Úryvek vybraný z Matoušova evangelia pro 7. neděli v liturgickém mezidobí cyklu A je součástí Ježíšova kázání na hoře. Evangelista zde překládá Ježíšovu zvěst tak, že posluchači se cítí přímo osloveni a jsou konfrontováni s otázkou, jak na tom jsou s následováním Ježíše. Text se dělí na dva podobně začínající úseky a ukazuje, že Ježíš vychází ze Starého zákona, ale své pokyny obměňuje slovy „ale já vám říkám“.
Ježíšův postoj k Zákonu a Cíl lásky jako měřítka jednání
„Nemyslete, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit.“ Ježíš tedy nezřítí Mojžíšův zákon, který vidí jako Boží dar Izraeli. Odhaluje však jeho jádro: Bůh chce, aby se měřítkem jednání v lidském společenství stala láska.
„Slyšeli jste, že bylo řečeno: Oko za oko a zub za zub. Ale já vám říkám: Neodporujte zlému.“ Princip odplaty v Mojžíšově zákoně má své místo, avšak Ježíš vyzývá k překonání msty a nastavení druhé tváře. Požadavek neodporovat zlému bývá chápán jako ilustrace, která vede k odklonu od násilného protiútoku.
Distribuce zřeknutí se pláště a šatů versus mravní měřítko spravedlnosti
Starý zákon stanovuje určité hranice odplaty: v některých právních textech se klade důraz na přiměřenou náhradu. Ilustrace z Exodu a Levitiku ukazují, že poškození má mít odpovídající, nikoliv neomezené důsledky. U obrázného pokynu nastavit druhou tvář se však Ježíš odklání k náhradě božské lásky a nepřevzatému principu:
- „dej, neodvracej se“ - napomínají spíš k dobročinnosti a vyhovění prosebníkům než k prosazování práva násilně.
- „miluj svého nepřítele“ - rozšíření lásky nad rámec vlastního národa na nepřátele a pronásledovatele.
Tento posun ukazuje na větší cíl: motivací má být vztah člověka k Bohu a vůči jeho království, a ne jen snaha o spravedlnost podle písemného trestu.
Kontext a praktické důsledky pro následovníky
Ježíšovo kázání na hoře klade důraz na podobnost Božímu střetu s dobrotou vůči zlým i dobrým, protože „on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé.“ Tím se stanoví, že odplata má být spravedlivá a poměrná, ale zároveň vycházet z milosrdenství a nepředjímat odvetu.
V literárním i historickém kontextu se ukazuje, že kázání na hoře nebylo vždy praktické pro veřejný život: „bylo jasné, že požadavky z kázání na hoře se nelze vzdát, nelze je ovšem vyhlásit jako zákony, které by platily ve společnosti.“ Lidé i vládcové nacházeli v Ježíšových slovech různá napětí a výzvy k vyvažování spravedlnosti a milosrdenství.
Rozhovor o spravedlnosti a pokoji ve světle Starého a Nového zákona
Je důležité sledovat, že Ježíšovo volání k „nastavení druhé tváře“ není výzvou k bezbrannému pasivnímu přijímání agrese, ale výzvou k určité sebeobranné odpovědi, která nepřivádí ke zbytečnému vyhrocení konfliktu. Apoštol Pavel používal práva jako římský občan, aby mohl dále kázat a plnit své poslání, což ukazuje, že i křesťané mohou využívat legitimní prostředky k obraně a spravedlnosti, avšak bez touhy po moci a pomstě.
V jednotlivých pasážích Matoušova 5. kapitoly (5:38-39; 5:40-42; 5:43-45) Ježíš rozvádí principy: odplata musí být přiměřená, a pokud je možné, je vhodnější vyvarovat se konfrontaci a hledat pokoj. Texty kánonu Starého zákona (Exodus 21, Lv 24, Dt 19) ukazují, že původní zákony myslely na spravedlivé uplatnění trestů a vedení lidské společnosti spravedlivě a ověřitelné svědectví.
V závěru můžeme říci, že Ježíšova zvěst o nastavení druhé tváře vyžaduje hloubkové pochopení kontextu a motivace, které stojí za láskou k nepřátelům a modlitbě za pronásledovatele. Vztah k Bohu a k jeho království má být středem, z něhož vychází nejen osobní touha po spravedlnosti, ale i touha po míru ve společnosti.
