Kostel Nejsvětější Trojice: historie, architektura a současnost

Kostel Nejsvětější Trojice na někdejším jaktařském předměstí, podobně jako o sto let starší kostel sv. Kateřiny v Kateřinkách, byl vystavěn vně samotného středověkého města Opavy.

Počátky kostela sahají do roku 1463, kdy byla na místě obecních pastvin poblíž mlýnského náhonu podél cesty na Hlubčice vyhrazena plocha pro nový filiální kostel obklopený oválným a plotem uzavřeným hřbitovem.

Ačkoliv byla stavba poměrně brzo dokončena, její vybavení a vysvěcení zdržely náboženské války mezi stoupenci Jiřího z Poděbrad a Matyáše Korvína. Již k roku 1473 máme datovánu výzdobu hlavního oltáře tabulovým obrazem sv. Trojice.

Tato cenná desková malba se dochovala až do dnešní doby a lze uvažovat, že jejím autorem byl některý z místních umělců. Před časem objevené stříbrné a pozlacené devocionálie k obrazu dávají tušit o jeho uctívání.

Kostel byl koncipován jako nízký jednolodní chrám s pětibokým presbytářem odstupňovaný opěráky, presbytář byl patrně zaklenut žebrovou klenbou. Vedle kostela měla stát do roku 1782 poustevna, kterou poté nahradila kaplanka.

Stavební úpravy se dotkly sakrální budovy v 18. století - roku 1732 byla postavena barokní zvonice a ještě někdy v průběhu tohoto století byl interiér doplněn o obraz sv. Urbana od Ignáce Raaba a obraz Immaculaty, jehož autora neznáme.

Významnější zásah do podoby kostela přišel s rokem 1854, kdy získal novou břidlicí pokrytou valbovou střechu a pozdně empírovou zvonici, položenou na osmiboké dřevěné konstrukci. Přelom 19. a 20. století potom v souvislosti s postupnou výstavbou sousedního parkového areálu a propojením s městem tramvajovou linkou přinesl likvidaci hřbitova a kaplanky.

V rozmezí let 1905 a 1907 došlo pod vedením stavitele Aloise Geldnera k nahrazení původní věže novou zděnou hranolovou věží, která je zakončena oktogonem a helmicí s otevřenou lucernou. Představu o běžných i výjimečných událostech spjatých s děním kolem kostela před polovinou 19. století si můžeme utvořit ze zpráv Erasma Kreuzingera: každé ráno se zde měly konat bohoslužby a o svátku Nejsvětější Trojice od farního kostela postupovalo procesí, na oslavy měli přicházet dokonce i cizinci, zejména z pruské části Slezska.

V roce 1856 po dokončené renovaci kostel navštívil arcivévoda Maxmilián - velmistr Řádu německých rytířů, kteří objekt spravovali až do konce druhé světové války.

Římskokatolický kostel se nachází v Trojické ulici na Novém Městě a jedná se o jeden z mála pozůstatků původní pražské osady Podskalí. Počátky původně gotické kaple sahají do 14. století. Dnešní podoba kostela je dána barokní přestavbou v 18.

Kostel Nejsvětější Trojice sloužil osadníkům pražského Podskalí. Předchůdcem dnešní svatyně byl nejspíš podskalský kostel sv. Ondřeje (sv. Antonína), pravděpodobně z počátku 14. století. Na ruinách původního kostela byl roku 1476 vystavěn svatostánek nový, který byl zasvěcen Nejsvětější Trojici. Během této výstavby byl kostel vyzdoben pozdně gotickými freskami.

Původně gotická stavba byla přestavěna po roce 1728 v barokním slohu a v témže století byla ještě rozšířena. Zástavba za kostelem v ulici Trojické směrem k řece vznikla v místech původních zahrad, ohrad a různých účelových drobných staveb, zbořených do roku 1894. Kostel byl v 70. letech 20. století rekonstruován a následně v roce 1995 vymalován, ale již v roce 2002 přišla velká povodeň, která tento kostel poškodil.

Na stěně za hlavním oltářem se nachází zbytky pozdně gotických fresek z konce 15. století. Oltář pochází z roku 1680. Nad ním je zasazen deskový obraz Nejsvětější Trojice z počátku 17. století. Po pravé straně před oltářní mřížkou je umístěna křtitelnice z červeného sliveneckého mramoru, zhotovena Františkem Jedličkou roku 1831.

V dušičkové kapli visí na oltáři kříž a po stranách oak dřevěné barokní sochy Pany Marie sv. Jana, apoštola. Na kůru se nacházejí barokní jednomanuálové varhany z 18. století. Ve věži jsou zavěšeny dva zvony: Josef z roku 1559 a Marie z roku 1549, oba od Brikciho s nápisy. Třetí, největší zvon, Václav, byl zabaven a odvezen za 2. světové války.

