V knize Satanská bible objasňuje její autor, věhlasný americký satanista a spisovatel Anton Szandor LaVey filozofii satanismu daleko pronikavěji než kterýkoli z jeho předchůdců. Vysvětluje, proč satanismus nehlásá falešný altruismus, ani nepřikazuje, aby člověk miloval bližního svého - když miluje především sám sebe. Satanismus je výrazně egocentrická filozofie založená na přesvědčení, že lidské bytosti jsou v podstatě sobecká a mnohdy i násilnická stvoření, která dbají především na vlastní prospěch. Satanismus pochopil a nestydí se veřejně hlásat to, co se kolem nás dnes a denně děje, ale co my si nepřejeme vidět a raději setrváváme v iluzích: Nevítězí ten, kdo má pravdu, nýbrž ten, čí je moc.
Nežijeme v pohádkové slunečné krajině, kterou ovládá starý hodný král a která oplývá mlékem a strdím, ale ve světě, kde už vybuchly atomové bomby a kde se musí každý postarat sám o sebe. Zatímco učení všech ostatních církví je založeno na uctívání ducha a popření těla (a mnohdy i intelektu ve prospěch "citu"), LaVey vycítil, že člověk má možná ještě větší potřebu církve jiné, takové, která by oslavila jeho myšlení, jeho pozemské tužby, která by podporovala racionálně motivovaný zájem o vlastní osobu. Proti neopodstatněnému a pokryteckému potlačování smyslnosti staví radost smyslů a volnosti intelektu, proti sebeponižování sílu vlastního já.
Tvrzení křesťanské bible, že odměněni budou pokorní, konfrontuje se skutečností, že vždy vítězí silní. Moderní satanistická církev vznikla poslední dubnové - Valpuržině - noci roku 1966. Hlavním účelem bylo shromáždit skupinu podobně smýšlejících sympatizantů, nikoli obnovit dávné rituály "černé mše" odvozené od křesťanských bohoslužeb. Tehdy už měl LaVey za sebou tři roky služby u americké policie, kde viděl na vlastní oči lidi zastřelené blázny a pobodané přáteli, malé děti rozdrcené v příkopu, kam je odhodila auta řidičů, kteří pak z místa nehody ujeli. Viděl krev, násilí, špínu a hlavně pokrytectví. Otřesen a znechucen od policie odešel a vrátil se k profesionální hře na varhany. Tragické zkušenosti ho však přiměly, aby jednoznačně odmítl bezobsažnou frázi: "Je to vůle boží".
Přijetí LaVeyových filozofických koncepcí jistě nebude snadné a už vůbec ne rychlé, vždyť žijeme ve společnosti, která byla příliš dlouho ovládána falešnou morálkou - kterou navíc nikdy nedodržovala. Není však žádný důvod, abychom se jeho názorů děsili, poněvadž se zakládají na podmínkách reálného světa. LaVeyovo průkopnické dílo naopak pomůže ukázat cestu všem, kteří hledají. Přesvědčí je, že spása člověka nezávisí na odříkání a zapírání sama sebe. Netradiční kniha prvního kněze Satanova, který byl tak moc fed up se svojí starou křesťanskou církví, že si založil církev Satanovu, aby svoje protějšky potrolil, udělal si vlastní doktríny a dokonce ve jménu Satana pokřtil vlastní dceru. Jsou tu verše, které jsou úplným protikladem všeho křesťanského a prioritizují hlavně uspokojování těla a duše v rámci konsentu mezi dvěma lidmi a v rámci rozumných mezí. Nestojí za přečtení.
Od této knihy jsem neměl velká očekávání, ale byl jsem mile překvapen. V první řadě to není vůbec náročné čtení, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je zde spousta vcelku rozumných tezí, které jsou ale velmi obecné a se Satanismem souvisejí spíše velmi okrajově (jako spoléhat se spíše na vlastní přičinění, než na modlení, nenechat si vše líbit a místo nastavení druhé tváře se pomstít, oplácet zlo zlem i s úrokem a nebo žít tady a teď a neupínat se k nějakému budoucnu).
