Na slavnost Zvěstování Páně, ve středu 25. března 2026, se v kostele sv. Bartoloměje v Napajedlích sejdou věřící k modlitebnímu večeru za ochranu počatého života. Mons. Anna Zelíková z Napajedel, která byla od mládí pevně spojena s vírou a obětí za druhé, je důležitou postavou v příběhu blahořečení a v připravované knize Ann Ball Tváře svatosti II.
Anna Zelíková se narodila 19. července 1924 v Napajedlích jako dcera rolníka Aloise Zelíka a jeho manželky Anny, rozené Jirsákové. Navštěvovala školu v Napajedlích a řeholní sestry sv. Kříže měly na její náboženskou výchovu velký vliv. Sestra Milada Bartoňová ji připravila na první svaté přijímání, které přijala 25. května 1933, a od té doby toužila zcela se obětovat Bohu, aby získala pro nebe mnoho duší.
Již tehdy ji hluboce ovlivnily příklad sv. Terezie z Lisieux a primiční mše P. Josefa Zavadila. Rozhodla se obětovat svůj život za posvěcení kněží. Na Zelený čtvrtek 14. dubna 1938 se náhodně dozvěděla o zabíjení nenarozených dětí, což ji hluboce otřáslo. Následujícího dne na Velký pátek 15. dubna obnovila svou nabídku jako smírnou oběť, a to před vystavenou Nejsvětější Svátostí v Božím hrobě; tehdy ji poprvé napadlo, že by mohla dát život za život, krev za krev.
Poté ji dolehla těžká nemoc, kterou chápala jako Ježíšovu odpověď na její oběť. Duchovní oporu nacházela u sestry Ludmily Tichopádové a u Dr. Josefa Hloucha, budoucího českobudějovického biskupa. Dne 8. září 1938 zasvětila na jeden rok své panenství Panně Marii na Svatém Hostýně slibem čistoty; rok poté se zavázala tímto slibem na celý život a dostala řeholní jméno Marie od svátostného Srdce Ježíšova. Byla přijata do III. řádu karmelského a 7. února 1941 složila řeholní sliby chudoby, čistoty a poslušnosti; 2. června 1941 přijala škapulíř.
Její životní pouť se uzavřela ve čtvrtek 11. září 1941 při ranním zvonění Anděl Páně; s šťastným úsměvem a slovy: „Všechno je tak krásné. Nechtěla bych s nikým měnit,“ zemřela ve věku 17 let. V Napajedlích se postupně vyjasnila a rozvíjela tradice modlitby za nenarozené děti: každého 11. v měsíci se konají vzpomínkové akce na hřbitově u jejího hrobu.
Blahořečení Aničky Zelíkové zatím v procesu chystaném: komise pro blahořečení zasedala v olomoucké arcidiecézi v letech 1991-1995; Dekret o správnosti procesu byl vydán v roce 1997. Nyní se proces nachází ve druhé fázi, v Římě, pod vedením postulátorky Marie Cristiny Bresciani, která připravuje positio - dokument nutný pro svatořečení. Po schválení heroických ctností by Anička mohla být prohlášena za ctihodnou a k blahořečení by byl vyžadován zázrak uskutečněný na její přímluvu.
Historie a význam Aniččina života pro pro-life pohled
Život Aničky Zelíkové je vytesán do paměti Napajedel a Moravy jako výraz oběti za počatý život a jako příklad víry v Boží vůli i v trpění s Kristem. Její sliby, modlitby a odhodlání naplňují téma ochrany nenarozeného života, které se každoročně připomíná při modlitebních akcích a mších zaměřených na ochranu lidského života od početí.
V souvislosti s publikacemi a výpravou knih Tváře svatosti II. se uvádí, že Ann Ball, autorka a spisovatelka, klade důraz na portréty světců, včetně Aničky Zelíkové, a snaží se představit dosud málo známé postavy z celého světa; Ball vyznává, že u Aničky ji zaujalo především její úsměv a její schopnost prožívat vše s Ježíšem. Kniha vyjde brzy ve Spojených státech a magazín ChristNet.eu získal práva pro Českou republiku na vydání Anniina příběhu.
Navzdory tomu, že Anička nebyla veřejně uznána jako světice, její příběh je důležitým mostem mezi historickou zbožností a současnými hnutími za ochranu života. „Vše, co se s námi děje, podává nám Ježíš, a co nám podává Ježíš, na to se přece musíme usmívat,“ zní jako shrnutí jejího postoje, který se odráží v modlitbách a duchovních úvahách, jež se drží tradice karmelitánské spirituality.
Praktické záznamy a vzpomínky
Každého 11. v měsíci se koná modlitba u hrobu Aničky Zelíkové a v Napajedlích se konají setkání k rozjímání o jejím životě. V Napajedlích si tradičně připomínají její příběh; Osobní svědectví a přehledy životopisu Aničky Zelíkové shrnují období od narození až po její rozhodující oběť a mystickou blízkost k Panně Marii a Kristu.
Veřejnost a katolické komunity nadále sledují postup beatifikačního procesu, který je veden diecézní komisí a římskou Kongregací pro svatořečení; hlavním postulátorem je Maria Cristina Bresciani. Jakmile bude vyžádán zázrak, bude postupně vyhlášeno svatořečení a blahořečení jako součást procesu uznání jejích ctností a jejího života obětovaného za duše.
Na závěr lze říci, že příběh Aničky Zelíkové z Napajedel zůstává živým svědectvím víry a odvahy: byla to dívka, která „miluje Ježíše a prosí za druhé“, a jejíž život má dlouhodobý vliv na myšlení o ochraně nenarozeného života v regionu i mimo něj.
Příběh Aničky a její rodiny
tags: #svatoreceni #anicky #zelikove