Nanebevstoupení a svatodušní svátky jsou dva křesťanské svátky, následující po velikonocích - první za čtyřicet a druhý za padesát dní. Jistě jsi si všiml, že v souvislosti s některými církevními svátky jsou dny pracovního klidu - např. velikonoční pondělí, Nanebevstoupení, svatodušní svátky. Jsou to důležité svátky.
Nanebevstoupení a svatodušní svátky jsou dva křesťanské svátky, následující po velikonocích - první za čtyřicet dní a druhý za padesát dní. Jsou to svátky na památku událostí, které prožili první křesťané. Nanebevstoupení je posledním zjevením vzkříšeného Krista - potom, co se zpřítomnil svým žákům, jim sdělil, že napříště již nebude viditelný a vzdálil se, stoupaje k nebi (odtud název „Nanebevstoupení“).
Nanebevstoupení a svatodušní svátky nejsou zdaleka tak populární jako Vánoce a dušičky. Proč tomu tak je? Říká se, že Ježíš vstoupil na nebesa. Ale vždyť na nebi jsou satelity, letadla … to nevypovídá mnoho o Bohu. A mimochodem, je Ježíš více na „nebi“ nebo na zemi? Co na to říkáš ty? Jak ty to cítíš?
Křesťané používají slova „sláva“ a „Pán“, aby vyjádřili, že vzkříšený Ježíš má i nadále veškerou svou moc. Jak těmto slovům rozumíš ty? Letnice jsou svátky sv. Ducha. Ale kdo to vlastně je? Je velmi tajemný! Někdy jej můžeme snadno zaměnit s pocity a citlivostí. „Nanebevstoupení - to je Ježíš, vystupující do výšky ... Je nad našimi hlavami. Je to Kristus ve slávě. Svatodušní svátky - to je svátek porozumění.“
Ježíšovo Nanebevstoupení - najdi si vyprávění o této události u Matouše, Lukáše a ve Skutcích apoštolů (Mt 28, 16 - 20; L 24, 50 - 53; Sk 1, 4 - 11). Opakování slov „všecko“ a „všem“ v Matoušově textu vyjadřuje plnost daru od Boha, který je v Ježíši Kristu. Vidíme, jak Ježíš chápe poslání křesťanů (Mt 28, 19 - 20; Sk 1, 8). Rozloučení Ježíše s jeho žáky je požehnáním (L 24, 51) a není to opuštění (Mt 28, 20).
Letnice v církvi - líčení této události najdeme ve Skutcích apoštolů (Sk 2, 1 - 41). Znamení v této scéně - vítr a oheň upomínají na Božího Ducha, jazyky na Boží slovo a na evangelium. ABYCHOM SE DOSTALI DÁL. Křesťané věří ve svatého Ducha a snaží se vždy dobře rozlišit jeho přítomnost. Jak se ale cvičit v tomto rozpoznávání jeho působení v mém i v životě jiných lidí? Najdi si v misálu denní mši o svatodušních svátcích.
„Vyvedl je pak směrem k Betánii, zvedl ruce a požehnal jim. To se stalo čtyřicátý den od zmrtvýchvstání Páně, proto tento svátek je slaven vždy ve čtvrtek po 6. neděli velikonoční.“ Nanebevstoupení je slavnost Kristova vstupu do Božího světa, do nitra Otce, k němuž nám překlenul propast i ukázal cestu svým životem a svou obětí kříže. Pán Ježíš dal tento příslib apoštolům při svém odchodu do nebeské slávy. Neznamená to vzdálení se v našem smyslu slova, vždyť Bůh je všudypřítomný a Ježíš se svým lidstvím i božstvím zůstává přítomný v Nejsvětější svátosti.
Od svého zmrtvýchvstání se apoštolům zjevoval ve svém oslaveném těle, pod vnějšími rysy obyčejného lidství zakrývajícího slávu, kterou má od Otce. Nejen se ho dotýkali, ale s nimi i pojedl. My máme žít životem víry s Ježíšem, který zůstává ve skrytosti. Před zraky učedníků byl vyzdvižen a „oblak jim ho vzal z očí“. Oblak je ve SZ viditelné znamení Boží přítomnosti. Podle slov Písma „byl vzat do nebe a zasedl po Boží pravici.“ (Mk 16,19).
