KŘÍŽ je jedním z nejznámějších náboženských symbolů na světě. Miliony lidí považují kříž za posvátný předmět, na kterém zemřel Ježíš, a proto jej uctívají. Někteří lidé říkají, že když se modlí před křížem, cítí se k Bohu blíže. Jiní používají kříž jako amulet a myslí si, že je ochrání před zlem. Měli by však křesťané uctívat kříž? Opravdu Ježíš zemřel na kříži?
Předmětem našeho zkoumání je především otázka, zda Ježíš skutečně zemřel na kříži a jaký je význam jeho utrpení a smrti pro víru. Dávno před křesťanskou érou byly kříže používány ve starověkém Babylóně jako symboly Tammuze, boha plodnosti. Používání kříže se pak rozšířilo do Egypta, Indie, Sýrie a Číny. O mnoho století později Izraelité znečistili uctívání Jehovy tím, že se falešnému bohu Tammuzovi začali klanět. Bible označuje tento způsob uctívání za ‚odpornou věc‘.
Řecké slovo stau·rosʹ a původ kříže
Předmět, na kterém byl Ježíš popraven, je v evangeliích Matouše, Marka, Lukáše a Jana označen řeckým slovem stau·rosʹ. Toto slovo se vztahuje na vzpřímený kůl, tyč nebo sloup. Podle zprávy ve Skutcích 5:30 použil apoštol Petr jako synonymum pro stau·rosʹ slovo xyʹlon, což znamená „strom“, a neměl tedy na mysli dva trámy spojené do tvaru kříže, ale obyčejný rovný kus dřeva. Teprve 300 let po Ježíšově smrti někteří se hlásili ke křesťanství a začali prosazovat myšlenku, že Ježíš byl usmrcen na kříži složeném ze dvou kusů dřeva. Tento názor byl však založen na tradici a na nesprávném použití řeckého slova stau·rosʹ.
Etické hledisko uctívání a samotné učení o smrti
Důležitější otázkou pro pravé křesťany je, zda je správné uctívat předmět, který byl při Ježíšově popravě použit. Představte si, že člověk, kterého máte rádi, by byl brutálně zavražděn. Vražedná zbraň by byla předložena u soudu jako důkaz. Snažili byste se zbraň získat, fotografovali byste ji a vyráběli repliky? Zpracovali byste některé do podoby šperků? Pravděpodobně by takové nápady připadaly odpuzující. Kromě toho se používání kříže při uctívání nijak neliší od používání soch a jiných znázornění, které je v Bibli odsouzeno.
Na druhé straně křesťané v prvním století very vážili Kristovu obětní smrt a dnes činí totéž: uctívají Ježíšovo utrpení a smrt jako prostředek, kterým Bůh opatřuje nedokonalým lidem záchranu (Matouš 20:28). Neuctívají předmět, na kterém byl Ježíš umučen, ale připomínají si Ježíšovu smrt jako prostředek, kterým Bůh poskytuje záchranu. Lidem, kteří milují pravdu, tento nesrovnatelný projev Boží lásky přinese vyhlídku na věčný život.
Časování ukřižování a vzkříšení
Většina křesťanů věří, že Pán Ježíš byl ukřižován v pátek a vstal z mrtvých v neděli. Proto slavíme Velký pátek a Velikonoční neděli. Protože Ježíš řekl, že bude vzkříšen třetího dne, mnozí počítají zbytek pátku jako první den, celou sobotu jako druhý den a začátek neděle jako třetí den. Židovská encyklopedie uvádí, že pohřební den, i když pohřeb koná se pozdě odpoledne, se počítá jako první ze sedmi dnů smutku. Avšak postoje se rozcházejí a někdy se objevují varianty výkladu, které se snaží harmonizovat časové údaje s biblickými výroky o třech dnech a třech nocích.
Podle Matouše 27:46-50 Ježíš zemřel krátce po deváté hodině denní, tedy po naší 15. hodině odpolední. Židům zbývaly k pohřbu do 18 hodin, a proto se pohřeb musel uskutečnit rychle. Josef z Arimatie a Nikodém se postarali o pohřeb těla Ježíšova; v 18 hodin začínal nový den - sabat. Tím vznikla specifická situace, kdy v týdnu byly dva sabaty: první den přípravy na svátek (Pascha) a výroční sabat Hod beránka, čtvrtek. To vysvětluje, proč by Ježíš mohl být ukřižován a pohřben v určitém čase a přesto vzkříšen těsně před nástupem neděle.
