Nanebevzetí Panny Marie (latinsky Assumptio) je podle učení katolické církve a pravoslavných církví událost, při níž byla Ježíšova matka Maria s tělem i duší vzata do nebeské slávy. Učení se opírá o apokryfní literaturu a katolickou tradici a rozšířilo se také díky vyprávění ve Zlaté legendě.
Ve výtvarném umění je námět, typ madony označovaný jako assumpta, oblíbený od 13. století. Od renesance bývá zobrazena andělskými sbory nesená Maria v modlitbě či se zdviženými pažemi a exaltovaným pohledem vzhůru. Někdy se zobrazuje orámovaná mandorlou tvořenou anděly. Spodní část výjevu zachycuje apoštoly u Mariina lůžka, buď vzhlížejí nebo pláčou. Vyskytuje se také nevěřící Tomáš, chytající Mariin pás.
Nanebevzetí byla katolickou církví prohlášeno za dogma až v roce 1950. Jde tedy o církevní stvrzení tradice s mnohem hlubšími kořeny, což odpovídá katolickým zvyklostem. Svátek se připomíná 15. století; katolictví slaví 15. srpna. Některé místní pravoslavné církve, včetně ruské, dosud pro liturgické účely používají juliánský kalendář; ve 20.-21. století 15. srpna podle juliánského kalendáře odpovídá 28. srpnaGregoriánský kalendář a juliánský kalendář se tak v některých tradicích liší o 13 dní.
V České republice je největší část kostelů zasvěcena Panně Marii právě nanebevzetí. Slavený a slýchaný po celém světě, tento fenomén má význam a smysl pro křesťany různých tradic. Datum slavnosti podle gregoriánského kalendáře připadá na 15. srpna; některé pravoslavné církve používají juliánský kalendář, a proto odpovídá 28. srpnu podle gregoriánského kalendáře.
Historie a teologická východiska
Nanebevzetí Panny Marie je často vnímáno jako projev Mariiny jedinečné přímluvné moci a jejího zvláštního postavení mezi lidmi a Bohem. Učení vychází z tradice a doktrinálních rozhodnutí církve, nikoli pouze z biblických textů, a proto je označováno za dogma. Význam události je spojován s vírou v zástavu těla a duše, které po smrti dosáhnou nebeské slávy.
Ikonografie a obrazná řeč
V ikonografii bývá Maria zobrazována jako nositelka nebes, často nesena andělskými zástupy, a s důrazem na její modlitbu či exaltovaný pohled vzhůru. Mandorla a kruh světla bývá používán k zdůraznění jejího výjimečného postavení. Apoštolé u jejího lůžka pláčou nebo vzhlížejí. Do výjevů se objevuje i prvky, jako je Tomáš chytající Mariin pás, což zobrazuje lidské reakce a důležitost události pro věřící.
Liturgie a kalendář
Uctívání Nanebevzetí Panny Marie je pevně zakořeněné v katolickém liturgickém roce; Svátek se slaví 15. srpna podle gregoriánského kalendáře. V pravoslaví se podle juliánského kalendáře svátek slaví 15. srpna, což odpovídá v kalendáři 28. srpna podle gregoriánského kalendáře. V ČR je největší část kostelů zasvěcena Panně Marii právě tomuto nanebevzetí.
Co učí církev o Nanebevzetí Panny Marie?
Vliv na kulturu a umění
Výtvarné zpracování tématu nanebevzetí bylo oblíbené již od 13. století a v období renesance se často objevovalo zobrazování Marie nesené anděly a v protireformační době s exaltovaným pohledem vzhůru. Téma má široký kulturní dopad a ovlivnilo množství kostelů a sakrálních prostor, zejména v Evropě.
| Kalendář | Datum slavnosti | Země/ tradice |
|---|---|---|
| Gregoriánský | 15. srpna | Katolická církev |
| Juliánský | 15. srpna (podle juliánského) | Pravoslaví, některé místní církve |
tags: #nanebevzeti #panny #marie #wikipedie