Původní kaple byla postavena ve 14. století. Kostel byl rekonstruován v 70. letech 20. století a následně v roce 1995 vymalován.

Jednolodní podélný hřbitovní kostel s věží v průčelí z roku 1837. Vstupní fasáda je pojímána jako dvou etážová, přičemž horní patro vytváří pouze těleso věže. Vstupní vystouplá osa je lemována mohutnými pilastry toskánského řádu. Tyto pilastry též lemují hrany fasády, na nich spočívá dvoudílný architráv, zakončený vysazeným výžlabkem.

Střecha kruchty a lodi je sedlová, průčelní věž má jehlancovou střechu. Stojí na místě kaple, zbudované za morové epidemie roku 1713. Na hlavním oltáři obraz od Františka Horčičky. Zajímavé archit. řešení má průčelí kostela jako celek. Cenný je především vstupní portál. Kvalitní je též mobiliář kostela.

Farní kostel Nejsvětější Trojice stojí v jižní části hřbitova. Z písemných pramenů je patrné, že v roce 1665 byl zasvěcen sv. Barboře, o pět let později sv. Jindřichovi a až v roce 1713 je jako patron kostela uvedena Nejsvětější Trojice. Současná podoba podle literatury vznikla v roce 1670 přestavbou staršího objektu údajně pocházejícího z druhé poloviny 15. století.

V roce 1717 měl být kostel rozšířen východním směrem a později ještě upravován. V letech 1683-1771 měl statut filiálního kostela spadajícího pod kostel sv. Kateřiny v Novém Městě pod Smrkem. V roce 2010 bylo objeveno středověké zdivo věže a dochovaný relikt štítu starší středověké lodi (viz. poznámky).

Jednolodní orientovanou stavbu stojící na obdélném půdorysu zakončuje širší zhruba trojlistý dynamicky pojatý presbytář. Kostel kryje sedlová eternitová střecha na východní straně s valbovým zakončením vyskládaným z tašek bobrovek. K severnímu průčelí přiléhá obdélná sakristie a vzhled jižního průčelí doplňuje čtvercová předsíň. Obě drobné přístavby kryjí valbové plechové střechy.

Hlavní vstup do kostela se nachází na západní straně, před kterou předstupuje poměrně štíhlá hranolová věž zastřešená oplechovanou cibulovou bání s lucernou, makovicí a křížem. K věži z boků přiléhají schodišťové přístavky. Vitrážové výplně, osazené v presbyterium kostela, zobrazují čtveřici světců: sv. Veroniku, sv. Felixe, sv. Julii a sv. Františka Xaverského.

Figury světic a světců jsou zasazeny do renesanční edikuly, kterou tvoří sloupy nesoucí kladí. U výplní s motivem sv. Felixe a sv. Julie se na kladí nacházejí dvě postavy andělů. Po obvodu jsou výplně osazeny bohatě zdobenou bordurou. Každé okno je ve spodní opatřeno erbem a pod ním dedikačním nápisem vněmčině. Čtyři vitrážové výplně byly v presbytáři osazena v roce 1887 a zhotovila je firma Glasmalerei C.L. Türke ze Žitavy (Zittau).

Okna byla věnována donátorem, kterým byl Johann Felix Heintschel von Heinegg pocházející z Jindřichovic pod Smrkem, roku 1883 císařem Františkem Josefem povýšeným do šlechtického stavu, nositelem rakouského Zlatého kříže za zásluhy, rytířem papežského Řádu svatého Řehoře a místním významným statkářem a továrníkem. Donátor jednotlivá okna věnoval jménem svého otce Franze, matky Veroniky, manželky Julie a svým. Vitrážové výplně patří k nejmladší vrstvě stavebních úprav kostela, přesto je musíme považovat za významný kulturní doklad své doby.

Odkazují na nástup nové vlny doplňování starších sakrálních objektů vitrážovými výplněmi, což lze vnímat jako důsledek vlivů spojených především s novogotikou, která se přelila z německého prostředí do oblasti Sudet a následně i do českého vnitrozemí. Vitráže v kostele v Jindřichovicích pod Smrkem jsou též významným hmotným pramenem odkazující na jednoho z nejvýznamnějších rodáků regionu a členy jeho rodiny.

Johann Felix Heintschel pocházel z rodiny faktora a obchodníka vlněnými tkaninami, sám se zprvu živil jako tkadlec a soukač. Společně s bratrem Eduardem založil textilní firmu, jejímž se stal později jediným vlastníkem. Dvě třetiny produkce firmy šly na vývoz nejen do Evropy, ale i do Střední a Jižní Ameriky, Východní Indie a do Ruska. Současně jsou vitráže dokladem produkce jedné z nejvýznamnějších firem v příhraničních oblastech Saska, které se orientovaly na tuto produkci, a to firmy Carl Ludwig Türcke sídlící v Žitavě.