Samotné rituály a závěr knihy mi přišly spíše už úsměvné a řekl bych, že čtenářů, co to pojmou vážně, moc nebude. Skvělá byla část o psychických upírech. Stejně tak to, že s dobročinností se má začínat doma. Dost věcí tu, na rozdíl od běžných náboženských knih, dává smysl a člověk si říká, že když už se něčím řídit, tak tímhle. Pak si ale uvědomíte, že autor, řídící se právě těmi myšlenkami, které vám předkládá, vlastně všechny své příznivce náramně ochcal a zařídil si příjemný život... Přesto se nejedná o úplně blbou knihu.
Byť s LaVeyovými myšlenkami a vnímáním světa nesouhlasím, musím uznat, že jeho satanismus je vlastně tvrdým odrazem reality a animálních pudů, které jsou v každém z nás. Mnoho z jeho postřehů o náboženstvích nebo společnosti i dávají smysl, ale jindy jde zpozorovat, že má pořád ono černobílé americké vnímání, které rozděluje na my a oni. Jde to i vidět na tom, jak podporuje zlobu a nenávist, kterou musí jedinec proti svému nepříteli obrátit stonásobně. Celá kniha je pitomost.
Satanská bible je vcelku neškodný manifest vymezující se proti některým konzervativním názorům, trochu dětinsky kope do křesťanství a rádoby morálky a zazní v ní i několik motivačních a psychologických postřehů, které dnes můžete znát z řady jiných knih o osobním rozvoji. To celé, co kniha hlásá je vlastně filosofie "vědomého sobectví" očividně vycházející z Nietzscheho a klidně by se bez toho ďábla i obešla. Napsané je to vcelku šikovně, že se s tím v mnoha ohledech vlastně ani nedá nesouhlasit.
Tato kniha byla napsána před více jak půl stoletím, přináší pohled na satanismus jako na filozofii. Na počátku se dočtete o Satanském devateru a poté je kniha rozdělena defacto do čtyř knih odpovídajících čtyřem živlům: Knihy Satanovy (oheň), Luciferovy (vzduch), Belialovy (země) a Leviathanovy (voda). Oplácejte ránu ránou, pohrdání pohrdáním, odsouzení odsouzením - a k tomu štědře přidané úroky z úroků. Oko za oko, zub za zub vždy čtyřnásobně, stonásobně! Staňte se pro svého protivníka zosobněním hrůzy, a až vám půjde z cesty, bude o něco moudřejší a bude mít o čem přemítat.
Chodím občas na pivo s jedním moderním satanistou a tento moderní satanista mi právě LaVeyovu knihu vřele doporučoval. Po celou dobu čtení téhle knihy jsem se nedokázal donutit ji brát vážně. Satanská bible svými postoji dost vychází z Nietzscheho a jeho přesvědčení o tom, že člověk má právo uspokojovat své vášně, touhy a potřeby bez zvláštních ohledů na druhé. Tím není nijak převratná a vlastně tím není ani příliš vzdálená od různých současných seberozvojových knih.
Její podvratnost má spočívat ve vymezení se vůči Bibli, ale kontroverzní dialog s reálným křesťanstvím nevede. Jasně, částečně se vymezuje vůči maloměšťácké morálce a náboženskému pokrytectví v USA na konci šedesátých let, kterou si identifikuje s křesťanstvím jako takovým. Ale křesťanství moc nerozumí, vytváří si z něj karikaturu, na kterou pak jakoby-odvážně útočí. Jenže porazit slaměného panáka, to žádný výkon není.
Když třeba píše, že "katolíci věří, že protestanti přijdou do pekla", nepíše pravdu. A když zesměšňuje katolickou představu o nebi jako o místě, kde se bude v nudném nicnedělání jen drnkat na harfu, stává se sám trochu směšným - taková "představa o katolické představě" by se dala shovívavě chápat u malých dětí někde na pískovišti, u dospělého člověka to zarazí. (Přesto jsem výše popsané pasáže četl se zájmem. Jednak bylo zajímavé vidět jak katolická církev vypadá z pohledu odjinud. A také jsem se neubránil otázce, jestli si za mnoho těchto odsudků nemůže křesťanstvo svým necitlivým veřejným angažmá vlastně. Můj postoj k poselství téhle knihy je nakonec podobný jako k Nietzscheho úvahám - totální pocit nekompatibility. A smutek z toho, že sdílení vzájemně tak odlišných světonázorů nejspíš není možné, není to v lidských silách.)
