Krásný dobrý čtvrtý adventní večer přátelé! Dnes je poslední, čtvrtá, adventní neděle; den kdy si budeme připomínat narození Spasitele, Krista Pána. Dnešní téma nebudou andělé a démoni, ale andělé a pastýři. Společně s pastýři zaslechneme dobré zprávy od anděla. Zkusíme se nyní v tom všem předvánočním shonu na chvilku zastavit. Pozapomeneme na to, co nás ještě čeká, co možná ještě dnes večer budeme dělat a zkusíme naslouchat Lukášovu příběhu. Odložme na chvíli stranou představy dárků, co ještě budeme muset vybojovat v nákupních centrech, která praskají ve švech; odložme na chvíli stranou procházky po Praze a vánočních trzích; dejme stranou kelímek svařáku a zapomeňme na chvilku na předvánoční uklízení a balení dárků. Tahle idylická představa má každoročně na svědomí spousty frustrací, depresí, konfliktů a dalších hrozných věcí. A proto je fajn držet se Bible.
Podle evangelií bylo Ježíšovo narození všechno jen ne idylické. Naopak, z pohledu zúčastněných šlo o těžký průšvih s těhotnou nevěstou (a ženich navíc o ničem nevěděl!), průšvih, který v té době zaváněl popravištěm, nebo alespoň doživotní hanbou a vyloučením ze “slušné” společnosti. Minulou adventní neděli jsme byli svědky dramatického příběhu cesty Josefa a Marie do Betléma a Ježíšova narození. Dnes přesuneme pozornost od této rodinky na anděly a pastýře. Uslyšíme zvěst anděla i andělskou chválu Boha. Uvidíme reakci pastýřů a jejich chválu Boha. Najdeme v nich pojítko k našim životům? Bůh se sklání k lidem jako Spasitel a Kristus Pán. Je to radostná zpráva pro všechen lid, dokonce i pro ty nejopomíjenější. Bůh se sklonil k nám, jako člověk - nahý a bezmocný. V této bezmocné moci je skryta naděje všem lidem dobré vůle.
V té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda. 9 Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň. 10 Anděl jim řekl: “Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. 11 Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. 15 Jakmile andělé od nich odešli do nebe, řekli si pastýři: “Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil.” 16 Spěchali tam a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí. 17 Když je spatřili, pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti. 18 Všichni, kdo to slyšeli, užasli nad tím, co pastýři vyprávěli. 19 Ale Marie to všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom.
Zvěst o narození Ježíše je hlubší, než pouze suchá zpráva, že se někde někdo narodil. Když se podíváme blíže na náš příběh, můžeme v něm vidět dvě části: (1) Scéna na poli, kdy anděl přijde pastýřům zvěstovat evangelium a poodhalit slavící zástupy v nebesích. (2) Scéna v Betlémě, kdy se na narozeného Spasitele přichází podívat pastýři a předat radostnou zprávu Marii a všem, kdo chtějí poslouchat. Podívejme se tedy nejprve na první scénu. Kontextem je vyprávění o Ježíšově narození v Betlémě. Josef s Marií dorazili do chlívku a tam se narodil Ježíš. Očekávání oslav bývají často klamným vzorem, ale Lukáš ukazuje, že pastýři zůstávali věrní a zvědaví.
Pastýři měli v Izraeli špatnou pověst. Byli pokládáni za nepoctivé a nespolehlivé. Najednou u nich stál Hospodinův anděl, zářilo oslnivé světlo a padla na ně tíže Boží slávy. Hrozně se vyděsili. A měli proč. Boží sláva obklopuje Hospodinovu přítomnost. Může mít podobu kouřového oblaku, zářícího světla či žáru ohně. Andělova první slova byla: „Nebojte se!“ Anděl přinesl evangelium, dobrou zprávu pro všechen lid. Jakmile anděl domluvil, otevřel se pastýřům výhled přímo do nebes, na velikou oslavu toho, že Bůh zachraňuje svět.
Nebojte se, zvěstujeme vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Pojďme do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo. Pospíšili - Přišli - Nalezli - Uviděli - Rozhlašovali. Po setkání s Ježíšem pastýři začali rozhlašovat, co jim bylo zvěstováno. Slyšení Boží zvěsti vedlo k víře a činu. Pastýři oslavovali a chválili Boha, že slyšeli a viděli všechno tak, jak jim bylo řečeno.
Nyní se podíváme na druhou scénu, Betlém, kde pastýři navštívili Marie a Josefa a kde děťátko leží v jeslích. Zvěst evangelia se tak stává konkrétním svědectvím o narození Spasitele. Pastýři, kteří dříve žili na pastvinách, se proměnili a stali se nositeli radostné zvěsti, která se týká všeho lidu.
Evangelium je radostná zpráva pro všechny lidi a Lukáš podtrhuje, že má zásady pro chudé i ženy, tedy pro ty opomíjené. Víra vede k akci; úžas nestačí. Pastýři se rozhodli pro akci - zvěstování v nich vzbudilo potřebu s tou zprávou něco udělat. Následování Ježíše znamená riskovat všechno; opustili svá stáda a šli do Betléma. Vánoce jsou o evangeliu radostné zprávy o Bohu sestupujícím a o tom, že radost by neměla být okrádána prodejním světem kolem nás.
Pastýři šli do Betléma a slavili Boha. Přišli k Ježíšovi a poznali, že Zvěst byla pravdivá. S božskou chválou mohou být i naše Vánoce naplněné radostí a proměnou života. A co my s tím uděláme? Bůh se sklání k lidem jako Spasitel a Kristus Pán; Ježíš přišel, aby byl s námi. A my můžeme jít za Ním a zažít proměnu v našich životech.
Ježíš je dobrý pastýř, který chrání a vyvíjí věrnost. Dobrý pastýř zná každou ovci jménem a ovce pozná jeho hlas. Ovečky následují jeho hlas a on je vede na pastvu a k vodě. Když hrozí nebezpečí, dobrý pastýř stojí mezi ovce a vlk a brání je. Ježíš přišel, aby nás spojil a ne rozdělil; ukazuje nám cestu k Otci a k věčnosti. Dvě scény - narození a zjevená sláva - spojují starověké proroctví o Mesiáši s jeho naplněním v Ježíši. Tímto způsobem je Janovo evangelium o Ježíši jako o Dobrém pastýři zakotveno v křesťanském učení a liturgii.
Znání o pastýřích a Boží vládě nad stádem nás vede k zamyšlení nad naším životem. Pastýři v Betlémě odhalují, že radost je pro všechny lidi a že evangelium vyzývá ke svědectví a uctívání. Závěrem lze říci: Ježíš je Kristus Pán, Spasitel pro všechen lid; On je ten, kdo vede a chrání. A kdo Ho naslouchá, ten nachází pokoj a život navzdory všem tlakům adventního období.