Kostel je obklopený hřbitovem, obehnaným kamennou ohradní zdí. Na jižní straně od kostela se nachází areál bývalé fary, který společně s kostelním vytváří přirozené malebné dominanty sídla. Kostel byl budovaný jako kamenná stavba s dřevěným stropem a v průběhu 19. století došlo k jeho přestavbě i rozšíření. V roce 1802 bylo provedeno zaklenuti a vybudování kůru. V roce 1854 byla k západnímu průčelí přistavěna cihlová věž a k jižní fasádě předsíň. Hrabě Camillo Razumovský se jako mecenáš také nenechal zahanbit.
V roce 1895 daroval kostelu věžní hodiny, v roce 1915 nové varhany od krnovské firmy J. Riegel a v roce 1940 přispěl na další stavební opravy střechy, věžního okna, hodin a výmalby. Nalevo od kostela v centru obce stojí objekt bývalé fary. Jedná se o zděnou, cihlovou a omítanou přízemní budovu se soklem z lomového kamene a valbovou střechou. Původní vyhořela a znovu byla postavena v 18. století na náklady Náboženského fondu jako patrona a hraběte Jana Adama Tenczina. Byla přízemní a krytá šindelem.
Ze strany kostela měla tři průchozí pokoje pro faráře a ze strany vesnice byl u vchodu pokoj kooperátora, kuchyně a čeledník. Dveře u hlavního vchodu a do dvora byly dvojité se světlíky. Pod farářovými pokoji byl sklep s dveřmi z chodby a vedle jeho dveří se nacházely dveře na půdu, dlážděnou cihlami. V ní byl vytvořený prostor pro ukládání obilí. Na dvoře se nacházel dřevěný chlév, ovčín, kůlna na vůz, stáj, stodola, varna na vaření piva a studna. Podoba fary se za zhruba dvě stě let téměř nezměnila.
U kostela se nachází hřbitov s unikátním souborem funerálních plastik z 19. století. Plastiky patřily bývalým majitelům hornovikštejnského panství - Arz von Vaseggů im, Závišům z Osenic, Skrbenským z Hříště a Razumovským. Základem byly náhrobky Skrbenských a Arz-Vaseggů z počátku 19. století. Koncem 19. století přibyla hrobka posledních feudálních držitelů vikštejnského panství, kterými byli Razumovští.
Historický vývoj a patronáty
V průběhu 19. století došlo k významným změnám v podobě kostela i nárožních staveb. Zaklenutí a vybudování kůru v roce 1802, dále pak nástavba věže v roce 1854 a předsíně na jižní fasádě. Hrabě Camillo Razumovský se jako mecenáš aktivně podílel na financování opravných prací, včetně daru věžních hodin v roce 1895.
V roce 1915 byla instalována nová varhanní souprava z krnovské firmy J. Riegel a v roce 1940 následovaly další opravy střechy, věžního okna, hodin a výmalby. Fara jako celek si udržela svou podobu během dvou století, a to i díky důkladným rekonstrukcím, které zachovaly její původní dispozice a vzhled.
Architektonická struktura a materiály
Kostel je kamenná stavba s dřevěným stropem. Na západním průčelí stojí cihlová věž a k jižní fasádě předsíň. Fara, nacházející se vlevo od kostela, je zděná, cihlová a omítaná přízemní budova se soklem z lomového kamene a valbovou střechou.
Současný význam hřbitova a plastik
Hřbitov u kostela skrývá unikátní soubor funerálních plastik z 19. století, jejichž nositeli byli majitelé hornovikštejnského panství: Arz von Vaseggů, Záviši z Osenic, Skrbenskí z Hříště a Razumovští. Základem jsou náhrobky Skrbenských a Arz-Vaseggů z počátku 19. století; koncem 19. století byla přistavěna hrobka Razumovských jako posledních feudálních držitelů vikštejnského panství.
Další poznámky o významu místa
Areál bývalé fary spolu s kostelní stavbou vytváří přirozené malebné dominanty sídla, zatímco hřbitov doplňuje celkový kontext historií a aristokratických rodů spojených s panstvím Vikštejn.