Na Bibli svaté většina lidí neshledává nic špatného, tak proč by Satanská Bible měla být zakazována?! Čti, co chceš a udělej si na věc svůj názor! Biblické desatero je uznávaným vzorem chování, ale proč by Satanské devatero mělo být odmítáno?! Žij svobodně, dodržuj pravidla, neubližuj slabším! Musím se přiznat, že knihu jsem četla s jinou obálkou, měla jsem ji půjčenou z knihovny. A ta obálka (černá s červeným pentagramem s hlavou kozla) mi k tomu přišla vhodnější. Myslím, že Satanskou bibli by si mohli přečíst i lidé, kteří se o tohle nějak nezajímají, nebo kteří to odsuzují, protože si myslím, že předává některé důležité myšlenky. Je to poměrně malá knížka a je přečtená poměrně rychle. Samozřejmě to má své mouchy, má jich to víc, ale objevují se zde některá důležitá poselství, např. že člověk by se měl spoléhat sám na sebe, že bychom si měli sebe vážit, že pozitivní přístup vede k dobrým věcem, že bychom neměli ubližovat druhým, ..
Naproti tomu jsou zde i negativa a nějaký ten bizár, u kterého jsem se spíš tak pozastavila nebo pobavila, některá tvrzení z Bible (nebo přinejmenším jedno) jsou tam trošku překroucená, aby se to Antonovi hodilo do krámu, ale základní myšlenka je dobrá. Je to tedy "náboženství" nebo filozofie hodně ofenzivní, dost to útočí na křesťanství, trošku i na ostatní náboženství a hlavně církev. Také je satanismus hodně egocentrický, ale říká, že bychom neměli ubližovat druhým. Četl jsem ve čtrnácti, a nijak zvlášť mě to - navzdory očekávání- nezaujalo. Respektive to zklamalo má pravděpodobně příliš velká očekávání.
Organizované náboženství je vždycky svým způsobem zlo. Pak jsem to četl znovu ve dvaceti a už se mi to zdálo lepší... Přišlo mi to jako taková slabší, populárně-naučná vykrádačka Nietzscheho a spol.,ale pár užitečných a pěkně formulovaných myšlenek tam samozřejmě je (*Satan není láska vyplýtvaná na nevděčníky*) & není to tak zvrhlé, nechutné a nesmyslně si protiřečící, jako je z velké části originální Bible Svatá, která v ní obsažené dobré myšlenky taktéž vykradla jinde. Doplňte si vzdělání. Navíc LaVey sám byl minimálně solidní hráč na klávesy, což se o zástupech lidí, kteří psali a revidovali Bibli Svatou říct pravděpodobně nedá, lol. Bigbít!
Ke knize jsem se dostala relativně zajímavým způsobem v pubertálním věku, kdy vzrostl můj zájem o vše, co nespadá do standardních osnov studenstva. Dílo je samo o sobě zajímavé, protože odráží velké množství psychologických efektů patrných na každém z nás. Převážně se otírá o téma ega a jeho uchopení, což autor podává velmi zajímavým způsobem. Mě obecně ale vždy přišlo zbabělé a alibistické nacházet v sobectví omluvu v podobě upřímnosti.
Samozřejmě, že podstata člověka není založená na altruismu a bezelstnosti, ba dokonce ani na sounáležitosti bez očekávání, které je ve výsledku projevem sobeckého jednání. Naším úkolem je snaha o to, být lepší - tak prosté to je. V závěru nikdo, ani autor nechce žít ve světě, v němž se lidé přestanou snažit probouzet v sobě to nejlepší. Abych mu nekřivdila - on to ani netvrdí.
Ovšem, v jakékoli civilizované společnosti bude skupina těch, kteří budou mít neustálou potřebu být v opozici. Je to psychologický fénomén, který nám dává pocit výjimečnosti. Autor se musí stavět do opozice náboženství, jelikož by se v opačném případě neměl o co opřít. V závěru, kniha nepřichází s novými ani přelomovými myšlenkami, nabízí nám určitý pohled na nás samotné a záleží také pouze na nás, jak s tím naložíme. Četl jsem to dávno, v době hledání.
