kopulí a obrovským prostorem před kostelem vědomě připomíná baziliku sv. Petra ve Vatikánu. A aby to bylo ještě trochu zamotanější: označení bazilika zde neznamená „papežský kostel“. Yamoussoukro má titul basilica minor - bazilika menší, což je čestný titul, který Svatý stolec uděluje významným kostelům po celém světě. A aby to nebylo jednodušší: baziliku 10. září 1990 osobně vysvětil papež Jan Pavel II. To z ní ale samo o sobě papežský kostel nedělá. Opravdové papežské baziliky jsou zvláštní a velmi malou skupinou chrámů se specifickým vztahem k papeži.
Nejznámější jsou čtyři velké papežské baziliky v Římě, mezi nimi právě bazilika sv. Petry ve Vatikánu. Bazilika sv. Petra ve Vatikánu má přibližně 22 000 m² podlahové plochy vlastního chrámu. První bazilika zde vznikla za císaře Konstantina ve 4. století nad místem, které křesťanská tradice spojovala s hrobem apoštola Petra. Současný chrám je ovšem mnohem mladší. Hrob sv. Petra není při obyčejné návštěvě baziliky vidět. Archeologické pohřebiště hluboko pod kostelem - tzv. Scavi - se navštěvuje zvlášť a je třeba si návštěvu předem objednat prostřednictvím příslušného úřadu Fabbrica di San Pietro. Bazilika, kterou dnes vidíme, je výsledkem práce několika generací nejslavnějších renesančních a barokních architektů a umělců. Kopuli svatopetrského chrámu navrhl Michelangelo, který vedení stavby převzal roku 1547. Definitivní podobu jí dal Giacomo della Porta. Svatopetrská kopule se stala vzorem pro množství dalších staveb - například pro katedrálu sv. Petra v Kolíně nad Rýnem. Náměstí sv. Petra vytvořil Gian Lorenzo Bernini v letech 1656-1667. Bernini chtěl, aby kolonády připomínaly dvě rozevřené paže církve objímající příchozí. Uprostřed náměstí je egyptský obelisk, který byl do dnešní polohy přemístěn roku 1586. Via della Conciliazione, která vznikla ve 20. století, dnes vytváří slavný přímý pohled na baziliku.
- Bazilika sv. Petra, Vatikán - 22 000 m² podlahové plochy
- Notre-Dame de la Paix, Yamoussoukro - 158 m (největší křesťanský chrám na světě)
Tento článek pokračuje konkrétním rozborem nejvyšších katolických kostelů světa a jejich srovnání s lokálními příklady v Evropě a Americe.
Nejvyšší katolické chrámy a jejich výšky
Nejvyšší kostel světa stojí v Ulmu, Německo: chrám s výškou věže 161,5 metru. Původně katolický dóm začal být stavěn v gotickém slohu v roce 1377 a dokončen byl v roce 1890. Věž Ulm je spojena s vyhlídkou nad městem; W. A. Mozart si tu zahrál na varhany v roce 1763. Vedle Ulmu následuje Basilica v Yamoussoukro, 158 m, a Kolínská katedrála, 157 m. Notre-Dame v Rouenu dosáhla výšky 151 m a stojí na místě raně gotické stavby z období 1180-1237, dokončené roku 1876. Katedrála sv. Mikuláše v Hamburku, dnes jen pozůstatek, dosahovala výšky kolem 147 m. Štrasburská katedrála s výškou 142 m a katedrála v Lince s výškou 135 m uzavírají desítku nejvyšších.
Bazilika svatého Petra na Svatopetrském náměstí, s výškou věže kolem 138 m, zmiňuje tradiční roli papežských bazilik. Při srovnání s dalšími chrámovými stavbami je třeba rozlišovat mezi výškou věží, výškou hlavní lodi a celkovou podlahovou plochou či objemem prostoru. Sagrada Família v Barceloně, ještě nedokončená, je často uváděna mezi nejvyššími sakrálními konstrukcemi a její plánovaná výška 172 m ukazuje ambice moderní architektury.
Největší gotické a barokní oltáře a retábly
Oltář v jejím významném kontextu je často měřen výškou, šířkou či plochou retáblu. Příklady sahají od románského oltáře Mikuláše z Verdunu (plochy, výšky a řemeslné detaily) po barokní retábly Jeróna de Balbáse. Levočský oltář je nejvyšší dřevěný gotický oltář a Krakův oltář má rozměry kolem 13 × 11 m s celkovou plochou dekorovaných povrchů 866,52 m². Oltář v katedrále v Seville je největší gotickou katedrální oltářní výzdobou, s řadou reliéfů a postav kolem hlavního motivu Madony a apoštolů. Oltář ve Wrocławi, Praha, či jiné evropské dílo ilustrují rozdíly v konceptech retáblů napříč staletími.
V souvislosti s nejvyššími chrámovými stavbami se často zmiňuje i kulturní a historický kontext: obnova a záchrana oltářů během druhé světové války, převoz a restaurování po bombardování a role architektů jako Michelangelo, Bernini, Maderno či Balbás v utváření ikonických prostor.