Kristus seslání Ducha svatého podmiňoval svým odchodem k Otci: „Prospěje vám, abych odešel. Když neodejdu, Přímluvce k vám nepřijde. Odejdu-li, pošlu ho k vám“ (Jan 16,7). Dále je o něm psáno: „Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší... Všecko, co má Otec, jest mé.“ Skutky apoštolů nám u popisu nanebevstoupení uvádějí horu Olivovou, vzdálenou délku sobotní cesty (činící max.1100 m) (viz Sk 1,12).
Apoštolové se vrátili do horní místnosti, ve které v Jeruzalémě bydleli, a zde „jednomyslně setrvávali v modlitbách spolu se ženami, s Ježíšovou matkou Marií a s jeho příbuznými“ (Sk 1,14). Po příkladu apoštolů se na slavnost Seslání Ducha sv. Všemohoucí, věčný Bože, Tvůj vzkříšený Syn, Ježíš Kristus, vstoupil na nebesa, a tím bylo povýšeno i celé lidstvo; naplň nás radostnou vděčností a nadějí, že pro naše spojení s Kristem také my vejdeme do Tvé slávy. Neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Ascensio Domini.
Čtyřicátý den po Zmrtvýchvstání slaví církev Ježíšovo nanebevstoupení. Tento svátek se objevuje ve 4. křesťanském století v Jeruzalémě a odtud se šíří do celého křesťanského světa. Vychází z události popsané v 1. kapitole Skutků apoštolů. Krom Skutků zmiňuje velmi lakonicky Ježíšovo nanebevstoupení Markovo evangelium (Mk 16,19) a o něco obšírněji i Lukášovo (Lk 23,50-53), které událost situuje k Betánii nedaleko Jeruzaléma. Skutky pak upřesňují, že se tak stalo na Olivové hoře, kde je až dosud tradicí udržováno konkrétní místo Ježíšova nanebevstoupení. Apoštolské listy se na tuto událost odkazují nepřímo, mluví o Kristově oslavení.
Jak uvádějí Skutky, setkával se zmrtvýchvstalý Kristus se svými učedníky po čtyřicet dní. Je to číslo symbolické - 40 dní strávil Mojžíš na Boží hoře (Ex 24,18), 40 dní trvalo zvědům, než se vrátili z průzkumu Zaslíbené země (Nm 13,25), 40 dní se Ježíš postil na poušti… Jedná se o tzv. „číslo plnosti“. V liturgickém kalendáři uzavírá slavnost Nanebevstoupení první část velikonoční doby, následuje devítidenní čas (tzv. novéna z lat. novem - „devět“), čas proseb o Dar Svatého Ducha po vzoru apoštolů s Pannou Marií a dalšími učedníky, muži i ženami (Sk 1,14). Sesláním Ducha Svatého se doba velikonoční uzavírá - Svatý Duch je největším darem Zmrtvýchvstalého (srv. Jan 20,22).
Karl Rahner k tomu uvádí: „Pro Ježíše nanebevstoupení znamená završení jeho činu na kříži a ve vzkříšení, vítězné povýšení, konec moci zla, završení veškerenstva jím jako jeho hlavou a vytvoření nového, radikálního panování nad světem.“ (Teologický slovník, Zvon, Praha 1996, s. 196)
Vlastní Ježíšovo nanebevstoupení rozhodně nelze chápat jako „kosmický let“. „Nebe“ není jiná část vesmíru mimo naši planetu ani jakýsi „paralelní vesmír“. Nebesa, kam Kristus vstoupil, jsou tady a teď. Věčnost není protiváha našeho časoprostoru; věčnost jej prostupuje a proniká.
Kristus vstoupil do nebe, do Otcovy slávy. Je o něm psáno: „Kristus přišel jako velekněz budoucích hodnot; prošel stánkem větším a dokonalejším, který není udělán lidskýma rukama, to je: nenáleží k tomuto stvořenému světu, a vešel jednou provždy do svatyně, ne s krví kozlů a telat, ale se svou vlastní krví, a tím nám získal věčné vykoupení." (Žid 9,11-12)
Kristus vstoupil do nebe se svou vlastní krví. Ale jeho krev je krev lidská - je to naše vlastní krev. Svým lidstvím je s ním každý člověk spojen - a tím pádem má každý člověk svým lidstvím podíl na jeho slávě, na slávě, do níž vstoupil, jak si to dnešního dne připomínáme. Jak to dnešního dne slavíme.