Stejně jako spousta jiných náboženství sice nabízí nějakou ucelenou strukturu pojímání světa, ale tím, že se neustále snaží být v opozici ku křesťanství a zároveň ustavuje velmi podobnou strukturu a rituály si mě nezískala. Přijde mi že je vlastně fuk, jestli na první místo postavím sebe podle satanské bible, nebo se přidržím desatera a budu milovat bližního JAKO SEBE SAMÉHO. Každý, bůh i ďábel je egoista. Kniha, která nesedne úplně každému. Zastávám názoru, že prvně si knihu musím přečíst pak kritizovat. Tady nebudu vyzdvihovat ani kritizovat. Tato kniha určitě vytvořila dva tábory: ty co jí odsuzují jako naprostý nesmysl a ty co jí holdují.
Já osobně moc neočekával a proto jsem byl hodně překvapen myšlenkami, nad kterými doteď občas přemýšlím a tím jak skvěle vystihuje dnešní dobu. Tak jo, k tomuhle jsem se hodně dlouho nedokázal dokopat, ale jděme do toho. Satanská bible mi tak trošičku provokativně pro ty lidi co mi občas přijdou do pokoje stojí vedle Bible na pravé straně a Koránu na straně levé. (Mimochodem, čistě ze sociologického hlediska je zajímavé, že většina lidí je zaražená Koránem a mnohem méně Satanskou biblí.)
SATAN VS BAPHOMET - Jaký je mezi nimi rozdíl?
Aby byl efekt dokonalý, vedle bible stojí Mein Kampf a vedle něho Anarchokapitalismus. Nu a myslím si, že efekt skutečně dokonalý je. Tak, dost duchaprostého plkání a teď ke knize. Předem je důležité si jako vždy říct o formátu knihy. Jedná se o jakéhosi druhu filosofický spis, který je ovšem - zjevně pro dosažení poněkud intimnějšího, osobnějšího efektu - psán relativně emotivně. Všude se vám to hemží vykřičníky a citově zabarvenými slovními spojeními. Hlavně pak v první knize.
Zde je nutné zmínit, že kniha nemá jednotnou strukturu. Je dělena na čtyři knihy plus Enochiánské klíče. A co z toho má pro normálního člověka opravdu smysl číst? Úvod, Knihu Satanovu a Knihu Luciferovu. Dále Bible obsahuje ještě Knihu Belialovu a Knihu Leviathanovu, ty číst smysl má, pokud vás baví různé kuriozitky. A klíče… Asi jako číst si Žalmy. Pokud vám nikdo nevymyl mozek, bavit vás to rozhodně nebude. Ale co kniha přináší? Jak jsem řekl, pokud si přečtete první dvě knihy, je to celkem zajímavý filosofický spis.
Po devětadvacátém století plném okultních kroužků které mezi sebou prostřednictvím zlého slova bojovaly, konečně přišel někdo kdo se rozhodl svou náboženskou vzpouru postavit na filosofii s celkem přijatelným základem. Zajímavé je, že kniha vlastně neobsahuje ani kapku nihilismu, to na čem stojí, to je neohedonismus, který sice možná postrádá morální základ filosofického charakteru, ale mohli bychom říct, že stojí na základě etickém, na takovém, který hledí hlavně na člověka a jeho život.
Tak bychom si vlastně mohli spojit LaVeyovský satanismus s existencialismem, ale časem bychom zjistili, že je to omyl. Existencialismus vychází z apriorního předpokladu, že bůh neexistuje. Satan je vnímán jako metafora a klíče jsou pouhou mantrou ve stylu východních náboženství, která slouží ke koncentraci a blablabla. Ale notak, když už do toho šel LaVey a začal si tohle zbytečné divadélko, pojďme do toho také.
Takže satanisté přišli s revolucí, která by je odvedla od dosti absurdní představy boha, ale s revolucí, která vede k bohu, akorát zadními vrátky. To jak idiotská tato myšlenka je, to nebudu rozebírat, bylo by to spíše na nějakou plodnou debatu. Zlatá beat generation, ta alespoň pro své chování nepotřebovala žádného Satana. A více ke knize asi neřeknu.
Raději zopakuji příměji: kniha má filosofický základ, který je celkem rozumný a který může přinést člověku nevzdělanému v konvenční filosofii zajímavé podněty a některé konkrétní citáty by mohly být považované za docela chytré, ale jenom někdy a zbytek je jen nezajímavý a hloupý balast. Závěrem si dovolím maličko se rozčílit.
Vždy mě fascinovala ta tendence okultistů přivlastňovat si jména. Proč sakra z Leviathana dělat pekelné kníže, když i v bibli předs...
tags: #necronomicon #satanska #bible