Milioni věřících tedy vykládají, že Ježíš byl v hrobě 72 hodin - tři dny a tři noci - a že vzkříšení nastalo před začátkem neděle. Tento obraz je podporován i argumentem, že dvě soboty v daném týdnu (týdenní sabat a Hod beránka) umožňují výklad času tak, aby vyhovoval doslovnému výroku o tři dny a tři noci.
Historické a teologické souvislosti Ježíšova života
Historická svědectví o Ježíšově existenci jsou široce přijímána, ačkoli přesná data narození a smrti nejsou jednoznačná. Biblické vyprávění o Ježíšově životě a smrti je doprovázeno kritickými zkoumáními, která zvažují textovou, historickou a literární kritiku. Christianologie zkoumá božský a lidský rozměr Ježíše Krista a rozvíjela se prostřednictvím různých tradic a vyznání. Jméno Ježíš vzniklo z řeckého Ιησούς, a význam jeho jména je „Bůh je záchrana“; Kristus je řecký překlad hebrejského mašíach, „pomazaný“, mesiáš. Nazaretský původ a další titul Nazaretský (Nazarénos či Nazoraíos) odráží historické a jazykové kontexty.
Podle biblických záznamů Ježíš strávil většinu života v Galileji, začal kázat kolem třiceti let a postupně byl uznáván jako prorok a učitel. O veřejném působení Ježíše svědčí čtyři evangelia, avšak historická interpretace jeho života vychází ze spojení mezi textovými záznamy a mimobiblickými prameny. Křesťanská tradice zdůrazňuje, že Ježíš byl popraven za své učení o Božím království a že jeho smrt a vzkříšení mají klíčový význam pro lidskou spásu.
Smrt, oběť a vykoupení
Co znamená Ježíšova smrt pro jednotlivce dnes? Různé teologické proudy nabízejí odlišné interpretace: některé kladou důraz na to, že Ježíš je uhřižený trest za hřích lidstva a tedy nahradil Boží hněv. Jiní zdůrazňují oběť smíření: Kristus jako oběť za naše hříchy, aby lidé mohli být smířeni s Bohem. Nejčastější a nejpřesnější teologická linie však spojuje smrt a vzkříšení: Ježíš zemřel za hříchy lidstva a třetího dne vstal z mrtvých, aby zlomil moc smrti a otevřel cestu k věčnému životu. O této oběti hovoří Nový zákon v 1. Janově Epistolě a dalších knihách jako oběť smíření (tzv. atonement), která nebyla zamýšlena jako trest pro Boha, ale jako prostředek obnovy vztahu mezi Bohem a lidmi.
Ježíšovo narození a historický kontext
Historická data o Ježíšově narození se různě odvíjejí: evangelia Matouš a Lukáš uvádějí narození před Herodovou smrtí v roce 4 př. n. l., zatímco jiné indicie naznačují období kolem roku 6 n. l. Křesťané tradičně připomínají Vánoce 25. prosince, ačkoliv moderní historické výzkumy často zpochybňují přesné datum a kladou důraz na to, že hlavní význam spočívá v uskutečnění Božího plánu spásy prostřednictvím Ježíšova narození, života, smrti a vzkříšení.
Ježíšovo veřejné působení začalo v Galileji, a jeho učení o Božím království vyvolalo širokou reakci mezi lidmi i náboženskou elitou. Z pohledu historika je důležité rozlišovat mezi historickými fakty a teologickými tvrzeními, která jsou součástí víry. Křesťanství od počátku kladlo důraz na duchovní význam Ježíšova života a smrti, a christologie se vyvíjela v průběhu staletí v rámci různých konfesí a koncilů.
Bez ohledu na konkrétní datace narození a smrti zůstává centrální tvrzení víry, že Ježíš byl člověk i Bůh, že zemřel na kříži jako oběť za hříchy lidstva, a že byl vzkříšen a povolán k nebeskému Otci. Tato skutečnost je jádrem křesťanské naděje a motivuje věřící k následování Kristova příkladu v lásce, odpuštění a službě bližním.