Kristovo nanebevstoupení je nejvyšší čest, pocta a sláva, jaké se kdy člověku dostalo a dostane. Dnešní slavnost je tedy oslavou oslaveného lidství. Toto lidství, které bylo posvěceno vtělením, vykoupeno křížem a proměněno zmrtvýchvstáním, je nyní oslaveno nanebevstoupením.
Slavnost Nanebevstoupení Páně se slaví ve čtvrtek - 40. den po Velikonocích. Nanebevstoupení a Svatodušní svátky (letnice) patří mezi významné křesťanské svátky, které slavíme po Velikonocích. Nanebevstoupení připadá na čtyřicátý den po Velikonocích a letnice o deset dní později (tedy padesátý den).
Nanebevstoupení je chvíle, kdy se Ježíš naposledy ukázal svým učedníkům po svém vzkříšení. Nějaký čas s nimi byl a mluvil s nimi, ale pak jim řekl, že už ho nebudou vídat tak jako dřív. Svatodušní svátky (letnice) připomínají okamžik, kdy první křesťané přijali Ducha svatého. Oba svátky nám pomáhají lépe pochopit, co znamená Ježíšovo vzkříšení.
„Apoštol Pavel říká, že Kristus je hlava a my jsme údy jeho těla. Jako Ježíš vystoupil na nebesa a přece se od nás nevzdálil, tak i my jsme s ním již v nebi, ačkoliv se s naším tělem ještě nestalo to, co máme slíbeno. On je již vyvýšen nad nebesa, a přece v nás na zemi trpí každou bolestí, kterou jako jeho údy zakoušíme.“
„On, ačkoliv odešel k Otci, zůstává stále mezi námi v církvi, která je zde jako zamlžené a současně zářivé znamení nové Kristovy přítomnosti. Osud našeho světa není s konečnou platností ponechán v rukou žádných armád, ani vládců, ani žádné slepé náhody nebo zákonitosti, ale je v rukách dobrého Otce a Ježíše Krista - Pána nade vším, který před svým nanebevstoupením řekl: “Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi... Já jsem s vámi po všechny dny až do skonání tohoto věku”.
Nebeské poselství Nanebevstoupení spočívá v propojení mezi naším časem a věčností - Kristus vstoupil do Boží slávy a započal nové společenství mezi nebem a zemí, které dnes žijeme v církvi a skrze Ducha svatého. Nanebevstoupení tedy není jen uzavřením období velikonoční, ale zároveň otevřením cesty k plnému přijímání Ducha a proměně našeho života svědectvím víry a naděje ve slávu Boží.
Proč Duch svatý není jen „síla“
V rámci liturgického roku a teologického pohledu na Nanebevstoupení lze sledovat souvislosti s Letnicemi a jejich významem pro odvěký dar Ducha. Nanebevstoupení uzavírá velikonoční dobu, po níž následuje devět dní modliteb a proseb o dar Ducha, až do Letnic, kdy se naplňuje Boží sláva a misijní poslání církve v duchu Ducha svatého.
Také lze zmínit, že „Nebesa, kam Kristus vstoupil, jsou tady a teď“ - věčnost prostupuje čas a Kristus je stále ve spojení s lidmi skrze eucharistii, modlitbu a společenství církve. Kristus tedy zůstává mezi námi jako hlava a my jsme jeho tělem, a tím je celý svět pozván k spojení s Bohem skrze Krista a Ducha svatého.
V závěru dnešního vyprávění Nanebevstoupení připomíná, že svět nevlastní náhoda či síly moci, ale Boží milost a vládnutí Krista, které se projevuje skrze církev, modlitbu a službu v Dvanácti, v souladu s Božím plánem spásy až do konce věků.
tags: #nanebevstoupeni #krista #karolinske #obdobi