Na realizaci vitráží v Jindřichovicích touto firmou odkazuje firemní Referenzenliste z roku 1899 publikovaný v Zittauer Geschichtsblätter, Heft 33 v roce 2007 ve stati Bernda Mälzera Zittauer Glasmaler und ihre Werkstätten na straně 15, kde je uveden Heinersdorf u Friedlandu. Památkově chráněný polodřevěný hřbitovní kostelík z 2. poloviny 16. století a jeho okolní prostranství prošlo v uplynulých pěti letech rozsáhlou úpravou, díky níž se areál proměnil v příjemnou oázu uprostřed města, ze které dýchá kouzlo historie, pohody i zajímavého poznání.

Uvnitř kostela si můžete prohlédnout lapidárium s historickými kamennými a dřevěnými artefakty (kříže, náhrobky, části portálů a sochy) i částečně obnovenou původní architekturu (podlahy, krovy, kůr, lavice a další). Kostel je během května a června možno navštívit pouze o víkendech, vždy od 10:00 do 18:00 hodin. Během letních prázdnin bude otevřen každý den kromě pondělí.

Historický objekt obklopuje ze všech stran nově revitalizovaný park s bohatou keřovou a bylinnou výsadbou, která nabídne návštěvníkům příjemné spočinutí uprostřed záplavy květů a vůní, v atmosféře blízké malířským dílům z počátku 20. století. Nektarodárné rostliny navíc poskytnou potravu opylovačům a v důsledku toho i jejich predátorům, například zpěvnému ptactvu.

Součástí parku, který je volně přístupný každý den kromě pondělí od 10:00 do 18:00 hodin, je i nová přírodovědná stezka s věrně vyvedenými modely nejběžnějších druhů hmyzu z našeho okolí a zajímavými informacemi o nich. Muzeum regionu Valašsko coby správce areálu využívá naučnou stezku v rámci svých vzdělávacích aktivit, mezi nimiž patří například edukační programy pro školy a různé workshopy. V parku i uvnitř kostela probíhají také akce pro širokou veřejnost.

Kostel Nejsv. Trojice je polodřevěnou renesanční stavbou, formálně vycházející ze starší gotické architektury, k níž odkazuje pětiboce uzavřený presbytář. Typově je podobný kostelu sv. Jakuba Většího, který leží na druhé straně řeky Bečvy, v původně samostatném městečku Krásno nad Bečvou. Stávající dřevěná část kostela je tedy o více než století mladší než jeho zděná část.

Klenutá kaple sv. Kříže byla ke stavbě připojena kolem roku 1698 a o další půl století později je letopočtem na portálu (1754) datována sakristie na protilehlé straně. K roku 1764 jsou doloženy rozsáhlejší opravy krovu kostela a taky pokrytí střechy šindelem, který byl od těch dob mnohokrát vyměněn. Větší opravy kostela proběhly v 90. letech 19. století - z té doby pochází např. Interiéru kostela dominoval od roku 1863 rozměrný oltářní obraz Korunování Panny Marie Nejsv. Trojicí, jehož autorem je novojičínský malíř Ignác Berger.

Kromě hlavního oltáře, doplněného svatostánkem, byly ve zděné části stavby ještě dva boční oltáře: oltář Panny Marie Pomocné, s malbou po vzoru slavného pasovského obrazu Lucase Cranacha a oltář zasvěcený sv. Janu Křtiteli. V kapli sv. Kříže bylo umístěno sousoší Kalvárie, které se v relativně dobrém stavu dochovalo do dnešních dnů. Nejstarším uměleckým dílem ilustrujícím někdejší malebnost interiéru je polychromovaná řezba sv. Trojice, pocházející z poloviny 17. století, která je dosud součástí interiéru.

Původní dřevěná kazatelna je nyní umístěna v kostele sv. Anny v Rožnově pod Radhoštěm. Přilehlý hřbitov, který dnes připomíná už jen několik dochovaných náhrobků, sloužil svému účelu až do let 1891-1892, kdy byl založen nový hřbitov v jižní části města na Králově ulici v rámci revitalizace areálu v okolí svatotrojičního kostela (2020) byly do blízkosti stavby umístěny i některé z dochovaných sepulkrálních památek, z obou dnes již zaniklých pohřebišť.

Z novodobých dějin byl barokní kostel zlomovou osmdesátou léta, kdy se uvažovalo o jeho demolici. V souvislosti s výstavbou metra byl chrám výrazně staticky poškozen a hrozilo mu zřícení. Naštěstí se podařilo kostel zachránit a dnes zde můžeme obdivovat například nástěnné malby z roku 1779. Od roku 2009 využívá kostel řeckokatolická farnost pro věřící ze Slovenska či Ukrajiny.

tags: #kostel #nejsvetejsi #trojice #as